Nepodceňujte mě! 9.díl

Sakura běžela jak nejrychleji mohla k Narutově kanceláři. Nenesla moc dobré zprávy. Jakmile se dostala ke dveřím, ani nezaklepala a vběhla dovnitř.
Naruto se tak lekl, že málem vyskočil do stropu. Snažil se však zachovat svou hrdost a zeptal se Sakury, jak to zatím vypadá.
Sakura si odkašlala a sdělila Narutovi, že vše jde v pořádku. Až na jednu drobnost…
„Tým Ebisu není kompletní. Matsudaira a Hikouki se jim ztratili. Prý při hledání vody. Pohřešovali je už od odpoledne….“
Naruto ztuhnul a říkal si spíše pro sebe:
„Tak toto je zlé. Až se Asuka vrátí a dozví se to, vymlátí z Ebisua duši (žádná škoda)! A Matsudaira….. Co se těm dvěma asi mohlo stát?“
Sakura už byla na odchodu a pak si vzpomněla, že jí Tokudaiji vypravovala o setkání s vlkem.
Houkla tedy ještě na Naruta:
„Naruto, málem bych zapomněla. V lesích se pravděpodobně vyskytují vlci.“
„Jak je to možný? Vždyť vlci se u nás v lese docela slušnou dobu neobjevili!“
Sakura však jen pokrčila rameny a odešla…..
Naruto se opřel o opěradlo židle. Nejradši by vyrazil ven pomáhat, jenže to nemohl. Musel zde zůstat. Tento příkaz dostával od Rady. A neskutečně ho štval. Sedět celý den v kanceláři, papírování, prostě horor. Úřadování Hokageho si přeci jenom představoval trochu jinak, ale budiž, i díky tomu Konoha prosperuje…….
Netušil, že ho sleduje takový malinký ptáček, který všechno slyšel. Pozorně se rozhlédl okolo sebe a pak vzlétl směrem k lesu. Ke svému pánovi….

Země Vírů
Domem feudála se rozléhaly dunivé zvuky a zem se otřásala. Nezasvěcený by řekl, že to je zemětřesení. Kdyby se však podíval k hlavní bráně, asi by běžel rychle pro kýbl, do kterého by se vyzvracel.
A nebylo by divu. Fenrir si totiž skutečně liboval v trhání kočičích těl. Tu hlava, tu noha, tu ocásek. A na podlaze, na stěnách, na Fenrirově srsti, na Asučině oblečení, všude byla krev. Byl to velice nechutný výjev.

Fenrira zrovna povalila jedna z koček a už by mu byla roztrhala hrdlo. Jenže Asuka se odrazila od jeho hlavy a použila Katon. Z kočky za vteřinu zbyl jenom popel.
Vlčí bůh ani nepoděkoval a vrhl se na další kočku, která měla ve výrazu bojovný výraz a byla připravena dát Fenrirovi co proto. Asuka se chvíli divila nad nevděkem tohoto čokla, ale pak zahlédla Gaie, jak se z posledních sil drží na kočičím hřbetě.
Asuka se postavila před kočku, která měla Gaie na zádech a zavolala na ni:
„Hej, podívej se na mě, ty jedna velká, hnusná, chlupatá koule s růžovou mašlí! Možná jsem pro tebe chodící plechovka Whiskas, ale to jsi jsem ještě neukázala, jak umím být záludná!“
Kočka místo nějaké inteligentní odpovědi zařvala. Gai byl v obličeji zelenější než jeho oblek (ono to jde?). Z toho rodea mu začínalo být špatně a Asuka to jenom zhoršila…..
Nečekal však toto:
Zatímco měla číčina při řevu otevřenou tlamu, Asuka vytáhla kunai a vrhla ho kočce rovnou do krku. Co se stalo pak, bylo krapet nechutné. Kočka začala vykašlávat chuchvalce srsti a krve. Za okamžik už umírala v bolestivých křečích. Jakmile neprojevovala žádné známky života, Asuka přiběhla ke Gaiovi a popadla ho v podpaží. Ohlédla se za Fenrirem a za jeho protivnicí. Fenrir nyní stál vítězoslavně nad mrtvým tělem kočkovité šelmy.
Bylo po boji. Všechny čtyři kočky jsou po smrti. Asuka se ušklíbla znechucením nad krvavou scénou a táhla Gaie pryč z bojiště.

