Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 10 - Komplikace...

/Genjutsu …!/ došlo jí konečně. Ztěžka se zvedla. Soustředila se.
/Nesnáším GENJUTSU!!!!/ zastavila proud svojí chakry a náhle vypustila pořádnou dávku.
Genjutsu zmizelo a Nano opět spatřila Rogena.
„Říkal jsem si, jak ti to bude dlouho trvat…“ pousmál se Rogen a olízl si krev na své pěsti, kterou jí před tím trefil do brady.

Nano se zamračila. /Tohle nemůžu vyhrát a svojí plnou chakru použít nechci …/ šrotovalo jí v hlavě. Ozvala se bolest břicha. Svezla se k zemi a chytla se za poraněné místo. Rty se jí zkřivili bolestí.
Rogen chvíli zaváhal a pak vykročil směrem k ní.
Katanu měl svěšenou podél boku, ale stále v ní proudila chakra a byla připravená k boji.
Spatřila jak se k ní přibližuje víc a víc.
„Ani se neopovažuj ke mně přiblížit!!!“ zakřičela, pomalu vstala a vrávoravě udělala krok od stromu.
Rogen ani o chlup nezpomalil a jenom se jí díval svýma tyrkysovýma očima do těch jejích. S tím samým chladným výrazem v obličeji, jako před chvílí.
Pohledem neuhnula … naopak spíš ho jím probodávala. Břicho jí šíleně bolelo ze rtů jí tekla krev a všude po rukou a nohou měla šrámy. Jedny hlubší jedny jen tak povrchové. Vypadalo to, jako by byla ráda, že vůbec stojí. Tvář se jí opět zkřivila bolestí …

Ten pohled… zarazil se na chvilku Rogen.
Proč…

Došel až k ní a sevřel jí dlaní kolem hrdla.
Nano vyprskla krev a chytla ho za zápěstí, s marnou snahou uvolnit jeho sevření.
Rogen s ní praštil ke stromu a přitiskl jí tou rukou k němu.

Proč…!!! Zamračil se trochu zmateně.
„Jak se jmenuješ?“ dostala ze sebe a přidušeně vyprskla krev.

/Proč mě už sakra nezabije???/ koukala mu upřeně do očí … neměla z něj strach… .
Tahle otázka ho jasně zaskočila.
Jeho stisk lehce povolil, aby mohla dýchat.
„…Rogen.“ Řekl, ale pohledem ani chvilku neuhnul. Stále se jí díval upřeně do očí…

Proč jí nedokážu zabít…???!!!!

„Rogene … nezabiješ mě …“ šáhla nenápadně do kapsy. Rogen ucítil hrot zbraně na svém břiše. Byl to její kunai.
„Mohl si mě zabít dřív,ale ty si to neudělal …“ zašeptala a povolila zbraň, ale stále jej držela u něj, aby věděl, že ho tam má.
Najednou ucítila dotek na své ruce a ztuhla.
Další ruka zpoza stromu jí sevřela bolestivě zápěstí, až jí kunai vypadl.
„Když dovolíš, nechám si tu nadhled já!!!“ zamračil se na ní Rogen a jeho sevření na jejím hrdle opět lehce zesílilo.
Vedle něj vyšel zpoza stromu další Rogen, hodil ten kunai na zem a rozplynul se vodu.
„Udělal jsem ho během tvého času v mém genjutsu.“ řekl Rogen na vysvětlenou.
Poté pozvedl svou ruku s katanou a napřáhl se s ní za hlavu.
„…Teď…!!!“ řekl.
„Nezabiješ mě …“ nezavřela pohled, nebála se … podívala se mu hluboce do očí. Neprotestovala pouze se lehce pousmála.

/Zemřít nebo žít?/ honilo se jí hlavou, ale byla tak slabá, že by se stejně nemohla bránit.
Rogen zatnul zuby.
Jeho ruka vystřelila kupředu…
Čepel meče se zarazila do stromu a na zem odkáplo několik kapek krve…

Lekla se když viděla letící katanu přímo na ní. Zavřela oči. Jenže ucítila bolest na tváři. Pomalu je otevřela. Jeho meč se zasekl do stromu.

