Světlo a temnota 1 - Dvojník

Tak to nějakou dobu trvalo, ale jsem opět zpátky.
Tato (v pořadí již druhá) povídka začíná v období krátce po zabití Kakuza a Hidanovu pohřbení zaživa. Toť vše co potřebujete vědět.

Byl pěkný slunečný den a Naruto právě trénoval. Jeho tréning spočíval v boji proti svým klonům. Už tak trénoval několik hodin v kuse a tak nebylo ani divu, že byl vysílený. Na chvíli toho nechal. Lapal po dechu. Měl ale před očima obrázek Sasukeho a to mu opět dodávalo sílu. Věděl, že dokud nezesílí ještě o hodně více, nikdy ho nepřivede zpět a tak nikdy nesplní ten slib, který Sakuře dal. Vytvořil další klony a dal se znovu do boje. Byl do toho tak zabrán, že si ani nevšiml, že ho někdo sleduje. Zpoza stromu se na něj dívala Hinata. Tak ráda ho pozorovala jak ukazuje svou nezlomnou vůli. Něco, co ona sama neměla. Už jen to, že mu nedokázala říct co k němu opravdu cítí, to potvrzovalo.

Ještě se na Naruta krátce podívala a zamířila domů. Pomalu kráčela a přemýšlela jak se konečně změnit. Jak se přemoct a konečně mu to říct. Náhle ji někdo vyrušil.
„Hyuuga Hinata-sama, rád vás poznávám.“
Otočila se za hlasem a zpozorovala nějakého muže. Byl jí povědomý, určitě ho už viděla.
„Známe se?“
„Jak se to vezme. Dobře se znám s Narutem-kun. Vy by jste si mě mohla pamatovat z chuuninské zkoušky. Jmenuji se Kabuto...“
„Kabuto?! Orochimarova pravá ruka?!“
„Tak jest.“
„C-co tady chceš? Jestli jdeš po Narutovi-kun tak zapomeň, že tě to nechám udělat!“ řekla pevným hlasem a postavila se do bojové pozice.
„Bude znít divně když řeknu, že chci vás, Hinato-sama?“ řekl Kabuto a naladil falešný úsměv.
„C-cože? Mě?“
„Už je to tak. Jak já to vidím tak máte dvě možnosti. Buď se mnou půjdete dobrovolně, nebo ne. Nechci členu hlavní rodiny klanu Hyuuga ublížit více než je nutno, proto bych upřednostnil tu první možnost. Když se rozhodnete pro tu druhou tak nebudu mít na vybranou. Jak se rozhodnete?“
„Dlouho jsem se vzdávala. Už se nikdy nechci vzdávat!“
„Když jinak nedáte, Hinato-sama.“ postrčil si Kabuto brýle a vyrazil do útoku. Hinata věděla, že boj s ním není žádná legrace a tak hned aktivovala Byakugan. Kabuto je sice hodně dobrý, ale i Hinata byla dost rychlá a proto byl boj velice vyrovnaný.

