Všichni moji kluci 2/2 (END)

,,Slečno chtěla bych vám oznámit radostnou novinu, jste těhotná!“
Nechápavě jsem na dívku pohlédla a až po chvilce mi došlo co se stalo.
,,Každopádně byste to měla svému příteli nebo snoubenci říct.“Poradila mi dívka.
Kdybys věděla, že to právě tvůj snoubenec může být otcem mého dítěte. Pomyslela jsem si, ale nic jsem neřekla. Prošla jsem ordinací až ke dveřím. Najednou se však dveře otevřely a do nich vstoupil Sasuke.
,,Toki.“
,,Sasuke.“
Sakura na ně koukla: ,,Vy se znáte?“
,,Ano, řekla bych, že dost dobře.“Poznamenala Toki a významně koukla na Sasukeho a ten jen uhnul pohledem.
,,Sakuro za chvilku se vrátím, jen si s ní potřebuji o něčem promluvit.“ Poznamenal Sasuke směrem ke své snoubence. Ta jen mlčky přikývla a dvojice nakonec opustila ordinaci.
,,Co tady vyvádíš?!“Vyjel na mě Sasuke, jen se dveře nemocnice za nimi zavřely.
,,Nemám snad právo, zajít si k doktorovi?“ Zeptala jsem se ho vyzývavě.
,,Ne, já myslím, co děláš tady v Konoze.“
,,Vrátila jsem se za tebou. Většinou, když se nějaký kluk s holkou vyspí, tak ji má asi rád, ale když jsem přišla tady, dozvěděla jsem se, že si zasnoubený. To sis jako myslel, že se se mnou vyspíš a pak mě necháš?! Takových kluků jsem měla dost.“ Vyčetla jsem mu.

Měla jsem pravdu a on musel uznat, že se nemýlím
,,Ještě jedna věc, kterou bych ti měla říct,“odmlčelajsem se, ,,jsem těhotná.“
To už Sasuke nevydržel a zakřičel na ni : ,,Co si o sobě myslíš, ty děvko! Že si přijdeš a budeš mi převracet život?! Myslel jsem, že si prostě užijem a necháme to.“
,,Co ty si o sobě myslíš, že mě zbouchneš a pak mě odkopneš?! Kdyby to věděl Naruto, rozbije ti hubu!On mě miluje, skutečně miluje!“
,,Naruto?! Ty s ním chodíš? Takže, vlastně nevíš kdo je otec tvého dítěte?“ Poznamenal a já nemohla udělat nic jiného než přikývnout. Do očí se mi hrnuly slzy, otočila jsem se od něj a rozběhla jsem se ulicí zpět k bytu.
Vběhla jsem do dveří, po cestě skoro srazila nic nechápajícího Naruta. Proběhla jsem bytem a zabouchla se v ložnici. To už jsem se rozbrečela naplno.

Unaveně jsem se svalila na postel a zírala do stropu. Nevěděla jsem co dělat, mám to Narutovi říct? Každopádně jeden potenciální otec už to věděl, teď ještě druhý. Je mezi nimi však jeden zásadní rozdíl, Naruta totiž opravdu miluji a nechci mu ublížit, už si toho protrpěl dost. Najednou jsem věděla co dělat. Nikomu nechci ničit život! Už nikdy! Vstala jsem z postele a přešla ke dveřím, abych je zamkla. Za chvilku jsem už měla sbaleno. Naruto netrpělivě zaklepal na dveře. Rychle jsem otevřela okno a chystala jsem se vyskočit. Najednou však Naruto dveře vyrazil a mě nezbývalo nic jiného než mu pohlédnout do očí.
,,Co to tady vyvádíš?!“Vykřikl na mě a přiblížil se. Nevěděla jsem co dělat, ale nakonec jsem se přemístila za něj a udeřila jsem ho prudce do zátylku. Zachytila jsem ho, aby nespadl a položila jsem ho na postel. Byl v bezvědomí, ale já věděla, že mě možná vnímá. Políbila jsem ho na rty.
,,Miluju tě.“ Zašeptala jsem mu do ucha a zmizela oknem.
Nevěděla jsem, kam půjdu. Odešla jsem od jediného člověka, který mě kdy skutečně miloval, ale nemohla jsem mu lhát do očí. Moje těhotenství by stejně za chvíli vylezlo na povrch a já mu nechtěla ublížit. Rozběhla jsem se ulicemi Konohy až k bráně. Potom jsem se ohlédla za sebe. Viděla jsem místo, které se pro mě téměř na měsíc stalo domovem, a věděla jsem, že zůstane v mém srdci napořád, stejně jako Naruto. Prošla jsem bránou a ponořila jsem se do hlubokého lesa.

