Šestý živel 26 - Čas pomsty

„Dobře, tak se na to podíváme,“ řekl Gaara a vedle něj se zjevil člen ANBU z Písečné.
„Kazekage-sama!“
„Ztratila se moje sestra. Naposledy s ní byl Nara Shikamaru, který je taky nezvěstný. Najděte je.“ přikázal Gaara.
„Hai, Kazekage-sama!“ řekl ANBU a zmizel v oblaku kouře.

V Gaarově pracovně bylo dost rušno a venku byla tma jak v pytli. Gaara se svým bratrem, členem ANBU z písečné a skupinkou ninjů z Listové řešili problém s Temari a Shikamarem.
„Je to potvrzeno. Ve vesnici a jejím okolí se žádný z nich nenachází. Je velice pravděpodobné, že byli uneseni,“ mluvil člen ANBU z Písečné.
„Zkouší stejný trik znova,“ řekla Sakura.
„No, tak co budeme dělat?“ zeptal se Kakashi.
„No...“ začal Gaara.
„Nechceš tam doufám jít?! Víš jak dopadl Naruto!“ zastavil ho Kankurou.
„Navrhuji poslat záchranou skupinu. Kazekage musí zůstat v Písečné už kvůli tomu, že o něj jim právě jde,“ navrhl Yondaime, „Z listové můžu poslat Nejiho, Leeho, Tenten, Gaie, Kibu, Shina, Kurenai, Ino, Choujiho, Saie, Sakuru a Yamata. Hinata se ještě neprobrala a zbytek má své úkoly. Jo a taky půjdu já.“
„Je to dobrý nápad? Teď jste zase Hokage, tak myslím, že by jste tam neměl...“ řekla Sakura, ale Yondaime jí hned skočil do řeči.
„Mám s nima nějaký nevyřízený účty.“
„Dobře, přidám co budu moct a vyrazíte zítra ráno v šest hodin,“ souhlasil Gaara.
„Má to ale malý háček. Nevíme kam jít,“ připomněla Sakura. Jako na zavolanou se ozvalo zaklepání na dveře a vstoupil člen ANBU z písečné.
„Kazekage-sama, tohle jsme našli v severní části vesnice,“ řekl a podal Gaarovi svitek. Ten ho rozložil a prohlédl.
„Hmmm. Už víme kam jít,“ řekl Gaara a ukázal ho ostatním. Byla na něm zpráva o únosu Temari a Shikamara a plán cesty k místu, kde mělo dojít k předání rukojmích za Gaaru...

Yondaime a jeho žena Kushina seděli v pokoji, který jim Gaara poskytl. Právě probíhala docela bouřlivá diskuze.
„Půjdu tam!“ rozhodla se Kushina.
„Ne, to nepůjdeš! Tohle nejsou normální nepřátelé,“ odporoval Yondaime.
„To je jedno! Pomstím svého syna!“ nedala si říct Kushina. Yondaime se zvedl a objal ji.
„Ne, nechoď tam. Pomstím našeho syna sám.“
„Ale! No... tak jo, ale postarej se o to aby to bylo pořádně,“ vzdala se Kushina.
„Bude. Tomu věř!“ ujistil ji Yondaime, „Postarej se o Hinatu, bude to potřebovat.“

Yondaime šel ještě něco zařizovat a Kushina, se vydala do nemocnice za Hinatou. U nemocnice stál ninja na stráži.
„Návštěvní hodiny už skončily, přijďte zít...“ začal jako obvykle, ale když si všiml, kdo před ním stojí, rozhodl se, že může udělat výjimku. Kushina vystoupila po schodech do prvního patra nemocnice, kde se nacházel Hinatin pokoj. Šla rovně po dlouhé chodbě a na konci zatočila vlevo. Za rohem se nacházely dveře Hinatina pokoje a před dveřmi stáli dva ANBU Písečné. Gaara se očividně postaral. ANBU moc dobře věděli, kdo před nimi stojí a tak Kushinu bez jakéhokoli slova pustili dovnitř. Hinata ležela v posteli a vypadala pořád stejně, jako když ji viděla naposled. Žádná změna. Na židli vedle postele seděla Sakura. Pohlédla na Kushinu a jen zakroutila hlavou.

