...Osud,aneb co se má stát stane se 5.díl...

Do uklizeného pokoje prosvítalo nedbale zataženými roletami měsíční světlo. Sakura ležela v posteli a pravidelně oddechovala. Bylo toho na ni hodně. Zjištění, že je těhotná jí srazilo ke dnu z kterého se poslední měsíce snažila vyhrabat a proto teď spala,jako zabitá.
Samozřejmě, že hned potom co dal ještě vyplašený doktor vědět Narutovi.Naruto hned přišel a Sakuru si odvedl k ní domů, kde se o ní náležitě postaral, jako o vlastní. Pomalu se také snažil smířit s tím, že Sakura nikdy nebude jeho, že když přijde z mise tak ji neobejme a nepořídí si kopu neposedných blonďatých a růžovovlasých dětí, které by vnesly radost do jejich života.
Momentálně seděl naprosto zamyšlený na židli v kuchyni a nepřítomně si hrál s náramkem na ruce, který mu nedávno dala Sakura na důkaz opravdového přátelství.
…Ale k čemu mu bylo přátelství, když ji ze srdce opravdu miloval a věděl, že by ji jak Sasuke nikdy neopustil?….
Věděl,že se rouhá, neboť Sakura byla v jeho životě nenahraditelná. Vnášela do temnoty světlo, které nutně potřeboval, aby z různých události nezmagořil. To ona byla ta na kterou myslel, když byl v úzkých… To ona byla jeho radost v životě, které se naproti tomu Sasuke dobrovolně vzdal jen aby mohl být ve společnosti někoho tak odporného a zvráceného jako je Orochimaru. Nechápal ho, jak něco takového mohl udělat… A ze srdce mu to bylo líto, neboť to ničilo Sakuru… Pomalu, ale jistě…
Židle nepříjemně zavrzala, když se pohnul, cítil se divně a ještě k tomu zdřevěněle. Díky židli na které už několik hodin seděl, bez žádné větší aktivity.
,,Hmm..´´ vzdychla si spící Sakura, která mimochodem vypadala i ve spánku perfektně, aspoň si to Naruto myslel.
,,Kdybych tě tak mohl přesvědčit, že já jsem pro tebe lepší..´´řekl tiše, jako by se bál svých myšlenek. Je pravda, že si nebyl tak úplně jistý jestli je pro ni lepší, ale poslední události ho v tom nanejvýš utvrzovali . Pomáhal a snažil se ji v ohrožení chránit, tak proč miluje jeho?
Odpověď nepřišla a tak se skrčil na židli a rukama si objal nohy, které si složil tím způsobem, že se bradou dotýkal kolen. Chtěl se mu křičet, plakat i nadávat, jelikož své emoce před Sakurou už dlouho kryl. Nechtěl, aby věděla, že i když se tenkrát po té hádce usmířili tak pořád ho skutečnost, že se Sasukemu v tohle vztahu nevyrovná, trýzní. Už na ni nechtěl myslet… Opravdu… Ale poručte srdci, které je zamilované… Nešlo to, aspoň prozatím..

Sakura nepřítomně otevřela jedno oko a následně druhé. Snažila se zorientovat, jelikož naposledy si pamatovala jen doktora a ordinaci…Víc nic..
,,Je tu někdo?´´ řekla hlasitě, ale trochu se strachem.
Když Naruto zaslechl Sakuřin hlas jemně si oddychl, jelikož už tomu byl skoro celý den, co nebyla při sobě. ,,To jsem já.. Naruto.. Neboj se, hned budu u tebe.´´ řekl s úsměvem a okamžitě se zvednul ze židle a pelášil do pokoje za Sakurou.
Rožnul světlo v pokoje, až musela Sakura bolestně zamrkat z náhlého osvětlení. Následně přešel k ni a opatrně si sedl na kraj postele.
,,Jak ti je?´´ hlesl neurčitě a jemně ji stiskl dlaň.
,,Divně..´´ vzdechla a odvrátila pohled jinak, avšak její ruka stále spočívala v teplé té jeho.
