On a ona…. Jak dlouho vydrží víra?

Na úvod: Je to songfiction na písničku Ztrácíš od M. Ztracenýho. Je myšlená na pár SasuxSaku. Abyste tomu trochu rozuměli, v té písničce jakoby mluví a pak jen myslí. Pro vysvětlení: Sakurá má kurzívu, Sasuke má tučné písmo a pokud je tosmíchané dohromady tak "mluví" oba. Čtení zdar a ať se vám nic nestane

Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět.
A milovaný lidi mizej v černých dírách
a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět.
A když ostatní jenom přihlížej,
na smutný oči, který vyhlížej.

Ano… Zbyla mi jen víra. Ale i ta se mi pomalu ztrácí. Zmizel mi nenávratně, tam kde už není tím, kým byl dřív. Přesto doufám, že se vrátí. Ale… Jak to mám provést, když ostatní jenom přihlížejí a já mám vždy smutné oči, které ho vyhlížejí.

A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě obětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci,
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš.

Není v mé lidské moci, abych tam mohl zase jít. Radši obětuji její city. Možná si myslíš, že jsem bez citů, ale opak je pravdou. Jsem s tebou ve dne v noci, doufám, že mě přijdeš vysvobodit. Nevím, kdo jenom přihlíží a kdo přiloží ruku k dílu, ale doufám, že víš, jak čas běží dál.

Ztrácíš se z mojí paměti,
a lidi od nepaměti se znovu scházej.
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej.

Pomalu si jeden toho druhého přestáváme pamatovat. I když se možná opět sejdeme, dopadne to asi opět tak, jak to chce osud. Musíme oba doufat, že si stihneme něco říci. Doufám, že oba najdeme cestu zpátky.
Moc mi chybíš…

A někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám mizí život mezi prsty.
Jsme jako dutý stromy pod života tíhou.

Víra někdy nestačí. Když totiž umíráte a jste na konci sil, tak nikomu nepomůže. Ta tíha života nás postupně ničí až dojde k našemu konci.

Všichni tušíme kam míří naše cesty,
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš.

Možná, že jsem tušil, kam bude mířit moje cesta. Nevím, kdo jenom přihlíží a kdo přiloží ruku k dílu, ale doufám, že víš, jak čas běží dál.

Ztrácíš se z mojí paměti,
a lidi od nepaměti se znovu scházej.
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej.

Pomalu si jeden toho druhého přestáváme pamatovat. I když se možná opět sejdeme, dopadne to asi opět tak, jak to chce osud. Musíme oba doufat, že si stihneme něco říci. Doufám, že oba najdeme cestu zpátky.
Moc mi chybíš…

Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá.
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá.

Vím, že mám chyby. Vím, že jsem jich také mnoho udělal. Přesto doufám, i když vím, že marně. Já vím, že chybuji. Pomalu klesám ke dnu a nikdo mě nemůže zastavit.

Vstoupám vpřed a vzhůru,
vzhůru vodou pluju,
svůj pocit tiše křičím,
že jsi pro mě vším a ničím.

Musím jít dál. Musím se odrazit ode dna. Nesmím na něj jenom čekat. Prostě tím musím proplout. I když moje srdce křičí, že jsi pro vším, ale moje mysl ví, že jsi pro mě také ničím.

Vstoupám vpřed a vzhůru,
opouštím tvoje vody.
Bortím tvý hráze, vstoupám,
v lepší život doufám.

Nevím, jak bych měl jít dál. Vím, že potřebuju, abych se odrazil od toho hlubokého dna a vystoupal vzhůru. Opouštím tě, ale srdce mi to trhá. Bortím tvé city, ale já jen tím doufám v lepší život.

Ztrácíš se z mojí paměti,
a lidi od nepaměti se znovu scházej.
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej.

Pomalu si jeden toho druhého přestáváme pamatovat. I když se možná opět sejdeme, dopadne to asi opět tak, jak to chce osud. Musíme oba doufat, že si stihneme něco říci. Doufám, že oba najdeme cestu zpátky.
Moc mi chybíš…

Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá.
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá.

Vím, že mám chyby. Vím, že jsem jich také mnoho udělal. Přesto doufám, i když vím, že marně. Já vím, že chybuji. Pomalu klesám ke dnu a nikdo mě nemůže zastavit. Přesto ti slibuji, že na tebe budu myslet, kamkoli se hnu…