Naruto seděl na zemi a byl úplně vyčerpaný. Rozhodl se, že pro dnešek bylo tréningu dost. Teď byla ta nejlepší doba na Ramen. Jen si vzpomněl na tu lahodnou chuť a už se viděl v Ichiraku. Pomalu se zvedl na nohy a kráčel směrem k vesnici. Když zvažoval těžké rozhodnutí jestli si má dát Ramen nebo Miso Ramen, zaslechl zvuk bitvy.
„Někdo trénuje,“ řekl si a zvědavost ho přinutila se jít podívat kdo to je. Vylezl zpoza křoví a naskytl se mu pohled na bojující Hinatu a Kabuta. Tou dobou měl navrch Kabuto. Chvíli přemýšlel jestli se mu to jen nezdá. Co by tu přeci dělal Kabuto? A proč by bojoval s Hinatou? To mu nešlo do hlavy. I přes velké vysílení na něj naběhl a uštědřil mu takovou ránu, že milý Kabuto netušil co se děje.
„Už na ní nešáhneš! “ řekl a vytvořil klona, který mu udělal rasengan. Ihned po Kabutovi skočil. Ten v poslední chvíli uhnul a tak se mu nic nestalo.
„Naruto-kun?!“ oddychla si Hinata když se její tajná láska objevila na scéně. Strhla se bitka, při které Naruto hodně zreorganizoval krajinu pomocí svých rasenganů. Celé by to dopadlo dobře kdyby se tam neobjevil někdo další. Stál přímo za Hinatou a omráčil ji jedinou ranou.
„Na-ru-to-kun...“ stačila ještě vyslovit a pak už byla v bezvědomí.
Naruto se za ní otočil a uviděl ho.
„Sasuke?!“
„Dlouho jsme se neviděli, co?“
„Sasuke... Co to děláš?!“ nechápal proč ji omráčil.
„Tobě to furt nedochází co? Tvoje chyba.“ řekl Sasuke, vzal omráčenou Hinatu a hodil si ji přes rameno a utíkal pryč. Naruto se za nimi chtěl rozběhnout, ale Kabuto využil jeho nepozornosti, soustředil chakru do ruky a dotkl se Narutovy nohy. Ten ji okamžitě přestal cítit a klesl k zemi.
„Nechceme být rušeni. Měj se, Naruto-kun,“ vykecal se Kabuto a zdrhl tím stejným směrem co Sasuke s Hinatou. Naruto se snažil zvednout a pronásledovat je, ale nebylo to nic platné. Zadíval se za nimi a vyčítal si, že zase nedokázal nic udělat. Sasuke zmizel hned jak se objevil a ještě k tomu unesl Hinatu. Tak to nemůže nechat.
„Hinato, já tě zachráním. Oba vás přivedu zpátky.“ říkal si v duchu. Kabuto asi udělal něco víc než jen ochromení jeho pravé nohy, protože se mu začínalo stmívat před očima.
„Naruto-kun! Co se tu stalo?!“ slyšel hlas. To ho objevil Lee. Uviděl ještě jeho obličej a poté začal mít halucinace. Viděl Hinatu jak na něj mluví. Neslyšel co říká.
„Já tě zachráním!“ řekl si ještě, ale to už se mu začalo stmívat před očima.
Párkrát nabyl vědomí, ale byly to jen záblesky. Někde v dáli uviděl Sakuru a nějaké doktory.
„Naruto! Sakra Naruto...!! Snaž se trochu! Ino podej mi...!“
„Sa-ku-ra-chan... Hi-na-ta... Sa-su...“ snažil se něco říct jenže pak už byla jen tma.

V Listové panoval velký rozruch. Všude hlídkovali ANBU. V kanceláři Hokageho seděla v křesle žena. Nebyla to ale Tsunade. Byla to Shizune, která ji právě zastupovala. Roztřesenýma rukama se přehrabovala v nějakých papírech. Za několik okamžiků se ozvalo zaklepání na dveře a vstoupila Ino.
„Shizune-senpai!“
„Á, Ino, jak to vypadá?“ vyhrkla Shizune nedočkavě.
„Stav Páté je stabilizovaný. Útočník použil jednoduchý jed na rostlinné bázi. Zítra by měla nabýt vědomí.“
„Ach, díky bohu,“ oddechla si Shizune, „A Naruto-kun?“
Ino se zhluboka nadechla a dala se do vysvětlování.
„Nepřítel mu zpřeházel napojení nervů. Ale je v tom jěště něco. Nejhorší je to na pravé noze, ale i zbytek těla je zasažen. Problém je, že operaci na takové úrovni zvládne jen Tsunade-sama.“
„Tak budeme muset počkat až bude Tsunade-sama schopná zvládnout operaci.“ konstatovala Shizune a opřela se o stůl.
„Jenže... Naruto to do té doby asi nevydrží. Jeho stav se horší. Sakura je sice u něj a snaží se co může, ale...“ upozornila ji Ino a odmlčela se.
„To je špatné... Ino, vrať se tam a věnujte jim největší možnou péči!“
„Samozřejmě, Shizune-senpai,“ řekla Ino a odešla.

