The Writer 3

,,Niki! Ztlum tu televizi. Moc to řve." Zakřičela maminka, čímž mě dostala z transu. Zatřepala jsem hlavou a sáhla po ovladači. Stiskla jsem tlačítko ovládání hlasitosti a tak snížila decibely vycházející z té obrázkové bedny. Potom jsem přepnula z kanálu zpráv na video a se spokojeným výrazem na tváři sledovala nahrané Cold Case.
,,Odskočím si teď na nákup, Zoru beru s sebou. A nic nevyváděj, není ti dobře, tak lež v posteli." Dávala mi ode dveří rozkazy a já jen bezduše přikyvovala. Konečně se domem rozlehlo to krásné ticho, které rušila pouze znělka z Cold Case. Zakousla jsem se do své ještě nedojezené snídaně a sledovala vraždící se chlápky.

,,Sakura-chan, nemůžeš být trochu šetrnější?!" Ohrazoval se Naruto na svoji týmovou kolegyni, která mu právě chakrou léčila zraněnou paži.
,,Pořád s sebou nešij a nebude to tak bolet." Opakovala už po několikáté a přidala více chakry. Naruto s nelibostí sykl a odvrátil hlavu na stranu.
,,Bylo to tedy o fous. Snad nás ten bor*el v tom obchodě neprozradí." Ulevil si Yamato a opřel se o strom v Kohoutovické oboře.
,,Stejně si myslím, že jsme s nimi měli bojovat a zjistit tak, co tady dělají a co chtějí." Prohlásila svůj názor Sakura a pustila už vyléčenou ruku devítiocasého jinchuuriky.
,,Co tady chtějí je snad jasné. Jsem si jistý, že je poslal Orochimaru. Mají tu stejný cíl jako my a nesmí se k němu za žádnou cenu dostat. Potom by to bylo v háji." Klel Kakashi a dal si ruku pod bradu z důvodu zamyšlení.
,,Proč by byla mise v háji?" Nechápal hyperaktiv a nasadil si bundu.
,,Tsunade-sama nás poslala, abychom vyřídili té holce, jaké má vlastně schopnosti. A když to ví Tsunade-sama, ví to jistě i Orochimaru. Proto poslal svoje lidi, aby tu holku našli, přesvědčili jí o tom, že oni jsou ti hodní a ona potom s nimi šla do našeho světa, kde bude sloužit Orochimarovi. A s jejími schopnostmi si myslím domyslíš, jak to může dopadnout." Vysvětlil Kakashi.
,,Přece ale musí vědět, že ti lidi, které poslal Orochimaru, jsou špatní. Píše o našem světě, tak je to jasné, ne?" Nechápal Sai.
,,Stát se může leccos. A jsem si jist, že ti Orochimarovi shinobi nejsou špatní lháři. A ke všemu umí Henge...."

Sledování Odložených případů už mě omrzelo, a tak jsem se rozhodla jít v maminčině nepřítomnosti na počítač. Vstala jsem, omotala kolem sebe deku, nazula papuče a takhle zahalená se pajdala do svého pokoje. Otevřela jsem dveře, pustila počítač a čekala, až se můj miláček načte. Trvalo to jen chvíli, a tak jsem mohla začít prohlížet internet. První stránka, kterou jsem navštívila, byla www.divokekmeny.cz. Vyřídila jsem věci ohledně zásobování svých vesnic a přepnula na jiný webový server. Tentokrát to byla stránka naší školy, kde jsem se jako členka rady starala o fórum, kam někdo dennodenně psal spamy. Už mě nebavilo to pořád mazat a tak jsem toho dotyčného rovnou zablokovala. Představovala jsem si jeho obličej, až zjistí znemožnění psaní komentářů a bude si myslet, jaká jsem to mrcha.
Po prohlédnutí pár dalších nezáživných stránek jsem vypnula Mozillu a zapnula Word. Otevřela jsem si včera rozepsanou povídku nazvanou Poslední bitva a pustila se do práce. Prsty mi běhaly po klávesnici skoro samy. Písmeno sem, písmeno tam a už se zrodil krátký odstaveček. Nevěděla jsem proč, ale měla jsem hroznou tendenci si to po sobě číst nahlas. Ani tentokrát jsem neudělala výjimku a dala se do nezáživného příběhu.
,,Půjdete za týmem Kakashi. Má velice náročnou misi a potřebuje vaši pomoc." Promluvila Godaime Hokage k týmu Gai.
,,Ale vy potřebujete naší pomoc tady Hokage-sama!" Nesouhlasila s jejím rozhodnutím TenTen.
,,O tom, jestli vás momentálně můžu nebo nemůžu postrádat rozhoduji já děvenko." Usadila ji a pohledem jí dala najevo, že už nechce žádné další připomínky. TenTen se tedy stáhla do ústraní stále doufajíc, že její týmoví kolegové to nenechají jen tak.
,,TenTen má ale pravdu Tsunade-sama. Jestli nás pošlete pryč, můžou Orochimarovi shinobi proniknout do města a vy tak nemusíte přežít." Obával se Gai nyní beze svého zářivého úsměvu.
,,Jak jsem řekla Maito, Kakashi a Yamato vás potřebují víc, než já tady. A nebojte, o sebe se ještě dokážu postarat." Ujistila ho a propustila ze své kanceláře. Potom se natáhla do zásuvky a vytáhla sklenici dlouho připravovaného saké.
,,Asi je to naposledy, co se z téhle flašky napiji." Povzdychla si a začala do sebe nápoj nalívat." Dořekla jsem si a zamyslela se. Připadalo mi to takové hrozně divné, ale měla jsem pocit, že to tak prostě být má. Že kdybych napsala něco jiného, změnilo by se spoustu důležitých věcí. Cítila jsem v sobě velice podivnou energii, ale nedokázala jí identifikovat.
,,Zase ta horečka... kdy mi to dá konečně pokoj? Halucinace kvůli tomu mám, cítím se nadpozemsky... co přijde ještě?" Skuhrala jsem a vypnula počítač.
,,A teď zpět k televizi." Usmála jsem se a opustila pokoj večerní návštěvy.

