Bylo - nebylo... 5 ( O šílené a smutné princezně)

Tenhle díl by rozhodně neměl nikoho urážet, nebo zesměšňovat-tedy krom mě a postav v téhle povídce- :D

Nebylo... nebyla dvě království, ale jenom jedno. V tom království žila překvapivě jen jedna královská rodina a ještě překvapivější bylo, že měli jen jednu dceru -v pohádkách je obvyklé mít dcer, případně synů, víc; třeba tři, pět, sedm, dvanáct...
Princezna -říkejme jí třebaáá...a...a...áá....Konan- byla velice zvláštní člověk, víte proč? Pokud ne, tak se to dozvíte na dalším řádku.
Konan měla poněkud zvláštní styl oblečení -nebudeme se dále vyjadřovat- také barva její pleti byla zvláštní. Vlastně byla celá modrá od té doby, co si hrála na šmouly a nechtěla se mýt kvůli své hydrofobii. No, vlastně celá modrá nebyla - vlasy měla tyrkysové. Dost o vzhledu! Zaměřme se na nebezpečnější místa - její mysl. O té by se dal napsat Béčkovej horror. Princezna se narodila s pouhými třemi procenty mozku; a jak to vím?

Tak například:
Jednoho dne si princezna usmyslela, že je Albert Einstein a běhala po hradě a všude sprejovala notoricky známou rovnici: E=mc², aniž by věděla, co to znamená. Sice to zkoušela vyluštit z wikipedie, ale na to její mozek nestačil. A tak se nakonec prohlásila za Isaaca Newtona, bohužel ani jeho pohybové zákony nepochopila, tak se vyprdla na fyziku a dala se na meteorologii a předpovídání počasí, na což její fantazie bohatě stačila...
Jednoho dne, princeznu chytila znovu sprejovací nálada; nebo to byla náměsíčnost?Každopádně se vydala z podzemí do útrob hradu, vyzbrojena svým tříprocentním mozkem a sprejem. Bydlela ve sklepě, jednou se totiž rozhodla, že tam bude lovit duchy - bohudík, žádné nenašla. I když podezírala kata kvůli jeho červené čapce, nic mu nedokázala a spokojila se s vysvětlením, že je to ve skutečnosti červená Karkulka, která jinde nemohla najít práci -což byla taky pravda-, ale zpět k příběhu. Princezna se vydala potichu, jako slon, po chodbách hradu a začala kreslit karikaturu krále a své matky, no vlastně jich bylo víc...

K ránu konečně princezna usnula nerušeným spánkem, ale moc jí ho dopřáno nebylo -a zapnutá televize s pokémonama za to nemohla-.
„Tak a mám toho dost, ty zmetku.“ pronesl klidným hlasem o síle několika stovek decibelů král
„Heh?“ podivila se rozespalá dcerka.
„A dost, ode dneška už žádní Pokémóni!“ zařval král a vypnul televizi, zrovna když Pikachu pronášel vše vysvětlující větu: „Pikáááááá Pikááááá Čupikááááá, Pikáááááčůůůůůů !!!“
Zbytky mozku vydaly signál, že je něco špatně a princezna se rozbrečela...
,,Báá, béé, bííí, bóó, bůů!” vybrečala princezna všechny samohlásky. Ze šmoulího kostýmu pod náporem slz nic nezbylo, což jen přidalo na princeznině pláči. Král byl šokován.
,,Princezna dokázala vybrečet samohlásky!” radoval se, ale dlouho mu to nevydrželo, další procento jejího mozku odumřelo a jako na potvoru to, které zastavuje pláč.

Král už to nemohl vydržet -brek mu lezl na mozek a poslední peníz utratil za špunty do uší- tak podal návrh...
,,Který nápadník dokáže princeznu rozveselit, dostane půl princezny a celé království - rozumějte, počítat tuto osobu jako plnohodnotného jedince by nebylo vůči ostatním fér-. Bohužel, nikdo nebyl tak blbý, aby do toho šel, až na jednoho...
”Chytrý” Jan -Honza už je rochu fádní-. Nechal se dovést k princezně, zavřel dveře a za pár minut se z pokoje ozýval šílený smích. Ten smích byl tak hrozný, že si král přál, aby ohluchl, ale to se nestalo, nakonec to s králem dopadlo, tak, že se o něj začal zajímat doktor Chocholoušek a odvezl ho mezi přijemné lidi se stejnými zájmy, jako má pan král. A co se stalo s Janem a Konan? Jan bohužel drogu vzal taky a tak nedopatřením -jak jinak- požádal princeznu o ruku, ta byla úplně mimo -víc než obvykle- a špatně si vyložila jeho slova, uřízla si ruku a hodila mu ji.
,,Tady ji máš!” smála se jako potrhlá a rozběhla se po prázdném hradě -všichni s trochou rozumu utekli z hradu pryč- a začala na prázdná brnění a sochy ukazovat neslušná gesta a nadávat jim.
O Jana se také začal zajímat doktor Chocholoušek a taky si pro něj přijel...
,,A proč nevezmete taky Konan?” zeptal se doktora zmatený Jan, kterému právě nasazovali svěrací kazajku.
,,V našem ústavu není pro takovéhle šílence místo!”