Cesta odpuštění 19

VÍC NEŽ MYSL

Naruto donesl Sakuru až do jejího pokoje a opatrně jako kdyby to byla nejkřehčí věc na zemi ji položil na postel.
„Děkuju,“ řekla.
„Od toho jsou přátelé,“ zazubil se Naruto.
Sakura si opatrně sedla, protože jí noha začala bolet víc než obvykle a začala si sundavat boty. Teprve když se ohnula k zemi si všimla, že tam má Naruto svoje věci.

„Naruto...“ zavolala na něj, protože ho nikde neviděla.
„Děje se něco,“ přiběhl rychle do pokoje.
„Ne nic,“ usmála se. Je tak starostlivý, pomyslela si.
„Ty seš se mnou na pokoji?“ trochu se podivila.
„Jo sem no, protože už jsem se do pokoje kde je Sai a Yamato - taicho nevešel a jiný pokoj už nezbyl,“ řekl Naruto.
„Ale jestli chceš budu spát na chodbě,“ řekl obětavě.
„Ne to ne,“ řekla pohotově.
„Tak jo,“ usmál se na ní. Vzal si do ruky přikrývky a přemístil je na druhou stranu pokoje ke dveřím.
Když si toho Sakura všimla řekla: „Naruto jestli chceš můžeš spát vedle mojí postele,“ řekla a trochu jí zčervenali tváře, když na ní pohlédl. „No… víš… myslim, že to tak bude praktičtější,“ snažila se to nějak odůvodnit, ale Naruto se jenom zasmál a opět přemístil svoje věci až k posteli.
Sakura si konečně sundala i druhou botu a lehla si na postel a zhasla. Naruto už dávno ležel. Sakura ležela a koukala se do stropu, nějak nemohla usnout. Jestlipak už spí, pomyslela si. Podívám se, ušklíbla se rošťácky a už už se natahovala ke straně postele, když se jí v hlavě ozvalo: „Ty ho snad chceš šmírovat?“
Ne to není pravda, obhajovala se Sakura.
„Ale je tohle mi prostě nezapřeš,“ řekla rázně vnitřní Sakura.
A co je na tom, když se jen podívám jestli spí, odpověděla jí.
„Jo jasně a pak to dopadne jako u něho doma. Už jenom chtělo, aby si se na něj tenkrát vrhla, posmíval se jí hlas v hlavě.
Mám chuť ti jednu vrazit, jen škoda, že to nejde, řekla naštvaně Sakura.
A aby si věděla stejně se podívám a je mi jedno co mi zase budeš vykládat, řekla a opět se začala natahovat ke kraji postele.
„Bejt tebou bych to nedělala,“ stačila ještě říct vnitřní Sakura.

Sakura byla na kraji postele a podívala se dolů. Najednou na ní pohlédl pár modrých očí a ona se lekla. Tohle vážně nečekala.
Sakra myslela jsem, že už spí, pomyslela si.

„Děje se něco Sakuro - chan?“ ozvalo se zespoda.
Sakura ale nevěděla co na to říct, a tak se otočila na druhou stranu postele a dělala, že ho neslyšela. Naruto si sedl a podíval se na postel, když viděl, že ho Sakura ignoruje, tak pokrčil rameny a zase si lehl a zíral na strop.

Doufám, že se mě zítra nebude ohledně tohohle na nic ptát, řekla si s malou nadějí.
„To si piš, že se tě na to zítra zeptá,“ posmíval jí zase hlas.
Už se zase do toho motáš. Místo aby si mě podpořila nebo alespoň trochu uklidnila mi děláš pokaždé tohle, vyčetla jí Sakura.
„Říkám ti jenom pravdu nic víc,“ obhajovala se vnitřní Sakura.
Jo to je možný, ale někdy ta tvoje pravda bolí a nebo mě to přímo štve, řekla Sakura.
„No jo jak si řekla já se stejně nikdy nezměnim, tak se už nerozčiluj,“ řekla vnitřní Sakura.
Jo to máš pravdu, řekla si v duchu a zívla.
Asi bych měla už spát, řekla.
„Jo to bys měla,“ řekl hlas a Sakura pomalu zavřela oči.

