Dědička ohně- 4.dílek- Policie Konohy, otevřete!

„Hej, dávej trochu bacha, ne?“
„To se nestydíš, takto vrážet do lidí, aniž by ses omluvila?“
„Mááámíí, málem mě srazila tamta černovlasá holka!“
Nadávky. Křik. To vše už Hotaru okusila v Hvězdné a nyní kvůli svému vzteku to okusila znova. Ale právě díky tomu vzteku jí ty nadávky ani trochu nevadily. Přes svůj vztek se nedívala, kam běží. Neviděla lidi, do kterých vrážela. A vztek nedovoloval jí najít v sobě trochu slušnosti, aby se omluvila…..
Její nohy ji donesly na jedno ze cvičišť, kde si Hotaru uvědomila, jak je unavená. Švihla sebou do trávy a dívala se na mraky, plující v klidu po obloze. Hotaru vzpomínala na své rané dětství, kdy chodila s maminkou v podvečer dívat se na mraky a vycházející hvězdy. Maminka ji učila o souhvězdích a vyprávěla jí jejich příběhy. Hotaru zase mamince říkala, co jí jaký mrak připomíná.
Vzpomínky Hotaru vhrkly do očí slzy. Utřela si je a dál věnovala pozornost mrakům. Jejich plutí fungovalo lépe než ta nejlíbeznější ukolébavka. Zanedlouho se její oči zavřely….

Jun běžel Konohou, hledajíc strážní budku, ve které by se mohl nacházet Kotetsu. Několik hodin ji marně hledal. Naštěstí ji po tom úmorném hledání našel.
Zaklepal a zevnitř se ozval mírně opilý hlas:
„Kdo je?“
Jun se chtěl trochu pobavit a tak odpověděl:
„Policie Konohy, okamžitě otevřete dveře, nebo je vyrazíme!“
Uvnitř se ozvaly zvuky podobné padání ze židle a nadávky. Poté se otevřely dveře a Jun se Kotetsua trochu lekl. Ve tváři byl děsně bledý, ale z držení těla se dalo celkem snadno uhodnout, že má trochu vypito.
Jakmile Kotetsu zjistil, že to není policie Konohy ani nikdo jiný, kdo by chtěl vážně ohrozit stav dveří, tak si oddychnul a pustil Juna dovnitř.
Jun ho zpražil pohledem a zeptal se:
„Tys pil?“
„Ne, mami.“ Odpověděl ironicky Kotetsu.
Jun si povzdychl. Toto bude boj.
Kotetsu si sedl na židli a znovu si lokl saké. V místnosti bylo až nesnesitelné ticho, že se dalo klidně i krájet.
Nakonec Jun spustil:
„Kotetsu, já vím, že Hotaru je synonymum problematické mrchy, ale ona ve skutečnosti není zlá, jen prostě….“
„Co prostě? Hele, Hotaru se zachovala jako pětiletá holka! A..“
„Můžu se tě na něco zeptat? Proč, jestli se podle tebe zachovala jako pětiletá holka, piješ jak duha? Snad ne kvůli tomu, že by se ti líbila?“ skočil mu do řeči Jun
Kotetsu se na několik vteřin odmlčel a pak odpověděl:
„Prckům, jako jsi ty, do toho nic není! A vůbec, proč se nepřijde omluvit ona? Seš snad její tiskový mluvčí?“
Jun zklamaně svěsil hlavu. Hotaru měla v sobě příliš moc hrdosti, aby se někomu omluvila. Ale její chování většinou byla maska, zakrývající její bolest, co prožívá. Ve skutečnosti dokázala být milá. Ale to nikdo neviděl!
Jun začal skoro křičet:
„Kotetsu, já si o tobě myslel, že jsi v pohodě, prostě člověk, co neřeší lidi sotva po dvou setkáních! Bohužel jsem se mýlil! Jsi stejnej jako ten id*ot, co kdysi…..“
Jun si náhle zacpal pusu. Řekl víc, než měl!
Kotetsu udiveně zíral na mladého kluka. Jaký id*t?
Užuž se chtěl zeptat Juna na podrobnosti, ale Jun stačil vyběhnout z budky a utíkal pryč.

Když se Hotaru probudila, byl už skoro večer. Vstala a oprášila si špínu z kalhot. Zřejmě tu spala už docela slušnou chvilku. Protáhla se a chtěla vyrazit směrem domů. Náhle zaslechla dutý zvuk. Ohlédla se za sebe a zahlédla brunetku, která stála zády k ní. Trénovala házení kunaiů na terče. Hotaru si to k ní nakročila a pozorovala její trénink. Zasahovala všechny cíle. Hotaru si pomyslela, kdyby takto snadno mohla natrefit do správných lidí, to by byl život!
„Máš super trefu.“ Poznamenala Hotaru.
Dívka se překvapeně otočila a zvědavě si Hotaru prohlížela.
Pak jen odpověděla:
„Díky, takto trénuju odedávna.“
„Aha. No, je vidět, že se vyplácí“ podotkla Hotaru.
Dívka se usmála a pokračovala v tréninku.
Hotaru vycítila, že více asi nepokecají. Otočila se a chtěla jít domů, pak ale zaslechla povědomý hlas:
„TenTen, nechceš…“
Hlas se zastavil uprostřed věty. Hotaru se otočila a koho nevidí? Hyuugu Nejiho!
Neji se naštvaně zeptal:
„Co ty tu děláš?“
„Tož víš, chtěla jsem zabít tuto holčinu, ale změnila jsem kvůli tobě názor.“ Odpověděla Hotaru.
Neji se ušklíbl a ptal se dál:
„Ty se mě bojíš?“
„Bojím. Nebo vlastně se tě vždycky leknu…..“ Odpověděla nevinně Hotaru.
Hyuuga se posměšně ušklíbl. Zřejmě tu malou drzou holku přepadl strach, když tu není Kotetsu!
Hotaru na něj však, k jeho překvapení, vyplázla jazyk a dopověděla:
„Toho tvého hrozného vzhledu by se lekla i Smrt!“