EPILOG (vypráví Naruto)
Viděl jsem ji, jak stojí na parapetu připravená vyskočit. Chtěl jsem jí zabránit, ale ona mi najednou zmizela a já ucítil tupou ránu v zátylku a omdlel jsem.
Otevřel jsem prudce oči, ale jasná zář mě donutila je znovu zavřít. Pomalu jsem se rozkoukával. Ležel jsem v nemocničním pokoji a nade mnou se skláněl Sasuke a Sakura.
,,Jéé, ahoj!“ Pozdravil je Naruto, posadil se a promnul si krk.
,,No, konečně ses probral. Co se ti stalo, kdo tě praštil?“ Zeptala se ho Sakura a on na ni udiveně pohlédl, jak mile se k němu chová, když se minule pohádali. To teď, ale Naruto neřešil. Začal vzpomínat a pomalu se mu vracela paměť. Vzpomínal si jak ji viděl seskakovat oknem a jak slyšel její hlas. Pořád se mu v hlavě točilo její „Miluji tě“.
,,Toki!“ Naruto vystřelil z postele. Sasuke ho však zastavil. Naruto na něj jen udiveně pohlédl, ale poslušně se posadil zpátky na postel.
,,Potřebuju s tebou mluvit. Sakuro, prosím tě, můžeš nás na chvíli nechat o samotě?“ Požádal dívku Sasuke a přisedl si k Narutovi.
,,Naruto, poslouchej, já ti musím říct, že je mi tý tvý Toki fakt líto. Nevím jestli ti řekla proč odešla, ale každopádně ti chci říct, že jsem se s ní vyspal jen tak z hecu a že jsem s ní žádný dětsko mít nechtěl. Nikdy jsem ji nemiloval ani nic podobnýho. Prostě mě jen přitahovala a prosím tě, neříkej to Sakuře, ano?“
Narutův výraz se měnil. Nejprve byl zmatený, potom ale začínal nabírat mírně rudou barvu v obličeji.
,,Ona je těhotná?!“ Vybuchl Naruto.
,,Takže ti to neřekla. A ani se jí nedivím. Přijít za klukem a říct mu, že možná nečeká jeho dítě, to by chtělo hodně odvahy, kterou ona nemá.“ Poznamenal Sasuke s blbým úšklebkem, který mu však rychle zmizel. Narutova pěst vystřelila dopředu a zasáhla svůj cíl. Sasuke se skácel k zemi s rukou na nose. Po podlaze skapávala krev.
,,Co si ty o sobě vlastně myslíš. Myslel jsem, že jsi můj přítel a ty jen místo toho si obyčejný děvkař, který podvádí svou vlastní ženu a užívá si s holkama na jednu noc. S ní ses, ale přepočítal, že? Ona taková není. Bojuje za to, co chce a za to, čemu věří a nerada lidem ubližuje. To kvůli tobě odešla!!“ Vynadal mu Naruto a vstal.
,,To si podělal.“ Povzdechl si Naruto a vyskočil oknem na ulici.

O devět měsíců později

Byl chmurný den, pršelo a foukal silný vítr. Bránou prošla zahalená postava, která něco nesla v ruce. Šla pomalým, vrávoravým krokem. Vypadalo to jako by měla bolesti. Přišla až k vrátnici. V ní jako obvykle seděli dva muži. Nedůvěřivě na postavu pohlédli. Ta si sundala pláš´t a roušku. Strážníci poznali její zelené oči. Její tvář byla strhaná. Rozkašlala se a z úst jí vytekl pramínek krve, která pomalu kapala na zem a mísila se s dešťovou vodou.
Podala jim malý uzlíček. Bylo to miminko, možná týden staré, s nádhernýma modrýma očima a světlými vlásky. Na obličeji mělo na každé straně, něco co vypadalo jako jizva.
,,Prosím vás. Zaneste toto dítě vašemu hokáge, ať se o něj postará a tenhle dopis taky.“Řekla a podala jim bílou obálku. Znovu zakašlala a pod ní se začala tvořit krvavá loužička.
,,Počkej, zavoláme pomoc. Musíš do nemocnice.“ Okřikl ji jeden ze strážníků a chtěl ji zastavit. Dívka se však sehla ke svému dítěti a políbila ho na tvář.
,,Miluju tě, Tsuki.“ Po těhle slovech se rozplynula v oblaku páry. Strážníci věděli, že ji nezastaví, místo toho se rozběhli do kanceláře hokágeho.