Dvě vteřiny nato do dveří vstoupil Kakashi a Gai.
„Chtěla jste s námi mluvit, Hoka-...?“ načal Kakashi větu, ale zarazil se když místo Páté uviděl její společnici, „Shizune-san? Co se děje?“
„Kakashi, jsi nezdvořilý! Copak nevidíš, že se Tsunade-sama zase opila a skončila na záchytce?! Na to gentleman neupozorňuje a neptá se co se stalo!“ chtěl ho poučit Gai.
„To jsi řekl ty,“ zareagoval na to Kakashi.
„Ne, bohužel. Je to něco vážnějšího,“ opravila Gaiovu hypotézu Shizune.
„Co se stalo?“ zajímal se Kakashi.
„Když jste byli na misi, vkradli se sem neznámí ninjové. Pátá byla otrávena a teď je v péči lékařů. Když nebudou žádné komplikace, probere se nejspíš zítra. Nedaleko odsud poté nalezl Rock Lee Naruta. Ten je taktéž v péči lékařů. Jeho stav je o mnoho vážnější. Navíc nemůžeme nic dělat dokud se Tsunade-sama neprobere. A nevíme jestli to s tím má nějakou souvislost, ale Hyuuga Hinata je už nějakou dobu nezvěstná.“
„Že by byl jejich cílem byakugan?“ pohlédl Gai na Kakashiho.
„A Naruto se k tomu připletl. Ale co chtěli tady?“ rozhlédl se po kanceláři Kakashi.
„Zatím jsme nezjistili, že by se něco ztratilo. Teď ale k tomu proč jsem vás sem přivolala. Nemám k tomu sice oprávnění, ale potřebuji aby jste to vyšetřili. Potřebujeme zjistit kdo to byl a kde se nachází. Potom musíme najít a zachránit Hinatu.“
„Nemějte strach! Silná zelená šelma z Listové, Maito Gai, tuto věc ihned vyřeší. A Hinatu dostaneme zpět, věřte mi!“ blýskl Gai úsměvem.
„Jeden podobnej zrovna leží v nemocnici,“ podívala se na něj Shizune znechuceně.
„Dobře, vezmeme si to na starost,“ přijal misi Kakashi. Už odcházeli a ještě ve dveřích se Kakashi zastavil.
„Koho si máme vzít?“
„To nechám na vás,“ odpověděla a Kakashi s Gaiem se odešli připravovat.

U brány Konohy byl v podvečer sraz shinobi. Kromě Kakashiho a Gaie tam stál Kiba, Shino a Neji.
„Už jsme všichni, takže vám řeknu něco bližšího. ANBU zjistili kudy nepřítel utekl. V místě, kde jejich stopa končí se musí někde nacházet jejich úkryt. Musíme ho najít a opatrně infiltrovat. A teď to nejdůležitější. Podle všeho se jedná o Orochimara, takže musíte být extrémně ostražití,“ osvětlil situaci Kakashi a poté vyrazili. Jejich cíl byl vzdálen na jeden den cesty.

Skupina z listové dorazila na místo, které označili ANBU. Kakashi rozdělil úkoly. Shino, Kiba a Neji hledali jakoukoli stopu po úkrytu a Gai byl připraven okamžitě vyrazit do útoku proti nepříteli. Neji hledal Byakuganem, Kiba s Akamarem zkoumali stopy pachů a Shino zaúkoloval brouky. A za chvíli se už ozval Akamaru. Zaštěkal na jednom místě a tak bylo jasno. Jsou tu správně.
„Kakashi-sensei! Něco tu máme.“ zavolal Kiba. Kakashi okamžitě přiběhl.
„Copak to je?“
„Pach. Patří Hinatě.“
„Tak je to potvrzeno. Musíme ji najít a dostat zpět,“ pravil Kakashi a hned nato ho volal Neji, tak šel za ním.
„Co vidíš Jeji?“
„Ani ne co vidím. Spíš co nevidím. Všude pod zemí jsou kořeny stromů, kameny a tak dál. Ale támhle není vidět nic,“ ukázal na místo které měl na mysli.
„Nějaká ukrývací technika?“ pomyslel si Kakashi a poslal na místo Shina ať najde nějaký vstup. Už to trvalo pět minut a Shino ho stále nenašel.
„Tak Shino, bude to ještě dneska?!“ popoháněl ho nedočkavý Kiba.
„Není to tak jednoduché jak si myslíš.“
„Jo, to je možný, ale tam dole je Hinata! Dokážeš si představit co jí ten hajzl může udělat?!“ křičel Kiba.
„Mám to. Chodba je přímo támhle,“ ukázal Shino na hejno brouků, kteří ukazovali přesnou pozici.

