Holka od vedle - 21., 22. = SPECIÁL!!!

Byl to ten nejkrásnější zážitek v jejich životech a oba si přáli, aby nikdy neskončil. Přitom to bylo tak neskutečné, že si mysleli, že to byl jen a jen sen.
„Nedáš na osud, že ne?“ zeptala se Maya Sasukeho, když se drželi za obě ruce a byli o sebe opřeni čely. Dívali se do očí a oba byli neuvěřitelně šťastní.
„Jen na ten, který můžeme ovlivnit,“ odpověděl a krátce ji políbil.
Večer Sasuke doprovodil svou přítelkyni domů a políbili se u jejích dveří, ale dovnitř nešel. Bylo ještě brzo.
„Sejdeme se zítra v poledne u brány, ano?“ navrhl Sasuke.
„To bude super. Dobrou noc,“ rozloučila se s ním Maya a zaplula do bytu. Sasuke se ještě chvíli díval na zavřené dveře, než odešel.

„Kakashi… musím si s tebou o něčem promluvit,“ řekl nejistě Sasuke svému bývalému senseii a otci své milované. Už spolu byli pár měsíců, ale skoro nikdo o tom nevěděl. Ne, že by se to snad nějak snažili zatajit, ale zase to nechtěli roztrubovat do světa.
„Jen pojď dál, Sasuke,“ kývl Kakashi na mladíka a on vešel do jeho domu. Zamířili do kuchyně, kde jim Kakashi uvařil čaj.
„Tak co máš na srdci, Sasuke?“ zeptal se ho Kakashi a pozorně si ho prohlížel. Vypadal nejistě. Takového ho neznal. Ani když přebíral svůj tým, tak nebyl takhle vyděšený.
„Prosbu…“ odvětil Sasuke a najednou mu úplně vyschlo v krku. Vlastně nevěděl, proč se za ním vydal.
„Tak mluv. Já ti za to hlavu neukousnu,“ vyzval ho Kakashi a zasmál se.
„Já… chtěl bych tě požádat… o ruku… tvé dcery. Mayi,“ šeptl nejistě Sasuke. Ale Kakashi ho slyšel. Hlavou se mu začaly honit vzpomínky…

Čekali nějakou dospělou a zkušenou kunoichi, ale na louku vešla mladá dívka. Přibližně v jejich věku. Měla krásné zelené oči z nichž čišel život a po ramena dlouhé neposedně kudrnaté bílé vlasy, které jí povlávaly kolem hlavy. Na sobě měla rudou minisukni, rudé síťované triko s dlouhými rukávy, pod kterým měla bílé tílko, na nohou bílé punčochy a vyšší rudé boty s menším podpatkem.
„Co nás má jako tohle naučit?“ neudržel se černovlasý chlapec a měřil si dívku opovržlivým pohledem.
„Něco se ti nelíbí?“ sykla nebezpečně dívka a postavila se metr před něj.
„Ty,“ odvětil klidně a sledoval, jak potichu zuří. Ale nic mu na to neřekla a otočila se zpátky na dospělého.
„Neprošli. Nic je nemohu naučit,“ řekla dívka a vydala se pryč.
„Počkej! Sasukeho klidně neuč, ale já chci umět něco nového a je mi jedno jak vypadáš, dattebayo,“ zastavil ji blonďák a ukázal zdvižený palec. Tehdy se ta dívka poprvé usmála.
„Ty jsi prošel. Zbývá poslední,“ otočila se dívka na růžovovlásku, která balancovala na ostří nože. Má se něco nového naučit a znelíbit se svému idolu nebo stát na jeho straně a doufat, že jí to v budoucnu nebude chybět?!
„Já… nevím…“ zavrtěla hlavou dívka s pistáciovýma očima a svěsila hlavu.
„Chápu tě. Tebe taky mohu učit,“ kývla hlavou dívka. Kakashi jí položil ruku na rameno.
„Nauč je to všechny. Sasukemu jedna lekce od tebe neuškodí,“ přimlouval se za mladého Uchihu jeho sensei.
„Má smůlu. Znal jsi můj test a znáš každého svého žáka. Věděla jsem, že u něj si nejsi jistý. A přece ho máš rád, tati,“ usmála se dívka se zvláštními bílými vlasy.

