Legenda draků 21. Válka a láska

Naruto po slovech podpory od svých přátel odešel se připravit zbytek dne se chystal do boje. Nemohl však dostat z hlavy představu že selže, když už to nemohl snést zamířil do hospody kde si sedl k lahvi sake a začal pomalu popíjet. Po několika hodinách ho tam našel Jiraja ale když si všimnul jakou má náladu beze slova si přisedl a taky si nalil. Jak tak spolu seděly Naruto už jemně připitý se zeptal Jiraju.
„Jaký má smysl bojovat když jediná nejlepší možnost je vzdát se.“
„To snad není pravda že to slyším právě od tebe, vzdát se není nikdy možnost pokud nechceš všechny zklamat. Vždy se najde ta správná možnost, záleží však na tom jestli jsi schopen si tu možnost vybrat nebo udělat všechno co je zapotřebí.“
„Nejspíš máte pravdu ale určité mám na dnes dost zítra ráno odjíždíme tak ať jsem schopen vstát,“ řekl Naruto a odešel.
Když došel do svého prázdného domova cítil jak v něm narůstá bolest ale i odhodlání. V tom uviděl něco co nepatřilo do jeho domu, byli to čtyři zářící a barevné kameny. Byl vedle nich i meč který mu dal jeho starý známý a taky tam byl dopis.
„Jak se ti vede, zdá se mi že ne moc dobře a proto jsem se rozhodl že ti půjčím tyhle kameny které k tomu meči patří. Zapamatuj si že poté je musíš vrátit jejich živlům.“
Po té co jsi přečetl tyhle řádky vzal ten meč do ruky a pozorně si prohlížel bleděmodrý kámen který měl v ruce. Na meči našel několik míst do kterých se mohly dát kameny ale jak ho chtěl dát do jedné z děr tak mu vyklouzl z ruky a sám skočil do jiné. Tohle zopakoval se všemi kameny, pak zasunul meč do pochvy a šel k oknu kde přeseděl celou noc.

Sareth si zatím vytvářel armádu spolu se bojištěm. Jedním mávnutím ruky všechny stromy kolem ztratily všechnu zeleň, druhým se spustila do lesů kolem hustá mlha. Pak klesnul k zemi položil Hinatu vedle a nabral do hrsti trochu hlíny. Se slovy : „Ať se můj hrad zvedne z hlubin země,“ začala se otřásat zem a vztyčil se obrovský temný hrad. Znovu chytnul Hinatu a odnesl jí na vrch věže ze které nemohla nijak utéct. Všechno zakončil tím že otevřel portál ze kterého si přivolal obrovskou armádu nemrtvých vojáků, vzlétl nad ně a řekl.
„Dvě stovky z vás půjdou a budou čekat v lesích aby přivítaly naše hosty které očekáváme hahahahaha.“

Ráno bylo před branami Konohy rušno, stáli tam skoro všichni ninjové kromě těch kteří museli zůstat pro obranu. V tom všichni ztichli a rozestoupili se, mezi nimi procházel Naruto a spolu s Jirajou a Tsunade. Naruto se pak přede všechny postavil, rozhlédl se kolem.
„Jsem rád že se vás tady tolik sešlo a chce mi pomoct. Jdeme do války, sami nevíme co na nás čeká a někteří z nás se možná nevrátí. Ale nesmíme ztrácet naději protože nebudeme bojovat jenom za sebe, budeme bojovat za všechny. Zapíšeme se jako hrdinové naších dob, ne proto že budeme bojovat kvůli něčemu co ztrácí hodnotu. Zapíšeme je jako hrdinové kteří bojují za lásku, budoucnost a hlavně proti nenávisti kterou náš svět stvořil,“ s těmito slovy povzbudil všechny kteří ho následovali.
Jiraja si všimnul v Narutových očích změnu, nebyla tam už beznaděj ale nahradila ji odhodlanost a nezlomnost kterou v nich kdysi měl.
Tsunade a Jiraja zůstali aby dohlédli na Konohu a ninjové na čele s Narutem se vydali na cestu.
Přešel den a už nebyli daleko od místa střetu ale rozhodli se utábořit aby byli na připraveni na bitvu. Naruto seděl u ohně a přemýšlel, vůbec si nevšiml Sasukeho který k němu přišel. Sasukeho zaujal Narutúv meč tak se ho zeptal.
„Řekni odkud máš ten tvůj meč?“

