TemaShika 2 - 14

Mezitím se v Konoze taky rozpršelo, ale na jedno jediné místo svítilo slunce. Na nejoblíbenější místo Shikamara, kde s Temari strávil hrozně šťastných chvilek a kam mohl klidně odejít a zmizet od každodenních problémů. Chouji šel zrovna od Shikamarovi rodiny, kdy se dozvěděl, že Shikamaru šel hledat Temari. Podíval se na nebe a pomyslel si:
„Snad se Shikamarovi něco nestalo.... Kdyby jo, tak..... Radši doufám, že se mu nic nestalo...“
Uviděl, že na jednom místě mezi mraky uniká sluneční světlo ven a svítí na jedno místo. Podíval se pořádně a uviděl, že jeho paprsky dopadají na Shikamarovo tajné místo. Okamžitě se tam rozběhl a uviděl na Shikamarově stromě mlhavou postavu.
Postava si kryla obličej dlaněmi a brečela. Světlo jí procházelo a byla celé rozmazaná. Chouji zahlédl, že má blonďaté vlasy svázané ve čtyřech culících a na zádech vějíř. Několikrát za sebou zamrkal, ale obraz oné postavy pořád nezmizel.
„Temari....“ oslovil ji a Temariin duch sebou trhl. Podívala se na něj a zmizela.
„Ta není dobré..... Asi bych měl najít Shikamara.“ řekl si Chouji sám pro sebe a rozběhl se pryč.

Shikamaru se skláněl nad Temariiným bezduchým tělem. Nemohl uvěřit, že je Temari mrtvá. Nechtělo se mu věřit, že ona, jeho jediná láska, je po smrti.
„Temari.... Temari.... Promiň.“ brečel Shikamaru a jeho slzy dopadaly na Temariiné tělo. Sasuke stál kousek od něj a sledoval Temari.
„I po smrti je pořád tak nádherná.... Musí existovat způsob, jak ji přivést k životu.... Musí něco takového existovat....“ přemýšlel Sasuke, ale na nic nemohl přijít.
„Temari.... Vrať se zpátky... Prosím.... Nemůžeš mi takhle zmizet ze života.... Takhle ne....“ brečel Shikamaru oči si zakryl rukama.
„Shikamaru... Myslím, že by jsme ji měli zanést do Konohy... Tam patří a vždycky patřila...“ řekl Sasuke a sklopil hlavu.
„Asi.... Ona nemůže jen takhle umřít... Takto ne....“
„Shikamaru... Já vím, že to bude znít blbě a jako od někoho, kdo ji neměl rád (což je zcela nemožné, protože ji měl rád každý), ale nic s tím už neuděláš.... Taky se mi to příčí na jazyku, ale je mrtvá...“ řekl Sasuke a díval se přímo na zem.
„TO JÁ VÍM!!!! Myslíš si, že mi to nedošlo???“ rozkřičel se na něj Shikamaru.
„Já za to nemůžu.... Tak na mě nemusíš křičet.“ řekl Sasuke a podíval se mu do očí.
„Jenže ty jsi mohl něco udělat!!!“
„Jenže to ty taky!!!!!“
„Já bojoval s Orochimarem a ty jsi zrovna zamyšleně stál a vůbec sis nevšiml, že bojuje a nebo, že ji Kabuto zabil.“
„Tak hele, mě je to taky hrozně líto, ale nemůžu za to stejně jako ty.“
„Já jen..... Ona neměla umřít.... Měla.... Měla Orochimarovi říct, že k němu patří i kdyby mu lhala... Já... Nedokážu se s tím jen tak smířit..... Ona byla můj smysl života.... Byla vše.... Teď nemám důvod žít....“
„Ale máš.... Temari by nechtěla, abys umřel.... Neměli by jsme se kvůli tomu tak drtit. Život je boj a někdy se stane, že při tom boji přijde o život i někdo na kom nám záleží....“
„Ty jsi Temari neznal... Viděl jsi ji jednou... Možná dvakrát a děláš závěry??“
„Když byla u Orochimara, tak jsme spolu chodili a i když to byla jenom chvilka, tak mi otevřela oči a byla to moje nejšťastnější chvíle.... Ona dovedla do mého života něco.... něco, co mě změnilo.... Miloval jsem ji, ale věděl jsem, že s tebou je šťastnější a i když se mi to příčilo v duši, tak jsem aspoň měl dobrý pocit, že je šťastná i když ne semnou. Už chápeš???“