,,Sakuro, já zhruba vím co se stalo takže..´´
,,Jo chápu..´´ nenechala ho dopovědět a pohledla na něj. ,,Děkuji moc za to, že si se o mě postaral. Tolik ti toho dlužím a pochybuji, že ti to někdy dokážu splatit a proto až budeš cokoliv potřebovat tak řekneš ano?..´´ řekla ztrápeně a dál hleděla do těch krásně modrých očí.
Naruto kývl a začal ji hladil po ruce. Bylo to takové nevinné gesto, aby ji utěšil, avšak Sakura se zatvářila zamračeně.
,,Naruto víš, že ti nemůžu nabídnout víc než přátelství..´´ hlesla a svou ruku odtáhla. ,,Chápu, jak se musíš cítit… Asi využitě… Pořád mi jenom pomáháš a staráš se, aby měla první poslední a sám… Strádáš…´´ konstatovala pevným hlasem a vypadla, že si chce vztah mezi nimi pořádně ujasnit.
Opět kývl hlavou, jelikož nic jiného mu nezbylo. Všechno to, co řekla byla do puntíku pravda.
,,Sakuro, vím že ho miluješ a mě ne. Bereš mě jako kamaráda chápu… Ale já si nemůžu pomoct, jelikož ti chci být na blízku a chci se o tebe starat a pomáhat ti v nouzi.´´ něžně odporoval a kroutil přitom hlavou.
Sakuře z koutku očí vytryskly slzy a ona se je marně snažila potlačit.
,,Ale bolí tě to!!! To, že o něm někdy, ač nechci mluvím! To, že se kvůli němu trápit a teď to, že jsem těhotná. Pořád tě jenom zraňuji a ubližuji… Měl by si mě nenávidět´´ z křiku přešla do šepotu a slzy ji pořád tekly po tváři. ,,Nechci tě ztratit Naruto. Je mi to tak líto, ale neměl by si být se mnou. Jenom tě to ještě víc bolí a určitě na to musíš myslet!´´ naříkala.
Bolestně se pousmál a jemně ji chytl za bradu a setřel ji slzy. ,,Myslím na to a bolí mě to...´´ odmlčel se, jako by zvažoval co říci. ,,Ale taková malichernost nemůže zabránit tomu, abych byl s tebou.´´ zazubil se, avšak jeho oči se nesmály, jako obvykle.
,,T..To nejde nemůžeš si ubližovat a vůbe..´´ nedopověděla, jelikož ji Naruto k sobě něžně přitáhnul a pohladil ji po vlasech.
,,Můžu… Budeme spolu chodit na pikniky a vozit v kočárku malé mimčo.´´ usmál se a zlehka se dotkl jejího bříška. ,,Já tě jen tak neopustím.. Toho se neboj..
Sakuře opět vytryskly slzy. Tentokrát však štěstí. Pevně Naruta objala, načeš chvíli v jeho náručí spočinula. Oba přemýšleli nad svou budoucnosti a byli si téměř jisti, že teď ji budou nějakou dobu trávit spolu.
A skoro měli pravdu..

Mezítím uprostřed lesa daleko od Konohy seděla na kopci nějaká postava.Ticho temné noci rušila pouze nenechavá sova, která hlasitě houkala. Ta postava byl samozřejmě Sasuke, který byl oděný do tmavého roucha, jako bych chtěl ještě víc splynout s dokonalou tmou, rušenou pouze měsícem v úplňku na který zamyšleně hleděl, přičemž v ruce svíral nějaký papírek. Po bližším zkoumání bylo naprosto jasné, že to není ledajaký zmuchlaný papírek, ale fotka… Sakury… Ještě než vyrostla. To jediné mu ji připomínalo a proto fotku svíral křečovitě, jako by mu snad k ruce přirostla. Chyběla mu každý den, hodinu, vteřinu…On však dobře věděl, že si za to může sám. To on odešel a opustil ji po tom, co ten večer prožili. Cítil se mizerně, ale to ho neomlouvalo. Věděl, že je vinný a pořád si říkal,že až se vrátí tak za svou vinnu bude náležitě pikat a aniž by to věděl jistě, měl pravdu.
…Chybíš mi… Strašně moc….