/Věděla jsem to … ty jeho oči … jsou jiné …/ teď v nich neviděla smrt ani chtíč po krvi … bylo to něco jiného, co nedokázala rozpoznat. Tlouklo jí zběsile srdce. /Je to snad strachem?/ ptala se sama sebe a pozorovala mladíka.
Rogen měl na obličeji několik vrásek.
„Nemůžu…“ řekl.
„Nevím čím to je… Prostě tě nemohu zabít…“ řekl a rukou, kterou jí svíral hrdlo, jí zajel jemně do vlasů.
Nano byla zaskočená, ale jakmile ucítila jeho ruku ve vlasech, přivřela oči.
/Ten pocit …. Co je to?/ jakoby jí tělem prolítl elektrický proud.
Rogenovi zmizeli z obličeje vrásky.
Pohled na něj jí bral dech.
Naklonil se k ní blíž a na chvilku se zastavil několik milimetrů před jejími rty…
Cítila jeho dech a on její. Jak zběsile jí bubnovalo srdce. Z té blízkosti se mu podívala do oceánově modrých očí. V jejích se odrážel chtíč .. chtíč po něm samotném a nespočetná touha se ho dotknout. Nevydržela to a přitiskla své rty ještě trochu zaschlé od své krve na jeho.
Jeho rty se proplétaly divoce s dívčinými. Polibek byl vášnivý s nádechem nebezpečí a tak dlouhý. Alespoň jim to tak připadalo … Nano si přála, aby to nikdy neskončilo, ale nakonec se od sebe odlepili. V těsné blízkosti, tělo na tělo zhluboka dýchali.
Rogen moc nevěděl co má s tím novým pocitem dělat, ale líbil se mu.
„Zmiz nebo tě zabijí …“ podívala se na Rogena se strachem v očích a sama ani nevěděla kde se v ní vzal.
Rogen se zatvářil trochu zaskočeně a sledoval jí třesoucíma očima.
Nakonec od ní trochu poodstoupil a pohladil jí po tváři.
Pousmál se, jako nikdy před tím, a to Nano téměř rozpustilo.
Vytáhl svou katanu ze stromu a po posledním pohledu do jejích očí zmizel někam podél zdi.

Nano se svezla na zem a v sedě pozorovala místo kde zmizel …
„Nano!!!!“ vykřikl něčí hlas a před ní doskočilo pět lidí.
„Co vás to sakra napadlo???!!!! Kde je Hiro??!!!...Holky rychle!!“ řekl rozčíleným hlasem, ale zároveň plným obav Jaden.
„Nano!!! Kdo ti to udělal??!!!“ klekl si vedle ní Naruto, zatím co k ní přistoupili Nami se Sakurou a začali jí ošetřovat.
Ještě tam s nimi stála nějaká stará paní…
Nano na ně pohlédla s nepřítomným výrazem.
„Panebože Hiro!!! Vydal se za Sakirem a Gaarou!!! Musíme jít!!!“ vyskočila, ale hezky rychle dopadla zpátky na zem.
„Ty nikam nejdeš!!! Vrátíš se teď pěkně do Písečný a počkáš na nás!!! To je rozkaz!!!“ zamračil se na ní Jaden pohledem, který se neptal na názor.
„A opovažte se příště zase vymyslet takovouhle blbost, jako je postavit se sami dva proti Akatsuki!!!!“ řekl přísně, kousl se do prstu a položil dlaň na zem.
V mraku bílého kouře se zjevil velký bílý šavlozubý tygr.
„Čau Rione. Prosím tě, dones Nano zpět do Písečné! Je zraněná!“ podíval se na tygra vážně Jaden. Rion pohlédl na Nano a zpět na něj a lehce kývl hlavou.
Nano kupodivu neprotestovala a pomalu s Narutovou pomocí vylezla na tygra. Stejně byla slabá a byla by houby platná …
„Řekni mi všechno, co jste o nich zjistili.“ Řekl Jaden.
„A hlavně o tom druhým, jelikož předpokládám, že tě takhle zřídil on, když Hiro šel napřed za Sakirem.“ Dodal vážně a Nano ztuhla.

