Probuzení ze snu 06

„Ehm, Ehm,“ ozvalo se místností.
Nic, žádná odpověď.
„Ehm, ehm,“ zkusil to znovu ženský hlas.
Na místo odpovědi se dostavilo zachrápání, kterým by se mohl pyšnit dokonce i nějaký statný chlap. Shizune s hromadou papíru v rukách stála naproti stolu jejich hokage a s jedním pozvednutým obočím sledovala její sliny tekoucí z pusy.
„Ehm, ehm,“ odkašlala si znovu. „Tsunade-sama!“ šťouchla do ní se zvýšeným hlasem.
Hokage sebou škubla a napřímila se. Nepřítomně zamžourala očima a prolétla očima okolí.
„Zase jste usnula při práci,“ vyčetla jí její asistentka a položila dokumenty na stůl.
Tsunade se opřela v křesle a natočila se směrem k oknu. Rozespale se podívala do slunce, které ji uhodilo do tváře.
„Je to moc náročné,“ zívla nevzrušeně, ale když spatřila pohled Shizune pustila se znovu do papírování. „Nenávidím tuhle nudnou práci,“ zamumlala si sama pro sebe.
Ozvalo se lehké zaklepání na dveře. Obě ženy v místnosti zvedly hlavu k právě příchozím.
„Zdravíčko hokage-sama,“ pozdravila Kimm vesele v závěsu svého společníka a zajatce.
Shizune i Tsunade se po sobě trochu udiveně podívaly.
„To už jste zpět z mise?“ zajímalo hokage, která si podložila hlavu rukou a zahleděla se na ně.
„Nastalo pár menších komplikací,“ ujal se slova Yamato. Při pohledu jejich hokage, ale urychleně dodal: „Nic závažného, jen jsme se museli prostě vrátit do vesnice,“ ubezpečoval jí.
„No a při cestě zpět na nás zaútočila skupina z Rootu,“ dodala Kimm a ukázala směrem na člověka svázaného vedle nich.
Tsunade si skousla ret a zamračila se.
„Tak Root,“ zamumlala spíše pro sebe než pro ostatní. „Jaký k sakru měli důvod zaútočit?“ proťala skrz zaťaté zuby.
„Mě,“ opáčila Kimm a zamračila se stejně jako jejich vůdce. „Dověděli jsme se, že Danzou si žádá mých služeb jako bývalého člena Root divize.“
„Důvody jeho počínání nám ale nikdo z jeho skupiny neprozradil,“ doplnil jí Yamato a založil si ruce.
„Shizune!“ zahřměla Tsunade nečekaně, až sebou její asistentka polekaně škubla.
„Hai!“ pípla.
„Zavolej sem okamžitě Ibikiho!“
Než by člověk napočítal do tří, Shizune byla pryč.
Hokage svraštila obočí a nepřítomně hleděla do desky svého stolu.
„Zase ten Danzou,“ mumlala si sama pro sebe. „Nejdřív nám podstrčí Saie a teď zase něco chystá.“
„Nemohlo by to snad nějak souviset s tím, že Kimm teď pracuje pro vás a tak by mohla sloužit jako užitečný zdroj informací?“ zkusil svou dedukci Yamato.
Kimm zvedla hlavu a zamračila se na něj.
„Myslíš si snad, že bych mu jen tak pro radost dávala nějaké informace?“ zavrčela a probodla ho pohledem.
„To jsem ale nechtěl ří-,“
„Ale chtěl,“ skočila mu do řeči. „Já vím, že chtěl.“
„Nedohadujte se,“ přerušila je stále trochu zamyšlená Tsunade. „Až se dostaví Ibiki, podrobíme ho výslechu,“ kývla hlavou směrem k jejich zajatci.
„Chtěla bych být u toho,“
„To nejde,“ zakroutila Tsunade hlavou.
„Proč ne?“ zajímalo Kimm a trochu se zamračila.
„U výslechu budu jen já, Ibiki a dva členi Anbu. O výsledku vás pak informujeme.“
„Přece se mě to týká,“ bránila se Kimm.