„Tak mi vysvětli proč jsi ji nepomohl při boji???“
„Já....... Přemýšlel jsem.... Neuvědomil jsem si.... Já.... Přemýšlel jsem o tom polibku.... STAČÍ???“
„Tak hele.... Ten polibek neměl nic znamenat a..... Teď už je to jedno.... A kvůli tvému přemýšlení, už nikdy nikomu další nedá!!!!!!“
„Já..... Promiň... Omlouvám se.“
„Mě?? Měl by ses omluvit jí!!!! Kvůli tobě je mrtvá a to tvoje promiň už jí život nevrátí!!!!“
„Já vím.... Mrzí mě to.... Miloval jsem ji tejně jako ty, tak si nic nenamlouvej.... Pro mě je to stejná rána jako pro tebe a ty... Viníš všechny ostatní, ale na sebe se nepodíváš??!!! MOHL JSI NĚCO UDĚLAT I TY!!! A TEĎ ZA TO VINÍŠ MĚ??? Taky jsem nechtěl, aby umřela, ale ty si prostě nedokážeš přiznat, že to tak být muselo.... Kdyby umřít neměla, tak by v tom někdo zabránil nebo se stalo něco jiného!!! Ale ty prostě vidíš chybu ve všech ostatních a ne v sobě... Zkus se na to podívat takhle, mě Itachi zabil rodiče, když jsem byl ještě dítě a neměl jsem nikoho, kdo by se o mě postaral a nebo někoho komu bych mohl věřit. Ty jsi měl na rozdíl ode mě super život a teď, když umře někdo na kom ti záleží, tak musíš vinit všechny ostatní a vyčítat jim, že za to mohli oni!! Zamysli se na nad sebou!!!“
„Já.... Promiň.... Ale mýlil ses. Asuma taky umřel a to kvůli mně.... Pomstil jsem ho, ale mohl jsem něco udělat....“
„Ne, nemohl.. Osud nám sám řekne, kdy máme a nemáme umřít.. Tak pojď odneseme ji do Konohy.“
„Jo... Asi máš pravdu...“ řekl Shikamaru a zvedl Temari ze země. Opatrně, jako by ještě žila, se s ní rozběhl do Konohy.
Cestou se mu zdálo, že se Temari několikrát zakuckala, ale dobře věděl, že to jen chce vidět. Nechtělo se mu věřit, že se její oční víčka nikdy nezvednou. Že její ústa už nikdy nevykouzlí onen nádherný nenapodobitelný úsměv. Nikdy už se jejich rty nesetkají a nepolíbí se. Nikdy.... Už nikdy nebude doopravdy šťastný. Temariina smrt byla to nejhorší, co ho kdy potkalo.
Shikamaru se zastavil před bránou Konohy a podíval se na bránu.
„Jsme zase zpět.... Zpět, kde jsme zažily ty nejhezčí zážitky, ze kterých zbudou jen vzpomínky.... Doufám, že se tam někde máš dobře...“ řekl Shikamaru a podíval se na ni.
„Navždy tě budu milovat a nikdy na tebe nezapomenu...“
V tu chvíli zrovna kolem Temari s Shikamarem prošel Kakashi. Zastavil se a podíval se na Temari.
„Ona je... není mrtvá... že ne??“ zeptal se Kakashi a podíval se na Shikamara.
Shikamaru jenom přikývl, na nic víc se nezmohl. Pořád mu ta trpká pravda trhala srdce.
„Kdo ji....zabil??“ zeptal se Kakashi tichým hlasem.
„Kabuto.“
„A... Ona s ním bojovala??“
„Jo i s Orochimarem. Potom jsem jí pomohl v boji a bojoval jsem s Orochimarem. Ona s Kabutem a on jí nějak zranil a to jenom tím, že se jí dotkl.. Vůbec nevím, jak.. Nemohli jsme nic se Sasukem dělat... Ani jeden z nás neumí léčit a tak... tak... potom podlehla zranění...“
„Se Sasukem?? Jako.. On nebojoval po Orochimarově boku??“
„Ne... potom porazil Kabuta a já se zbavil Orochimara... Ale ani to Temari už nepomůže...“
„A kde je Sasuke??“
„Bude tu každou chvíli.... A asi bych měl Temari odnést do márnice...“
„On přijde do KONOHY???“
„Jo.“ řekl Shikamaru a rozběhl se k márnici.
