Cesta odpuštění 18

PODSTATA VODY

Papírek, který jí ležel na dlani byl vlhký, no spíše byl úplně mokrý a Sakuře z její dlaně odkapávaly malé kapky vody na stůl.

„Takže máš vodní podstatu,“ usmála se na ni, „já si to myslela,“ dodala ještě potichu pro sebe Fuzuki.

Sakura si chvíli prohlížela mokrý papír a pak se zeptala: „Tyhle papírky se vyrábí z…“
„Z chakrových stromů,“ skočil jí prudce do řeči Naruto a myslel, že tím na Sakuru udělá dojem, že taky něco ví.
„Ano,“ řekla Fuzuki.

Sakura se vražedně podívala na Naruta. Nesnášela, když jí někdo skákal do řeči. Naruto si toho všiml a přikrčil se do židle a čekal na její pravděpodobně bouřlivou reakci.
Chvíli na něho ještě nepřátelsky koukala, ale pak si uvědomila. Jak to, že to ví, podivila se. A její pohled se změnil v údiv.

„Jak to, že to víš?“ zeptala se udiveně.
Naruto na ní hodil zvláštně komický pohled z údivu jak rychle změnila pohled a zřejmě i názor.
„No když jsem doma trénoval z Kakashi – senseiem a Yamato – taicho, tak mi Kakashi – sensei dal taky takový papírek a říkal mi to samé co Fuzuki – sama a dodal, že se vyrábí z chakrových stromů,“ vysvětloval, „a já si na to kupodivu vzpomněl,“ dodal ještě a usmál se.
„Ahá,“ usmála se Sakura. Pak si ale uvědomila, že má v ruce stále mokrý papírek a na stole se za tu chvíli stačila vytvořit malá loužička vody.
„Fuzuki – sama můžu ten papírek zahodit do koše?“ zeptala se nejistě.
„Jak chceš, můžeš si ho nechat, ale i na památku,“ odpověděla jí s úsměvem.
Sakura se zamyslela a pak ho opatrně, aby se nepotrhal položila na stůl vedle louže. Nechám si ho, řekla si v duchu a usmála se.
„Takovou blbost,“ ozvalo se jí v hlavě.
Už mě zase otravuješ, začala se zlobit Sakura.
„Říkám ti jenom pravdu, k čemu ti je taková kravina? Je to jen divnej mokrej kus papíru,“ pokračovala vnitřní Sakura.
Ach jo ty se asi vážně nikdy nezměníš, podotkla Sakura a dál se sní nehodlala bavit.

Po odpovědi Fuzuki nastalo ticho, nikdo nic neříkal. Sakura si opatrně vyrovnávala mokrý papírek na stole. Naruto si podal hrnek se svým čajem a do ticha velmi nahlas usrkl, i když už byl čaj dávno studený. Sakuře to přišlo strašně vtipný a začala se smát nahlas. Naruto se na ní podíval a pochopil čemu se směje a smál se taky, nakonec se přidali svým způsobem všichni. Po chvíli, když všichni opět utichli nastalo ticho. Pak, ale Naruta napadla ještě jedna otázka.

