3.Kniha: Díl 12 - Probuzení

„Hej lidi,“ narovnal se Tai, sedící na židli u okna a podíval se po Kataře s Daisakem.
Zrovna končili svojí návštěvu u Jadena.
„Přemýšleli jste o těch zkouškách?“ zatvářil se zvědavě Tai.
„Co?!“ řekla zaskočeně Katara, když vložila do vázy na stolku, vedle Jadenovy postele, kytici.
„No co? Zkusit se to může ne?“ pokrčil rameny Tai.
„Chuuninský zkoušky nejsou žádná legrace!“ zadíval se na něj Daisaku.
„Doženou tě až na hranice tvých možností! Je to tvrdý boj o přežití!“ přimhouřil oči.
„Snad nemáš strach, hmm??“ přimhouřil oči pro změnu Tai a spiklenecky se naklonil dopředu.
„Samozřejmě že nemám!!“ zatvářil se uraženě Daisaku.
„A kdo nás na ně asi připraví? Když budeme trénovat sami, moc se nezlepšíme…!“ založila si ruce v bok Katara a naklonila hlavu na stranu.
„Strejda Hiro, ne??“ zazubil se Tai a odhodlaně se postavil.
„Přece jste ho slyšeli! No tááák, lidi!“ nahodil psí oči Tai.
„Možná na tom něco bude…“ řekl po chvilce Daisaku.
„Vy jste se zbláznili…!“ zatvářila se nevěřícně Katara.
Oba chlapci na ní pohlédli.
Katara se chvilku tvářila nepříčetně, ale pak si povzdechla.
„Už vidím, jak nás rozsekaj…“ řekla sklesle.

„Zdravíčko, šéfe!“ vešel do Kanceláře Hokage bez klepání Konohamaru.
„Říkal jsem ti, abys mi tak neříkal!!“ zrudnul Naruto.
„Pardon šéfe!“ pokrčil rameny Konohamaru.
Naruto zavrčel.

„Tady nesu ty dokumenty. Letos tu bude asi živo!“ pousmál se Konohamaru a položil Narutovi na stůl naditý spis.
„Hmm…což znamená víc práce pro mě…!“ praštil Naruto hlavou o stůl.
„No tak jestli se na tu funkci už necítíš…??“ zatvářil se nevinně Konohamaru.
„Jde se na to! Tohle mám hotový během hodiny!“ ožil rázem Naruto a popadl dokumenty.
Konohamaru ho takhle popichoval téměř denně.

Chuuninský zkoušky se blíží… zamyslel se Naruto, když se zadíval na dopisy od ostatních Kage.
Prolistoval si je v ruce a zastavil se nad tím, co měl na sobě signaturu Skryté Písečné vesnice.
Naruto se pousmál.
Gaaro…

„Něco se děje?“ zeptal se Konohamaru.
„Co? Ne nic.“ Zavrtěl hlavou Naruto.
„…Letošní zkoušky budou něco výjimečného, co?“ zazubil se Konohamaru.
„Heh! Doufám, že jo!“ zazubil se Naruto a vzpomněl si na svou dceru.

…Poušť nedaleko Písečné…
Starší muž klesl na kolena a z koutku úst mu ztekl pramínek krve.
„Nevzdávej to! Jednou na to přijdeš…!!“.
…Staré podzemní obětiště…
Mladá žena ztuhle hleděla na běsnící nestvůru před sebou.
„Gyaaaah!!!“
…Záliv poblíž trosek Deštné…
Mladý muž udělal několik pečetí a otočil se na skupinu svých přátel, stojících za ním.
„Vypadněte odsud!! Já to dokončím!!“
…Hluboká džungle nedaleko Travnaté…
„Naoto!!! Vraťte se zpátky!!! Tohle nevyšlo!!!“ zařval na hnědovlasého mladíka Jaden.
„Na to zapomeňte, Jadene-sama!!! Vy tu techniku vymyslel a musíte jí dokončit!!“ zazubil se bojovně hoch.
…Zasněžené vrchy v kraji Sněžné…
„Teď už to musí vyjít!!! A jedem!!!“ zařval Jaden a zakrvácenými dlaněmi udělal pečeť, stejně jako mladá žena s černými krátkými vlasy a čelenkou Sněžné, stojící vedle něj.
…Kráter vyhaslé sopky…
„Isamu!!! Dýchej!! Slyšíš???“ zacloumal Jaden tělem blonďatého mladíka, ve věku tak 16 let.
Chvíli se nic nedělo, ale nakonec Isamu vykašlal krev a otevřel oči.
„…Zvládli jsme to…?“ zeptal se Jadena.
Jadenovi se na tváři roztáhl úsměv.
„Jo!! Přesně podle plánu!“ plácl chlapce lehce do ramene.
„Heh…!! Super!!“ pousmál se chlapec a začal zavírat oči.
„Počkej!! Neumíráš, že ne??! Jestli jo tak na to zapomeň!!“ zatřásl jím Jaden.
„Sensei?“ otevřel oči Isamu.
„No?“ zvážněl Jaden.
„Mám hlad, nekoupil byste mi večeři?“ pousmál se Isamu a pokusil se narovnat.
„Jasně že jo! Třeba rovnou i snídani!“ zazubil se Jaden, podepřel ho a zvedl se s ním.
…Podzemní obětní síň kultu Yamaty no Orochi…
Taiovi se rozšířili zorničky.
„Ta-tati…!!!“ řekl přidušeně.