„Ti bastardi!!! Já je zabiju!!!“ zatnul rozzuřeně zuby Naruto.

„Bojovala jsem s ním. Jmenuje se Rogen. Víc jsem nezjistila. Byla jsem v bezvědomí a když jsem se rozkoukala zmizel…“ řekla a pohlédla na místo, kde viděla naposledy mladíka.
Jaden se jí díval upřeně do očí a zamračil se.
„Vážně?“ řekl trochu podezíravě.
Nami se tvářila trochu podobně.
„No dobře…“ otočil se k odchodu.
„Jdeme!!“ řekl a přešel ke zdi.
„Jdi Rione!“ zavolal přes rameno, bez otočení.
Tygr neváhal a vrhl se do korun stromů.
„Rione …“ ozvala se po chvíli Nano, přitisklá na hřbetě tygra.
„..Asi sem to přepískla … je to kvůli mně … ale já nechtěla nechat přítele v nouzi … doufám, že se Hirovi díky mě nic nestane …“ stekla jí po tváři malinkatá slza a obejmula pevněji zvíře.
Rion něco zavrčel, Nano sice nevěděla přesně, co to znamenalo, ale vycítila z toho útěchu a povzbuzení.

Jaden si přeměřil pohledem vysokou zeď, tyčící se do výšky před nimi.
„Všiml sis toho…?“ přikročila k němu Nami a řekla to tak, aby to slyšel jenom on.
„Lhala…nebo nám alespoň neřekla všechno…“ odvětil zamračeně Jaden.
„Co to znamená?“ zamračila se Nami.
„To netuším…ale myslím, že by jsme si na ní měli prozatím dát pozor…nikdy by mě nenapadlo, že se budu muset potýkat s takovejhlema myšlenkama!!! Podíval se hořce Jaden do země.
„Já taky ne…ale nedá se nic dělat!! Jestli to ohrožuje bezpečnost Konohy-!!“ dodala Nami.
„Tak horký to snad nebude!!! Nano by nás nezradila!!! Tomu odmítám uvěřit!!!“ zatnul pevně pěsti Jaden.
„Je to Narutova sestra!! Jestli je alespoň trochu jako on, tak by to nikdy neudělala!!!“ řekl odhodlaně Jaden.
„Máš pravdu…“ pousmála se nakonec Nami.
„Ale nesmíš se nechat oslepit pocity!!“ dodala vážně.
„Neboj!!“ usmál se na ní Jaden.
„Tak co bude dál Jadene???!!!!“ zavolal na něj netrpělivě Naruto.
„Jdeme dál!!“ zavolal na ostatní Jaden a napřáhl se rukou za hlavu.
V dlani se mu začala formovat větná chakra s ostrýmy větrnými čepelemi a tlakem.
„Fuudaiton!!!“ vykřikl Jaden a vrazil kouli proti zdi.
Lesem se ozvala exploze.
Ale zeď ještě držela.
„Eh…Naruto? Píchneš mi?“ zazubil se Jaden.
„Ach jo…“ pousmála se Nami a opřela si dlaň o čelo.
Naruto se odhodlaně zašklebil a vedle něj se objevil jeho klon.
„Jde se na to Jadene!!“
„Rasengan!!“ zařval Naruto a vrazil modrou kouli do zdi.
„Fuudaiton!!“ přidal se k němu Jaden s novou koulí chakry ve své ruce.

„Jdem!!“ otočil se na ostatní Jaden a zmizel v díře, kterou vytvořili.
Naruto se bojovně zazubil a následoval ho s ostatními.