„Fuzuki – sama a Kasumi – sama nevíte o mém otci ještě něco více než jen to, že vypadal jako já a měl rád tuhle výbornou bábovku,“ zeptal se Naruto a usmál se.
„O tvém otci toho moc nevím. Měla jsem tu čest ho poznat, ale spíš jsem ho znala z vyprávění. Přesto za tu krátkou dobu jsem poznala, že to byl velmi čestný, hodný, chytrý a obětavý muž a moc miloval tvou matku a svou vesnici,“ řekla.
Naruto opět poslouchal s velkým zájmem.
„Ale vím kdo ti o něm může říci úplně vše,“ usmála se trochu škodolibě.
„Kdo?“ zeptal se pohotově Naruto.
„Jeho sensei,“ odpověděla.
„Ale jak se jmenuje?“ ptal se nedočkavě.
„Učil dříve i tebe,“ napínala ho.
Učil i dříve tebe, opakoval si v duchu, no tak mysli, mysli… už to mám, to musí být asi Ero – sennin, zajásal, no ale…
„No tak jo nebudu tě napínat jmenuje se Jiraiya,“ řekla.
„Co že mího tátu fakt učil Ero – sennin?“ smál se nevěřícně Naruto.
„Jo jo je to ten starej prasák,“ promluvila Kasumi a Fuzuki přikývla.
„Doufám, že takhle jednou nedopadneš Naruto,“ zasmála se Kasumi.
„Ne to určitě ne,“ řekl nervózně Naruto, protože si vzpomněl na incident u Sakury doma.
Sakura zdá se na to taky nezapomněla a podotkla: „To doufám.“
Naruto se trochu začervenal, když pohlédl na Sakuru a ona na něj. Doufal, že už nic dalšího říkat nebude. A měl štěstí dál se k tomu nijak nevyjadřovala.

Celé odpoledne a večer po večeři si povídali o všem možném. Fuzuki se podívala na velké hodiny na zdi a řekla: „Je pozdě měli bychom si jít odpočinout.“
„Ano máte pravdu,“ ozval se Yamato.
Všichni se zvedali od stolu a šli ke schodišti.
„Počkej Sakuro – chan pomůžu ti,“ řekl Naruto.
„Naruto já to zvládnu,“ odpověděla mu.
„Sakuro počkej podívám se ti ještě na tu nohu. Pojď sedni si na židli,“ řekla Fuzuki a otočila jednu židli od stolu.
„Hai už jdu,“ řekla a opatrně se sunula zpět ke stolu. Když se posadila všimla si, že Naruto ještě neodešel a zůstal dole.
„Naruto jdi si lehnout,“ řekla Sakura.
„Ne počkám na tebe a pomůžu ti alespoň do těch schodů,“ řekl neoblomně.
„No tak dobře,“ vzdychla si Sakura.
Fuzuki jí opatrně sundavala obvazy a odhalila stále nezacelenou ránu.
„To nevypadá moc dobře,“ řekla Kasumi, když se podívala na ránu. Naruto, který stál vedle Sakury se také podíval a to co viděl se mu ani trochu nelíbilo.
Sakura odvrátila oči od svých ran na noze a všimla si znepokojivých pohledů ostatních.

„Proč se to Sakuře - chan už nezačalo hojit, když Sai měl taky podobná zranění a už je v pořádku?“ ptal se Naruto.
„Já nevím,“ odpověděla Fuzuki.
„Skočím pro své léky,“ řekla Kasumi.
„Ne. Počkejte já se zkusím vyléčit, přeci jen už mám opět dost sil,“ zastavila ji Sakura.
„Tak dobře, zkus to, ale nepřetěžuj se,“ řekla Fuzuki.

Sakura si přiložila obě ruce nad rány, zavřela oči a začala se soustředit. Během chvilky jí z rukou začala proudit do ran zelená chakra. Nikdo z ní nespustil oči a bedlivě ji sledovali. Naruto se podíval dolu na rány, ale za tu chvíli se vůbec nezměnily. Sakurě se mezi obočím vytvořila vráska z maximálního soustředění.

Sakra co to je?, ptala se sama sebe v duchu. Jako by mi bránila nějaká divná bariéra nebo je to jutsu… přemýšlela.
To není možné, ale jestli je to vážně nějaké jutsu muselo by být velice složité a možná by to stále bralo chakru od toho kdo to vytvořil… nebo od oběti… pomyslela si.
Sakra chakrou to asi nevyléčím, řekla si v duchu a z rukou jí přestala vycházet zelená chakra a vzápětí otevřela oči.
Hned se podívala na ránu, ale vůbec nic se nezměnilo.

„Tak já tam přeci jen pro to skočím,“ řekla Kasumi a odešla.
Sakura si jen povzdechla a opatrně si prohlížela rány. Naruto jí celou tu dobu sledoval stejně jako Fuzuki.