Jen pár dnů po tomhle incidentu našel Kakashi ležet Sasukeho u nich na pohovce, kde strávil noc. Pomohla mu Maya. A on jí ani nepoděkoval…

„Mayi?!“ vydechl nevěřícně Kakashi. Ani si neuvědomil, že v poslední době byl tak začtený a nic jiného než tu knihu kolem sebe nevnímal. Nyní si uvědomil svou chybu. Začínal se bát… co všechno neviděl a bylo mu utajeno?!
„Ano… jsem do ní zamilovaný. A ona miluje mě,“ odvětil se šťastným úsměvem na tváři Sasuke. Už z něj trochu spadla ta nervozita.
„Nepřipadá mi to jako pravda,“ namítl Kakashi. Dost neurvale.
„Cože?! A-ale… já…“ zakoktal se Sasuke. Netušil, že je Kakashi takový necita.
„Vždyť jste se nenáviděli…“ zamyslel se Kakashi.
„Tehdy… ale pak se v nás něco pohnulo. Potkal jsem ji krátce před návratem do vesnice a promluvili jsme si spolu,“ vysvětlil mu to Sasuke.
„Nikdy se mi o tom nezmínila.“
„Asi nevěděla, jak budeš reagovat.“
„Já náhodou reaguju dobře!“ Kakashi se napýřil a jeho oko sálalo zlostí.
„Tohle ti připadá jako dobrá reakce?“
„Jen se bojím o své jediné dítě, tak se nediv!“
„Ale proč se o ni bojíš?“
„Aby to… nedopadlo… jako minule…“ Kakashi svěsil smutně hlavu a sklesle se zadíval do šálku svého čaje.
„Já ji miluji… takhle to nikdy nedopadne,“ odsekl prudce Sasuke.
„Ale jak si tím můžeš být tak jistý! Tohle mi tvrdil i Neji,“ prohlásil opět rozzuřeně Kakashi.
„Já nejsem jako Neji… nevzdal bych se jí. To právě ona mě donutila se vrátit…“ sklopil nyní oči Sasuke.
„Nebyl to náhodou ten incident, kdy jsi ji rozplakal rovnou na bojišti?“ vyjel na něj Kakashi.
„Neměl jsem ani zdání, že se rozešli a že jí to tak vzalo.“
„A pak jsi zbaběle utekl s Orochimarem.“
„Do Zvučné jsem se nikdy nevrátil. Utekl jsem mu a hlídal Mayu na její cestě do vesnice.“
„Ještě před chvílí jsi mi tvrdil že jste si spolu promluvili tu noc před návratem do vesnice!“
„Ano, to je pravda… ale já ji celou tu dobu sledoval. Aby se jí něco nestalo. A až tehdy jsem se odhodlal dojít až k ní a promluvit si.“
„A vyřešilo se to mezi vámi?“
„Ano.“
„Kdy jste se… dali dohromady?“ zeptal se Sasukeho nejistě Kakashi. Stále byl vykolejený z toho, že nevěděl, že se jeho milovaná dcera zamilovala. A ještě ke všemu do Sasukeho.
„Před pár měsíci… ale zdá se mi to jako dny,“ zasnil se Sasuke a zadíval se z okna.
„Já… dám ti její ruku. Ale jestli jí byť jen jedinkrát ublížíš, tak tě zabiju. A to myslím vážně. Nezaslouží si, aby trpěla,“ připustil Kakashi smutně. Litoval své vášně pro knihy a nyní s radostí sledoval, jak jeho budoucí švagr skáče po místnosti a neví co říct.
„Děkuju, děkuju, moc ti děkuju… a slibuju, že tě nezklamu,“ slíbil mu Sasuke a hned vyletěl z domu. Musel se přece zeptat Tsunade, jestli už se jeho milovaná vrátila z další mise. Když už dostal povolení od jejího otce, tak ji chtěl co nejdřív požádat o její ruku.