Zastavil se před ní a podíval se na svou jedinou lásku.

Temariin duch se mezitím přebýval na Shikamarově nejoblíbenějším místě.
„Shikamaru.... Prosím.... Chci zpátky za tebou....“ říkala si pro sebe, ale nevydávala žádný zvuk. Nedokázala vykřiknout a ani vydat ze sebe jedinou hlásku. Její hlas zněl jako vítr, její výkřik jako dopad listu na zem a její slzy jako zvuk dopadající vločky na zasněžený pahorek hory.
Seděla a dívala se do svých dlaní.
„Temari. Doufala jsem, že tě tu vidím mnohem později.“ ozval se za ní hedvábný hlas. Temari sebou cukla a otočila se. Uviděla svou matku, přesně ve stejných šatech jako tenkrát kdy ji viděla naposledy.
„Mami??“ zeptala se tichým hlasem.
Postava jen přikývla a usmála se.
„Já se chci vrátit, mami.... Nechci tady zůstat.... Existuje nějaký způsob??“ zeptala se Temari a obejmula ji.
„Právě proto jsem tu. Určitě jsi si všimla, že se tady normálně duše nepohybují. Jsi tady jen ty. Víš.... Je to složité, ale domluvila jsem ti, že se budeš moct vrátit.... Teda jestli to nezafunguje, protože je to celkem riskantní, tak by se z tebe stal anděl smrti.“ řekla Temariina matka.
„Ale ti přece nejsou. Žádného jsem neviděla, když jsem umírala.“ řekla Temari podívala se jí do očí.
„Ty.... Jsi anděl smrti??“
„Ano a ne.... Jsem jím jen na chvilku, proto taky nemám křídla. Ale bude záležet hlavně na tobě, jestli se dokážeš vrátit. Vrátit se dokáží jen ti, co mají vůli žít a jsou silní... Věřím, že to dokážeš a budeš moct znovu žít.“ řekla a usmála se na ni.
„A mami.... Budu jako dřív??“ zeptala se Temari.
„Jestli to dokážeš, tak ano... Budeš stejná jako dřív.“
„Myslíš si, že to dokážu??“
„Jistě, protože jinak bych se za tebe nepřimlouvala. Andělé smrti mývají strašný život... Všichni tě budou prosit o jejich život, ale ty jim nemůžeš vyhovět a musíš je odvést do země klidu i když ztratí všechny milované... Andělé smrti jsou nenávidění i když hrozně silní.... A pak kdybys ses jím náhodou stala, tak tě budou vyzívat na souboje, ale oni jsou neporazitelní, takže ten jejich boj nemá sebemenší cenu.“
„A co kdyby anděla náhodou někdo porazil??“
„Je to velice nepravděpodobné, ale kdyby náhodou ano, tak se může vrátit... Ber, ale ber fakt, že oni jsou silnější než kyuubi a toho porazí fakt.... no řekněme, že velice výjimečný ninja... A už bys asi měla jít.“
„Ale kam??“
„To je zkouška, nevím to ani já. Ale myslím si, že kam tě srdce povede.“ řekla její matka a pomalu začala mizet.
„MAMI!!! Kam... Kudy jít?? Co když zvolím špatnou cestu?? MAMI!!!“ křičela za ní Temari, ale odpovědi se jí nedostalo. Místo toho se jí před očima zatmělo a ona se objevila někde v lese.
„Sakra!!! A kam teď??“ naštvala se Temari a kopla s do stromu. Otočila se a podívala se před sebe.
„Sakra!!! Proč jsou ty stromy všechny stejné?? No to bude asi tím, že je to les...... (trapná chvilka ticha) Takže mám se z tohoto pitomého lesa vymotat a dojít.... Kam má vlastně dojít??“ říkala si pro sebe Temari a přejela rukou po kůře stromu. Ucítila, že je na něm něco vyrytého. Podívala se a bylo tam napsané:
3. Cesta
Temari se podívala a šipka ukazovala přímo na vyšlapanou cestu.
„Ale, když je to 3, tak tady určitě budou i další dvě a možná jich je tu i víc.... Ale to znamená, že si musím vybrat jednu cestu a to tu správnou..... První jsem našla tuhle, tak prostě půjdu touto. Žádné další rozhodování.“ řekla si Temari a pomalu šla po oné cestičce.