Společný návrat 08-Blíž než kdykoli předtím

„Nemusíš mít strach,‘‘ ujistil ho Gaara a zavedl je všechny společně do centra vesnice, která bylo v plné proudu. Dalo se tam sotva projít, ale když lidé zaznamenali členku se znakem Konohy, začali uhýbat do stran. Naruto se začal cítit trochu divně, jako by něco provedl, ale pravda byla jiná. Lidé se začali radovat.
„Všechni tihle lidé sem dorazili před několika týdny, přišli s nimi i někteří genini,‘‘ oznámil stále zmatenému blonďákovi Gaara a vedl je radujícím davem dál. Sotva se davem prošli, když je zastavilo radostné volání.
„Naruto nii-san,‘‘ volal někdo, ale v davu byli vidět jen jeho hnědé vlasy, ale i tak se otočili a počkali, kdo se nakonec z vyleze.
„Konohamaru!‘‘ zvolal radostně Naruto a pomohl vyprostit hnědovlasého chlapce z radujícího davu.
Šokem však bylo, že hnědovlasý chlapec měl zavázanou ruku a ohromnou bouli pod oknem, která už vystřídala všechny odstíny fialové.
„Co se ti stalo?‘‘ to byla první otázka, kterou položili chlapci. Jemu se ale objevil na tváři úsměv.
„To nic není,‘‘ ujistil je a radostně se usmál.
„Možná bude lepší, když vám ukážu vaše pokoje, určitě jste unavení,‘‘ vmísil se do jejich rozhovoru Gaara a zavedl je do velké budovy před ním. Na rozdíl od venku, tu byl klid a pořádek.
„Tady jsou vaše pokoje,‘‘ ukázal na tři dveře. Sakuru trochu zamrzelo, že mají pokoje jen po jednom, když ale zjistila jak jsou v každém pokoji velké postele, tak ji to přešlo.
„Odpočiňte si, večer bude uspořádá oslava,‘‘ řekl a zmizel. Naruto se zaradoval, konečně mezi lidmi a taky když jen pomyslel na hromadu toho jídla a pití měl co dělat, aby se neposlintal.

Jakmile zapadlo slunce oslava začala. Skoro všichni lidé se shromáždili v ohromném sále přímo v srdci Suny. Všechno to veselý se linulo celou Sunou. Naruto potkával jednoho člověka za druhým a s každým prohodil pár a vypil s ním jednu skelničku. Stále nemohl najít ty dvě osoby, které mu celý večer scházeli.
Naruto tedy pokračoval dál, po cestě do sebe stihl vyklopit pár skleniček nějakého neznámého alkoholu. Takže se jeho cesta trochu prodloužila. I jeho krok byl trochu vratký. Ale stále dokázal rozeznával postavy.
Pokračoval dál, až narazil na to, co celou dobu hledal. Díky menší tmě a alkoholu v jeho krvi viděl jen dvě šmouhy nalepené docela blízko u sebe. Protřel si oči, protože nevěřil tomu, co právě viděl. Nezdálo se mu to. Sasuke a Sakura k sobě byli na natisknutí, tak že ani nebylo poznat čí ruka je čí? Museli být i trochu opilí, protože jejich ruce bloudili na místech, kam by nikdo jiný na veřejnosti nesáhl. A to, co dělali je už snad všem jasné. Naruto pomalu došel k ním, pořád se houpal ze strany na stranu, ale byl zcela při smyslech.
„Co to tady děláte,‘‘ zavolal na mě a odkolíbal se k ním. Oba se od sebe odlepili a sledovali ten opilý jev před sebou.
„Není ti to snad jasné,‘‘ odsekl Sasuke a vrhl na něj vražedný pohled. I Sakura se netvářila nijak potěšeně. Právě ji překazil to, na co tolik let čekala.
„Přece nemůžete…‘‘ začal Naruto, ale poněkud zvýšil hlas, takže se lidé začali otáčet. Tohle vytočilo Saského, proto udělal několik kroku k naprosto opilému Narutovi.
„Co si o sobě myslíš, ty nejsi můj otec, aby ses o mě staral,‘‘ křikl na něj rozhněvaně až se začali lidé otáčet a poslouchat je. I blonďákovi pomalu začala docházet trpělivost.
„Jak se na to mám asi dívat, myslíš, že to pro lehký, být pořád sám. Ty nevíš jaký to je být pořád nula,‘‘ doslova na něj zakřičel, kvůli množství alkoholu, které vypil si neuvědomil, jak daleko za šel.
„Tak běž, uteč před světem, když tu všichni tak nenávidí,‘‘ oplatil mu to Sasuke a ukázal na dveře jímž přišel. Naruto se jak na povel otočil a zmizel z místnosti.