„May… aha to jsi ty, Akumo…“ povzdechl si Sasuke. Čekal v pracovně Hokage na svou milou už druhý den, ale osud mu přivedl do cesty Lovkyni, která chytila jeho bratra a zničila celou Akatsuki.
Viděl, jak se Lovkyni rozšířily oči a ona se vyčítavě podívala na Hokage. Ta kývla. A tak si mladá lovkyně sundala masku a Sasuke nemohl uvěřit svým očím… byla to Maya.
„May… ty jsi… Akuma?! Fukuyuu Akuma?“ nevěřil vlastním očím Sasuke. Připadalo mu to nepravděpodobné… ne, že by si myslel, že je Maya tak slabá, ale že je to tak skvělá Lovkyně skutečně nečekal.
„Ano… promiň, že jsem ti to neřekla. Ale slib je slib,“ povzdechla si Maya a s nadějí v očích se na něj podívala.
„Chápu,“ usmál se na ni Sasuke a objal ji. Pak od sebe odstoupili a Maya se podívala na Tsunade.
„Jak to šlo?“ optala se jí Hokage.
„Mizerně. Zdrhal a zdrhal, a pak se mě dokonce snažil překvapit. Nepřežil to, ale Mizukage to pochopil,“ odvětila Maya klidně.
„Měl zůstat živý!“ namítla Hokage.
„To není moje vina,“ odsekla Maya.
„A čí teda? Já ho nechytala,“ zakřičela na mladou ženu Tsunade.
„Neřvěte tady na mě! Lord Mizukage dokonce uvítal, že byl mrtvý. Aspoň s ním neměl žádné další starosti. A říkal, že mě bude chtít na nějakou dobu k sobě jako ochranku, pokud se vydá za hranice vesnice,“ odvětila podivně klidně Maya.
„Proč bys dělala ochranku jemu a mně ne?“ nechápala Tsunade.
„Protože on mě o to požádal první,“ prohlásila rozhodně Maya.
„Bábi Tsunade!“ vletěl najednou do pracovny Naruto. Vzápětí na něj Hokage hodila židli, ale on se jí klidně vyhnul. Byl to reflex.
„Naruto, právě tu o něčem diskutujeme!“ seřvala Tsunade Naruta.
„Už jsme stejně skončily. Pojď, Sasuke-kun,“ usmála se Maya na svého přítele a vydali se pryč. Kývli ve dveřích na Naruta a zamířili k Mayi domů.
„Jenom se převléknu a můžeme někam zajít,“ navrhla Maya, když ve vzájemném objetí šli k ní do bytu.
„A já vím kam,“ mrknul na ni Sasuke. Počkal na ni v kuchyni a Maya se vydala se převléknout do krásných černých minišatů na ramínka, pod kterými měla rudé triko s dlouhými rukávy a rudé punčochy. Sasuke se na ni nemohl vynadívat, když vyšla ze dveří.
„Tak kam že to jdeme?“ usmála se Maya na svého přítele.
„Nebuď zvědavá, May,“ odvětil Sasuke a popadl ji za ruku. Ruku v ruce se vydali do Uchiha čtvrti.
„Ty ses znovu nastěhoval sem?“ nechápavě se na něj podívala Maya. Doposud bydlel v jednom bytu, který mu zařídila Tsunade.
„Jo… když já… chci vrátit týhle čtvrti život,“ odvětil Sasuke. S velkou upřímností v hlase. Maya mu stiskla ruku na znamení podpory a vydali se dovnitř obrovskou branou.
Už byl večer, a tak čtvrť byla dost tmavá. Mayi z ní přeběhl mráz po zádech. Sasuke si toho všiml a stiskl jí povzbudivě ruku a mile se na ni usmál.
„Není se čeho bát,“ mrkl na ni a dal jí pusu na čelo. V té chvíli došli k největšímu domu ve čtvrti. Ten patřil hlavě klanu. Vešli dovnitř a Maya se překvapeně rozhlížela kolem sebe. Nebylo to tam moc strašidelné. Chodby byly vymalované krásnou hřejivě oranžovou barvou a byla tam spousta oken, která prostor provzdušňovala.
Sasuke ji zavedl do posledních dveří na chodbě a galantně jí otevřel dveře. Vešli do místnosti se znakem Uchiha klanu na stěně, pod kterým stál stůl a u něj židle.
„Počkej tady,“ kývl Sasuke na svou přítelkyni a ta se posadila ke stolu.
