Cesta odpuštění 17 - SPECIÁL

Tak konečně je tu další díl. Tenhle je, ale tak trochu jiný, takový příběh v příběhu Tak doufám, že se bude líbít

NARUTOVI RODIČE A JEJICH PŘÍBĚH

„No tak běž Fuzuki. Proč stojíš?“ ptala se Kasumi.
„Já.. bojim se jeho reakce,“ řekla smutně.
„Ale on to zvládne neboj se,“ povzbuzovala ji.
„Hmm doufám,“ řekla a otevřela dveře.

Pomalu vešly do místnosti, kde seděli ostatní a jedli bábovku. Obě ženy si hned sedly na svá místa u stolu.

„Naruto je načase aby si se něco dozvěděl o svých rodičích,“ řekla Fuzuki a v ten moment všichni zpozorněli a čekali co se bude dít.
Fuzuki se zhluboka nadechla a začala: „Tvoji rodiče byli úžasní, veselí, ale strašně tvrdohlaví lidé a perfektní ninjové. Tvá matka se jmenovala Kushina Uzumaki a pocházela ze země Vírů a tvůj otec pocházel z tvé rodné vesnice a jmenoval se Minato Namikaze.
Tvůj otec vypadal jako ty, jen byl ještě o trochu vyšší a tvá matka byla velká asi jako Sakura a měla dlouhé rudé vlasy. Počkej vždyť já mám fotku,“ řekla a zahrabala v tašce.
„Tady,“ řekla a podala fotku Narutovi.
„Jsi jim hrozně podobný,“ usmála se Kasumi.
Naruto jen koukal na fotku a pak řekl: „Můžu si jí nechat?“
„Jo jen si ji nech,“ odpověděla mu Fuzuki.
„Můžu se podívat?“ zeptala se zvědavě Sakura.
„Jo jasně,“ řekl Naruto a podal jí fotku.
„Máš úplně stejnej úsměv jako tvoje máma,“ řekla a usmála se. Pak se podívala důkladně na blonďáka na fotce. Přišel jí hrozně povědomý. A pak jí to došlo.
„Fuzuki - sama nebyl náhodou Minato Namikaze Yondaime Hokage?“ zeptala se.
„Ano byl,“ odpověděla stroze.
„Cože můj táta byl jeden z nejslavnějších Hokage?“ nemohl tomu uvěřit.
„Ano Naruto je to tak, jsi jediným synem Yondaimeho,“ řekla Fuzuki. Naruto nevěděl co na to říct.
„No teď bych ti mohla říct něco o jejich životě a o tom jak se potkali,“ řekla.
„Jo dobře,“ řekl Naruto.

„Tvá matka se už od malička přála stát se kunoichi, ale rodiče jí v tom moc nepodporovali. Chtěli, aby zůstala doma a začala pracovat v rodinném podniku na ramen. Ten sice milovala, ale moc toužila po tom stát se ninjou. Když přišel čas nastoupit do akademie, rodiče jí nakonec pustili a smířili se s tím, že jejich dcera se stane kunoichi.
V zemi Vírů bylo dříve zvykem, že ninjou se mohli stát jen ti, kteří pocházeli z ninjovské rodiny. Kushina, ale měla štěstí, protože díky schylující se válce mezi ninja vesnicemi se tato podmínka zrušila, aby země měla více ninjů.
Na akademii jí to vůbec nebavilo. Chtěla už mít mise. Ke všemu neměla skoro žádné kamarády, protože jí ostatní odsuzovali jen proto, že nepocházela z rodiny ninjů. Nakonec sice o fous, ale akademii dokončila a byla přiděla do týmu číslo 9. Denně pilně trénovala skoro bez přestávky. Chtěla být nejlepší, aby jí všichni uznávaly a věděli, že nezáleží na tom z jaké rodiny pochází.
Když jí bylo 21 let vypukla válka a její tým byl také nasazen. Válka byla tvrdá a země Víru na tom byla špatně. Během jedné bitvy s ninji ze země Kamene, padl celý její tým kromě jí a jejich senseie. Byla z toho zdrcená a chtěla se pomstím zemi Kamene za každou cenu. Po jejím dlouhém nátlaku na našeho Kage, jí dal velmi nebezpečnou misi a to, že se stane zvědem v Kamenné zemi. Podařilo se jí zjistit velmi důležité informace a poslat je do své rodné země. Nakonec ale byla odhalena. Poslali na ní velkou přesilu. Snažila se utéct, když ale zjistila, že už neuteče pustila se s nimi do boje. Byla už dost vážně raněná, ale stále se nevzdávala, chtěla bojovat do posledního dechu. V tom se ale objevily dva týmy, které vůbec neznala a kamenné ninji se jim podařilo zneškodnit. Jediné čeho si stačila všimnout než omdlela bylo, že ninjové co jí zachránili byli z Listové vesnice. Když se vzbudila byl už večer a ona ležela u ohniště u kterého kolem dokola seděli listoví ninjové,“ přestala mluvit a napila se čaje.

