Železná kunoichi 12: Zákaz
Klidně a tiše leželi na jeho posteli. Polonahý mladík měl jednu ruku za hlavou a druhou objímal drobnou šedovlásku, oči za kulatými brýlemi zavřené. Na rtech mu hrál spokojený úsměv, prsty se občas schválně zamotával do jejích dlouhých lesklých vlasů, jež slabě odrážely světlo z louče hořící nad nočním stolkem. Nevědomky ho lechtala, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Bylo mu to naopak velice příjemné.
Šedovláska v jemných bílých šatech se k němu tiskla, hlavu položenou na jeho nahé hrudi. Konečky prstů mu přejížděla po vypracovaných břišních svalech a se zvláštním zaujetím pozorovala ty nepříliš vystouplé, avšak velmi tvrdé bochánky. Strašně se jí líbilo kreslit na jeho těle. Prstem začala bezmyšlenkově tvořit obloučky, jež na jednom konci vždycky spojila. Jeden oblouček, druhý oblouček, spoj, jeden oblouček, druhý oblouček, spoj…
Mladíkovi po chvilce soustředění konečně došlo, jaký obrazec tvořila. „Srdce?“ pronesl do uspávajícího ticha a otevřel oči. Neznělo to ani moc překvapeně, spíš pobaveně.
Pár vteřin nato to došlo i samotné Hametsu. Stáhla ruku, začervenala se.
„Nepřestávej, je to moc příjemné,“ dodal Kabuto se smíchem a přitiskl ji k sobě ještě těsněji. Uvolnil druhou ruku, velice jemně ji uchopil za drobné zápěstí, načež si ho položil na břicho. Zase mu na něm začala kreslit srdíčka.
„Kdyby to bylo možné, už bych se odsud nikdy ani nehnul,“ zamumlal, vískajíc jí světlé vlasy.
Usmála se. „Já taky ne. Ale ty máš ještě dneska misi a já začnu zaučovat Dakena.“
Hladící ruka na okamžik ztuhla, hrudník se zastavil uprostřed výdechu. Po pár vteřinách však klesl úplně a paže zase započala ten monotónní pohyb. „Co ho chceš učit? Jak správně chodit na záchod?“
Dívka se začervenala ještě víc. „No… vlastně jsem doufala, že tohle ho naučíš ty,“ pípla nesmělým hláskem.
Tentokrát se Kabuto zarazil úplně. Volnou rukou jí pozvedl hlavu a pohlédl jí tázavě do očí. „Teď si děláš legraci, že ano?“
Zamrkala dlouhými řasy, smutně stáhla obočí a našpulila rtíky.
Na pár vteřin nastalo ticho, jak na ni mladík nevěřícně zíral. Poté se podrážděně zamračil. „Ne, v žádném případě.“
„A pročpak?“ šeptla šedovlasá slabě a znovu zamrkala.
Zaskočeně se uchechtl. „Nemůžeš po mně přece chtít, abych ho naučil, jak správně zacházet s…“ Zasekl se na posledním slově, ale nemusel ho dokončovat, dívka si už zbytek hravě domyslela.
„Já ho to učit nemůžu a žádný jiný muž už v sídle není. Tedy kromě pár tuctů šílených poskoků a Orochimara-sama, o němž pochybuju, že mi udělá tu laskavost… Tolik si mě zase necení.“
Kabuto vzdychl. „Hametsu-chan, zrovna tebe si cení ze všech lidí tady nejvíce, ale o to teď nejde.“
Zmateně pozvedla obočí. „A o co teda?“
Chvilku přemýšlel, avšak poté lehce odvrátil hlavu. „Jde o to, že Orochimaru-sama ti prostě nedovolí nechat Dakena naživu.“
Šedovlasá se šokovaně zvedla, ignorujíc Kabutovu ruku na svých bedrech. „Co to říkáš?! Proč mi to nedovolí?“ vyjekla hystericky.