Druhý den vyrazila početná skupina ninjů Listové a Písečné vesnice na místo, kde mělo dojít k předání. Po hodinách běhu se Yondaime zastavil a roztáhl svitek.
„Už jsme dost blízko. Je čas domluvit strategii. Podle tohohle plánu, by kousek odsud měla být řeka a tam, jak se zdá, most. Jelikož na plánu nejsou popisy, ani pořádně nevíme kde jsme. To vymysleli chytře. K předání dojde na tom mostě. To je ta nejhorší varianta, která mohla nastat. Žádné krytí, všichni budeme odhaleni. Takže na most půjde skupina z písečné a já. Přeměním se na Kazekageho a dojde k výměně. Skupina z Listové bude čekat na signál pod mostem. Až budou Temari a Shikamaru v bezpečí, tak si ty šmejdy podáme!“ vysvětloval Yondaime, „Ze všeho nejdřív ale musíme připravit náhradní plán. Kdyby všechno ostatní selhalo...“

Ninjové stáli u mostu. Všude byla mlha. Nebylo vidět ani do poloviny mostu. Všechno už bylo připravené a tak se Yondaime přeměnil na Gaaru a se skupinou z Písečné se přesunuli do středu mostu. Skupina z Listové stála zespoda mostu hlavami dolů díky chakře a čekali na signál. Akorát Lee a Gai to vzali jako tréning a drželi se trubek procházejících pod mostem, ještě k tomu se přitahovali a soupeřili, kdo se se přitáhne víckrát.
„To je... tenhle most?!“ zareagovala Sakura na název mostu. Byla to ironie, ale byl to Velký Narutův most.
„Ještě mají tu drzost vymyslet takové místo předání,“ ozval se Neji. Měl aktivovaný Byakugan a sledoval, co se děje nahoře.
„Musím se přitáhnout Pětsetkrát, abych mohl pomstít Naruta-kun! Čtyři sta devadesát sedm, čtyři sta devadesát osm, čtyři sta devadesát devět...“ počítal Lee.
„Lee, moc se flákáš. Využij sílu mládí naplno!“ hecoval ho Gai.
„Ticho vy dva! Už jdou!“ zakročil Neji, aby je neslyšeli.
Skupina nepřátelských ninjů se pomalu přibližovala.
„Už jdou. Teď nesmí nic zkrachovat, jinak bude problém,“ říkal si Yondaime.
Během několika okamžiků byla Akatsuki na místě. Nebyli ale sami. Navíc tam bylo asi dvacet dalších ninjů.
„Cože?! Klan Uchiha!“ nestíhal se divit Yondaime, ale navenek se ani nehnul, aby nebyl pochyb o tom, že je to Gaara, který moc průchod citům nedává. Přítomnost Uchihů situaci ještě komplikovala.
„Teď je jasné proč se jim tak snadno podařilo unést Temari a Shikamara.“
„Tak na tebe to taky funguje. Vsadili jsme se, jestli to zabere. Zazněly totiž názory, že věci jako rodina nebo přítel ti nic neříkají. Jak je vidět, je to jinak,“ ujal se slova Pein.
„Kde jsou?“ zeptal se Yondaime klasickým Gaarovým tónem.
„Jdeš přímo na věc. Dobře, tady jsou,“ ukázal Pein za sebe. Tam stál Itachi se Sasukem. Každý stál z jedné strany od spoutané Temari s Shikamarem pro případ, že by se pokusili o útěk.
„Gaaro! Co to děláš?! Nech nás tady, jinak je všechno v háji!“ křičela Temari.
„Jak vidíš, mám tu pro jistotu pár nových lidí. Jak jistě víš, bojovat s Sharinganem není snadné. To jen aby ses o něco nepokusil. Ne že byste mě mohli porazit, ale jsem si jistý, že tak to líp pochopíš,“ poučil Pein. Yondaime na to nic neřekl.

