Splněná přání 3. (Neji, první polovina)

Shormita bloudil pohledem po pokoji. Byla to naprosto jednoduchá ložnice, svitky byly v přihrádkách, vše uklizeno. Zdi byly tak čisté a bílé, že nebylo kde se zachytit, to neměl rád. Uprostřed ležel na podložce mladý muž, okolo polštáře měl rozprostřenou úctyhodnou hřívu. Shormita hodil okem po té své, temně modré hřívičce v barvě letní noci. Pak se pousmál: „Ne, ta moje je hezčí.“ Když se ujistil, že mu ten klučina neleze do zelí, jemně mu přejel koncem chlupatého ocasu pod nosem. On se ale jen převalil na druhý bok. Shormita nevrle zamlaskal a zaťukal mu na čelo, ale nemělo to větší účel - ze světa spánku se Nejimu nechtělo. Shormita, který měl Šestý smysl Polobohů, moc dobře viděl, co se mu zdá, takže tušil, že se svého snu jen tak nevzdá, ale tohle ho už štvalo. Měl chuť na cigaretu a neměl si čím zapálit, takže se uchýlil k malému výměnnému obchodu, který se ale zatím opravdu moc nedařil.
„Mno tak vstávej, sakra! Proč musíte furt chrnět?! Já jěště nechrněl ani jednou a to existuji skoro od počátku věků!“ zanadával tak, aby to nebylo slyšet v ostatních pokojích. Neji ze spaní zakmital očima, což Shormitu z nezištného důvodu ještě víc naštvalo. Vzal plastový hrnek a hodil ho po něm. Netrefil se, hrnek se odrazil od země, potom od zdi a potom se vrátil k Shormitovi, který se nestačil znehmotnit. Když konečně dostal ze svého jediného orgánu, tedy plic, ten bezduchý kus umělotiny, Neji se konečně vzbudil a ihned zapnul Byakugan.
„Nemachruj,“ řekl mu mrak obrovské nehmotné čakry, která mu cosi vzdáleně připomínala. Byakugan tedy vypnul a zíral přímo do psí tváře Poloboha Splněných přání.
„Ahooj,“ protáhl Shormita komicky, „konečně jsi se taky vzbudil!“ Neji koukal jako by našel pod Stromečkem ozdobně zabalenou hlávku červeného zelí.
„Baví tě to hodně?“ zeptal se ironicky drak. Neji zavrtěl hlavou, přičemž se mu zavlnily vlasy, což Shormitu iritovalo.
„Ne, tohle se mi jen zdá,“ řekl a popadl Shormitu za čumák. „Teď se proměň v Ten Ten.“ Shormita se na něj znuděně podíval.
„A co potom uděláš?“ zeptal se nepříjemným hlasem. Neji se usmál: „To nemusíš vědět.“
Shormita mu přejel před očima pařátem a Neji zase usnul. Chvíli nad ním stál a koukal se, jak se mu z paměti vytrácí, co se právě stalo. Potom s ním trhnul a tlumeně na něj zakřičel: „Vstáá-vééj!“
Neji se vylekaně probudil.
„Ahoj, já jsme Shormita, Plnitel snů. Splním ti tvé přání, ale nebude to zadara,“ řekl hned a přinutil se nedodat, že v Ten Ten se proměňovat sice umí, ale rozhodně nebude plnit přání tohoto rázu.
Neji si promnul světlé oči.
„Eh, co má tohle znamenat?“ zeptal se ospale. Shormita nevrle zavrčel.
„To znamená, že si chci dát cigáro, ale musím to udělat formou přání, ty tupče! A potom ti splním na co si jen vzpomeneš. Tak dělej, přej si zapalovač!“ řekl se zatnutými „pěstmi“. Neji na něj dál přihlouple zíral.
„Zapalovač?“ zeptal se udiveně. Shormita horlivě přikývl. Neji tedy zavřel oči a chvíli se soustředil. Shormitovi se v pařátech objevil zapalovač značky ETA. Mezitím, co si s ním zapaloval cigaretu brumlal: „Nemohl sis vybrat lepší? Tyhle jsou tak kšuntský...“
„Kdybych věděl, o co se jedná, možná bych si přál jiný,“ podotkl Neji ironicky a znuděně se zašklebil. Shormita se zasekl v půlce pohybu a jeho oči střelily po mladíkovi.
„Kolikrát ti to mám říkat? V tomhle lidi tak nesnáším! Já jsem Shor-mi-ta!“ vyhláskoval naštvaně. „Plnitel snů a ty začni rychle přemýšlet, co je tvé největší přání, nebo se půjdu poohlédnout po lepším klientovi! Ale bacha, dá se vrátit jen v ohrožení života.“ Neji si znovu promnul oči, tohle ho zcela probudilo.
„Takže ty zvládneš splnit cokoliv si zamanu? Změnit můj osud?“ zeptal se ještě pro ujištění. Shormita mu odpověděl ironickým pohledem. Neji si zamnul ruce.
„Tak to je jasné. Chci být v hlavní rodině Hyuugů! Víš-“ nadechl se, aby to vysvětlil, ale Shormita ho drápem jemně utišil.
„Já vím, já vím. Přes osudy tu sice nejsem, ale tohle odkážu. Až se zítra probudíš, budeš v hlavní rodině. Ale pozor! Tohle je splnění přání a dá se vrátit jen pokud budeš v bezprostředním ohrožení života, jak sis určitě zapamatoval,“ zopakoval Shormita dávno naučenou větu.
„Ano, zapamatoval, proč mi to opakuješ?“ zeptal se Neji, který měl stále pocit, že podepisuje smlouvu s Jashinem, který byl pro něj ďáblem.
„Nic, nic,“ řekl Shormita s tlapami v jasném gestu: „Já nic, já Plnitel přání.“ Neji se usmál a spokojeně si lehl zpátky na postel. Shormita se podivil: „Žádné nepříjemné připomínky? Tak to jsi první. Dobrou noc.“
Znovu ho uspal mávnutím tlapy a neslyšně vyletěl zavřeným oknem...