„Zjistila jsi něco Sakuro - chan?“ zeptal se a tím prolomil opětovné ticho.
„No vůbec nevím proč se to nechce léčit pomocí chakry. Je to vážně divný. S něčím takovým jsem se ještě nesetkala,“ odpověděla, „ale napadlo mě, že by to mohlo být nějaké nové jutsu, ale to není stoprocentní. Jediné co vím je to, že v sobě nemám žádné jedy, ale stejně si ještě zítra ráno udělám nějaké testy abych to potvrdila a měla jistotu,“ dodala Sakura.

„Tak jsem tady,“ ohlásila se Kasumi a v rukou měla velkou dřevěnou bednu a na ní ještě další všelijaké věci. Všechny pohledy zaujalo to co držela v rukou. Došla ke stolu a opatrně vyložila svůj náklad. Pak se začala hrabat v bedně, až našla to co hledala. Byla to malá a nízká nádoba.
„Výborně ještě tam něco zbylo,“ zkonstatovala po otevření nádobky.
„Co to je?“ zeptala se zvědavě Sakura.
„Je to speciální mast, kterou jsem dostala od jedné stařenky, když jsem byla na misi a zranila jsem se,“ řekla, „je to výborný lék, vydezinfikuje ránu a měl by urychlit její hojení,“ dokončila Kasumi a přišla k Sakuře. Nabrala trochu masti na dva prsty a opatrně je položila na ránu a začala ji opatrně roztírat.

Sakra co to je, pomyslela si Sakura a usykla bolestí.
„Vydrž,“ řekla jí Kasumi.
Naruto si všiml, že to Sakuru vážně dost bolí, a tak jí jemně chytil za rameno, aby jí povzbudil.
Sakura se trochu lekla a otočila se na toho kdo jí chytl za rameno, Naruto?, řekla si v duchu a on se na ní usmál. Když to viděla úsměv mu oplatila a pak znovu otočila hlavu, aby viděla co jí dělá Kasumi.

„Tak hotovo,“ řekla Kasumi a šla si umýt ruku od masti. Mezitím jí Fuzuki začala opatrně rány opět zavazovat.
„Teď by sis měla jít lehnout a spát co nejdéle to půjde a zítra určitě celý den proležíš,“ řekla jí Kasumi.
„No tak dobře,“ řekla Sakura, které se ale představa, že bude zítra muset celý den ležet vůbec nelíbila, i když věděla, že je to nutné. Sakura se opatrně postavila a chtěla se vydat ke schodům, ale zraněná noha jí vůbec nechtěla poslouchat a kdyby se včas nechytila stolu zřejmě by spadla na zem.
„Já ti pomůžu Sakuro - chan,“ řekl Naruto, „od toho jsem tady,“ dodal a zazubil se.
„Děkuju ti,“ řekla potichu a čekala, že se před ní Naruto jako vždy sehne a ona mu vyleze na záda, ale nic takového se nedělo. Místo toho si Naruto stoupl za ní a vzal jí do náruče.
„Co to děláš?“ zeptala se šokovaná Sakura.
„Nesu tě,“ usmál se.
„Ale…“ chtěla protestovat, ale hned si to rozmyslela.
„Co ale?“ ptal se zvědavě Naruto, který se mezitím rozešel ke schodům.
„No… nic,“ odpověděla Sakura a trochu zčervenala.
Když zmizeli nahoře za schodištěm Kasumi dívající se tím směrem řekla: „Vítr a voda… jako by se historie opakovala.“
„Máš pravdu,“ řekla Fuzuki, „jen doufám, že to neskončí takovou tragédií jako v minulosti.“
„Myslím, že ne a konec debaty už bychom si také měli jít lehnout,“ řekla rázně Kasumi a zhasla místnost, ve které se nacházely a obě poté vyšly schody nahoru a zmizeli v jednom z pokojů.