Dobro proti zlu-kapitola 9: První útok

„Tak se předveď Naruto,“ pobídla ho Hanaya, když konečně dorazila na místo kde trénoval.
Zhluboka se nadechl a zrudnul v obličeji. Jeho hruď se dmula, až konečně vypustil zadržovaný vzduch. Větev, umístěná o pár metrů dál se nejdříve zatřepotala a pak se o pár centimetrů pohnula směrem do předu.
Naruto úlevně vydechl a s roztaženýma rukama padl na zem. Zhluboka oddechoval a z čela mu odkapával studený pot.
Hanaya se nad ním sklonila a usmála se. Opětoval jí gesto a zavřel oči, které měl neskonale těžké.
„Hnul jsi se z místa Naruto, gratuluju. Stejně si ještě nepřišel na to, jak snadno to jde,“ promnula si prsty a napřímila se.
Naruto se, se zájmem posadil. Hanaya se nadechla, stačil moment a z chakry, kterou vypustila ven se stala obrovská vzdušná koule šedé barvy. Poslala jí proti stromu, který byl vzdálený asi deset metrů od nich. Doslova ho to rozmašírovalo. Zbyly z něj jen třísky a hromady pomlácených větví.
Naruto široce otevřel oči a vyskočil na nohy. S mírně pootevřenou pusou si prohlédl zbytky stromu.
„Takhle vypadá kompletní technika. Tobě prozatím jen stačí soustředit svou větrnou chakru do hrudi, smíchat jí se vzduchem a umět správně vypustit ven. Odpočiň si a pak můžeš pokračovat v tréninku,“ kývla na něj a otočila se k odchodu.
„Neechan“ zavolal za ní Naruto. „A jak se ta technika jmenuje?“
Hanaya se zastavila a podívala se přes rameno. „Jmenuje se Renkuudan,“ odpověděla mu a zamířila pryč.
Naruto se znovu otočil na roztříštěný strom. Tohle jutsu bylo přesně to, co potřeboval. Silná technika na dálku.

Byla už noc a Hanaya ležela s rukama za hlavou na trávě. Slyšela Narutovo oddechování a šeptání nadávek, které směřovaly jen a jen na jeho adresu.
Sledovala hvězdy a vzpomněla si na Sněžnou vesnici. Tam šli vždycky tak krásně vidět. Co teď vlastně brát jako svůj domov? V Konoze byla sotva tři dny, ale každý říká, že tohle je její domov, co když to tak ale necítí?Možná by měla, ale možná je na to ještě čas.
Mnoho věcí jí teď docházelo, když se jí v paměti míhaly vzpomínky.

„Kenshiki-sensei, proč zase trénuju sama?“ obořila se dívka na svého učitele, který z její drzosti ztrácel pomalu trpělivost.
„Protože proto,“ odbyl jí a založil si ruce do kapes.
„Jen to rovnou řekněte, že se mnou nikdo nechce být!“ zakřičela a trucovitě si sedla na kámen, položený kousek od nich.
„Tak to netuším, jestli s tebou někdo chce nebo nechce být Hanayo, ale ty jsi na jiné úrovni než ostatní. V životě toho musíš hodně dokázat tak se snaž,“ odvětil a trochu se zamračil.
„No jasný, zase ty vaše kecy o tom, že mám něco dokázat a takový tyhle blbosti no jóó,“ mávla Hanaya rukou a podrazila svému senseiovi díky své schopnosti nohy.
„Sorry sensei, já nechtěla,“ ušklíbla se a dala se na útěk.