,,Měli bychom najít nějaké místo na odpočinek." Navrhl po chvíli ticha Yamato.
,,Jistě, ale kde tady chceš odpočívat? Denně tudy projdou desítky lidí a myslíš, že jim nebude připadat pět podezřelých osob ve velice zvláštním oděvu?" Uzemnil ho Kakashi.
,,Neříkám tady, je to velice zvláštní místo a mohlo by se tu vše pokazit. Na druhou stranu ale nevím, kde bychom měli lepší příležitost k odpočinku. Celou noc jsme byli na nohou, máme za sebou boj s Orochimarovými stoupenci v tom supermarketu a ke všemu se Narutovi povedlo někde ztratit ty polévky." Povzdechl si zpětně bývalý ANBU. Nastala chvíle ticha, kterou přerušil až Saiův hlas.
,,Dva kilometry odtud je opuštěná hájovna. Při troše štěstí by se tam dalo na chvíli ubytovat." Oznámil jim a nechal si svého namalovaného ptáka sednout na rameno.
,,Fajn, momentálně nemáme nic lepšího, takže budeme muset vzít za vděk tímhle." Rozhodl Kakashi a vydal se v čele pětičlenné skupiny.
,,Měli bychom potom probrat co dál. Přece jen jsme časově omezení a vypadá to, že jsou Orochimarovi sluhové k té dívce blíž než mi." Konverzoval s Kakashim cestou Yamato.
,,Vím, ale nemáme moc způsobů, jak se k ní dostat. Myslím, že asi zkolabuje, jestliže uvidí hrdiny jejich příběhů, jak se tu proskakují na stromech a mávají na ni." Odpověděl Kopírovací ninja.
,,Možná to bude brát úplně jinak a pochopí to." Snažil se na tom vidět pozitivní věci Yamato.
,,Spekuluješ... teď o tom nehovořme. Až dorazíme na místo, promluvíme si o tom." Ukončil rozmluvu Kakashi a oddělil se od svého společníka. Yamato jen chvíli koukal směrem odkud přišli, ale následně se přece jen vypravil za svým týmem.

,,Jsem doma." Zavolala na mě maminka a zabouchla dveře. Pomalu jsem vstala z gauče a vzala Zorinku z kočárku. Sundala jsem jí oblečení a převlíkla jí do domácího, potom se vydala za mamkou do kuchyně.
,,Tak co?" Zeptala jsem se jaksi bez zájmu a vzala si jogurt, který mamka právě položila na stůl.
,,Před chvílí jsi snídala, jak můžeš mít ještě hlad?" Divila se mamka a vybalila další nákup.
,,Mami... jsem nemocná. Potřebuju přece jíst. Neboj se... já to v basketu vyběhám." Ujistila jsem jí a odpochodovala pryč. K mému velkému překvapení jsem zjistila, že jsou tři hodiny odpoledne.
,,Asi bych měla zavolat Shince." Řekla jsem si a vzala do ruky mobilní telefon. Vytočila jsem její číslo a čekala.
,,Prosím?" Ozvalo se na druhé straně drátu. Poznala jsem Shinin hlas.
,,Ahoj Shini... taky Niki. Jak je?" Zeptala jsem se a čekala na odpověď. Moc jsem jí nerozuměla, protože byla nejspíš ve městě, ale něco se pochytit dalo.
,,Hrůza... profka nám dala zase písemku z matiky. Nevím, jak to dopadne, ale zahraji si na pesimistu." Řekla s humorem. ,,A jak se máš ty? Nechceš půjčit sešity?"
,,Jako vždy mi čteš myšlenky. Právě o to jsem tě chtěla poprosit." Odpověděla jsem.
,,Fajn... já pojedu asi tak za půl hoďky kolem Hájovny, tak bych ti to tam mohla hodit." Navrhla.
,,Super, za třicet minut jsem tam." Souhlasila jsem. ,,Tak se zatím měj, uvidíme se později. Ahoj" Rozloučila jsem se a zmáčkla červené tlačítko mobilu.
,,Mami! Shina mi k hájovně zajede půjčit sešity. Můžu tam?" Houkla jsem do obýváku, kde seděla mamka a se Zorkou se dívali na Kouzelnou školku.
,,Ale dávej pozor. Může se ti zamotat hlava a můžeš spadnout." Varovala mě maminka.
,,Neboj, půjdu pomalu." Ujistila jsem jí, natáhla na sebe bundu a boty a doslova se vyřítila z domu. Kdo by šel pomalu... vítr mi krásně cuchal vlasy a já měla možnost znovu pocítit tu stejnou svobodu jako tenkrát na terase.
Zabočila jsem po ulici doprava a utíkala pořád dopředu a dopředu. Znovu jsem zahnula a vběhla do obory. Sice by se tam měl člověk chovat klidně a tiše, což jsem vždy dodržovala, ale dneska mi šlo o čas. Seběhla jsem z kopce ke krmelcům a dala se znovu doprava. Běžela jsem asi tři minuty, když v tom se přece mnou objevila dlouho očekávaná branka. Doběhla jsem k ní, otevřela jí a šla dalších pět set metrů. To už se hluk začal rapidně zvyšovat a já se octla na druhé straně mého domova... téměř až v Bystrci. Byla jsem schopna zahlédnout třpytící se hladinu přehrady. Otočila jsem se směrem k osamocené zastávce a podívala se na člověka stojícího na ní. V tu chvíli jsem málem dostala infarkt.

