Vláda temnoty 02 - Henge no Jutsu

Stíny postav se plížily tmavou nocí. Potichu se dostaly až j bráně Konohy. Tu jako obvykle hlídali Izumo a Kotetsu. Postavy se neslyšně protáhly branou a stanuly na půdě nepřítele. Potuchu se dostávaly do obchodů, kde měli své spojence. Osoby zahalené tmou se rozprchly na všechny strany a Konohou se začaly ozývat tiché signály.
„Máte?“ zašeptala jedna osoba, když mněli sraz před branou.
Ostatní přikývli a vydali se na cestu zpět. Protáhnout se branou s plnou náručí věcí pr ně nebyl žádný problém, a ta se znova dostali z Konohy živí.

„Kabuto!“ rozléhl se panovačný hlas po celé budově.
jmenovaný s ihned objevil.
„Ano, Orochimaru-sama?“
„Mohl bys mi znova opakovat, co se ztratilo?“
„No.. Několik paruk, šaty, zbraně a jídlo. To co vždy.“
„Hm… Tak to není důležitý.“
Orochimaru se podíval z okna na zpustošenou Konohu. kde zrovna zase někoho zabíjeli.
„Předtím vypadala hrozně, ale teď je Konoha dokonalá!“
Odehnal Kabuta pryč a jakmile se zavřely dveře, sebral ze stolu tři šipky a hodil je směrem ke dveřím. Ty se přesně zapíchly do fotek Páté, všech konožských shinobi, kteří uprchli a Jiraiyi.
„Pokud jste ještě naživu, tak si vás najdu a pokud ne, podám si vás i pod fialkami,“ zasyčel a dal se do psaní rozkazů.

Společnost v Konoze byla velmi odlišná. Vlastně to bylo jako v minulosti. Nemyslím tím, že byly zapra… zašpiněné ulice. Prostě se jen rozlišovalo jen mezi chudými a bohatými. Chudý byl bohužel ten, kdo se nepřidal na stranu Orochimara a bohatý ten, kdo se na jeho stranu přidal. Proto v Konoze byla šlechta a poddaní. Samozřejmě, že se diktatura Orochimara nelíbila nikomu, ale nikdo nechtěl zemřít, jen ti bláhoví, a tak se radši přidali na stranu nepřítele.

Mezitím naši přátelé kuli v jeskyni pikle. Domlouvali se na plánu, jak se dostat do Konohy. Vlastně, se jim ten plán už z části povedl.
„Mohli byste mi podat tu barvu na vlasy?“ křikla na někoho u barev růžovlasá dívka.
Měla dlouhé vlasy a snažila se je přebarvit.
„Jistě, Sakuro-chan,“ usmál se blonďák a hodil jí krabičku s hnědou barvou.
„Dík.“
Každý tady sháněl něco. Ti, co v jeskyni nebyli se buď plánu neúčastnili, anebo měli hlídku a jiné povinnosti.
Ještě než každý něco stihl se sebou provést zarazil je něčí hlas.
„Zastavte chvíli!“
„Co je, Tsunade-baachan?“
„Kvůli našemu plánu musíme kontaktovat i zbytek Akatsuki.“
„Ale jak je najdeme?“ zeptala se Sakura.
„Jiraiya ví, kde se ukrývají,“ usmála se Tsunade a rychle přitáhla Jiraiyu.
„Tak kde jsou Akatsuki?“ vyjela na něho Temari.
„Asi pět kilometrů odtud. Skrývají se, jak nejlíp umí, takže bude těžké je najít.“
„Dobrá. Vyšlu pro ně skupinu, která se bude skládat ze Sakury, Sasukeho, Naruta, Gaary a Temari. Půjdete rychle, jasný?“ otočila se na ně Tsunade.
„Hai!“ ozvalo se pětkrát a skupinka byla pryč.
„Doufám, že dělám dobře,“ zašeptala si pro sebe Pátá a odešla změnit hlídky.