Teď, když si vzpomněla na některé záblesky svého dětství, musela se usmát. Bylo až neuvěřitelné, jako by se zdálo, že se to stalo teprve včera. Přitom uběhlo už několik let. Tenkrát ještě netušila kdo je a za jakým účelem se narodila.
Její nostalgické myšlenky zpřetrhala rázem ohromná, dutá rána . Vyskočila urychleně na nohy a ohlédla se za místem, odkud zvuk vyšel. Přes stromy nešlo určit naprosto přesné poloha, odkud se právě linul šedý kouř, ale typovala to na střed města.
Naruto také zbystřil a podíval se na ni. Vyměnili si své tázavé pohledy.
„Hanayo!“ zavolal na ní zrovna přibíhající Kakashi. „Musíš do bezpečí,“ vyhrknul a chytil jí za lokty. Po jeho pravici se objevila Sakura i Sai a i Naruto stačil doběhnout.
„Co to povídáš Kakashi,“ hleděla na něj.
„Přišli si pro tebe. Musíš se schovat někde do bezpečí. Nesmí tě dostat,“ odpověděl rázným tónem. „Naruto, Saii, Sakuro,“ otočil se na všechny tři a proletěl pohledem po jejich tvářích. „ Doprovoďte Hanayu do skal uprostřed lesa a tam se ukryjte. Nikdo se k vám nesmí dostat jasné?“
„Ale Kakashi-sensei,“ namítl Naruto, „musíme chránit vesnici.“
„Naruto! Tohle je mise a tvým úkolem je ji splnit!“ odbyl ho se zvýšeným hlasem.
Hanaya se před něj postavila s rukama v bok.
„Jestli napadli vesnici proto, že chtějí mě, tak s nimi musím bojovat,“ zamračila se a chtěla odejít. Po jednom kroku jí ale Kakashi stáhl zpátky před sebe.
„Ne! Ty se musíš schovat,“ přesvědčoval jí.
„Copak jsi na hlavu Kakashi?!“ zeptala se nevěřícně. „Ti lidi- jestli to jsou teda lidi- jdou po mě. Vesnice je v ohrožení kvůli mně! Tak si to laskavě uvědom!“
„A ty si zase uvědom, že máš určitý úkol, který musíš splnit. Tvůj život je důležitější, než kohokoliv jiného, tak přestaň odmlouvat a běž se ukrýt!“ přikázal jí neoblomně.
„Panebože!“ zalomila rukama.
Zbytek týmu je trochu zmateně sledoval, dokud se Sakura nevložila do jejich hádky.
„Hanaya-san, myslím, že Kakashi-sensei má pravdu.“
Střelila po ní pohledem a pak se uraženě podívala i po zbytku. Ozvala se další rána a nová vlna kouře. Z dálky šli slyšet i tlumené výkřiky, které k nim jen letmo doléhaly.
Všichni pohlédli tím směrem a Kakashi se tázavě podíval na Hanayu.
„Jako zkušenější jounin ti to dávám rozkazem a ty jsi povinna mě uposlechnout!“ rozkázal a kývl na Sakuru.
Otočil se a bez další diskuze byl rázem pryč.
„Pojď neechan! Musíme jít!“ zavolal na ni Naruto.
„Dobře,“ přikývla, ale v duchu se sama pro sebe ušklíbla. Měla totiž plán na odvedení pozornosti.

„Kakashi-sensei!“
Kakashi se otočil za zavoláním, ve chvíli, kdy doskočil na střechu jedné z budov, aby se rozhlédl.
Kouř se rozprostíral od více míst ve městě a naproti něj se táhl v dálce jakýsi ohromný tmavý mrak.
„Kibo!Hinato!Shino!“ odpověděl trochu překvapeně, když před něj přiskočilo trio ninjů.
„Jste zpátky nějak brzo.“
„Ani jsme tam nedošli. Cestou Hinata zpozorovala skupinu mířící směr Konoha. Chtěli jsme vás varovat, ale očividně jsme přišli pozdě,“ pronesl Shino a trochu si posunul brýle.
„Shikamaru-kun šel k Tsunade-sama,“ zašvitořila Hinata svým jemným hlasem.
„Informujte mě o schopnostech nepřátel, které jste zjistili,“ požádal je Kakashi.
„Jsou to tři ninjové. Ten, který se drží nejvíce ve předu je jejich vůdce. Ten šedý oblak, který vidíte,“ ukázal prstem Kiba před sebe, „mohli bychom to identifikovat jako „přízraky“. Vypadají jako hmotné stíny, kterým jen září oči.“
„Stíny se zářícíma očima?“ pozvedl Kakashi obočí a šedý oblak se přibližoval a začal nabírat konečně přesných tvarů.
Skutečně Kiba definoval přesně jejich zjev. Z dálky šly slyšet výkřiky a rány. Nepřátelé útočili ze všech stran. Přízraky napadaly lidi a každý kdo s nimi přišel do styku, zůstal v bezvědomí.
„Všichni se rozmístěte a chraňte vesnici!“ přikázal Kakashi a zmizel.
Tým uposlechl jeho rozkaz a rozmístil se.

