Pein se asi zbláznil a Orochimaru senilní 5 - Konec jedné komedie

Svíčky, které Pein před chvílí zapálil, mihotavě osvětlovaly prostor pod jedlí, který byl nabit dárky různých tvarů. Atmosféru ještě umocňovaly prskavky, taktéž umístěné na stromě.
Akatsuki zůstali stát s ohromeným výrazem na tváři. Proti jejich vůli to na ně udělalo dojem.
Pein odložil zvoneček a nahodil úsměv. „Než se ale dostaneme k dárkům, zazpíváme si nějaké vánoční koledy. Kdo nebude zpívat, nedostane žádné dárky.“ Pokynul k listům, které ležely na stole. „Ale, ale, kde je Hidan?“
„Odmítá to slavit, je to proti tomu jeho bohu…“ mávnul rukou Kakuzu a sebral svůj zpěvník.
„To je škoda, má skvělý hlas.“
Když už své zpěvníky měli všichni, Pein zaťukal prstem do stolu (tři-čtyři) a spustil. Ostatní se postupně a váhavě přidávali. Celkem zazpívali pět koled: Nesem vám noviny, Veselé Vánoce (tu zpívali dokonce dvakrát), Rolničky, Narodil se Kristus pán a Štědrý večer. Na řadu přišlo očekávané rozdávání dárků. Když na to přišlo, Rudoobláčci se chovali jak malé děti.

„Taak a teď budu rozdávat já!“ rozzářil se Kisame. Každý to prožíval jinak. Někdo to nedával znát, druhý se radoval z dárků jak malé dítě, třetí se na ně nedočkavě vrhal.
„Taak a tady má náš vůdce.“ Přinesl mu dárek. S falešným úsměvem si ho převzal a opatrně ho začal rozbalovat. Byl zabalený v balícím papíru s medvídky a to pěkně mizerně. Ten, který to balil, očividně neznal izolepu a lepil to lepidlem, kterým ještě oťapal celý papír, takže to bylo umatlané. Když ho Pein rozbalil, vykoukl na něj... sáček gumových medvídků.
"Ach, to je skvělý dárek, Orochimaru." hodil směrem k němu nenápadný vražedný pohled. Orochimaru se jen uculil a popotáhl si růžovou mašli.

Každý dostal dárek od každého (což byla i podmínka), vyjímka platila na Peinovo těla, na které si vzpomenul málokdo. Deidarův Katsunát byl více méně profláklý dárek; Peina ale přesto potěšil, na rozdíl od toho zbytku, protože byl aspoň k něčemu dobrý. Jako dárek dostal například pletací jehlice a tři klubíčka vlny, kuchařku, kuchyňskou zástěru (samozřejmě, že v růžových barvách a se srdíčky) nebo balení deseti mouk. Je ale pravda, že ostatní od něj taky nedostali žádné zbraně ani nic jiného, ninjovského. Stálo ho to hodně peněz, ale moc toho nelitoval, protože balet si opravdu oblíbil. Jediná dobrá věc na téhle komedii. Takže každý bývalý zabiják dostal pár baletních piškotů. Růžových, bílých, puntíkatých… s mašličkama, šňůrkama… Rozděloval to více méně náhodně.
Jak se ale zdá, ti idioti za tu dobu stačili zblbnout tak, že z toho dárku mají dokonce i radost! Kam jsem se to dostal...Odfrkl si v duchu Pein a zavrtěl hlavou. To bylo něco mimo jeho chápání. Díky bohu, že už bude konec a on jim to bude moct pěkně vytmavit. Ale aspoň jeho herecké umění došlo k uznání.

Hidan se potuloval po chodbách sídla. Dal se dobře vystopovat – s každým krokem z něj spadala halda krve, pozůstatek po rituálech. Přes rameno měl svojí milovanou přítelkyni kosu.
Přemýšlel (a přitom blaženě slintal, protože to bolelo skoro tak, jako zarazit si kosu do hlavy). Tak trochu o všem. Občas se i zatoulal k takovým otázkám jako „Co tu, ku­*va dělám?“ a to se mu nelíbilo. Začínal moc filozofovat a to se k němu nehodilo. Všechno to šlo nějak do kytiček…

„Jsem rád, že se vám to líbilo,“ usmál se Pein. Už, už bude konec! Hurá!! „Ale mám pro vás ještě jedno překvapení…“ s tímhle zmizel za dveřmi.
„Aah, takže už přišel můj čas?“ ozval se Madara, v jedné ruce oranžovou masku.
„Jo. Doufám, že jsi spokojený a máš, co jsi chtěl.“
„Byla to skvěle provedená práce. Dají se skvěle přetvořit, jsou jako hliněné postavičky; namoč je a můžeš je předělat k obrazu svému. Výborný materiál. Jejich schopnosti si už vyzkouším sám. Už můžeš tu komedii skončit.“
„Hurá… Ostříhanej hipísáku...“ zahučel Pein rozladěně a vrátil se zpět do sálu, opět rozzářený. Ach, ještě, že jsem tak skvělý herec, jinak už by byli mrtví. Teď už si na idiota bude hrát ten starje dědek Madara. Kdyby nebylo jeho...
„Přivítejte nového člena Akatsuki! Pojď mezi nás Tobi!“

O několik dní či měsíců později:
"Deidaraaaaaaa-senpaaaaai!!"
Pomsta je sladká... pomyslel si Pein a triumfálně se pro sebe usmál. A na další pomstu je na řadě... Kisame! Sushi na něj!