Bylo - nebylo... 4 (Zlatý Kisame)

Žil byl jeden manželský pár. Samčí část tohoto uskupení se jmenovala Shikamaru a samičí Temari -nebo to bylo naopak?-
,,Dědku! Mám hlad!“
,,Ale mě je dvacet...“ bránil se Shikamaru.
,,To je jedno, pokud to má být pohádka, tak nám musí táhnout na šedesát!“ odvětila Temari a bez povšimnutí přešla nad plačícím Shikamarem, který litoval, že přišel o čtyřicet let svého života, na druhou stranu jejich “skromné“ vily a zapla si plazmovou televizi.
,,Přestaň fňukat, nasedni na jachtu a běž mi ulovit snídani, vžyť víš, jak mám ráda čertvé ryby.“
,,To je otrava...“
,,Říkal jsi něco?“ zavrčela výhružně Temari
,,Ne, vždyť já už jdu,“ řekl Shika otráveně a odploužil se na svou jachtu...

Dědeček věděl, že stejně přijede s prázdnou, kvůli tomu, že tu jezdí tankery s naftou, občas se tu nějaký potopí a v tom sajrajtu toho moc živého nezbyde... Někdy vytáhne kapitána z právě potopené lodi, občas mu zabere mořská panna, kterou si dlouze prohlédne a pak ji vrátí moři, protože by ho jeho babička pěkně zmalovala, kdyby se dozvěděla, jak si prohlíží spoře oděné ženy. A od té doby, co byla babička přes internet napojená na špionážní satelity, už raději ty mořské panny z vody ani netahal.

Jednoho dne se mu splávek opět zakolíbal a dědeček hrábl po podběráku. Jaké bylo jeho překvapení, když vytáhl zlatou rybu, no spíš vypadala, jako žralok...
,,Máš rybářskej lístek?“ vyhrknul žralok
,,No, ech...“ zakoktal se děda
,,To nevadí, vraťme se k příběhu,“ řekne rychle “ryba,“ protože vycítí šanci, jak se dostat ven.
„Když mě nehodíš zpátky, splním ti tři přání,“ zaskřehotal přiotrávený Kisame a při pohledu na ropné skvrny se mu udělalo šoufl -hledal nějakou udici již pěknou řádku let, ale nikdo, až na našeho dědu, nebyl takový blázen, aby v takovém sajrajtu rybařil.-
,,Tak oukej,“ řekl děda až příliš energicky a dá ho do kyblíčku s vodou, kterou nabral v moři.
To jsem si teda pomohl pomyslel si Kisame a vlezl do kyblíčku.
,,A co vůbec děláš tady v moři?“ zeptal se děda.
,,Znáš to... Plavu... plavu, říkal jsem plavu?“ řekne Kisame.
,,To musí bejt život, ale myslel jsem to jinak: Jako....proč nejsi třeba na louce plné jednorožců a tak, přeci jen, když jsi šel na přání-plnící školu, tak sis mohl vybrat obor...“
,,No, původně jsem chtěl bejt zoubkovou vílou, ale na škole mi řekli, že prej moc smrdim rybinou, tak mě poslali na zlatou rybku, momentálně za ni supluju, ona si totiž vzala dovolenou...“
,,Rasističtí bastardi, já bych jim dal! Prej moc smrdí! No to jsou dneska stvoření...“ začal děda lamentovat a Kisame se jen ušklíbl.
,,Už sis rozmyslel, jaká budeš mít přání?”
,,Ne, to si budeš muset domluvit s mojí ženou, mě tohle moc nebere,” odpoví děda.
,,Už tam skoro budem,” oznámí.

,,Zdar, babko, jsem doma!” pozdraví Shika svouji ženu.
,,No to je dost! Mám chuť na rybu...”
,,Tvé přání je mi rozkazem,” řekne Kisame a před babkou se objeví smažená ryba.
,,Hele neříká náhodou tohle Džin z lahve?” řekne podezívávě děda.
,,Jo, to říká, ale to je jedno, ne? Stejně už tak dost porušujem autorská práva...” odtuší ryba.
,,To máš naprostou pravdu,”
,,Pa-á-ni. Nejste nějak moc bohatý na dva šedesátníky?” zeptá se ryba, když obhlíží příbytek.
,,Šel jsem do politiky...” odtuší rychle děda.
,,Já mu řikám pořád ať schudne, ale on né! Pořád musí mít něco moderního. Přála bych si, abychom byli chudí, jako v té pohádce,” vychrlí babka.
,,Tvé přání je mi rozkazem!” řekne ryba a najednou se z baráku stane barabizna, z jachty děravá lodička, z počítače psací stroj a tak dále....Děda jen nevěřícně zírá....
,,Babko ty huso, cos to udělala?” začal lamentovat dědek a vydal se překontrolovat stav na své kreditní kartě do hlavního města království “Kdesi v lesi,” kde se nacházel jediný bankomat. Nasedl do svého nadupaného aut... teď už vlastně trabanta, a vyjel....

,,Omlouvám se, že to tak trvalo, pětkrát mi došel benzín a přehřál se motor.” řekne dědek.
,,Nebylo by rychlejší, kdbys tam došel pěšky?” zeptá se babka a ukáže z okna na bankomat za domem.
,,To je jedno, hlavní je, že zůstaly peníze na kartě.”
,,Sakra, co jsi to za kouzelnou rybu? Vždyť si to můžem koupit znovu! Tomuhle ty říkáš chudoba? No počkej, já ti to ještě ukážu!” řekne babička a popadne první, co jí příjde pod ruku -telefón...
Zvedne sluchátka a... vytočí číslo.
,,Haló? Chci svého právníka.” řekne babička, polkne slinu, která jí kape z úst a ryba se na ni vyděšeně dívá.
Takhle už si nikde neškrtnu... pomyslí si.
Dědeček všemu jen nečině přihlížel, protože nechápal o co tu jde, stejně asi jako Ty...
,,Tohla pohádka je čím dál tím divnější.” konstatuje dědeček a začne kroutit hlavou, to ovšem neměl dělat....
*Křup* ozve se od dědečkových zad a krku.
,,Áááá!” zaječí dedeček a začne zběsile běhat po domě.
,,Bábo, kde je Fastumgel a Kosmodisk?!” ječí při svém zběsilém běhu, narazí do Kisameho a oba omdlí...
Amatéři pomyslí si babička a polije je kýblem vody, což ovšem probere jen dědečka, protože rybka je na vodu zvyklá.
,,Jak ho vzbudíme?” začne si babička lámat hlavu.
,,Víš, co? Mám lepší nápad, jak ho zužitkovat. Ještě furt máš chuť na ryby?” řekne děda
,,A víš, že docela jo?”

,,Hmm... Fakt skvělá večeře,” pochválí si Temari a polkne další sousto.
,,Souhlasím.” odpoví jí Shika.
,,Použít toho žraloka jako návnadu na ryby byl vůbec nejlepší nápad, jakej si kdy dostal..."