Naruto seděl ani nedutal a hltal každé slovo s neuvěřitelným zájmem. Strašně se chtěl zeptat, proč mu to nikdo neřekl a nebo jak to, že Fuzuki ví tolik o jeho matce, ale nechtěl jí přerušovat.

„Tak tedy když se probudila, hned k ní přiběhla nějaká dívka s kratšími hnědými vlasy a fialovými obdelníčky na obou tvářích a ptala se jí jak se cítí. Hrdě odpověděla, že dobře i když to nebyla úplně pravda. Když se posadila ptala se kde to je kdo jsou zač. Slova se ujal mladý pohledný blonďatý muž. Odpověděl jí na vše co se ptala. Ale celou tu dobu co sním mluvila si připadala nesvá. Nevěděla co se to sní děje, protože vždy byla velmi sebejistá a někdy až moc.
I přes její protest jí on a jeho tým doprovodili do její vesnice, kam stejně museli jít kvůli předání informací od země Ohně.
Když válka konečně skončila byla na tom země Víru opravdu špatně a proto jí země Ohně pomáhala znovu se postavit na nohy. I samotná vesnice byla dost poškozená, ale nebylo dost lidí na opravy a tak Listová vesnice poslala několik týmů na pomoc. Mezi vyslanými týmy byl i Minatův.
Minato a Kushina spolu trávili každý volný čas co jim zbyl a zamilovali se do sebe. Když přišel čas, aby se týmy z Listové vrátily prosil jí Minuto ať sním odejde do jeho vesnice. Ona ho sice milovala, ale nedokázala opustit svou zemi. Minato zklamaně odešel. Po dvou měsících si, ale Kushina uvědomila jak moc ho miluje a rozhodla se odejít do Listové. Smutně odevzdala svoji čelenku a odešla.
Poté co dorazila do Listové se nastěhovala k Minatovi a stala se kunoichi Listové vesnice. Netrvalo dlouho a Minato se s Kushinou oženil. Pár dní na to byl zvolen novým Hokagem.
Uplynul rok a půl a Kushina byla těhotná. Minato měl z toho obrovskou radost a tvojí matku strašně rozmazloval až jí to někdy lezlo na nervy.
Jenže pak přišel ten osudný den, který vše změnil,“ řekla a zesmutněla.

„V den kdy ses narodil na vesnici zaútočil liščí démon Kyuubi, vedený odporným Uchilou Madarou,“ řekla zhnuseně.
„Tvůj otec sním zápasil a nakonec ho porazil. I přes jeho smrtelná zranění se mu podařilo nějakým způsobem uniknout. I když už neovládal Kyuubiho, liška dál vše ničila, protože byla nesmírně rozzuřená. Padlo mnoho ninjů a tvůj otec věděl, že jediná cesta jak ho zastavit je, že ho zapečetí. Démona nemohl zapečetit jen tak do někoho, a tak ho zapečetil do tebe. Věřil totiž, že budeš silný a jedině ty ho dokážeš ovládnout. Poté co dokončil zapečeťování padl k zemi mrtvý s tebou v náručí. Když to Kushina zjistila, běžela na ono místo za vesnicí. Naposledy objala tebe i tvého otce a plakala. Přísahala pomstu Madarovi, ale nepovedlo se jí to naplnit.
Když se Madara zotavil, tajně přepadl Kushinu a chtěl za každou cenu získat tebe a hlavně Kyuubiho. Kushina bojovala dlouho, ale marně. Když do jejího domu přiběhli ANBU, Madara raději zmizel, ale už bylo pozdě. Tvá matka se skácela k zemi a poslední co řekla bylo „Jednou se stane hrdinou“ pohlédla na tebe a naposledy vydechla.
Poté tě ANBU odnesli k Třetímu, ten řekl, aby tě dali do sirotčince. Nesměli říct, že se ve skutečnosti jmenuješ Naruto Namikaze, a tak ti dali příjmení tvé matky,“ chtěla pokračovat, ale Naruto jí skočil do řeči.