„Zase vy dva,“ ulevil si sklesle Kakashi, když uviděl své protivníky. Stejní dva, co napadli Sněžnou vesnici.
„Hatake Kakashi. Znovu proti sobě. Není to poetické?“ zeptal se Houko.
„Nechápu co je na tom poetického,“ odvětil nudně.
Strhnul se rychlý boj. Druhý z nepřátel se vydal pryč. Hledat to, pro co sem přišli.
Bylo zcela zřejmé, že je jen otázka času, kdy ho Kakashi porazí. Přesto to byl silný protivník.

Hanaya se blížila k části města, odkud šel největší kouř. Jakékoliv námitky, které předtím pronesl Kakashi nebyly brány v potaz.
Vyskočila ke komínu na jedné z budov a prohlížela si okolní dění. Viděla bojujícího Kakashiho. Jakýsi četný roj brouků. Na druhé straně se zas ozýval štěkot psa. Uviděla i Shikamara číhajícího za jedním stromem a vyčkávajícího na příhodnou chvíli.
Dále se kolem míhalo plno ninjů, které neznala. Většina z nich byli chuuninové a jouninové.
Znovu projela očima, tentokrát ulice pod sebou. V očích se jí rozprostřela čirá hrůza, když Kurenai vyšla zmateně na ulici, aby zjistila co se vlastně děje. Jeden z přízraků letěl jejím směrem. Hanaya ho zkusila zastavit svou telekinezí, ale když to nezabralo, vrhla se v rychlosti dolů.
Strhla Kurenai k zemi a stín proletěl jen těsně nad nimi. Kurenai překvapená vykulila oči a zmateně se otočila na Hanayu, která ji pomohla vysoukat se na nohy.
„Kurenai-san, měla by sis dávat pozor v tomhle stavu,“ varovala jí a kývla na těhotné bříško.
„Kurenai-sensei!“ zakřičel trojhlas a před oběma ženami se objevilo trio Hinata, Kiba a Shino.
„Jsem v pořádku,“ uklidnila je okamžitě. „Nic mi není.“
„Kdo jste vy!“ otočil se na Hanayu Kiba a trochu nedůvěryhodně si jí prohlédl.
Všude byl zmatek. Kolem pobíhali vystrašení lidé, kteří utíkali před poletujícími přízraky.
Každý, koho napadl zůstal ležet v bezvědomí se široce otevřenýma očima plných hrůzy.
„Jsem Hanaya, ale na to teď není čas,“ odbyla ho. „Ty! No ty!“ ukázala prstem na Hinatu.
„J-já?“
„Ano ty. Jak se jmenuješ?“
„Hyuuga Hinata,“ zamumlala.
„Vy tři vezměte Kurenai-san někam do bezpečí. Hlavně pryč od útoků,“ přikázala a otočila se na Hinatu. „Vypadáš schopně Hinato. Pro tuto „misi“ ti předávám velení, je to na tobě. Jasné?“
Hinata vykulila oči a koukla prosebně na své dva společníky.
„Ale já-“ začala, ale Hanaya ji umlčela gestem ruky.
„Není čas, zvládneš to nebo ne?“
„H-hai,“ přikývla trochu zmateně, ale ihned se její tým společně s Kurenai rozmístil.