Ráno se Neji probudil a první, co mu padlo do oka byl plakát Šmidli Boys, kapely, po které šílely snad všechny kunoichi (a taky Haku). Znechuceně si přetáhl peřinu přes hlavu. Potom se ale s trhnutím posadil.
„Kde to jsem?“ křikl vyděšeně, ale jak se rychle posadil, udeřila na něj bolest hlavy. Chytl se za ní, když v tom ztuhnul.
„Moje... Moje... VLASY!“ zaječel na celou rezidenci. V tom dovnitř přišla paní Hyuugová.
„Děje se něco, Hinatko?“ zeptala se ustrašeným hlasem.
„Hi-hi-hi,“ zasekl se Neji na první slabice a omdlel.

Za chvíli se znovu probudil. Nad ním stála jeho teta: „Nestalo se ti nic, Hinatko?“
„Hi-hi-hi...“

Když se znovu probudil, byl už v nemocnici. Nad ním stála jeho nynější matka a líčila doktorce, že má zřejmě poruchu vědomí a řeči, což by mohlo být vážné. Doktorka protočila oči a ironicky řekla: „Ano, mohla by to být i menstruace.“
„Me-me-me,“ začal Neji znovu nabírat, ale zastavil se dřív, než sebou zase seknul. Doktorka se na něj/ní usmála.
„Vidíte, je zase v pohodě,“ prohodila k jeho/její matce a vyškubla mu/jí teploměr. Neji koukal vyděšeně na všechny okolo sebe. Vtom dveřmi, nepříliš ochotnou doktorkou a následně i paní Hyuugovou proletěl Shormita.
„Líbí?“ zeptal se s vyceněnými zuby. Neji jen otevřel pusu a dál čuměl jako puk. Shormita se trošku posměšně usmál a doktorka se zatvářila, že už celkem věří, že je to vážnější než PMS.
„Tak dobře,“ řekla nejistě. „Dejte jí tohle a tohle a tohle každé ráno a před spaním.“ Shormita se zakřenil.
„To tělo bych snesl, ale to omdlívání,“ natáhl kouř do tlamy. „To je ale taky v ceně, je to tělesná indispozice, stejně jako narození v hlavní rodině, nebo ty kouzelné řasy.“ Neji se po něm ohnal, ale Shormita se včas znehmotnil, takže přetáhl svojí novou mámu. Ta se na svou dceru vyjeveně podívala a pohladila jí po zesinalé tváři.
„To bude v pořádku, pojď domů, já udělám něco k obědu,“ řekla starostlivě a zvedla Nejiho/Hinatu na nohy. Doktorka za nimi chvíli zírala a pak se natáhla k oknu a vyvětrala náhlý kouř.