Asuce trvalo dost dlouho, než dotáhla Gaie do svého pokoje.
Položila ho opatrně na postel a zeptala se:
„Tak co tě bolí?“
„Asi mám něco se zády. Při tom rodeu mi v nich křuplo. A mimochodem, vedla sis skvěle, teda snad to mohlo být méně krvavé, ale budiž.“
Asuka se zasmála. Uvědomila si, jak je zašpiněná.
„Gaii, počkáš tu pár minut? Jdu se osprchovat a pak něco uděláme s tvými zády.“ Oznámila mu, popadla čisté oblečení a šla se tedy osprchovat.
Ve sprše mezitím přemýšlela, co s Gaiovými zády. Jediná možnost byla masáž, protože krém proti bolesti zad zrovna u sebe neměli.
Když už oblečená vyšla z koupelny, mírně se začervenala a řekla Gaiovi:
„Na ta záda je asi nejlepší masáž. To znamená, že ti budu muset sundat horní část toho tvého elastického obleku.“
Gai přikývl. Teprve po dvou vteřinách však pochopil, co přesně mu Asuka řekla. ONA bude masírovat JEHO a kvůli tomu si musí sundat část svého oblečení? To je snad sen! Ale v tom případě se nechce probudit! Ani za nic!
Snažil se však nedat pohledem nic najevo. A očividně se mu to dařilo.
Asuka mu sundala vestu a horní část jeho obleku. Zaujaly ji Gaiovy svaly na pažích a na břiše, ale nechtěla, aby si toho Gai všiml a začala rychle jednat. Obrátila Gaie na břicho, namazala ruce krémem, posadila se na něj obkročmo a začala. Nejdříve ho masírovala jemně, ale pak musela trochu přitlačit. Gai párkrát usyknul a dodal:
„Asi bys nemohla být jemnější, viď?“
„Ne-e, to teda nemohla. Nebo chceš plnit mise s křivými zády?“
Gai mlčením jí dal najevo, že ani moc ne.
„Asuko, ani jsem ti nepoděkoval za to, žes mě dneska dvakrát zachránila.“ promluvila po několika minutách Gai.
Asuka mu odpověděla:
„I tobě jsem vlastně vděčná. I přes varování v tom dopise… nezapírej, četla jsem ho…ses mi vydal na pomoc. Pak jsi mi zachránil život v té řece. Takže jsme si kvit.“
Dlouhou chvilku pak ani jeden z nich nepromluvil. Když Asuka skončila s masáží, padla únavou vedle Gaie na postel. Gai se pokusil trochu se protáhnout. Záda už byla v pořádku. Ač nerad, vstal, natáhl si vršek obleku a šel do svého vlastního pokoje. Už nebyl důvod zde být. I když důvod by se možná našel…..

Asuka osaměla. Na jedné straně nechtěla, aby Gai odešel, na druhé straně potřebovala být chvíli sama.
Přemýšlela, jak se asi daří Hikoukimu. Nemohla se dočkat, až dorazí domů, až znovu uvidí ty oči, jeho úsměv a zaslechne jeho smích. Poslední dobou byl trochu smutný ze svých neúspěchů na Akademii, ale ona ho se snažila podporovat. Jak málo ale na něj měla času! Slíbila si, že potom, co dorazí domů, bude ho ještě více trénovat, že se mu bude víc věnovat. Ano, tak to bude! A Hokage jí v tom rozhodně nezabrání!