Naše skupinka neputovala dlouho. Po chvilce se ocitli na místě. Stáli na mýtině v lese, který nepropouštěl skoro žádné světlo.
„Tak jak je najdeme?“ rozhodil ruce Naruto.
„Nech to na Sasukem. Podívej,“ ukázal rukou Gaara.
Naruto se podíval tím směrem a musel se začít smát.
„Čichám, čichám Itachiho. Vylez bráško, vylez.“
„Dyť je pes!“ rozesmála se i Temari.
A opravdu. Sasuke lezl po mýtině po čtyřech a vypadal, jako kdyby našel stopu. Vždy po každém kolečku se zastavil u jednoho křoví. Sakuře tohle bylo divné a tak se na to místo šla podívat. Rozhrnula větve a spatřila vchod do podobné jeskyně, ve které se ukrývali oni, jen se cesta dovnitř svažovala do podzemí. Vypadala jako přírodní tobogán.
„Nejspíš je to tudy,“ ukázala a počkala než všichni projdou a skočila za nimi jako poslední.
Za chvíli byla po rychlé jízdě dole, u svých přátel. Rozhlédla se klem sebe a vyděšeně se postavila.
„To není dobrý,“ vypadlo z ní.
„To opravdu není,“ přitakal Naruto.
Kolem nich totiž stáli Akatsuki a dívali se na ně hodně vražedně.
„Co chcete?“ vyštěkl na ně blonďák.
„Promluvit si,“ odsekla Temari.
Naruto se rozhlížel, kdo z Akatsuki ještě zbyl.
Kolem nich stáli Konan, Deidara, Itachi, Tobi, Zetsu a Hidan.
Ostatní již byli mrtví.
„Tak dobře.“
Akatsuki se stáhli a zavedli je hlouběji do jeskyně.
„Tak o čem si chcete promluvit?“ zeptala se Konan.
„Potřebujeme vaší pomoc,“ ujala se řeči Hinata.
„Pomoc? Ale…“
„Itachi, ztichni!“ okřikl ho Hidan.
„Máme vymyšlený plán, jak zabít Orochimara, ale potřebujeme k tomu i vás. Chceme vás dát do páru, abychom se mohli nenápadně dostat do Konohy a tam byli v kontaktu s těmi, kteří do Konohy nepůjdou.“
„A co za to?“ zeptal se Zetsu.
„Co si budete přát, ale musí to být pro mě i pro Hokage splnitelné,“ pousmál se Gaara.
Po menší poradě se Akatsuki konečně domluvili.
„Berem to, ale musíme vědět kým budeme v páru,“ oznámil Deidara.
„Tak pojďte s námi, to ví jen Hokage,“ řekl stroze Sasuke.
A tak se všichni sebrali a šli na cestu zpět.
Po hodině se dostali do skryté Konožské jeskyně.
„Konečně,“ zajásala Ino a uvedla Akatsuki a skupinu za Tsunade.
„Tak jaký budou dvojice?“ zeptal se netrpělivě Naruto.
„Jak se tak na vás dívám… Dvojice budou následovně: Temari a Hidan…“
Tady Pátá narazila na ostrou hranu kosy.
„Já s tou ledovou královnou nechci bejt!“
„Ale, ale… Hidane, ty už nenadáváš?“ rýpnul si Deidara.
„Ztichni!“
„Jestli chcete, aby Orochimaru byl pořád ve vedení a pak vás všechny zlikvidoval, můžete vypadnout!“ vložil se do toho Jiraiya.
Vše se uklidnilo a Tsunade se opět ujala slova.
„Další dvojice budou Sakura a Itachi, Ino a Tobi, Hinata a Deidara.“
I tady narazila na protesty.
Sasuke pomalu přešel ke svému bratrovi a výhružně se mu podíval do očí.
„Poslouchej, pomsta za klan nebude, bude za mou manželku, jestli mi na ní vztáhneš ruku!“
„Klídek,“ ujišťoval ho Itachi a podíval se na blondýnu, která měla na krajíčku.
„Proč musím být zrovna já s tím nejhorším pakem?“ dožadovala se vysvětlení Ino.
„Tobi není pako. Tobi is good boy.“
„Přestaň s tou hatmatilkou,“ zadívala se na Tobiho kunoichi.
Jen ze strany Hinaty a Deidary nepřišly žádné protesty.
„Dobře, jestli nemáte žádný námitky, můžete se jít převlíknout.“
„Nebylo by lepší Henge no Jutsu?“ namítl Itachi.
„Bylo, ale v tom případě museli mít Henge co nejpřesvědčivější. Tady máte návrhy, jak byste mohli vypadat.“
Čtyři páry odešli pryč, by se připravili na večer.
„Myslíš, že to nepraskne?“ zeptala se Jiraiyi nejistě Tsunade.
„Určitě ne. Orochimaru je sice dobrej, ale pokud něco Sakura vymyslí, tak na ně nebude mít.“

„Takhle máme vypadat?“ zděsila se Ino.
„To nás teda nikdo nepozná,“ rozesmála se Hinata.
„Se dáme do toho, ne?“ navrhla Sakura.
„Ale Tobi chce mít masku,“ zaprotestoval člen z Akatsuki.
„Zmlkni už!“ hodila po něm botou Ino.
„Jen… Pokud použijeme Henge, budeme ho muset vždy nějak obnovit, protože já nevím, jak ho udržet stále. A navíc to spotřebovává chakru,“ zapochyboval Itachi.
„Já to vím,“ usmála se Sakura.
Všichni se na ní zadívali dost pochybovačně.
„Stačí, když se Henge použije při úplňku, přesně o půlnoci. To vydrží tak dlouho, dokud ho nezrušíš nebo dokud nebude další úplněk. A má to i další výhodu: nespotřebovává to chakru.“
„Jak to víš?“ divil se Deidara.
„Chvilka na Onom světě stačí k tomu, abys nabyl vědomostí, které nikdo jiný neví.“
„A víš, že si se s tím oznámením trefila?“ podívala se na Sakuru Temari, „Dneska je úplněk.“
„Tak to si tedy počkáme do půlnoci,“ povzdechl si Hidan.
„Teď mě napadlo, nepropašujeme do Konohy i Zetsua? Mohl by použít Tvař-se-jako-hodný-kaktus no Justu a bude užitečnej,“ hodil návrh Deidara.
„Mohlo by to jít, ale někdy příště,“ souhlasila Hinata.
„Hej, vy bando líná, jak dlouho tam budete oxidovat?“ křikla na ně naštvaná Anko.
„Čekáme na půlnoc,“ oznámil jí Hidan.
„Potřebujeme si ujasnit spoustu věcí, tak pojďte sem,“ přikázala jim Tsunade.
Čtyři Akatsuki a odteď i jejich partnerky poslechli a šli za Pátou.
„Poslouchejte. Neji dnes večer pronikne výpravu časem a zapíše vás v Konoze jako aristokraty*, kteří slouží Orochimarovi. Budete získávat informace a každý večer si pro ty informace někdo přijde. Než ale večer odejdete, chtěli bychom vás ještě vidět, jasný?“
„Hai!“
„Nic proti, ale nemluvila ste o plánu, jak Orochimara zabít,“ dodal Kakashi.
„Na tom se domluvíme, až budeme mít víc informací,“ odsekla Tsunade.