Naruto ležel na posteli, zády otočený ke dveřím. Na tváři měl uražený pohled. To, co před chvíli viděl ho donutilo přemýšlet. Je teď už opravdu sám nebo už množství alkoholu v jeho mozku tohle všechno jen zvyšuje.
Přetočil se na druhý bok a pozoroval dveře, jestli se pro něj někdo nevrátí. Nic, nejspíš na něj zapomněli.
Vztekle bouchl pěstí do skříňky kousek od sebe. Vztek tímhle nijak nepotlačil, jen ho to naštvalo, když na něj ze stolku spadla lampička. Popadl ji chystal jí odhodil na druhý konec místnosti. Ale někdo ho zezadu chytil za ruku.
„Tohle není moc dobrý nápad,‘‘ ozval se za ním zas ten líbezný hlásek. Tušil komu ten hlas u ruka patří. Vztekle pohodil rukou a vylezl z postele. Neuvědomil si však, že na sobě má jen trenky se srdíčky. Začal se stydět a pak se schoval znovu pod peřinu. Teprve teď se na ni podíval. Kyuubi měla na sobě ještě kratší šaty než předtím. Připadali mu spíš jako jen spodní prádélko. Musel se otočil, protože to s ním začalo dělat divy.
„Jsi roztomilý, když se stydíš,‘‘ usmála se a položila mu ruku na rameno. Naruto ucítil jak se postel prohýbá, tím jak se posadila.
„Víš, měl by sis uvědomit, že oni chtějí být sami,‘‘ řekl jako by věděla, co předtím viděl a slyšel. Blonďák ležící vedle ní zbystřil. Byl to pro něj docela nezvyk. Nikdo s ním nikdy neprobíral jeho pocity, nikdo mu nebyl nikdy tak na blízku.
„Už jsem ti přece říkala, že patří jemu,‘‘ trošku zvýšila hlas, jelikož už na něj neplatila sladká slůvka. Bude na to muset jít jinak.
Nahnula se nad něj až byli od sebe jen malý kousek. Naruto se začal červenat, protože jediné co momentálně viděl byl její výstřih. Začal se červenat ještě víc, ale tohle byl záměr. V další okamžik už nebylo poznat, kdo po kom skočil dřív.

Ozvalo se klepaní, Naruto vztekle pozvedl hlavu. Neměl vůbec náladu se zvedat, natož jít ke dveřím a otevřít. Přetočil se raději na bok a dál spokojeně oddychoval. Když se chtěl ale zakrýt uvědomil si, že mu něco na peřině leží. Pozvedl se a otevřel oči. Na peřině mu ležela Kyuubi a klidně oddychovala. Teprve teď si Naruto uvědomil, co se tu všechno dělo. Snaha najít vlastní oblečení byla marná, stále na všechno myslel. Ale nemusel si ani vzpomínat, jeho dlouhé škrábance na pažích mluvili za vše.
Znovu někdo zaklepal.
„Počkej chvíli,‘‘ zavolal ke dveřím, ale neuvědomil si, že tímhle může vzbudit Kyuubi. Ta se jen protáhla a přetočila se k němu. V téhle chvíli nevypadala nijak nebezpečně, ještě rozcuchaná a unavená z včerejší akce by nikomu hrůzu nenahnala.
„Kam si mi dala oblečení?‘‘ zeptal se ji, ale Kyuubi jen pokrčila rameny.
„Nevím, včera jsi ve víru vášně někam odhodil, nedivila bych se, kdyby bylo venku na ulici,‘‘ slastně se protáhla a přetočila se na druhý bok. Naruto se zamračil a raději přes ni něco přehodil. Když se tu před ním takhle promenádovala nahá, dělalo to s ním divy.
„To ti pěkně děkuji,‘‘ odsekl a nakoukl jen tak ze zvědavosti z okna. Kalhoty se neválely na ulici, ale držely se na parapetu. Naruto je popadl a vyrazil ke dveřím.
„Omlouvám se, nemohl jsem na jít oblečení,‘‘ omlouval se a přitom si zapínal punt. Pozvedl hlavu a když spatřil tu osobu před sebou žaludek se mu sevřel.
„Sasuke,‘‘ řekl suše a postavil se tam, aby nebylo vidět do jeho pokoje.
„Přišel jsem se omluvit, včera mi to trochu ujelo,‘‘ Sasuke sklopil hlavu, protože omlouvání mu od srdce moc nešlo.
„V pohodě, nebudem to dál probírat, abychom měli něco upito,‘‘ řekl nakonec Naruto.

Poznámky: 

Jak by mohla vypadat Kyuubi