Pein se asi zbláznil a Orochimaru senilní 3 - Gumoví medvídci vládnou světu!

Jednou z těch návštěv budu mít žaludeční vředy, pomyslela si Konan, když kráčeli na další "párty s Peinem".

Minulá návštěva ale proběhla celkem v klidu, když to měla srovnat s předešlými.

Když tam dorazili, Peinovo hnízdečko šílenství mělo okolo sebe lešení. Nad dveřmi se totiž rozrůstala nová plastika, freska, reliéf nebo co to je, jak poznamenal umělecky založený Sasori, jen aby se na to konto začali s Deidarou hádat. Ono, nebylo to jen nad dveřmi. Spíš to vypadalo, že to bude dveře lemovat a pokračovat i po obvodu budovy, jen nížeji při zemi. Zatím to vypadalo jako Akatsuki mráček, který, jako balónek, držela na zakrouceném provázku něčí ruka.
Opatrně vstoupili do Sídla šílenství a šourali se ke Dveřím zkázy. Ještě než je otevřeli, klika cvakla, dvéře letí a sadomasochista vychází ze dveří. V mdlobách tu Kisame leží, ruce k žábrám přimknuté… Pein, oblečen v hnědé teplákové soupravě (která však měla aspoň růžové proužky), nohy ozdobené adidaskami, okolo krku píšťalku, sevřel Kakuza (který měl úsměv od ucha k uchu) v náručí. Ten divže nevrněl v blahem.

„Tak jsem přemýšlel Kuzo a rozhodl jsem se, že tě všechno naučím. A vás všechny taky.“ Obdařil je americkým úsměvem jak vystřiženým z reklamy na zubní pastu.

„Rozhodl jsem se, že je načase trochu rozhýbat tělo. Už jste moc dlouho lenošili! Tak tedy pojďte za mnou, vše jsem již připravil.“

Vyvedl je ven – musela přiznat, že se rozhlížela, co zajímavého Pein připravil – a s významným pohledem vyndal stopky.

„Na rozběhání si dejte jedno kolečko okolo, pak si dáme běžeckou abecedu a začneme s měřením.“ Opět je zahrnul úsměvy. Již bývalí zabijáci stáli nechápavě na místě a čekali, kdy se řekne ona věta „To je vtip, hahahaha!“. Dokonce i „Kuzo“ překvapeně zíral.

„No tak, vždyť jsem se s tím tak připravoval, dokonce se tu u mě zastavil i kopírovací ninja Hatake a přinesl mi stopky a vy ze sebe děláte mrtvé brouky? Jste ale oškliví!“ Smutně popotáhl a začaly mu vlhout oči. Konan si povzdechla, shodila plášť a dala se do běhu či spíše klusu. Brzo jí následoval zbytek až na Hidana, který se propíchl kosou a dělal, že zažívá hrozná muka a nemůže se hýbat.

Poslušně oběhli kolečko a Pein jim předváděl běžeckou abecedu, kterou dělal naprosto špatně a neustále nahlížel do manuálu, který měl v kapse.

„Ehm, takže kolesa…Kolesa patří k náročnějším cvikům běžecké abecedy… Tak, tady! Začátek je stejný – švihové koleno se sbaluje pod trup a poté se dostává vzhůru až před hrudník. Dále dochází k aktivnímu vykývnutí bérce vpřed s jeho následným "zahrábnutím" nejprve do dálky, a potom aktivně pod sebe. Současně s vykývnutím bérce probíhá energický odraz z druhé nohy. Jelikož odraz a předkopnutí probíhají zároveň, dostává se trup vlivem vysokého rozsahu pohybu do mírného záklonu… Takže takhle nějak to bude.“ Místo kolesa jim předváděl běh raněné srny kombinovaný se skákáním kamzíka po skalách.

Když docvičili parodii na běžeckou abecedu, Pein jim z manuálu hrubě popsal startovní pózu a díky přítomnosti obrázku jim to i předvedl jakž takž správně. První běžeckou skupinku tvořil Itachi, Kisame, který se ho nechtěl vzdát, Kakuzu a Deidara. Během běhu, který měl být šest set metrů a byl tak osm set metrový (čtyři sta metrů tam a čtyři sta zpátky), na sebe zkoušeli různá svá jutsu, s přehledem je však porazil Itachi se svým Genjutsu, jelikož vyvolal iluzi, kdy si všichni tři mysleli, že doběhli do cíle a přitom se radovali a posmívali ostatním v půli trasy.
Konan si všimla, jak Pein mrzutě přivřel oči.

Další a poslední běžecká skupinka byl Sasori, Konan a Zetsu. Hidan stále dělal nemohoucího. Tenhle běh byl narušen jen jedním podváděním a to Sasoriho, který si vlezl do loutky s hypermega pohonem. Vyhrála Konan, která se těsně před cílem nechala poponést milovanými origami.