„Pojď sem. Potom je pustíme,“ pokračoval Pein.
„Nejdřív oni nebo nic,“ smlouval Yondaime.
„Dobře, tak nastejno,“ povolil Pein. Itachi a Sasuke rukojmí rozvázali. Yondaime přeměněný na Gaaru se dal do pohybu směrem k Peinovi a Temari s Shikamarem šli na druhou stranu. Pomalu se přibližovali. Ve chvíli, kdy se navzájem míjeli, pohlédla Temari do očí na Gaaru přeměněného Yondaimeho a chtěla něco říct. Najednou měla v obličeji strnulý výraz.
„Všimla si toho?“ říkal si Yondaime. Jeho převlek nebyl tak dokonalý, aby oklamal Gaarovu sestru.
„Počkat!“ zakřičel Deidara.
„Sakra, Prokoukli to!“ zhrozil se Yondaime a už sahal pro Kunai.
„Počkat! Něco sis u nás zapomněla!“ řekl Deidara a hodil Temari její vějíř.
„Uff... to jsem si oddychl,“ řekl si Yondaime, „Už jsem si myslel, že...“
„Počkat, to není Jinchuuriki!“ zkazil to všechno Sasuke. Pak se stala halda věcí naráz. Ninjové z Písečné se vrhli do boje s Uchihama, Temari se ohnala vějířem a vyslala na Akatsuki větrné tornádo. Neji všechno viděl a dal pokyn k útoku. Sakura jednou bouchla zespoda mostu a tím v něm udělala několikametrovou díru. V mžiku byla skupina z Listové nahoře. Yondaime zrušil přeměnu a naběhl na Peina s rasenganem v ruce.
„Teď pomstím svého syna ty grázle!“
Tenten zasypala zbraněmi Tobiho. Sai namaloval několik tygrů a poslal je na Zetsua. Lee a Gai šli po Kisamovi. Ten když to viděl, skočil z mostu dolů na vodní hladinu, kde měl výhodu.
Kakuzovi se postavil Shikamaru, Chouji, Yamato, Kiba s Akamarem a Shino.
Ino šla dělat společnost Konan, Kurenai si vybrala Itachiho, Sakura si šla vyříkat jisté záležitosti se Sasukem a na Nejiho zbyl Deidara.

„Tak se zase setkáváme. Těšíš se na nakládačku?“ ptal se s úsměvem Kisame.
„My se známe?“ divil se Gai.
„Děláš si legraci?! Tak hloupý člověk snad ani existovat nemůže.“
Kisame vyrazil do útoku. Potopil se pod zem a tím se ztratil Gaiovi a Leemu z očí.
„Dej si pozor Lee!“ varoval Gai. V tu ránu z vody před Leem vylétla Kisameho Samehada. Lee před ní stačil uhnout v poslední chvíli. Uskočil o pár metrů zpět. Tam ale čekal samotný Kisame a jeho ráně už Lee neuhnul. Dostal kopanec do břicha a pár metrů se proletěl. Rána to byla jak z děla, proto ho to na chvíli poslalo do bezvědomí. Pomalu se začal potápět.
„Posledně to Samehada dost schytala a tak jsem jí musel opravit. Když jsem v tom byl, tak mě napadlo, proč jí trochu nevylepšit? Jak vidíš po úpravách jí můžu ovládat i na dálku. Mimochodem, už sis vzpomněl?“
„Přijde mi,... že už jsem tě potkal,“ perlil dál Gai.
„Vím, že by bylo moc, kdybych na tobě chtěl aby sis vzpomněl na naše první setkání, ale od minula tolik času neuteklo. Než si vzpomeneš, trochu to tu vylepším,“ řekl Kisame. A přivolal velkého žraloka. Ten se hned vydal sežrat Leeho, který se stále potápěl v bezvědomí.

Deidara provozoval své umění, ale jelikož po něm šel Neji dost tvrdě, dost to flákal. Posílal na něj jednoho jílového ptáka za druhým. Neji už skoro nestíhal uskakovat před výbuchy.
„Nejenže se k němu takhle nepřiblížím, ale asi už moc dlouho nevydržím uhýbat. Musím něco vymyslet. Je jen otázkou času kdy udělám chybu,“ řekl Neji a jen to dořekl, už jí udělal. Uskočil před dalším výbuchem a to byla ta chyba. Uvědomil si, že se ho Deidara celou dobu snažil dostat na určité místo. Právě na to místo, na kterém se právě nacházel. Ještě v letu aktivoval Byakugan a bleskově se rozhlédl po okolí. Na místě kam za zlomek vteřiny dopadne, se pod povrchem mostu skrývaly desítky uměleckých děl. Ve chvíli kdy dopadl, se most otřásl v základech.