Jsem tu s tebou

Víš, když jsem tě poznala, byla jsi malá zakřiknutá holčička, která se neuměla bránit. Všichni si tě dobírali, posmívali se ti a nejednou tě taky uhodili. Ale ty jsi vždycky mlčela, do očí se ti nahrnuly slzy a pak jsi utekla pryč. Nikdy jsi nedokázala prosadit svůj názor, ostatní tě pokaždé zatlačili do kouta. Byla jsi taková myška stojící opodál a pozorující okolní dění. Chtěla ses sice přidat k ostatním dětem a hrát si s nimi, bavit se, ale ony tě mezi sebe nikdy nepřijaly. Byla jsi pořád sama, bez přátel... sama samotinká uprostřed houfu lidí.
__Často jsem tě pozorovala z dáli a při tom si říkala: Co je to za holku, že se nikdy nebrání? Vím, zní to divně, ale zkrátka jsi mi připadala strašně zvláštní, navíc když ses nikdy ani neobhájila. Tancovala jsi, jak ostatní pískali. Mockrát jsem chtěla zasáhnout, věř mi, ale pak z toho vždycky sešlo, protože já se nikdy nepletla do cizích záležitostí. A ty jsi zase byla sama.
__Jednoho dne mi však svitlo. Konečně jsem přišla na to, že ty nejsi dost silná na to, aby ses bez pomoci postavila tomuhle zlému a tvrdému světu. Takže jsem k tobě jednoho dne přišla a začala se s tebou bavit. Ještě si vzpomínám na ten tvůj výraz. Takový zděšený, plný strachu, snad i trochu nevěřícný. Vypadala jsi tak vykuleně, že jsem se musela smát, a pak už to šlo samo.
__Uběhla chvilka a z šedé myšky se stala divoká kočka. Měla jsi v sobě skutečně hodně temperamentu, stačilo ho jen probudit. Velice jsi zesílila, pilně jsi trénovala a po dvou týdnech jsi dokonce byla schopna někomu nakopat zadek. Ještě teď se mi vybavuje, jak ten kluk prchal ozlomkrk. Byla jsem na tebe strašně pyšná, konečně ses světu ukázala v tom pravém světle.
__Jenže pak nastal malý problém. Zprvu sice malý, ale nakonec se vyvinul v katastrofu. Dostala jsem misi, a ne ledajakou. Nabídli mi účast v misi S. Obě jsme pěkně koukaly, když mi to Hokage pověděl, ani jedna z nás tomu nechtěla věřit. Odmítla jsem to. Ano, odmítla jsem misi S, protože jsem se bála tě opustit. Bála jsem se, že by ses vrátila zpátky do kouta, že by to všechno začalo znovu. Ty jsi taky nechtěla, abych odešla, ovšem přesto jsi mě dokázala přesvědčit. Tak jsem to vzala. Kdo mohl tušit, že se rok a dva měsíce protáhnou na šest let?
__Když jsem se vrátila, nemohla jsem tě poznat. Byla jsi tak jiná. Mé tehdejší tušení bylo naprosto správné. Zase jsi byla ta slaboučká bezbranná holčička, navíc ses strašně uzavřela do sebe. Utvořila se kolem tebe jakási bariéra z bolesti a utrpení, která však byla tak silná, že se přes ni nemohl nikdo dostat. Už ses sice dokázala ubránit, ale na druhou stranu jsi k sobě nepustila ani ty, kteří ti chtěli pomoct. Změnila ses úplně od základů, navenek jsi byla taková tvrdá a chladná, ale uvnitř té skořápky se skrývala malá ustrašená dívenka. Ještě teď si vzpomínám na ten tvůj vyčerpaný výraz plný prázdnoty. Ani netušíš, jak mě to tehdy šokovalo.
__Opět jsem tě musela předělávat. Jediné štěstí bylo, že ty jsi velice přizpůsobivá, a zanedlouho už z tebe zase byla ta silná veselá kunoichi. Problém byl v tom, že se z tebe mezitím stala strašná pesimistka s nízkým sebevědomím. Pořád ses podceňovala, i když k tomu nebyl důvod. Sice mi chvilku trvalo, než jsem tě probudila k životu, ale povedlo se.
__Teď se ovšem stránka obrátila. Hokage usoudil, že jsi dost silná na to, abys už zvládla misi A. Měla jsem strašnou radost, ale ty ses bála. Bála ses, že se beze mě zase propadneš až na dno, že zase zklameš. Ale já ti věřila, ostatně jako vždycky. Nakonec se mi podařilo tě přesvědčit, abys to podstoupila. A tak jsi šla. Ta mise by měla trvat sedm měsíců, takže žádná sranda, ale já věřím, že ji zvládneš. Pokaždé jsi všechno zvládla, jen jsi musela chtít.
__No vidíš, stačilo málo a z ukřiknuté holčičky se stala taková silná slečna. Vlastně jsi to všechno dokázala ty sama, já ti jen poskytla oporu a pomoc. Vždycky jsi byla silná, jen ti to někdo musel ukázat. Pořád ses mě při tom ptala, proč to všechno dělám. Proč? Protože ty jsi má kamarádka, má spřízněná duše, a té já přece musím pomoct.
__Dám ti radu. Už kolem sebe nestav bariéru, pak totiž neuvidíš dobro, které se jen skrývá a čeká, než ho někdo objeví. Je jako ty, ostýchavé, prchavé, ale vždy stojí za objevení. Buď silná, věř si, protože ty na to máš. Já na tebe budu čekat a budu trénovat, abychom spolu jednoho dne změřily síly. A jedno nezapomeň. Ať už budeš kdekoliv, já budu vždycky s tebou. Věř si, protože víra otevírá všechna srdce. A ty je otevřeš, já to vím. Já ti totiž věřím. Tak hlavně nezapomeň.
__Sbohem, má spřízněná duše, jednoho krásného dne se zase setkáme. Budu čekat!