Proč se na mě Sakura tak podívala?, ptal se sám sebe Naruto. Asi nečekala, že budu ještě vzhůru a možná se lekla, když jsem se na ní podíval, pousmál se trochu.
Zítra se jí na to zeptám a uvidíme co z toho vyplyne, usmál se ještě víc a zavřel oči, ale jakmile to udělal ocitl se v místnosti, kterou tak důvěrně znal a nenáviděl ji.
Co se děje proč jsem tady, strachoval se Naruto.
„Ahoj kluku,“ ozvalo se za mřížemi.
„Opovaž se mě zase ovládnout,“ začal zuřit Naruto jen co ho uslyšel.
„Ale to si s tebou nemůžu ani popovídat?“ řekl hlas.
„Ne!“ odsekl mu Jinchuuriki.
„Ale no tak,“ řekl hlas a ve tmě za mřížemi se na něj podívalo rudě žhnoucí oko lišky.
„Nech mě být!“ zařval Naruto.
„Klid, uklidni se chci ti jen něco říct,“ pokračoval hlas s klidem dál.
„Já se mám uklidnit? A proč bych to dělal, vždyť kdykoliv se objevím tady změním se na zrůdu a ty mě začneš ovládat jako bych byl jen nějaká pitomá loutka,“ řekl Naruto.
„A víš proč to dělám? Protože si tak slabý a beze mě by si ničeho nedosáhl,“ řekl tvrdě Kyuubi.
„Lžeš,“ odsekl Naruto, „s tvojí pomocí jsem nic nedokázal, jen jsem díky tobě ublížil těm na kterých mi záleží,“ řekl a pohlédl do vody pod sebou. Vzpomněl si jak málem zabil Jiraiyu a Sakuru.
„Myslíš na tu růžovlasou holku, viď?“ optal se hlas.
„Co je ti do toho,“ řekl Naruto s nenávistí v hlase.
„No to je ten důvod proč s tebou chci mluvit,“ řekl Kyuubi.
„Co?“ zeptal se nechápavě.
„Já vim, že ty jí máš rád už od akademie a že ses za tu dobu co jí znáš do ní zamiloval,“ řekl s nechutí temný hlas, „taky vím, že ona tě po celou tu dobu odmítala, ale teď se zdá, že začíná tvoje city opětovat.“
„A co má být?“ zeptal se Naruto.
„Jednoho dne tě bude chtít zabít, i když tě bude sebe více milovat,“ řekl Kyuubi.
„Co? To není pravda ty lžeš!!“ zařval Naruto, „seš jen pouhá mysl nic víc já tě od teď už udržím na uzdě to uvidíš.“
„Ha ha ha,“ smál se démon, „to si nemyslím kluku, seš prostě na to moc slabý a věř mi, že když jí nezabiješ ty udělám to já, nemám v plánu totiž umřít a jestli jo tak…“
„Radš zabiju sám sebe a tím i tebe, než abys jí zabil,“ skočil mu do řeči.
„To s ještě uvidí,“ smál se Kyuubi.

Naruto se najednou prudce posadil, otevřel oči a zrychleně dýchal. Rozhlédl se kolem sebe, byl zase v pokoji. Podíval se na postel a musel se usmát. Sakura ležela v semknuté kuličce a deku měla na zemi. Naruto vstal a opatrně jí přikryl a šel si opět lehnout. Byl unavený, ale bál se, že když zase zavře oči ocitne na onom nenáviděném místě. Námaha ho, ale po chvíli zmohla a on se ponořil do říše snů.