Začalo se stmívat. Asuka si s leknutím uvědomila, že je potřeba chytit ty bandity, kvůli kterým sem přišli! A zrovna teďka byli hrozně vyčerpaní!
Vstala a vyhlédla z okna. Rozhodla se, že nic neponechá náhodě a i přes vyčerpanost chtěla jít aspoň na hlídku.
Ovšem náhle se ozval zpod okna hlas:
„Asuko, pokud ti dělají ti gangsteři starosti, můžu přivolat pár svých podřízených. Ti by šli hlídat ve městě a věř mi, ti bandité budou rádi, jestli se jim utečou.“
Asuka nadskočila a podívala se dolů. Fenrir tam stál a právě něco krví maloval. Ujistil Asuku, že to není jeho krev, ale krev těch koček.
Pak něco zamumlal a během minuty tam stálo přibližně dvacet docela mohutných vlků. Fenrir jim rozkázal, ať jdou hlídkovat, ale tak, aby si jich lidé nevšimli. Vlci přikývli a vyběhli konat svůj úkol.
Asuka tomu dění přihlížela s otevřenou pusou a pak poděkovala Fenrirovi za pomoc.
Pak se zeptala:
„Fenrire, jakou službičku za to vše chceš?“
„Jenom to, jestli bys mi dovolila tady několik dní zůstat. Ani nevíš, jaká je ve městě severních bohů nuda. Tady jsem si aspoň trochu zabojoval.“
„Jasně, ráda tě tu nechám! Ale pokus se to tu hned nezruinovat.“ Souhlasila Asuka.
Fenrir se zasmál a lehl si. Díval se na hvězdy, které nesměle začaly vykukovat na podvečerní obloze. Tolik mu to připomínalo doby, kdy jako mladé vlče si hrál pod noční oblohou se svými kamarády. Ach, jak krásné to byly doby………

Asuka opět padla na břicho na postel. Byla hrozně unavená. Ještě k tomu měla hlad. Už několik hodin nic nepozřela ani nevypila. Nechtělo se jí ale vůbec vstávat. Ách jo, kdyby tady tak fungovala večeře do postele…….

Sotva pomyslela na večeři do postele, do pokoje vešel Gai s miskami až po okraj plné rýže. Ale, telepatie není výmysl!
Asuka se na misky mlsně podívala a nenápadně si olízla rty. Gai si toho však všiml a zasmál se. Asuka nasadila naoko uražený pohled a zeptala se:
„Co tu je vtipného?“
„Nic. Já jen…..“
„Copak? Mám něco podezřelého na obličeji?“
„Jo, vlastně máš…..“, zasekl se uprostřed věty, přišel k její posteli, sedl si na její okraj a dopověděl, „…hrozně krásný úsměv.“
Touto větou své společnici vyrazil dech. Něco takového jí už někdo neřekl už velice dlouho. Odvykla si takovéto pochvaly.
Pak se zaraženě a s ruměncem na tváři natáhla po misce s rýží a šla na balkón. Gai zklamaně vstal a už chtěl odejít. Než však stačil vyjít na chodbu, Asuka k němu přiběhla a popadla ho za paži. Gai se na ni podíval. Lépe řečeno přímo do jejích krásných, hlubokých očí. Do očí, ve kterých předtím byla vidět prožitá bolest. Nyní v nich zářila něco jako prosba.
Asuka velice potichu zašeptala:
„Neodcházej.“
Gai přemýšlel, proč tak najednou.Před chvilkou si myslel, že ji nějak zranil, že otevřel jizvu, vzniklou před jedenácti lety.
Nechal se táhnout zpátky do jejího pokoje. Asuka sama nechápala své počínání. V té chvíli, kdy jí Gai vysekl ten krásně znějící kompliment, uvědomila si, že k němu cítí více než přátelství. Tento pocit už nějakou dobu měla, už od příjezdu do Země Vírů,byť jen náznak. Ale nyní v ní ty city zajistily takovou vnitřní explozi, že musela to jít na pár vteřin vydýchat. V podbřišku měla pocit, jakoby jí tam poletovalo snad tisíce motýlů. Motýlků lásky.
Už věděla, co chce. Chtěla pouze zažít opět lásku. Opět padnout ve smutku či radosti někomu do náruče. Do náruče, která by ji hýčkala a zároveň chránila. Náruč, která by ji dávala najevo, že nikdy není sama. Nikdy…
Asuka si Gaie přitáhla blíže a něžně ho políbila. Gai, ač překvapený, jí polibky oplácel se stejnou něhou. Pevně ji objal, jakoby se strachoval, že mu jeho láska uteče. Nemusel se však bát. Asuka z jeho náruče nechtěla pryč. Chtěla na svém těle cítit doteky jeho těla. Těla muže, do kterého se zamilovala.

Polibky nabraly na intenzitě. Gai jemně položil Asuku na postel, skoro jako křehoučkou květinku, u které bylo vysoké nebezpečí, že při nešetrné péči zvadne. Tato květina ovšem nikdy nezvadne. Pro něj bude pořád krásná a svěží.
Tu noc se jejich těla spojila v jedno. Svět okolo sebe nevnímali. Vnímali pouze společný tlukot svých srdcí……