„Nebudu se o tom dohadovat. Informuji vás o výsledku,“ zopakovala, načež ji v dalších slovech přerušil příchod Shizune po boku Ibikiho, silného a trochu hrůzu nahánějícího muže.
„K vašim službám hokage-sama,“ trhnul trochu hlavou, což mělo znamenat něco jako úklona.
„Yamato, Kimm, pro dnešek máte volno. Můžete jít,“ pokynula jim a sama se vydala ven z kanceláře. V těsném závěsu jí kráčel Ibiki s členem Rootu přehozeným přes jedno rameno.
Kimm vyšla ven z místnosti a opřela se lehce do futer. Dala si ruce do kapes a poté pomalým krokem zamířila chodbou ven z budovy hokage.
Venku svítilo slunce a byl opravdu krásný den. Hlavně že byl všude kolem klid.
Mířila ulicemi směrem ke svému obydlí a v duchu přemýšlela nad naprostými hloupostmi.
V tom jí někdo chytil za paži a trhnutím zatáhl do postraní uličky.
Nechápavě zamrkala, když se před ní objevila tvář Yamata, který se usmíval.
Její nechápavost ale vystřídal vztek a tak si ho odměřeně prohlédla.
„No co je?!“ vyštěkla na něj, když se neměl k řeči.
„Jsi pořád stejná,“ poznamenal kysele.
„Už se asi nezměním,“
„Mám návrh,“ opáčil na místo odpovědi a opřel se o drsnou stěnu neznámého domu.
Kimm pozvedla obočí a zabodla se mu do očí.
„No tak sem s tím,“ zavrčela.
„Zbytek dne máme volno, je hezký den, určitě bude i příjemná teplá noc. Co takhle kdybych tě pozval někam na jídlo?“ navrhnul s úsměvem.
Kimm chvíli předstírala, že přemýšlí. Nahodila milý obličej a pousmála se.
„Mmmm, to zní fakt lákavě,“ přitakala sladce.
„No jistě….to já vím,“
„Ale ne. Mám ještě jiné povinnosti, které musím splnit,“ vyvedla Yamata Kimm z fantazie tvrdým tónem.
Zamračil se nad jejím odmítnutím.
„Jaké povinnosti,“ chtěl vědět.
„Například,“ začala a na chvíli se zamyslela. „Jít domů, dát si horkou vanu, kde se i pořádně najím a pak padnu do postele. Sama,“ dodala urychleně, když uviděla výraz svého společníka.
„Ty se fakt nezměníš,“ vyčetl jí a pozvedl jedno obočí.
„Sumimasen Yamato-taichou, ale svůj program výhradně neměním,“ opáčila drze a otočila se k odchodu.
Chytl jí za paži a přitáhl zpět.
„Chceš mi snad utéct?“ povytáhl obočí a spustil ruce zpět podél těla.
Povzdychla si a rázem udělala jakýsi nečekaný chvat, který Yamata položil na záda.
Ani při nejmenším tohle nečekal a nemohl se bránit.
Kimm se postavila s rukama v bok nad něj.
„Neměl byste ležet na zemi,“ poznamenala. „Budete celý špinavý,“ zasmála se zákeřně a rozeběhla se pryč.
Yamato se vyškrábal zpět na nohy a opřel se o své kolena. Setřepal ze sebe prach a trochu si povzdychl. Tohle mu připomínalo hru na kočku a myš. Ale jen těžko se dalo říct, kdo byl kdy kočka a kdo myš.

Už se setmělo a ulice se skoro úplně vyprázdnily. Yamato zamyšleně kráčel v prázdných uličkách a lehký vánek mu vlál do vlasů. Míjel okolní domy a byty než se zastavil a trochu si povzdechl. Podíval se nalevo i napravo a trochu se zasekl, když se mu naskytl pohled do odkrytého okna na pravé straně ulice.
U psacího stolu seděla rudovlasá dívka, něco urputně a rychle čmárající. Kimm se tvářila zamyšleně, ale do své práce byla naprosto ponořená. Sáhla po klice na okně a tak se Yamato urychleně schoval na nejbližší strom.
Někdo by tomu mohl říkat šmírování. On tomu ale říkal pěkný rozhled.