Nový začátek - kapitola2.: Mezidimenzionální skok

Konečně jsme dorazili k moři. Ubytovali jsme se v hotelu nedaleko pláže. Pokoje se rozdělily mezi holky a kluky. Hned, jakmile jsem si vybalila, jsem se vydala i s ostatními na pláž.
Byla obrovská. Kolem ji rámovaly skály, které se postupně směrem z pláže ztrácely v moři. Chvilku jsme se jen tak procházeli a pak si sedli na písčitou zem a povídali si.

Po chvíli mě to tlachání přestalo bavit, tak jsem si vytáhla mp3 a nechala se unášet na vlnách vážné hudby. Zničeho nic se ozvalo dunivé burácení přímo pod náma. Země začala praskat. Vyskočila jsem na nohy, popadla svou tašku a snažila se utéct, tak jako ostatní, ale nepovedlo se mi to. Zem se otevřela a já se spolu s mými přáteli propadla do hlubin země.

* * *

Probudila jsem se až v nemocničním pokoji. Nebyla jsem tam sama. Vedle mě dřímal na židli cizí člověk. Byl to blonďák v oranžovo-černý teplákovce. Poznala jsem v něm Naruta ze stejnojmeného anime. Pořádně jsem se rozhlédla po pokoji. Všechno bylo jako v tom anime.
Naprosto nic jsem nechápala. A pak se to stalo. Po pokoji se rozlehl jekot. Můj jekot. Naruto se s křikem probudil. Jediný pohled na mou otevřenou pusu mu nejspíš řek, odkud ten zvuk vychází. Vrhl se ke mně a zacpal mi ústa rukou. Kousla jsem ho a on ucukl. Chtěla jsem vylézt z postele, ale uvědomila jsem si, že mám jenom tričko a kalhotky. Naruto nadával.
Ozvala se rána jak někdo narazil do dveří. Zpozorněla jsem. Dveře se otevřely a v nich se objevila růžovo-vlasá žena.
„Naruto co jsi zase vyváděl?“ křičela na něj. „To jsi s buzením nemoh počkat na mě nebo na Tsunade?“ Poznala jsem v ní Sakuru Haruno.
Naruto na ni jen odevzdaně hleděl.
„Co se to tu děje?“ objevil se v pokoji muž s- jak jsem si po chvilce uvědomila- aktivovaným Sharinganem. Asi jsem se zcvokla. -To byla moje první myšlenka za celou dobu od probuzení.
„To nic Sasuke-kun.“ usmála se na něj „To jen Naruto probudil tu dívku co by měla spát taky na tom pokoji. Tipuju že se rozhodl ji nějak vylekat když už se dostala z nejhoršího.“ s těmito slovy se rozzlobeně obrátila na Naruta „Tak co vymáčkneš se už konečně?“
„Ehm...“ začal Naruto. „Ona se vzbudila sama...nejspíš“
„,Nejspíš'?“ přerušila ho rozpálena Sakura „Jak to myslíš, ,nejspíš' ?“
„Vzbudila mě jekotem.“ bránil se Naruto.
„Hej!“ okřikla jsem je.“ Já tu jsem taky.“ To bylo jediné na co jsem se zmohla.Nenávidim když o mně někdo v mí přítomnosti mluví jako bych tam nebyla.
Dívka ke mně okamžitě přiskočila dotkla se mě modře žářící rukou a já usnula.

Vědomí sem nabyla o hodně později, soudě podle slunce stojícího nízko nad obzorem. Smířila jsem se s myšlenkou, že jsem v jiný dimenzi. Přemýšlela jsem co mě asi tak mohlo vzbudit. Pak jsem zaslechla, jak se za dveřmi pokoje někdo pere.
„Puste mě tam.“ řval tam nějaký kluk.
„Ne!“ ozvala se odpověď.
„Potřebuje spát. Její zranění byla velice vážná. Teď prostě potřebuje klid“ vysvětloval docela klidný mužský hlas.
Všimla jsem si, že na nočním stolku u mý postele je nějaký oblečení. Byl na něm lísteček, že jsou pro mě. Oblékla jsem se. Dost mi to slušelo. Upravila jsem si vlasy aspoň do culíku, i když bez hřebenu nebo kartáče. Obula jsem si připravené boty a vyšla ven mezi asi pět cizích lidí, kteří se znažili zadržet Martina, který se mermomocí snažil dostat do pokoje.