Shinobi dvou klanů - III.

3. Dohoda

Ten den urazil kus cesty a na večer se usídlil v nějaké malé vesničce, kde se najedl a zaplatil si hotel na noc.

Celý den ho v Konoze hledala Sakura s Hinatou, která mu chtěla už konečně říct, co k němu cítí, ale nikde ho nenašli, a tak se rozhodli jít za Pátou, zjistit co se to děje.
Když tam dorazili, Sakura zaklepala a čekala na povolení ke vstupu, pak obě dvě vstoupili dovnitř.
„Dobrý den Tsunade-sama,“ řekli sborově.
„Dobrý, co potřebujete Sakuro, Hinato?“ zeptala se Tsunade.
„Jen jsme se chtěli zeptat, kde je Naruto, protože ho nemůžeme nikde najít,“ vysvětlila Sakura.
„Takže jste na to přišli,“zamyslela se Tsunade a nechtěně to řekla nahlas.
„Na co?“ nechápala Sakura.
„Víte, Naruto tu byl dnes ráno a žádal o uvolnění z Konohy, aby mohl trénovat a zjistit něco o svých předcích,“ čekala na jejich reakci Tsunade.
„Cože?! A to nikomu nic neřekl, to si odsud jentak vypadne? Počkej až se mi dostane pod ruku,“ začala se Sakura hněvat „A vy jste mu to dovolila?“ vyjela na Tsunade.
„Sakuro, víš že by si to nenechal rozmluvit a na tu chvíli ho obětovat můžeme,“ řekla klidně Tsunade.
„Na jak dlouho?“ vyzvídala Sakura dále.
Tsunade věděla že jde do tuhého, a tak zalhala „do roka by měl být zpět.“
„Rok? On se snad zbláznil? To mě tu nechal samotnou jako Sasuke?“ sklopila hlavu Sakura.
„Já jsem tu s tebou Sakuro a taky mě štve, že odešel,“ pípla Hinata.
„Díky Hin,“ usmála se Sakura.
„Tak my půjdeme,“ rozloučila se Hinata.

U Naruta
Napadlo ho že by si mohl promluvit s Kyuubim, a tak se ponořil do svého nitra a šel si popovídat s 9ti ocasatým démonem.
„Kyuubi?“ zvolal Naruto.
„Co tu chceš?“odsekl mu.
„Přišel sem si s tebou promluvit o nás dvou,“ vysvětlil Naruto.
„Proč o nás dvou?“ nechápal Kyuubi.
„No, štve mě to, jak se pořád snažíš ovládnout mé tělo a tak. Co takhle kdybychom byli přáteli a navzájem si pomáhali?“ nabídl mu Naruto.
„A když řeknu ne?“ zjišťoval Kyuubi.
„Tak si zavolám Itachiho a ten mi pomůže ovládnout tě jako u všech jiných Jinchuriky,“ usmál se Naruto.
„Dobře přistupuji ti na tvou nabídkou, budu ti propůjčovat mou sílu a i kdybys měl 9 ocasu, stále se budeš kontrolovat, dále ti nabízím ohnivý element a ohnivé techniky na vysoké úrovni, jako omluvu za to, že jsem ti zabil otce a zničil dětství,“ souhlasil Kyuubi.
„Dobře a já sem budu chodit vždy, když budu mít čas, abys tu nebyl sám,“ usmál se Naruto.
„Jo to by šlo a já ti teď budu moct pomáhat s tréninkem.“
„Dohodnuto,“ zasmál se Naruto, a začal si povídat s Kyuubim o všem možném, proto šel spát až ve 3 ráno a dokonce s úsměvem na tváři.

