Nepodceňujte mě! 10.díl

Do jeskyně se vkrádalo matné sluneční světlo. Nemohlo svítit ze všech sil, protože mu překážel kouř z nočního požáru. Před vchodem do jeskyně seděl muž se zahalenou tváři, jenom oči a nos byly vidět. Ošetřoval si některé popáleniny, utržené při záchraně těch dvou mladých kluků. Měli štěstí. Kdyby je našel jen o chvíli později, zbyl by z nich jen popel…….
Náhle za mužem zašustělo v keři. Aniž by se otočil, pronesl:
„Co mi chceš, Keiji? Neměl by jsi být dole, dohlížet na mladé?“
Z houští vyšel vlk. Naštvaně odpověděl:
„Vždy mě poznáš, Fuko! A na mladé dohlíží vlčice. Mimochodem, slyšel jsem, že jsi při požáru zachránil dva kluky.“
Fuka přikývl. Takovéto zprávy se šíří rychlostí laviny. Příšerně rychlé laviny.
Keiji pokračoval:
„A co tě to vůbec napadlo, odejít někam pryč a neříct kam. Kde jsi byl?“
„To není tvoje věc.“ Odpověděl mu stroze Fuka. Tyto otázky dokázaly být až nechutně otravné…..
Několik minut ani jeden z nich nepromluvil. Keiji se mezitím přesunul blíž k Fukovi a lehl si vedle něj. Pak se zeptal:
„Proč tolik lpíš na svém starém domově, když víš, že se do něj nikdy natrvalo nevrátíš?“
Fuka na něj varovně pohlédl. Tuto blbost mu všichni, poté, co se vracel ze svých pravidelných procházek, připomínali. Znova a znova, jako malému klukovi, co nedokáže porozumět….. On tomu rozuměl, ale bohužel moc se mu nechtělo to plnit.
Keiji se při varovném Fukově pohledu trochu stáhl. Znal ho natolik dobře, aby věděl, že Fuka není muž zbytečných slov, ale především výrazů a činů. Díky tomu si získal ve smečce respekt. Varoval vždy maximálně jednou a pak zaútočil. Nebylo tedy divu, že se stal také nejlepším přítelem Vůdce.
Náhle se v jeskyni ozvaly bolestné zasténání. Fuka dotáhl obvaz na své paži, vyskočil na nohy a šel dovnitř.
Jeden z chlapců se právě probudil a snažil se posadit. Jakmile ten chlapec zahlédl Fuku, vyděšeně na něj pohlédl. Považoval ho za nepřítele.
Fuka ho začal uklidňovat:
„Klid, kluku. Jsi v bezpečí. Našel jsem vás při požáru. Jak se jmenuješ?“
Kluk mu tiše ale jasně odpověděl:
„Takahashi Hikouki. A vy?“
Fuka se zarazil. Tento chlapec..Má přece stejné příjmení jako…..
„Éhhh, jmenuju se Fuka. A jak se jmenuje tady tenhleten?“ vykoktal nakonec Fuka.
Hikouki pootočil hlavu a zahlédl Matsudairu. Ten ležel kousek od něj a byl skoro celý obvázaný. Ale dýchal. Naštěstí.
„To je můj kámoš, Akira Matsudaira. Jak je na tom?“
Fuka chvíli mlčel. Ten Matsudaira na tom nebyl úplně nejlépe. Z nejhoršího je sice venku, ale spousta zranění se dá vyléčit jedině v nemocnici. A ta poblíž není…..
„Bude v pohodě, ale přece jenom, až na tom budeš líp, tak se vás pokusím dostat zpátky domů. Tam se jistě postaví opět na nohy. No nic, seženu ti něco na pití a k jídlu. Jo a málem bych zapomněl, moc se nehýbej, máš naštípnuté pravé zápěstí, nehezké popáleniny a tvá páteř je taky skoro napadrť. To jste určitě spadli ze stromu, viďte?“
Hikouki už ale neodpověděl. Znovu usnul…….

Země Vírů
Paprsky vycházejícího slunce polechtaly Asuku na tváři. Otevřela oči a usmála se. Tak krásný sen se jí dlouho nezdál.
