Bouře pocitů- 3. Fajnový večer

Suiko se o dvě minuty později objevila ve svém pokoji.
„Ahoj, Daizo! Jak ses měl? Promiň, ani jsem tě nenakrmila. Tumáš!“ pozdravila se Suiko se svým potkaním kamarádem a do misky mu přisypala zrní a kus jabka.
Rychle se vysprchovala a zamyšleně stála před otevřenou skříní. Problém. Jako každá holka nevěděla co na sebe. Rozhodla se nakonec pro džínové šortky a červené tílko. Vlasy si nechala volně splynout po zádech. Hodinky na zdi ukazovaly za minutu šest a na okno dopadly kamínky. Vykoukla ven a mrkla na Kibu.
Jóó holka. Zavařila sis to.. musíš jít..
Nakonec vylezla z okna a lehce seskočila na zem vedle Kiby.
„Fjůů.. sluší ti to, Sui,“ obdivně hvízdl.
„Díky! Moc to nenosím..,“ zrozpačitěla dívka.
Oba se po cestě pořád něčemu smáli a pomlouvali Shina (xD). Ještě jedna přeplněná ulice a Teuchiho ramenový krámek byl na dohled.
„ .. je prostě fakt divnej..eh.. Dobrý večer! Prosím dvakrát velkou misku ramenu s dvojitou porcí nudlí!“ smála se Suiko vesele na Teuchiho a Ayame.
Oba dva se posadili za pult a bavili se o Akamaru.
„Proč ho tu vůbec nikde nevidím? Tys ho nebrals sebou?“ divila se Suiko.
„Na rande psa moc neberu.“
„To není rande!“
„Ale je!“
„Není!“
„Nekecej, pozvalas mě jenom pro to, abys mi tim naznačila, že se ti líbím a-“
„Dost už.., ikdyž, kdo ví jestli to nebylo schválně,“ vyplázla na Kibu jazyk.
„Tady máte ty dvě velký misky s dvojitou porcí nudlí. Itadakimasu!“ popřála jim Ayame a zmizela někde v kuchyni.
„Itadakimasu!“ popřáli si navzájem a pustili se do jídla.
***
„Arigatou, Teuchi! Ten rámen byl vážně moc dobrý, příště nás tu máte zas! Sayonara!.. a ty drobné si nechte!“ loučila se Suiko a tlačila Kibu ven.
„Díky za véču, Sui! Jsem narvanej jak taška (Lidl taška xD) Nechtěla by ses ještě projít?“
„No jasně! Kam půjdem? Ehm.. třebáá.. na skálu nad Konohou? Je tam vážně moc krásnej výhled na celou vesnici.“
„Rád. Měl jsem na mysli to samý,“ prohodil hnědooký chlapec a chytl Suiko kolem ramen.¨

***

Vyšli nahoru. Na to nejromantičtější místo, které tu bylo.
Obloha byla temně modrá. Hvězdy byly na každičkém kousku a neúnavně zářily. Přímo uprostřed se skvěl plně kulatý měsíc, který ozařoval okolí všude kolem nich.
Listová jim ležela u nohou. Pod nimi na skále byly tváře Hokagů a Tsunadin úřad. Z pravé strany šuměl temný lesík. Vesnice byla celá rozsvícená a pohled na ni se vrýval do paměti.
„Já řikala, že je tu krásně! Celá Konoha jenom září! Támhle bydlím já a-“
„Támhle je zase sídlo našeho klanu Inuzuka,“ ukázal Kiba, přisedl si blíž k Sui a objal jí kolem pasu.
„Podívej! Sakura s Narutem.. asi si myslej, že je nikdo nevidí,“ smála se Suiko, když viděla své dva kamarády vzadu za obchodem se zeleninou jak se objímají.
„Romantičtější místo si vybrat fakt nemohli! To my to máme lepší co?“ smála se.
Kiba by zticha a okouzleně pozoroval okolí.
„Kibo? Co se děje? Nějak mlčíš“ otočila se na něj.
Jejich pohledy se setkaly. Ani jeden nechtěl uhnout.
Aniž by si to uvědomili, přiblížili se k sobě a políbili se.
Suiko byla překvapená, ale oddávala se tomu.
Kiba se nechtěl jen tak vzdát, ale suiko ustoupil a odklonil se.
Navzájem se propalovali pohledy.
Znova se k sobě přitiskli a jejich rty splynuly.
Z malé nevinné pusy se stalo pětiminutové mazlení.

***

„Půjdem?“ zeptala se najednou a rukama se mu opřela o hruď.
Kiba na ni nepřítomně hleděl, ale pak přikývl a pomohl jí vstát.
Vzali se za ruce a pomalu scházeli vstříc večernímu životu vesnice.
Procházeli osvětlenými ulicemi a za celou dobu nepromluvili.
Dostali se k domu Suiko.
„Děkuju za dnešní večer,“ zašeptala a vtiskla mu pusu na tvář.
„Uvidíme se zítra.“
Kibo se ani nechtělo odejít. Naposledy se objali.
„Dobrou noc!“ s těmito slovy se Suiko vyhoupla na balkon a složila pár pečetí, aby odjistila zámek, který chránil její příbytek.

***

Suiko se zamkla v koupelně, otočila kohoutkem a nechala po sobě stékat pramínky teplé vody. Stejné jako Kibovo objetí, které příjemně zahřeje.
Úleva.
Po čtvrthodince převlečená do noční košile vylezla ven a chystala se zavřít okna a zhasnout. Na stole ležel na dvakrát složený papírek, který tu dříve nebyl.
„Kibo?“ zašeptala.
Nedočkavě rozevřela list papíru.
„Dnešní večer byl moc fajn. Těším se, až tě znova uvidím. Dobrou noc, Kiba.“
Nevěděla, co si má myslet.. Stále cítila Kibovu vůni, jeho rty na svých...
Potřásla hlavou.
Půjdu už radši spát, nebo zítra zaspím a příjdu k Hokage- sama pozdě..
Prstem ještě poškrábala spícího Daiza na zádech, který se hned na to pořádně protáhl a širokým zívnutím ukázal dlouhé ostré zoubky.
Chtěla bych být taky tak bezstarostná jako ty... co jsem si to začala..Přesto jí tento způsob života velice lákal..
Zhasla...