Před půlnocí

Všichni, kdo měli použít Henge, přišli před půlnocí na palouk, kde nebyly žádné stromy a měsíc svítil tak jasně, že to bylo jako kdyby byl den.
„Máte všichni představu, jak budete vypadat?“ zeptala se jich nervózně Sakura.
„Jo,“ zaznělo odněkud.
Růžovláska se podívala na hodinky a začala odpočítávat.
„Pět, čtyři, tři, dva, jedna, teď!“
Všichni naráz provedli znamení ruky a kolem nich se seskupovalo měsíční světlo do obrovitých spirál.
Každý se měnil podle představy, kterou předem řekli ostatním. Jeden po druhém se podívali do přírodního zrcadla, tedy do jezera, kde se jejich odraz vytvářel na hladině.
Sakura byla o pár centimetrů nižší než Itachi. Měla dlouhé rovné vlasy načervenalé barvy, které jí sahaly až po kolena. Měla je sepnuté sponou. Její oči získaly světle modrou barvu. Byla oblečená do elegantního červenobílého kimona a obuta byla v bílých lodičkách.
Itachi, teď už její oficiální partner, byl také k nepoznání. Měl trochu delší blonďaté vlasy a blankytně modré oči, ve kterých byly jiskřičky rozpustilosti. Na sobě měl tmavě modré tričko se síťovanými rukávy a černé tříčtvrteční kalhoty.
Prostě to bylo, jako kdyby se na scénu navrátil Minato s Kushinou.
„Sakuro, vy vypadáte fakt k nepoznání.“
„To vy taky, Hin,“ usmála se Sakura a podívala se na svojí kamarádku.
Ta měla vlasy jen po ramena. Měly černou barvu a vypadaly, jako kdyby si je právě trochu nakulmovala. Její oči už nebyly bílé, ale sytě červené, jako by byla upír. Na sobě měla přiléhavé šaty v levandulové barvě, které byly v pase ovázány širokou bílou stuhou. Pod šaty měla černé legíny, které vypadaly jako delší kraťasy. Na nohou měla černé lodičky a ve vlasech sponu s velkým světle fialovým motýlem.
Deidara měl hnědé vlasy stejné délky, jakou měl před Henge no Jutsu, ale jeho oči měly barvu hnědou. Na sobě měl černé triko s krátkým rukávem a na rukou jakési návleky. Červené kalhoty nejspíš Deidara neplánoval, ale slušely mu.
„Tohle, že sem já?“ zeptala se sama sebe blondýna.
Všichni se na ní zadívali a nikdo jí málem nepoznal.
Měla vlasy dlouhé jen k ramenům a byly sestřižené tak, aby jí to slušelo. Byla asi tak stejně vysoká jako Hinata. Oblečená byla do červeného tílka, na kterém měla bílou halenku s rukávy k loktům a do bílé sukně, pod kterou měla černé krátké kraťásky a na nohou měla červené lodičky.
Její partner, Tobi, neměl svojí masku a vypadal víc než dobře. Ani ho tu nebudu popisovat protože si to ani já sama neumím představit.
Zbývá poslední pár, Temari a Hidan.
Temarininy vlasy získaly černou barvu a byly dlouhé k pasu. Měla je sepnuté do culíku. Její oči měly pořád tu samou barvu. Oblečená byla do černého trika se síťovanými širokými rukávy a černé přiléhavé kalhoty, které se na konci rozšiřovaly.
A Hidan? Ten měl na vlasy stejně černé jako Temari a oblečen byl ve vhodném oblečení.
„Měly bychom zajít za Pátou,“ navrhla Temari.
Všichni se teda odebrali a odešli zpět do jeskyně.
Tam je všichni napjatě očekávali a když se konečně dostavili, nevěřili svým očím.
Po chvilce povídání se vrátil Neji.
„Tak co?“ zeptal se ho zvědavě Kakashi.
„V pořádku, takže můžou vyrazit, ale nenápadně.“
„Dobrá, jdeme!“ zavelel Itachi a čtyři páry se vydaly vstříc nebezpečí.