K závěru návštěvy je ještě Pein přinutil udělat pozici stromu a pozici válečníka a zhruba deset minut naoko meditovali, jen aby mu udělali radost (a dál už je nemučil).

Jak brzy zjistili, dnes si pro ně Pein připravil opravdu lahůdku. Jen co otevřeli dveře, kdosi před ně dal balíček gumových medvídků.

„Nechčete gumídky-yy?“ Ten kdosi byl Orochimaru. Rozzubený, s malinkýma očima a načervenalýma tvářema a růžovým provazem okolo pasu.

Konan se musela přidržet kliky u dveří, jinak by sebou švihla. Pein to na ně opravdu asi zkoušel, poněvadž se je mazaně snažil oddělávat věcmi, které už opravdu byly přes únosnou míru. Ale tohle… Kam se na to hrabe prvotní šok, balet a běh! To byla ještě slabá káva. Začínala se bát, co to bude příště a záviděla Hidanovi, který zůstal v doupěti (a v jejím pokoji, z kterého jí vystrnadil a ona musela spát s Kakuzem, protože hned první noc se probudila s krví na tváři jak vytvářel svůj rituál) a tak o to přišel.

„Vážně ši nikdo nedáte?“ Orochimaru pokrčil rameny a než bys řekl akatsuki, měl celý obsah sáčku v sobě a spokojeně pomlaskával.

„:Áh, vítej děťátka moje!“ Pein odstrčil Orieho a rozepřáhl ruce, jako kdyby je všechny chtěl najednou obejmout. „Dneska jsem vám přivedl kamaráda! Můžete si s ním hrát!“

Mluví s náma, jako kdyby nám byly tři roky, pomyslel si každý (až na Kakuza a Zetsua, který moc nemyslel), ale nikdo to neřekl nahlas. To, že se Pein tak změnil, se dalo považovat i za výhodu. A nedej bože, že by se vrátil do normálu! Pravděpodobně by z nich byla vmžiku sekaná. Jednoduše řečeno, byla v tom cítit finta. Pein si pravděpodobně zaplatil hodiny herectví a teď je zkouší, kdo déle vydrží, kdo je lepší a pak se o něčem rozhodne.

Ale kvůli tomu se nemusí tvářit jak Matka Tereza, ne? Takový tajnůstkaření a spřádání tajemna…

Kakuzu nadšeně splácl packy a usmál se. „No to je skvělé! Jsi úchvatný taťka!“ A divže se mu nevrhl do náruče.

Zrzavý „taťka“ je uvedl dál a představil jim svůj nový recept. Na talířku bylo devět kousků čehosi, co mělo tvar srdce nebo jahody. V případě jahody z… těsta? Vykukovaly kousky něčeho oranžového.

„Říkám tomu ‚Mír a láska se pečetí jahůdkama‘.“ Pochlubil se a nabídl jim. Zaraženě si vzali. Deidara a Sasori mezi sebou začali diskutovat na téma „Vzhled tohoto tentononc“. Zetsu to ihned schrupl a dožadoval se masa. Kisame si to nedůvěřivě prohlížel a čichal k tomu. Konan zavřela oči, nenápadně zacpala nos – co kdyby – a strčila si to do pusy. Kakuzu to ignoroval a o něčem živě rozprávěl s Peinem.

„Jak originální,“ okomentoval to mírně jedovatě Itachi a poté, co jeho porce prošla všemožnými testy, si do toho kousl. „Teda, to je fakt výborný!“ Zbytek jahody ihned zmizel v jeho chřtánu.
„Nebyla by ještě jedna?“

„Můžeš si vzít tu pro Hidana.“

Jakmile za nimi zapadli vstupní dveře, Peinův výraz se změnil na znechucený. Přešel k jedinému obrazu v místnosti, odsunul ho, zmáčkl tlačítko a… Otevřeli se tajné dveře, z kterých vyklopýtal vyděšeně se tvářící hoch v bílém.

„Upeč další a větší várku. Chci to mít na stole v pondělí, je ti to jasný?!“ přikázal mu pán domu. Chlapec se s úklonami odporoučel, zjevně rád, že to proběhlo velmi hladce.

U Peinova kotníku se ozvalo zamňoukání a vzápětí se z onoho koťátka, kterého se prý Pein tak starostlivě ujal, vyloupla - za pomoci kouře - Sféra zvířat v bílém kimonu a s delšími zrzavými vlasy. Pein se k ní otočil a chvíli na ní zkoumavě hleděl.

„Tak co, kolik času myslíš, že jim ještě dáme?“