Neji byl odveden do rezidence Hyuugů, kde mu jeho máma vnutila talíř knedlíků ve vajíčku. Hiashi si při předložení jídla složil hlavu do dlaní a beznadějně zamumlal: „Zase ty blbý knedlíky ve vajíčku. Jsme téměř nejbohatší rodina v celý Konoze a jíme pořád jen knedlíky ve vajíčku. Co na tom, že má široký boky a dobře rodí děti, když vaří jen knedlíky ve vajíčku.“
Nejiho napadlo udělat z Hinaty idiota a říct: „Já jsem si mysela, že děti nosí čáp“ ale vzápětí mu došlo, že je to vlastně jeho nové já, které by neměl příliš ztrapňovat. Potom mu blesklo hlavou, že se možná do svého těla nikdy nevrátí. Sklesle povolil svaly v ruce a ta se složila přesně na vidličku s nabranými kneldíky ve vajíčku. To nepříliš opěvované jídlo vyletělo oknem ven a sejmulo kolemjdoucího pejskaře. Neji se zatvářil provinile, ale Hiashi to komentoval jen: „Vidíš, ty knedlíky ve vajíčku jsou i nebezpečný.“ Tak pokrčil rameny a odešel do svého pokoje. V půlce cesty se otočil a šel do svého nového pokoje.