Sakirou mezitím došel k tomu vchodu ve skále, co před tím a udělal pečeť.
Kámen se odvalil a před ním se objevila ta samá jeskyně, co před tím.
Vystoupil a hned na to se před ním objevili ty iluze těch postav.
„Kde je Rogen?“ otázal se ho Pein.
„Hraje si!“ ušklíbl se Sakirou.
Pein se přimračil.
„Nevadí!! Začneme bez něj!!“ řekl a postavy opět naskákali na sochu s prsty a očima co před tím.
„Jdeme na to!!“ řekl Pein a všichni udělali pečeť.

Nano…!! Neměl jsem tě nechávat samotnou...!! Mám špatný pocit!! Zamračil se Hiro, zatím co se hnal za Sakirem.

Nano seděla na nemocničním lůžku a nervózně se dívala z okna. Už to byla celkem doba co odjela a dorazili do nemocnice. Mezitím ji stihli ještě pořádně ošetřit. Začínala mít strach. Nevěděla, co se tam venku děje … Vstala a chodila po místnosti.
/Tak kde jsou ? Jsou v pořádku? Co se vůbec děje? Zachránili Gaaru???/ všechno možný se jí honilo hlavou a nejen tohle. Malé šrámy zmizeli, ale na obličeji jí zůstala menší jizva po Rogenově meči. Jenže to jí teď bylo úplně jedno … myslela na své přátele a hlavně na Hira, který se díky ní dostal do nebezpečí. Ano … měla výčitky svědomí, byla zbrklá, ale co mohla dělat? Měla strach o Gaaru a paličatě se vydala ho zachránit i když věděla, že nemají šanci.
„Xó !!!“ bouchla pěstí o zeď. Zvedla pohled a sledovala hlavní bránu, který byla z nemocnice krásně vidět…

Zatím se tým 7 a tým Delta, spolu s Chiyo hnali dál lesem po znameních, které jim Hiro zanechával. Stylem kunaiových zářezů.
„Kdo byla ta dívka?“ optala se Jadena Chiyo.
„Nano Uzumaki, Narutova sestra.“ Řekl Jaden.
„Musíme si pospíšit!! Jinak může bejt pozdě!!!“ řekl Naruto, který byl ve předu.
Chiyo se na něj zadívala a vyrovnala krok s Jadenem.
„Proč se tak snažíte nám pomoct?“
Jaden se na ní podíval a pousmál se.
„Protože každý z nás radši umře, než aby nechal přítele v nebezpečí! A Naruto momentálně asi nejvíc, protože je taky Jinchuuriki…a rozumí Gaarovi nejlíp ze všech.“ Řekl Jaden a Chiyo se zatvářila překvapeně.

Kámen do skály se odvalil stranou a dovnitř vešel Rogen.
„Ale ale…chlapeček si dohrál. Ale asi ne podle jeho představ.“ Ušklíbl se Sakirou, když zahlédl Rogenovu krvavou skvrnu na košili.
„Sklapni!!! Mohl jsem tu bejt mnohem rychleji, kdybys mě tam s nimi nezavřel!!!“ rozkřikl se na něj naštvaně Rogen, postavil se na své místo a udělal pečeť jako všichni ostatní.
„Buďte zticha a soustřeďte se!“ řekl Pein.
Hiro mezitím dorazil ke vstupní bráně do jeskyně, jak následoval Gaarův písek.
„Tak co teď…??“ zamračil se a zadíval se na pečeť na bráně.

„Dorazil jeden z Listové.“ Řekl Zetsu.
„Jeden? Nevadí! Soustřeďte se dál.“ Řekl Pein.

Nano to nemohla vydržet a pomalu a nenápadně se vytratila z nemocnice. Vydala se ulicemi písečné směrem k bráně.

Akatsuki se blížili ke konci a Hiro se stále nemohl dostat dovnitř. Jedinou pomocí byla skupinka ninjů z Konohy blížící se pomalu ke skále …