Naruto však nereagoval tak ho Sasuke chytnul za rameno a zatřásl s ním. Naruto zareagoval nanejvýš nečekaně, v sekundě totiž byl jeho meč u Sasukeho krku. Uchihovi až ztekla kapka potu po tváři od strachu. Naruto pomalu dával meč zpátky do pochvy a vydal zvuk který zněl jako promiň jenže šepotem. Sasuke se vzpamatoval a sednul si k Narutovi.
„Hele vím že jsi teď dost na nervy ale teď buď ještě klidný,“ zašeptal mu.
„Nejde to něco se ve mně změnilo od chvíle co jsem do toho meče zasadil kameny elementů,“ odpověděl nečekaně Naruto.
„Mohu se na ně podívat?“ zeptal se ho Sasuke.
Naruto mu jenom ukázal rukojeť ať si může prohlédnout kameny. Po chvilce co se mladý Uchiha díval by celý bledý a vystrašenější než kdy předtím.
„Co se děje?“ drcnul do něj Naruto nechápavě.
Sasuke se na něj podíval s hrůzou v očích a vykoktal ze sebe jednom pár slov.
„Jsou v nich démoni.“
Naruto nejdřív nechápavě hleděl na svého přítele celého vystrašeného ale pak když se podíval sám na ty kameny uviděl je. Nebylo to vidět jen tak ale po chvilce v nich zahlédl oči dívající se na něj.
„Půjdu se na to zeptat Tuaru ten by mohl vědět co to je,“ poznamenal Naruto a zamířil na okraj tábořiště kde spal Tuara.
Vzbudil ho a hned se zeptal.
„Prosím tě řekni mi co výš o těchhle kamenech,“ přitom mu podával meč.
Tuara ho chytnul a prohlížel si pozorně kameny, po chvilce řekl.
„To jsou oči elementů, jinak řečeno jsou to kameny které mají v sobě skrytou esenci elementárních pánů. To jsou bytosti o kterých se říká že řídí rovnováhu mezi živly, krom toho musejí být vráceny jejich živlům co nejdříve. Víš pánové elementů je propůjčí jenom silným lidem s čistým srdcem. Od koho je vlastně máš?“
„Od toho který mě posednul skrz tu prokletou zbroj.“
Tuara jenom chápavě přikývl, vrátil Narutovi meč a šel znovu spát. Naruto se s údivem díval na kameny jak meč zasouval do pochvy.
Druhý den se všichni vydali znovu na cestu, po několika málo hodinách je obklopila hustá mlha. Tuara, Argeto a Shatotu je ztratily tak jenom kroužily kolem a snažily se rozehnat mlhu.
„Tohle se mi nelíbí, všichni buďte ve střehu,“ řekl najednou Naruto.
Mlhou se ozývaly ty nejhrůznější zvuky které doprovázel krev mrazící zvuk skřípajícího kovu.
„Není to obyčejná mlha nemohu přes ní vidět,“ řekl Neji rozhlížející se kolem svým byakuganem.
Nakonec spatřily zdroj těchto zvuků byli to nemrtvý vojáci kteří je obklíčily.
„Stůjte při sobě a nedovolte jim nás sevřít ještě víc,“ velel Shikamaru.
Všichni se tedy pustily do boje se svými nepřáteli, byl s tím však jeden veliký problém a to ten že se nedali tak lehce zabít. Jen co jednoho složily ten se dal dohromady a znovu útočil.
„To chce jiný duch útoku, budeme je muset rozprášit,“ křičel Shikamaru.
I když byl Naruto velice silný nebyl schopen je jen tak zničit.
V poslední chvíli když už skoro všem docházel dech se mlha rozevřela a přistály tam Argeto, Tuara a Shatotu. Ti hned svým dechem zpopelnily nepřátele a pak to se mohli všichni uvolnit a trochu si vydechnout. Po krátké pauze se pustily dál až nakonec vyšli z mlhy a lesa taky.
Před našimi hrdiny se tyčil jejich cíl ale z pohledu až ztrácely slova. Viděly před sebou obrovskou pevnost která byla plná nemrtvých. Na vrchu viděly taky Saretha který se na ně díval z věže.