Odešel a Maya se rozhlížela kolem sebe. Po deseti minutách se najednou otevřely dveře a dovnitř vešel Sasuke a nesl tác s jakýmsi jídlem. Pak zhasnul, udělal pár pečetí a pomocí ohně zapálil svíčky na stole. V místnosti zavládla příjemná atmosféra.
„To jsi připravil… ty sám?“ dojatě se Sasukeho zeptala Maya.
„Trošku mi pomohla Sakura a Kakashi s Narutem, ale jinak všechno sám,“ přiznal Sasuke. Pak se mlčky pustili do jídla a Maya mu za to stále děkovala.
„Udělal jsem to pro tebe… pro nás,“ usmál se na ni nejistě Sasuke. Maya zpozorněla. Že by mu o tom Sakura nebo Tsunade něco řekly?!
„To jsem ráda. Po té misi si musím odpočinout,“ odvětila s úsměvem Maya.
„Rád ti s tím pomůžu,“ mrkl na ni Sasuke.
„Skvělý a Sasuke-kun… asi bych ti měla něco říct…“ odvětila Maya. Poprvé nejistě. Nevěděla, jak mu to má říct.
„A já bych se tě chtěl na něco zeptat.“ Sasuke dojedl, zvedl se od stolu a vydal se k ní. Maya se zarazila a překvapeně sledovala, jak si před ni klekl a najednou v ruce držel rudou krabičku ve tvaru srdce.
„Mayame Hatake… vezmeš si mě?“ zeptal se jí Sasuke a podíval se jí do očí. Maya přestala dýchat… nevěděla co říct… hlavou se jí honila spousta myšlenek…
„A-ano…“ prohlásila nadšeně a nechala si navléknout stříbrný kroužek s rubínem na prst. Pak ho vášnivě políbila.
„Co jsi mi to chtěla říct?“ zajímalo Sasukeho, když seděli vedle sebe a navzájem se krmili rýžovými chlebíčky s jogurtem, čokoládou a jahodami.
„Já… slib mi, že se na mě nebudeš zlobit,“ podívala se na něj prosebným pohledem.
„Proč bych se na tebe měl zlobit?“ odvětil šokovaně.
„Slib mi to!“ naléhala na něj.
„Dobře… slibuji ti, že budu klidný,“ přísahal Sasuke a sledoval výraz v její tváři.
„Nevím, jak ti to mám říct… snad jen… asi… jedinou větou. Jsem těhotná,“ přiznala Maya. Sasuke ji hned nadšeně objal a byl radostí bez sebe. Tohle byla ta nejlepší zpráva na světě.
„Ale proč bych se na tebe měl zlobit?“ nechápal Sasuke.
„Jsem v pátém týdnu,“ odvětila Maya. Sasuke se chvíli nechápavě kabonil, než jeho tvář nabrala rudý nádech, jak mu to došlo.
„Slíbil jsi, že se nebudeš zlobit,“ šeptla vyděšeně Maya. Šel z něj strach.
„Jak jsi mohla jít na misi, i když jsi věděla, že čekáš dítě?!“ otázal se jí nevěřícně Sasuke. V jeho tmavých očích se zračil strach o ni… tedy o ně. O matku i dítě.
„Kdybych si nebyla jistá, že to zvládnu, tak bych nikam nešla,“ dala mu pusu na tvář Maya. Tuhle výmluvu přijal a políbili se.
„Požádal jsi vůbec tátu o mou ruku?“ zajímalo Mayu.
„Jasně. Za chvíli by měl přijít. Abysme si připili. I s ostatními,“ usmál se na ni Sasuke.
„S kým?!“ nechápala Maya. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vtrhli všichni jejich přátelé i Kakashi, Tsunade a Shizune a všichni jim blahopřáli k zasnoubení.
Chvilku se jen tak bavili, než Sasuke vylezl na stůl.
„Prosím o klid! Je čas na přípitek… na mou milovanou snoubenku, mé světlo v nejtemnější tmě a na naše dítě které se narodí za sedm měsíců a tři týdny! Na zdraví!“ prohlásil Sasuke. Chvilku byli všichni tak šokováni, že byli z ticha, než se probrali a začali jim blahopřát k dítěti.
Oba byli neuvěřitelně šťastní… měli jistotu krásné budoucnosti, spoustu přátel, sami sebe a hlavně… své budoucí dítě. Konečně byli všichni šťastní!

Ještě pokračujeme...
Nebojte, to byl jen vtip... ve skutečnosti to je