Přetočila se na druhý bok a ocitla se přímo tváří v tvář spícímu Gaiovi.
„Aha, takže to nebyl sen!“ zasmála se v duchu Asuka a jemně Gaie pohladila po tváři. On se však jen zavrtěl a spal dál.
Asuka opatrně vstala a jala se oblékat. V tu začala mít takový divný pocit. Jako by se dnes mělo něco hrozného stát…..
Seběhla dolů h hlavní bráně, kde se včera odehrál boj s kočkami. Na stěnách pořád byla krev a tu a tam zel v zemi drobný kráter. Ale Asuka musela uznat, že uklízeči byli celkem rychlí. Vnitřnosti a podobné nechutnosti už byly pryč. Otočila se a chtěla odejít ven na zahrady.
Najednou však zaslechla povědomý, přidušený hlas:
„Pomozte mi!“
Asuka se otočila zpět a naskytl se jí pohled, na který do konce života nezapomene. Na zemi se k ní plazila ta malá holčička, kterou včera při příchodu do města setkala! Na těle měla spoustu hlubokých ran, ze kterých tekla krev. Oblečení se na ní jen taktak drželo.
Holčička na ni pohlédla a řekla:
„Prosím, pomozte mi!“
Asuka k ní přiběhla, vzala ji do náruče a vyběhla směrem k městu, kde by mohla být nemocnice. Dívenka však se jí to snažila vymluvit:
„Ti zlí lidé…..Feudál je s nimi spřáhnutý! Slyšela jsem jak o tom mluvili! Že prý vás jednou v noci tajně zabijí a pak požádají opět o pomoc Listovou, zase přijdou další ninjové na pomoc a ty taky zabijí a tak to prý půjde pořád dokola, dokud nebude Listová tak oslabená, že ji můžou ti zlí lidé ovládnout.“
Asuka užasle vydechla. Takže ten feudál je od samého začátku padouch, kterému jde o Listovou?
Dívka dodala:
„Feudál se k nim přidal, protože mu vyhrožovali smrtí. Dovolil těm zlým lidem, aby vyvražďovali jeho lid, jen aby mohl on žít. Ty vraždy totiž prý pomáhají k přivolání pozornosti.“
Asuka se teďka dost naštvala. Ten chlap, co si říká feudál, není nic než sobeckej srab! Ale to nyní nebylo důležité. Musela ošetřit tuto dívku. Ale vždyť vlastně nezná ani její jméno!
„A jak se jmenuješ?“
„Miharu.“
Asuka se pousmála a běžela zpátky do pokoje. Gai se zrovna oblékal, když tam vtrhla Asuka. Nejdřív se zářivě na svou lásku usmál, ale když uviděl zakrvácenou Miharu, okamžitě se snažil pomoct.
Asuka ho odbyla:
„Bude lepší, když skočíš pro teplou vodu s nějakým ručníkem na utření ran a obvazy. Jo a měli bychom taky začít balit, musíme co nejdřív vypadnout.“
Gai se nechápavě zatvářil a zeptal se:
„Proč? Vždyť tu máme misi!“
„Gaii, já ti to pak vysvětlím, jo? Hlavně běž u pro ty obvazy, prosím!“
Už na nic nečekal a odběhl.
Zatím co byl pryč, zpod okna v Asučině pokoji se ozvalo:
„Asuko, máme takový drobný problém…..“
„No nepovídej Fenrire, já už to nějakou chvilku vím! Hele, chápu, že děláš, co můžeš, ale ti tví kámoši moc nepomohli!“ přerušila ho Asuka.
Miharu vyděšeně na ni pohlédla. Asuka rychle začala vysvětlovat:
„To je bůh ze severu, kterého jsem přivolala. Včera mi dost pomohl v boji s … nepříliš slabými nepřáteli. Poté on si přivolal vlky na pomoc, aby hlídkovali ve městě. Ale zřejmě se to nějak zvrtlo.“
Fenrir znovu smutně promluvil:
„Jsou mrtví. Až na jednoho. A ten také moc dlouho nevydrží…Říká, že ti bandité… Pronikli do paláce, asi tak před dvěma minutami. Pustili je stráže.“
Asuka zalapala po dechu. Teď jsou v průšvihu, a to pořádným!