Seděl v křesle a před ním se vršila hromada dokumentů k vyřízení. Od té doby, co byl zvolen za hokágeho, pořád jen papíroval. Skoro usínal, když tu do kanceláře vrazili, bez klepání Izumo a Kotetsu. Co ho udivilo nejvíc, bylo dítě, které nesli v rukou.
,,Co to má být?“ Zaptal se okamžitě, ale když spatřil dítě a jeho podobu, bylo mu hned všechno jasné. Strážníci mu beze slova podali obálku. Hokage ji v mžiku roztrhl a rozbalil jedinou stránku. Očima těkal po papíře. Nakonec vzhlédl:
,,Kdo to dítě přinesl?“
,,Nějaká žena, myslím, že to byla ta co k nám kdysi přišla ze země vodních vírů.“ Odpověděl mu Izumo. Naruto na nic nečekal. Ihned začal vydávat rozkazy o zaopatření dítěte. Jakmile bylo vše hotovo, pověřil je hlídáním a vyrazil k bráně, kterou dívka přišla.

Klopýtala jsem lesem. Bylo mi čím dál hůř. Nemohla jsem zastavit krvácení, jak vnějších zranění tak vnitřních. Proč zrovna já? Proč zrovna mě musela postihnout tahle nemoc? Zrovna se mi narodí dcera a já umírám na nějakou blbou infekční chorobu. Jsem ráda, že je Tsuki zdravá. Už jsem dál nemohla. Zastavila jsem se u stromu a svezla jsem se po jeho kmeni až na zem.

Pohlédla jsem do nebe. Na obličej dopadaly dešťové kapky, které se mísily s mými slzami. Opustila jsem dva lidi, které jsem kdy milovala. Zavřela jsem oči. Tohle je konec. Najednou slyším něčí hlas: ,,Toki“! Otevřu oči. Nade mnou se sklání ten, kterému jsem nejvíce ublížila, ten, kterému jsem porodila zdravou dcerku, ten, kterého tolik miluji.
,,Naruto, promiň.“ Zašeptala jsem a oči se mi zavřely.

Probudila jsem se v oslnivé záři. V nemocnici. Snažila jsem se posadit, ale zabolelo mě břicho a já klesla zpátky do postele. Pohlédla jsem na pravou stranu postele, na které mě něco tížilo. Záplava blonďytých vlasů. Seděl tam, v dlouhém oranžovo-černém plášti s plameny. Najednou zvedl hlavu a já pohlédla do těch modrých očí, plných smutku a starostí, z ničeho nic se však výraz změnil. Jeho průzračné oči byly plné radosti a štěstí. Prudce mě objal, až mě zranění zabolelo. Byla jsem konečně, po tak dlouhé době, zase v jeho náručí. Najednou mě zamrazilo.
,,Kde je Tsuki?“ Zeptala jsem se vyděšeně.
,,Ššššš, klid, spinká vedle.“ Utišil můj strach a mě spadl kámen ze srdce.
,,Miluju tě.“ Zašeptala jsem mu do ucha a on mě na oplátku políbil. Kdoví, jak dlouho jsme se tam líbali a objímali. Najednou nás však vyrušil příchod lékařky. Byla to Sakura. Dozvěděla jsem se, že to ona odstranila virus a tak mi zachránila život. Naruto se na ni vděčně usmál. Brzy jsem se také dozvěděla, že Sakura zrušila zasnoubení se Sasukem a ten odešel z vesnice. To mu patří! Pomyslela jsem si, ale bylo mi Sakury líto.

Zanedlouho potom, mě propustili z nemocnice a já i s mojí dcerkou jsme se přestěhovaly k Narutovi. Bydlel pořád v tom stejném bytě, ve kterém to všechno začalo a já tady byla spokojená. Zanedlouho po mém návratu mě Naruto požádal o ruku a já souhlasila. Navíc jsem byla zase těhotná, tentokrát jsem ale věděla, kdo je táta.

Tak tady končí můj deníček. Nemám tady nic víc napsat. Od té doby jsem šťastná a nic mi nechybí. Slyším šramocení klíčů v zámku a do dveří vběhla moje tříletá dcerka a za ní Naruto. Oby dva mě objali a já vím, že tady mám rodinu a že tady je moje místo.