Mladík se ji snažil přitáhnout zpět k sobě, ale ona obě jeho paže zarazila, dožadujíc se odpovědi. Tak tedy rezignovaně vzdychl a zvedl se do sedu. Zapřemýšlel, čelo mírně stažené, očividně hledal ta správná slova. Pak se krátce nadechl. „Víš, jak jsem ti kdysi dávno říkal, že jsme Dakena našli na dně propasti?“
Hametsu krátce zapátrala v paměti, načež přikývla. „Ano, prý ho vyhnali kvůli jeho násilnickému chování. Orochimaru ho využil pro další výzkum, ale použité sérum selhalo a začalo ho zabíjet.“ Velmi dobře si to všechno pamatovala, i když jí to Kabuto říkal před poměrně dlouhou dobou.
„To jsem tehdy skutečně řekl. Pravda však byla taková, že…“ Odmlčel se, nevěda, jak dál pokračovat.
„Že co?“ pobídla ho netrpělivě.
Zhluboka nasál vzduch. „Že to sérum vůbec neselhalo. Naopak nabyl velice brutální síly a málem to tu celé zdemoloval. Očividně byl už dřív hodně agresivní a s onou látkou se stal snad ještě silnějším, než byl Orochimaru-sama,“ dokončil jedním dechem.
Dívka na něj zůstala šokovaně zírat. Ústa měla pootevřená, oči vykulené, neschopna pohybu.
Kabuto nečekal, až se z toho otřepe a pokračoval dál. „Jak sis jistě stihla všimnout, Daken má prokletou pečeť. A ty víš, co tahle věcička dokáže. Tudíž by sis mohla domyslet, co to s ním zhruba udělalo. Tehdy měl Orochimaru-sama co dělat, aby se vůbec dostal k tomu ji aktivovat. Naštěstí se pak pečeť rozrostla a začala Dakena zabíjet.
V plánu rozhodně nikdy nebylo přivést ho znovu zpět. Já sám jsem to pokládal za nemožné. Jenže tobě se podařilo ho opět oživit a tím jsi možná rozpoutala peklo, protože jestli se tomu chlapci vrátí paměť… všechny nás tu bez rozmyslu povraždí.“
Místností se vzápětí rozlehlo ticho. Šedovlasá jen dál zděšeně zírala. Stále ještě pomalu vstřebávala všechno, co jí doposud řekl, takže jí to možná ještě úplně nedošlo.
„Když jsem ho přivedl k Orochimarovi, okamžitě mi nařídil ho zničit. Ani se nechtěl podívat na to, cos dokázala, prostě se ho chtěl zbavit stůj co stůj. Takže nevěř, že ti jen tak dovolí si ho nechat.“ Na okamžik se zase odmlčel, poté pozvedl Hametsu hlavu a donutil ji, aby mu pohlédla do očí. „Vím, jak moc doufáš v to, aby se mu vrátila lidská paměť, ale právě tomuhle musíme za každou cenu zabránit. Podle mě totiž Dakenovi postačí jediný pohled do Orochimarových očí a vrátí se, a to v plné síle. Proto ho nesmíš naučit nic ohledně chakry ani Jutsu. Je ti to jasné?“ dokončil tichým, ale pevným hlasem.
Chvíli se na něj dívala, poté odstrčila jeho ruku a sklopila pohled. Tělem jí proběhl prudký třas, ze zavřeného oka vytekla jedna slza. „Ano… Ano je… Kabuto-senpai.“
Nebude vám vadit moc dlouhá série? xS Protože podle mě se to vůbec, ae vůbec nehejbe takže nemám ani "ánung" kolik to bude mít dílů... xD
krása
92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.
*thanks a lot!!! ^^*
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
čím delší tím lepší
Můj deviantART
Teidu
95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!
Tohle neřikej bo se zas začnu příliš věnovat detailům a bude to mít přes 50 kapitol!!! xD
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti