Pein se asi zbláznil a Orochimaru senilní 4 - Vánoce, Vánoce přicházejí...

Pomalu ale jistě se začala blížit zima nebo – lépe řečeno – prosinec. Pro Akatsuki to až doposud nebyl měsíc, který by se nějak lišil od ostatních. Svátky a narozeniny neslavili - až na jednu vyjímku a to narozeniny Konan poté, co jim vyhrožovala odchodem a tím, že si sami budou muset prát ponožky. Ale jak se zdálo, škodolibý osud jim zase přichystal něco jiného. Co, to se dozvěděli na dalším setkání s jejich šíleným vůdcem a senilním stařečkem.

"Vítejte!" Přivítal je klasicky Pein a přerušil tak Orochimarův monolog o tom, jak je výhodné nechat gumové medvídky na sluníčku. Jakmile je zkonzumoval tak se mu stejně slepily zuby, tudíž by nemohl pokračovat. Místo toho se začal nehty rýpat v puse.
"Jak se všichni máte? Mám pro vás překvapení!" Akatsuki začali hromadně bručet odpověď, každý nějakou jinou. Jeden se v tom nemohl vyznat a tak se Pein jenom chápavě usmíval. Byl to úsměv, kterým by zaplašil i rozzuřenou gorilu.
"Vlastně pro vás mám dvě překvapení! Které chcete jako první?" Oznámil jim triumfálně po tom, co bručení utichlo. Hrozilo, že pokud by se jeho úsměv ještě o fous rozšířil, upadla by mu vrchní část hlavy. Orochimaru něco zahuhňal skrze slepené zuby a z řad rudoobláčků se ozvalo rozpačité mumlání.
"Tak co tu... ehm... druhou?" nadhodila nejistě Konan. Pein k ní - s dojatým výrazem - přiběhl, popadl jí do náruče a několikrát s ní zatočil.
"Konanko moje milovaná, ty jsi ták šikovná! Úchvatná! Skvělá! Úžasná!" rozplýval se se slzami v očích. "Ale raději bych vám ukázal to první překvapení." uculil se a luskl prsty.
"Tak proč se nás ptal?" zahučel rozhozeně Hidan; bylo to po dlouhé době co se tu objevil a vůbec se mu to nelíbilo. Itachi mu už už odpovídal, když se zasekl uprostřed otvírání pusy. Kus stěny se odklopil a odhalil mísu plnou jeho užstarého receptu. Rudoobláčci u výklenku byli jak na koni - opět až na Hidana, který vůbec nevěděl, co to je a vůbec se mu to nelíbilo - a dychtivě si brali srdíčka a jahody a blaženě mlaskali. Pein si pomyslel, že je to banda nenažranejch kreténů a přitom se usmíval svým Americkým úsměvem a neopoměl se blýsknout všemi zuby.

Hidan zůstal vzadu, pryč od ostatních a dost daleko od Pein a Orochimara. Vůbec se mu to nelíbilo. Nelíbilo se mu to, že se Pein z ničeho nic tak změnil. Nelíbilo se mu to, že mu hlásek v podvědomí říkal, že by si měl jít vzít srdce nebo jahodu. Nelíbilo se mu to, že se na to všichni tak hladově vrhli aniž by si prověřili, jestli v tom není jed nebo nějaká droga. Nelíbilo se mu také to, že tu musel být a nemohl se propichovat. A nakonec, nelíbilo se mu to podezření, že to na ně Pein jen hraje. Co pro Jashina přimělo tohohle chlápka k tomu, aby si hrál na debila? Doufal, že to bylo něco užitečného, co mu přinese spoustu vraždění, lehkých dívek a obětí Jashinovi.
A pak tu byl Orochimaru. Orochimaru z jejich organizace zdrhnul při první přiležitosti, když se dozvěděl, že nemůže příliš tahat za nitky. Bylo to dřív než se k Akatsuki přidal Deidara a o dost dřív než se nechal Hidan naverbovat. A co zas pro Jashina přimělo jeho, aby se tak změnil a hrál si na starého roztomilého dědouška? Bylo to tak zamotané, že ho to dokonce ku*va popletlo natolik, že ku*va zapoměl nadávat. A byl si ku*va jistý, že to všechno bylo v p*deli. Stoprocentně, ku*va!

"Jsem rád, že vám chutná," cukroval Pein a oblažil všechny přítomné pohledem na své dokonalé zuby. "Ale rád bych vám oznámil to druhé překvápko." zatvářil se tajemně a usedl na jednu z židlí. Vyzval zbytek aby tak také učinil.
"Víte... Je prosinec." počestoval je významným pohledem, kterým také vybízel k tomu, aby někdo řekl, co je tak zvláštního na tomto měsíci. "A co se stává v prosinci?" snažil se jim pomoci. Akatsuki jen pokrčili rameny a tvářili se zaraženě. Pein si povzdechl a jako na zavolanou mu na klín vyskočilo kotě - pardon Sféra zvířat - povzbudivě mňoukla, díky čemuž se zrzavý vůdce rozhodl, že je zabije později a dotáhne tenhle plán do konce.
"Oh, neříkejte, že neslavíte Vánoce!" zeptal se jich napůl zklamaně a napůl fanaticky. Odpovědí mu bylo záporné bručení. Začínali mu s tím jít na nervy a proto se rozhodl drbat Sféru zvířat za ušima.
"Já jsem Jashinista a nebudu ku*va slavit nějaký zku*vený svátky!" odfrknul si znechuceně Hidan a posunul si kosu na rameni.
"Ach, takže víte co to je, že?" obdařil je optimistickým úsměvem. Odpovědí mu bylo další záporné zabručení a Hidanovo odfrknutí. "Takže je to svátek ve kterém se slaví naro-" nebylo mu určeno dopovědět, poněvadž se Orochimaru došťoural v puse a vykřikl:
"Kdo si dá gumové medvídky!?"
"Orochimaru, chlapče můj milý, uklidni se prosím. Něco vysvětluji." Odpovědí mu byl přisunutý sáček gumové pochoutky. Ač nerad, tak si Pein vzal. A začal vysvětlovat.