,,Není to tu nic moc, ale pár dní tu přežijeme." Konstatovala Sakura a foukla do prachem zanesené police.
,,Ty by sis pořád jen stěžovala Sakura-chan." Utahoval si Naruto a s radostí žuchnul na jednu ze tří starobylých postelí.
,,Já alespoň chci žít v čistým a ne v borčusu jako ty!" Oplatila mu to a zkřížila ruce na prsou.
,,Tak už se nehádejte vy dva." Klidnil je oba Yamato a rozpačitě se podrbal na hlavě.
,,Yamato má pravdu, měli bychom se teď spíš domluvit na tom, jak splníme naši misi." Rozhodl Kakashi a opřel se o stěnu.
,,Co navrhujete Kakashi-sensei?" Vystartoval energeticky Naruto a upřel své modré oči ke svému sensei.
,,Myslím, že bychom jí měli tak dva dny sledovat. Zjistit, kam chodí, s kým chodí, jaké to má intervaly, nebo v jakou dobu tam chodí. Prostě o ní zjistit co nejvíce informací, abychom potom mohli vypracovat plán, jak se k ní dostat blíž." Usoudil a vrhl pohled po všech přítomných. Ti jen uznale pokyvovali hlavami.
,,Fajn, takže kdo si vezme první hlídku?" Zeptal se s pozvednutým obočím Kakashi.
,,Třeba já. Potřebuji se taky dostat mezi přírodu. Trochu mě to v téhle zatuchlé chatce děsí." Přiznal se s úšklebkem Yamato a chystal se odejít.
,,Dobře, ale pamatuj. Neměla by nás vidět. V tu chvíli by bylo vše prozrazeno." Kladl mu na srdce sensei týmu sedm.
,,Spolehněte se Kakashi-senpai. Pokusím se vás nezklamat." Odpověděl Yamato a vypařil se. Po stromech v oboře si to proskakoval k nejvíce frekventovanému místu, když v tom jí spatřil. Nevěděl, co tady dělala, a kam měla namířeno, ale rozhodl se jí sledovat. Seskočil trochu níž, aby mu nezmizela z dohledu, ale zároveň tak vysoko, aby ho nezahlédla. Pokoušel se nedělat téměř žádný hluk a takhle nepozorovaně se spolu s ní dostal i k autobusové zastávce nedaleko hájenky. Díval se na ni jak se poddává přírodním živlům. Nebyl tady ale proto, aby na ní koukal a tak se, skryt svým jutsu, vydal na druhou stranu. V tom ale uslyšel neznámý zvuk, který ho vystrašil natolik, že přestal kontrolovat svoji chakru. Obraný štít zmizel a on se teď díval do tyrkysových očí té, kterou měl sledovat. Její oči byly vykulené, jako by se bály přiznat si to, co viděly.
Rachotící stroj se mihl kolem něj a on tak využil chvíle, kdy mohl zmizet. Doufal, že je ta dívka natolik šílená, aby to brala jen jako halucinaci a ne jako tvrdou realitu.

,,Niki!" Probudil mě z civění Shinin hlas. ,,Jsi v pohodě? Vypadáš, jako by jsi spatřila ducha." Střílela si ze mě a cloumala se mnou. ,,Heej..Niki! Jsi na přijmu?" Zeptala se trochu podrážděně, protože jsem jí nevěnovala pozornost.
,,Shino... já jsem ho viděla..." Řekla jsem šeptem a stále civěla na místo, kde jsem před chvílí zahlédla mého hrdinu.
,,Koho? Koho jsi viděla?" Dorážela má kamarádka a koukla se stejným směrem jako já. Otočila jsem se na ní vyděšenýma očima.
,,Viděla jsem Yamata."