Další den ho probudily zvuky boje, vykoukl z okna a viděl 3 ninji bojovat proti nějaké skupince žoldáků, kteří nejspíš přišli vyrabovat toto město.
Naruto sešel po schodech dolů a zeptal se majitele.
„Pane, mohu se zeptat, co se to venku děje?“
„Zajisté, ty žoldáci nás tu asi měsíc okupují a kradou nám potravu, říkají že když jim to nevydáme, tak nás zabijí,“ vysvětlil mu.
„Aha a kolik jich je?“ ptal se dál Naruto.
„Asi 20,“ odpověděl mu majitel znova.
„Dobře, děkuji vám,“ řekl Naruto a zmizel.

Objevil se před hostincem a viděl, že 2 ze 3 ninju jsou těžce zranění a tomu 3mu už moc sil nezbývá, za to žoldáku ubylo jen o 4, takže jich nějakých 16 zbývalo.
Naruto přišel k dvěma ninjum, kteří už byli v bezvědomí a za pomocí Kyuubiho je ošetřil a odnesl na stranu k hostinci.
Odvolal 3. ninju, ať si jde odpočinout a sám se postavil 16 ninjum.
„Si myslíš, že nás takovej malej prcek může zabít?“ vysmíval se mu jeden z ninju
Naruto se usmál vytáhl katanu, probleskl se za toho ninju a omráčil ho, pak vyvolal 15 klonů, ať se postarají o zbytek.
Trvalo to asi 5 minut a všichni žoldáci byli poraženi, Naruto k jednomu z nich přešel a koukl se na čelenku, byl to ninja ze zvučné.
Na ulici se vyhrnuli obyvatelé této vesnice a začali mu děkovat a dávat dary za jejich záchranu, když v tom vyběhla na ulici nějaká mladá žena, koukla se na Naruta a zakřičela „sensei“ rozběhla se k němu a vrhla se mu kolem krku.
„Jakto, že jste přežil tu techniku, když jste pečetil Kyuubiho?“ zajímala se.
„Mohu se zeptat na jméno,“ řekl Naruto zmateně.
„Tak vy si ze mě budete střílet, jo sensei? Já jsem přece Rin a vy jste mě a ještě Kakashiho a Obita učil,“ usmála se Rin.
„Ach tak ty si myslíš, že jsem Yondaime, že?“ vzpamatoval se Naruto.
„Ano sem si tím jistá, poznala jsem to podle vaší techniky problesknutí,“ odpověděla mu.
„Aha, no Rin musím tě zklamat, ale Yondaime nejsem,“ usmál se Naruto.
„Cože? A kdo jste tedy?“ nechápala Rin.
„Já jsem jeho syn Naruto Uzumaki,“ odvětil Naruto.
„Ach ano vzpomínám si, byl tak šťastný, když tě svíral v náruči a pak zaútočil Kyuubi a on položil život. Je mi to líto,“ usmála se Rin.
„Už je to dobrý a jak to že žijete vy, myslel jsem podle Kakashi-senseie slov, že jste umřela,“ zeptal se Naruto.
„Víš, ten den kdy zemřel Obito, jsem to neunesla moc dobře a s Kakashim jsme se pohádali a já jsem utekla z Konohy a teď se toulám po světě,“ usmála se smutně Rin „A co ty si na misi?“
„Ne na misi ne, já odešel jsem z vesnice, kvůli tréninku, informacím a chci zjistit něco o svých klanech,“ odpověděl Naruto.
„Aha.“
„A kdy se vrátíš do vesnice ty Rin? Kakashi by byl rád, kdybys ses tam vrátila,“ navrhl jí Naruto.
„Ještě není ten správný čas, musím se naučit některé techniky, a tak,“ zamítla to Rin.
„Hm, tak jestli chcete můžeme cestovat spolu, abychom se více poznali a můžeme i společně trénovat, ve dvou to půjde přece lépe, než každému zvlášť,“ navrhl znova Naruto.
„To zní dobře a kam máš namířeno teď?“ zeptala se ho.
„Do Země Vodních vírů, tam začnu.“
„Dobře tak tedy jsme nový tým,“ zasmáli se, rozloučili s vesničany, vzali své osobní věci a vyrazili směr Země Vodních vírů.