"Chcete mi říct, že budeme péct cukroví?" ptal se jich nevěřícně Kisame, který v polovině vysvětlování usnul. "A dávat si dárky? To je příšerný! K tomu nás nemůže donutit!" Odpovědí mu bylo jen hromadné bručení.

"Vánoce, Vánoce přicházejí..." broukal si Pein, zatímco kontroloval své "svěřence". Zasedací místnost se za tři dny stačila proměnit v plně vybavenou kuchyni. Ne, špatně. V rovných pět kuchyní. V pěti troubách se peklo cukroví, na pěti linkách se dělalo cukroví, na čtyřech stolech se kupily hromady cukroví a u toho pátého seděl Hidan a obaloval cukroví v moučkovém cukru. Pein mu tuto "výsosnou" pozici udělil napůl z pomstychtivosti za to, že nebyl pod "jeho mocí" jako ostatní a napůl z dobroty, že se jako jediný choval normálně. V určitých mezích, samozřejmě.
Kakuzu a Konan stáli u válu, kde míchali a hnětli těsta. Posílali je dál do dalších rukou, které z nich tvarovaly vanilkové rohlíčky, vosí hnízda, slepované cukroví, kokosky... a případně je dávali do trouby, odkud putovali buď k Hidanovi nebo Itachimu, který je vesele pokokosovával či mazal jednotlivé půlky marmeládou a další věci. Do práce bylo zapojeno i Peinovo šest těl... počkat! Hidan koutkem oka zpozornil, zatímco v duchu - sprostém duchu - přemýšlel. Je jich tu je pět. Chybí ta ženská...

Sféra zvířat den trávila opět jako kotě, tentokrát se snažila udržet balanc na Peinových zádech. Měla toho už vcelku po krk, ostatně jako všichni Peinové, kteří vždycky cítili stejné pocity. Tenhle plán byl nouzový a naprosto debilní. Nechápala, proč to musejí dělat, ale snažila se to neřešit. Když jste kočkou, máte na práci jiné věci. Celý svět se změní, vidíte jinak, lépe rozpoznáváte různé pachy - každý vonní jinak - a vaše uši tiše sténají pod náporem hluku, byť je to obyčejné mluvení. A ještě k tomu ovládat všechny čtyři tlapky plus ocas a rovnováha... Nebylo to jednoduché.

A nastal TEN den. Den Dé, či spíše... Den Vé? Prostě a jednoduše, kalendář ukazoval datum dvacátého čtvrtého prosince. To znamenalo nejen to, že opět museli ujít tu dlouhou cestu, ale také museli nakoupit dárky - či snad vyrobit, aspoň Deidara měl pro každého jeden katsunát - a to bylo trochu pod rudooblačnou úroveň. Ale přesto se tam někteří (= většina) těšili a cesta pro ně ubíhala rychle.

Zasedačka se opět rapidně změnila. Dlouhý stůl zmizel, nahradil ho menší stolek pokrytý bílým ubrusem s vánočními motivy, okolo kterého bylo patnáct židlí, patnáct talířů, skleniček a párů příborů. Osm pro Akatsuki, šest pro všechna Peinova těla a jedna pro Orochimara. Stůl byl v první polovině místnosti, tu druhou zabírala obří jedle, pod kterou bylo několik krabic plných ozdob. Akatsuki si museli svůj stromek ozdobit. A nutno říct, že jim to šlo pěkně od ruky. Kisame dokonce vzal Itachiho na ramena aby mohl na špici nasadit andělíčka. Celkově pak jedle působila dost přeplácaně a neměla žádný styl; vyskytovaly se tam jak skleněné ozdoby, tak i ty z perníku, slámy, dřeva... a hlavně spousta řetězů různých barev, které bily do očí.

A pak... začala Vánoční večeře. Jako první chod byl Hovězí vývar s játrovými knedlíčky, či chcete-li noky. Pak následoval smažený kapr s bramborovou kaší. Během večeře nikdo nemluvil, snad jen mezi jídly, aby to mohl pochválit. Na stole hořely svíčky a vrhali tak zvláštní stíny na všechny sedící okolo stolu; jiné světlo tam nebylo.
Po večeři je Pein všechny (i svá těla) poslal za dveře a začal pod strom vrhat dárky. Přemýšlel nad tím, proč vlastně - hergot - přijmul tenhle úkol a hrál si na takového debila a ještě musel mít blízko sebe toho blbce Orochimara, který mu neuvěřitelně lezl na nervy. Měl přeci jenom ještě velkou sílu a hlavně svojí důstojnost, tak proč se s tím tak pitval?! Ten debil si to mohl udělat sám. S takovýma myšlenkama zazvonil na zvoneček a pozval tak všechny dovnitř.
"Podívejte, Ježíšek přišel..."