Všechno tam bylo tak strašně v nepořádku, nebylo tam vůbec jasné, kde co je. Neji si povzdechl a všechno srovnal, dal svitky na jednu stranu, oblečení na druhou a tak dále. Přitom si perfektně promyslel, co udělá dál – buďto se stane nejsilnější kunoichi na světě a prohlásí se lesbičkou nebo skočí z hlavy třetího. A nebo nějak překecá Shormitu, aby ho vrátil. Když konečně všechno urovnal do přihrádek a skříněk, strhnul ve vítězném gestu plakát Šmidly Boys a složil ho do koše. Potom se rozhlédl po svém novém království. Vše bylo urovnané, uklizené... až na nedovřené dveře jedné skříňky. Zavřel je a otočil se k odchodu, ale ony se s vrzáním znovu otevřely. Prohlédl všechny zákoutí skříňky a znovu je zavřel. Ale ony už ani nepočkaly, než se otočí a znovu se otevřely. Naštvaně je zabouchnul, ale odrazily se a trefily ho do čela.
„Oh, ty zku*vený dveře!“ zaklel a potom se chytil za pusu a ohlédl se, jestli ho někdo neslyšel. Mezitím se dveře otevřely dokořán. Zatlačil na ně, ale nehnuly se z místa. Tak tedy přešel na jejich vnitřní stranu a zatáhnul za madlo. Dveře stále nepovolovaly. Pořádně zabral, napnul všechny svaly v nezvykle slaboučkém těle, když dveře náhle povolily a uvěznily ho vevnitř. Zvenku se ozval záchvat známého škodolibého smíchu.
„S tebou je ale srandy, líbíš se mi!“ posmíval se mu Shormita. Neji se pokusil vyjít ven ze skříně, ale akorát tak se praštil do nosu. Připravil se dveře vyrazit, ale když už se nemohl zastavit, dveře se znovu otevřely a on napálil do zdi. Shormita se topil v druhém záchvatu smíchu. Neji se na něj poníženě a vyčítavě podíval. Drak k němu přišel a s úsměvem ho poplácal po zádech.
„Nebuď Tagguť. Je to jenom sranda,“ řekl omluvě a mávl pařátem nad zraněními, která ihned přestala bolet.
„Tagguť?“ podivil se Neji a otíral si ruce.
„To je jeden mořskej Polobůh, děsně nafrněnej,“ vysvětlil Shormita a znovu si zapálil.
„Kolik je polobohů?“
„Pff! To vážně nevim, asi něco kolem 500 000 000 000 000(pět set stotisíc miliard). Bereme na sebe jakoukoli podobu se nám zachce! Ale stojí to dost chakry. Když si vezmeš, že kdybychom odpálili všechny atomovky na Zemi a posbírali tu uvolněnou energii, dokázali bychom z ní vytvořit hmotu o velikosti buráku,“ znovu se rozpovídal Shormita. Potom vyfoukl z nosních dírek kouřová kolečka. Neji je ohromeně pozoroval přemýšleje, co je to „atomovka“. Drak spokojeně zamlaskal.
„A co ty? Spokojen? Jsi v hlavní rodině, můžeš být vudcem, eh, vůdkyní klanu... Ale samozřejmě jen dokud budeš pořád omdlívat, jíst knedllíky ve vajíčku a o Ten Ten si můžeš taky nechat jen zdát,“ podotknul Shormita nakonec nakrknutě. Nejiho ale zaujala spíš první věc.
„Proč pořád omdlívám? Vždyť jsem přece v pohodě, mám svůj mozek,“ zeptal se Neji a konečně dovřel dvířka skříňky, která ho tak trápila.
„Mno, vlastně ne. Koukej, ty jsi teď Hinata! Zapomeň na Nejiho, jen tvoje duše se přesunula do jejího těla. To omdlévání patří k tělu, je to mozková indispozice, jak jsem ti už jednou řekl, ale třeba Naruta už teď nemiluješ. Jo, opravdu jsi ho milovala,“ dodal, když se Neji zatvářil nechápavě.
„Hej, nemluv se mnou v ženským rodě!“ zvedl Neji varovně prst. Shormita se usmál.
„Ale ne, co bys mi udělala? Nalakovala bys mi drápy na růžovo? Pche, zvykni si. Jo, já vím, taky jsem mohl jít a změnit historii tvého klanu, ale nechtělo se mi vynakládat za tebe tolik energie. Navíc, teď máš z mého pohledu lepší vlasy. Závidíš?“ prohrábl si svou hřívu drak a vyplázl jazyk.
Neji se zamračil: „Hele, aspoň se mi nesměj. A vůbec, co je teď s mým tělem?“ Shormita pokrčil rameny. Neji znovu výhružně zvedl prst.
„Mno, tak dobře, slečno Nejinko. Záleží na tom, co s ním Pan Hinaták udělal,“ přiznal polobůh. Neji se znovu zasekl.
„Pan-pan-pan...“
A omdlel.

Když se konečně probudil, ležel stále ve „svém“ pokoji. Shormita nad ním stál a vrtěl soucitně hlavou: „Možná byste měla brát nějaký léky, slečinko Nejinko.“
„Už jedny beru! A neříkej mi Nejinko, Shormitko!“ vykřikl Neji. Shormita se teatrálně chytil za hruď.
„Oh, to zabolelo u srdce. Ještě že nemám orgány, tedy až na dýchací vak, abych mohl vychutnávat chuť cigaret. Naštěstí je mi tvoje věta ukradená, jsem bezpohlavní.“
„Tak proč si říkáš Plnitel snů?“
„Protože Plnitelka snů - to zní jak z levnýho porna.“
Neji musel uznat, že je to pravda. Potom se dali do dlouhé debaty o výměně těl. Shormita mu řekl, že když není v přímém ohrožení smrti, nemůže přání zrušit, ale že muže splnit Hinatě v Nejiho těle přání, aby se vrátili zpět. Tím Vás ale nebudeme zatěžovat, protože příště se jako první podíváme, jak si povede Pan Hinaták....