„Oukej, takže...“ řekl Kakashi a v ruce mu začalo blýskat Chidori, „... se jdeme prokopat.“
Přišel na ono místo a začal se pomocí Chidori provrtávat skrz zem. Když byl asi v polovině předpokládané hloubky, začala se země otřásat.
„Kakashi?“ ohlédl se Gai.
„Něco se blíží,“ zareagoval jmenovaný, načež se opravdu něco objevilo. Dvacet metrů před nimi vytryskl gejzír země a kamenů. Poté to vybuchlo jako při dopadu malého meteoritu. Zvedla se oblaka prachu. Skupina nic neviděla. Jediné co se dalo pozorovat byla rudá záře prosvítající od toho místa, od kterého se teď ozývalo zlověstné vrčení.
„Neji, můžeš...“ zašeptal Kakashi.
„Byakugan! Tohle byste měli vidět!“
„Budeš nám to muset popsat,“ řekl Kiba za nepřetržitého vrčení Akamara.
„Kakashi-sensei, kde je Naruto?“ zeptal se Neji.
„Proč Naruto? Je v nemocnici v Listové samozřejmě,“ divil se Kakashi.
„Proč Naruto? Protože to co vidím je...“
„Nemám rád takové napínání. Mohl bys to už říct, prosím?“ přidal se Shino.
„...Kyuubiho Jinchuuriki,“ dořekl to Neji. Nato se ozval silný řev až to spustilo mírnou tlakovou vlnu, která rozfoukala oblaka prachu. Naskytl se jim pohled na běsnící bestii. Nebylo pochyb, šlo o Kyuubiho Jinchuurikiho se čtyřmi ocasy. Ale jak se sem mohl Naruto dostat?
„To není možný. Vždyť byl v bezvědomí!“ řekl Gai a sledoval čtyřocasou bestii.
„Musel se probrat. Nějak se asi uzdravil. Došlo mu co se stalo, běžel zachránit Hinatu a když se střetl s nepřítelem povolily mu nervy a přeměnil se. Teď se už neovládá,“ uvažoval Kakashi.
„Ale když se neovládá...“ šeptal Kiba, „chcete říct, že možná zabil Hinatu?!“
„Má štěstí jestli je ještě naživu,“ odsouhlasil Kakashi.
„Jestli jsi jí něco udělal...,“ hleděl Kiba na proměněného Naruta, „...tak ti to neodpustím i když jsem tvůj přítel!“
„Klid! Teď uděláme nejlíp, když pomalu a v klidu odejdeme,“ uklidňoval ho Kakashi. To byla sice skvělá strategie, ale tak snadno to nešlo. Naruto jednou třískl oběma rukama o zem a následný výbuch vše ukončil.

Neji pomalu otevřel oči. Hodnou chvíli mu trvalo než byl schopen zaostřit. Sledoval zářivku ne jasně bílém stropě. Ale kde to je? Došlo mu co se stalo a ihned se rozhlédl okolo sebe. Byl v pokoji Konožské nemocnice. Užuž se zvedal z postele když se pomalu otevřely dveře.
„Koukám, že už jsi se taky probral, Neji.“
„Sakura-san, co je s ostatními?!“ vyhrkl.
„Klid! Jsou v pořádku. Shino se probral asi před hodinou, Kiba s Akamarem už stihli zdrhnout a Gai-sensei je už taky někde v trapu. Akorát Kakashi-sensei je ještě mimo, ale dostane se z toho.“
„A Hinata-sama?!“
„Má jen lehká zranění. Má štěstí, ještě jí nestihli nic provést... A vy máte štěstí taky. Kdyby vás nenašli ANBU tak to mohlo dopadnout špatně.“
Nejimu chvíli stravoval dobré zprávy a pak si vzpomněl na důležitou věc.
„Kde je Naruto?“
„Leží v druhém patře. Zotavuje se po operaci a ...“
„Počkej jak zotavuje po operaci?! On tu celou dobu byl?“ divil se Neji.
„Co je na tom? Teprve před chvílí se poprvé probral od toho incidentu.“
„Já... já si byl jistej, že...“
„Jistej? Čím?“ chtěla vědět Sakura.
„Ne... nic.“