A pak se zvedl a odcházel zpět do doupěte Orochimara a celou cestu si v duchu opakoval, že už to bez Sakury dlouho nevydrží a vrátí se.
Jeho krok byl doprovázeným šustěním trávy a křoupáním kamínku po kterých přešel. A pak ve zlomku vteřiny z jeho oči začaly kanout slzy a sjížděly mu po tváři, zkroucené bolesti.
...Jsem parchant.. Hnusný odporný parchant...Kdoví jak se má Sakura? Třeba je nemocná nebo co když ji při misi někdo za..
Ani to nedomyslel, protože jenom z pomyšlení, že už by ji nikdy neměl vidět se mu dělalo zle.
,,Sasuke?´´ řekl postava několik metru od něho. Byl to Kabuto..
Neboť celou cestu přemýšlel a rozjímal byl z Kabutovy přítomnosti trochu rozladěný a proto si blesku rychle setřel slzy a schoval fotku do kapsy jen doufal, že se Kabutovy nepodařilo ho odhalit.
,,Co je..?´´ vyštěkl svým typickým tonem a zamračil se, až se mu obočí spojilo.
,,Orochimaru-sama by chtěl aby si ho navštívil.. Je dole… Však víš.´´uchechtl se a pak dodal. ,,Zdálo se mi to, nebo jsem na tvé tváři zahlédl slzy? Je sice tma, ale vím, že jsem viděl něco co ti..´´ nedořekl, protože Sasuke něco vyštěknul a zmizel ve dveřích. Byl rozzuřený a celou cestu si něco mlel a i přesto to všechno pořád myslel na NI.
Cesta v podzemí do doupěte byla dlouhá a nudná. Pořád to samé hlína a tma… Chodil touhle cestou snad pořád, jelikož Orochimaru měl pro něj pořád nějaké úkoly, jako by si ještě neověřil, jak je schopný.
,,Proč mě chce zase vidět, vždyť jsem tam byl před hodinou??´´ štěkl směr Kabuto.
Ten se jen pousmál a stručně odpověděl. ,,To se musíš zeptat jeho a já mu musím oznámit, že jeho oblíbený ninja je poměrně ,,vyměklý´´ ,že u měsíčku pláče.´´ zachechtal se a ještě dobrých pět minut se tím bavil.
Sasuke se po chvíli ušklíbl a nenuceně se dotkl katany u pasu. ,,Aby jeho oblíbený poskok nebyl bez hlavy..´´ ušklíbl se a dál pokračoval nepříliš pěknou chodbou.
A od té doby, už ani jeden z nich neřekl k tomu druhému nějakou další poznámku. Jen dál postupovali podzemím k Orochimarovi, který už je netrpělivě čekal.
,,Sasuke-kun..´´ hlesl jen co vešli do místnosti, která byla dosti nepěkná. Všude po políčkách se válely různé ampule s podivným obsahem, který by radši neměl nikdo zkoumat a svitky poseté písmem. Uprostřed místnosti seděl Orochimaru na židli a vypadal poměrně ztrhaně, jako kdyby před chvilkou běžel závod na sto metrů. Na sobě měl něco nevzhledného, co vypadalo něco jako aspoň měsíc neprané pyžamo. Sasuke byl však už zvyklý.
,,Než začnete Orochimaru-sama ,chtěl bych podotknout, že Sasuke brečel při měsíčku..´´ rychle ze sebe vysypal Kabuto než se po něm stihl Sasuke ohnat katanou.
,,Drž hu..´´ začal Sasuke, načeš ho zarazil Orochimaru.
,,Neměl by ses takhle chovat. Máš být nemilosrdný, aby si mohl porazit Itachiho.´´ řekl vážně, avšak představa, že Sasuke brečí mu přišla poměrně vtipná takže se mezitím řeči dvakrát nediplomaticky uchechtl. ,,A proč si vůbec brečel?´´ zajímal se Orochimaru.
Ale Sasuke neodpověděl jen si usilovně přál, aby byl někde jinde a opět myslel jen na ni, protože to ona mu pomáhala v těžkých situacích. Aspoň něco tedy měli s Narutem stejného…


Další díl ponese název: …Životní změna…