„Proč mi to nikdy nikdo neřekl, proč jsem nemohl vědět kdo jsou moji rodiče?“ ptal se horlivě.
„Protože to bylo na příkaz Třetího. Kdybychom ti o tvých rodičích řekli, tak by ses určitě vydal Madaru hledat dřív než by si byl dost silný a připravený,“ obhajovala Konohu Fuzuki.
„A kdy jsi jako mysleli, že budu připravený?“ ptal se naštvaně Naruto.
„To nevím,“ přiznala Fuzuki.

Naruto si všilm, že Fuzuki vypadá opravdu nešťastně, a tak se raději zeptal na otázku, která ho právě napadla, ale nikdy o ní mo c nepřemýšlel: „A mám nějaké sourozence nebo příbuzné?“ ptal se opět se zájmem.
„Ne bohužel žádné příbuzné nemáš,“ řekla potichu a poměrně nervózně.
„Hmm to jsem si myslel,“ poznamenal Naruto hledící do stolu.

Pak ho napadla ta samá otázka jako před tím.

„Jak to, že o mé matce víte snad úplně vše?“ zeptal se a pohlédl na Fuzuki.
„Protože já jsem byla její sensei,“ řekla a podívala se na Naruta.
„Aha ta proto se chcete vrátit do své rodné země Víru,“ poznamenala Sakura.
„A proč jste se o mě nepostara, když jsem byl ještě malý?“ ptal se Naruto.
„No víš já nemohla, když se Kushina rozhodla odejít poprosila jsem našeho Kage jestli bych sní mohla jít. Nakonec souhlasil, ale musela jsem se po třech letech co jsme odešli opět vrátit. Vrátila jsem se, ale to že to byla chyba jsem si uvědomila už moct pozdě. Rozhosla jsem odejít z vesnice a vrátit se do Konohy. Když jsem se nastěhovala, už jsem nechtěla být kunoichi, a tak jsem si otevřela malý obchůdek s ovocem a zeleninou. Od té doby co jsem tě viděla naposledy si hodně vyrostl a už si bydlel sám. Nechtěla jsem ti už zasahovat do života, a tak jsem jen z dálky pozorovala jak rosteš a dávala na tebe pozor, i když si o tom vůbec nevěděl,“ dokončila vyprávění.

Naruto jen koukal a nevěděl co by na to měl říct. Pak si uvědomil v jaké asi byla situaci a řekl: „Děkuju,“ a usmál se na ní.

Fuzuki hrkly do očí slzy štěstí, když viděla, že se na ní naruto nezlobí.
„Teď ses zachoval jako tvůj otec,“ řekla a usmála se na něj Kasumi, „a ty prosim tě nebul,“ smála se dál.

Fuzuki si utřela slzy zeptala se Naruta: „Jakou máš podstatu chakry?“
„Větrnou a díky Kyuubimu i ohnivou, proč?“ řekl.
„Větrnou podstatu máš po otci, jen škoda že nemáš vodní,“ odpověděla mu.
„A proč?“ nechápal Naruto.
„Tvoje matka měla vodní postatu a uměla s ní dělat skvělá jutsu, která bych tě mohla naučit, ale…“
„Tak mě je naučte,“ skočil jí do řeči.
„Ráda bych tě je naučila, ale pokud není tvoje vlastní základní podstata voda je to nemožné,“ dopověděla co mu chtěla říct.
„Ach jo,“ povzdechl si.
„Sakuro jakou podstatu máš ty?“ zeptala se jí Fuzuki.
„Já? No to vlastně ani nevím, nikdy jsem to ještě nezjišťovala,“ odpověděla jí.
„Tak to zjistíme,“ řekla a odešla nahoru do pokoje. Za chvilku se vrátila a vruce držela pár obyčejných malých papírů. Sedla si a jeden podala Sakuře.

„Polož si ho na dlaň, soustřeď se a uvolni do něj svou chakru,“ řekla Fuzuki.
„Ještě než začneš tak ti řeknu co se sním může stát při přimícháním tvé chakry,“ dodala.
„Když schoří tvá podstata je ohnivá, když zvhne je vodní, když se zmuchlá je blesková, když se rozpůlý je větrná a když se rozsype bude tvá podstata zemní,“ dokončila výklad, „tak a teď se už soustřeď“.
Sakura zavřela oči, chvilinku se soustředila a pak prudce otevřela oči a pohlédla na papír který měla položený ve své dlani.