Ráno se probudil nevídaně brzy, protože paprsky vycházejícího slunce ho jemně lechtaly do tváře a nenechali ho nadále v klidu. Vstal a potichu se oblékl. Zamířil ke dveřím a než je zavřel ještě se podíval na Sakuru. Ta i přes jemu nepříjemné lechtání ranních paprsků spokojeně a nerušeně oddychovala. Naruto se jen při pohledu na ní usmál a opatrně zavřel dveře, aby jí nevzbudil. Jen co udělal krok od dveří, tak se málem srazil se Saiem.

„Ahoj a promiň,“ zazubil se Naruto.
„Ahoj, to nic,“ usmál se Sai.
„Mám hlad,“ poznamenal Naruto, když spolu se Saiem šli po schodech dolů.
„Jen pojďte,“ ozvalo se zezdola.
Naruto nasál vůni linoucí se zezdola a začali se mu zbíhat sliny. Na nic nečekal a seběhl schody jako kulový blesk a doběhl až ke stolu, kde už seděla Fuzuki a Kasumi.

„Dobré ráno,“ řekl slušně a čekal.
„Dobré ráno,“ řekla Fuzuki.
„Tobě také Naruto,“ ozvala se Kasumi, „no tak tam tak nestůj, sedni a jez.“
„Naruto se rychle posadil a při pohledu na takovou snídani se mu sbíhali sliny ještě víc než na schodech.
„Dobré ráno,“ ozvalo se od schodů.
„Dobré ráno Sai,“ řekly skoro současně obě ženy u stolu.
Sai si také přisedl ke stolu a chtěl se napít čaje, když v tom se ho zeptala Kasumi: „Kde je Yamato - san?“
„Tady sem,“ řekl Yamato a hned si také přisedl.
„Přeji dobré ráno všem,“ řekl jen co dosedl.
„I my vám,“ řekla Fuzuki za všechny.
Všichni spokojeně pojedli a Kasumi za pomoci Fuzuki všechno uklidila a společně šli umýt nádobí.

„Co teď budeme dělat Yamato – taicho?“ zeptal se Naruto.
„No přemýšlel jsem nad tím. Sakura kvůli svým zranění nemůže dále pokračovat v misi dokud se neuzdraví, ale díky jejím komplikacím na to ne nebudeme asi moci čekat,“ řekl.
„Co tím chcete říct?“ ptal se Naruto.
„Zeptám se jestli by Kasumi - sama nevadilo kdyby tady u ní Sakura zůstala po dobu co budeme dokončovat misi a poté bychom se pro ní tady stavili,“ řekl Yamato.
„S tím ale nebude souhlasit,“ protestoval Naruto za ní.
„Jestli ji vezmeme sebou bude nás akorát zdržovat a její zranění se mohou díky tomu ještě zhoršit,“ odporoval Yamato.
„Já jí klidně zase ponesu,“ protestoval dál Naruto. Sai jen mlčky koukal a čekal jak to dopadne.
„Naruto tím se zbytečně budeš jen vysilovat a stejně nebudeme postupovat tak rychle,“ řekl, „a myslím, že když to proberu se Sakurou, tak přistoupí na toto řešení vzhledem ke svému stavu.“
Naruto jen smutně sklonil hlavu a díval se do stolu.
„Naruto chápu, že nechceš aby tu zůstala, ale pro dokončení mise je to nutně,“ řekl Yamato.
„Víš Naruto... Yamato – taicho má asi pravdu,“ promluvil Sai.
Naruto nic neříkal, hleděl do stolu a pak se sebral a odešel nahoru do pokoje. Opatrně otevřel dveře a vešel dovnitř. Sakura stále ještě spala. Potichu se přesunul ke svému baťohu a vytáhl z něho svoji zelenou žabí peněženku. Strčil si jí do kapsy a potichu odešel, aby nevzbudil Sakuru.
Sešel schody, a viděl Fzuzki a Kasumi jak už zase sedí u stolu a něco vyprávějí.
Naruto prošel kolem a mířil ke dveřím ven.
Yamato si toho všiml zeptal se: „Naruto kam jdeš?“
„Jdu se jen projít,“ ohlásil a vyšel ven ze dveří.