Jaden prudce otevřel oči a na to, jak dlouho byl mimo se dost prudce posadil.
Ztěžka oddechoval a po tváři mu ztékali kapičky potu.
Srdce mu bilo jako o život.
Oběma dlaněmi svíral křečovitě přikrývku, kterou byl ještě před chvílí přikrytý.
Oči se mu třásli zděšením.
A jak rychle se to objevilo, tak i stejně rychle zmizelo.
Tep se mu zklidnil, dýchání také a oči přestali třást.
Hluboce se nadechl a vydechl a promnul si dlaněmi obličej.

Všechny tyhle vzpomínky najednou. Zamyslel se a svezl se zpátky na lůžku.
Rozhlédl se a došlo mu, že leží na nemocniční posteli.
Okny dovnitř prosvítal svit luny.
Chvilku mu vrtalo hlavou, jak se tam dostal, ale po chvilce vzpomínání mu všechno došlo.
Pousmál se.
„Zvládli jste to skvěle…!“
Najednou zašramotila klika a dveře se otevřely.
Do pokoje vstoupila Sakura začtená do lékařského spisu, který držela v ruce a v druhé nesla džbán vody a hadr.

„Sakuro?“ povytáhl obočí Jaden.
Sakura sebou trhla, div džbán neupustila.
„Jadene??!! Ty jsi vzhůru!!“ zatvářila se nejdřív strnule, ale hned na to se do široka usmála.
„Leda že bych byl náměsíčnej…“ zazubil se Jaden.
„Jo…! Už je ti dobře, jak vidím…!“ zatvářila se sklesle Sakura nad jeho osobitým humorem.
„Jak dlouho jsem byl-?“ chtěl se posadit Jaden, ale zatmělo se mu před očima a div nespadl z postele.
„Takže zas tak dobře ne!“ přispěchala k němu Sakura.

Nami ležela na gauči a přemýšlela o tom, o čem před pár dni mluvila s Hirem.
Probíral s ní, zdali jsou Katara s Daisakem a Taiem připravení na zkoušky nebo ne.
Tai už spal u sebe nahoře.
Tolik svému synovi věřila a přála mu úspěch…ale zároveň se o něj bála, protože si vzpomněla na dobu, kdy dělala zkoušky spolu s ostatními ona.
Tu někdo zaklepal na dveře.
Nami sebou trhla.
Bylo už dost pozdě v noci, takže návštěva byla vyloučená jako první.
Zvedla se a vykročila ke dveřím.
Když je otevřela, spatřila za nimi shinobiho z Konohy.
„Nami-san!! Váš muž se probral!!“ řekl zadýchaně a bez obalu muž.
Nami se zúžili zorničky.

„Teď budete zticha a chovat se slušně!! Hlavně ty, Taii!! Nechceme aby sensei Jaden z toho zase odpadl!!“ zadívala se Katara na kluky, než zmáčkla kliku od pokoje.

„Nazdár tati!!!“ vletěl dovnitř Tai.
Kataře naskočila žilka na čele.

„Čau draku!!“ zazubil se na něj odhodlaně Jaden a rozcuchal mu vlasy.
Nami to sledovala a neubránila se úsměvu.
Od včerejška tam s Jadenem zase byla.
„Zdravím!“ usmál se Daisaku a postavil se vedle postele k Taiovi.
„Promiňte, že sem tak neomaleně vletěl, sensei!“ začala se rozpačitě omlouvat Katara a zároveň Taie lehce škrtit druhou rukou.
„Říkala jsem jim, že mají bejt zticha.“
„V pořádku Kataro.“ Mávl Jaden rukou a narovnal se na posteli.
„Jak vám je?“ optal se Daisaku.
„Už mi bylo líp…ale není to nic hroznýho!“ ujistil ho Jaden
„Tak jak se chystáte na Chuuninský zkoušky??“ přejel Jaden pohledem po trojici.

Nami po něm vrhla mírně nervní pohled.
Mluvili o tom spolu, ale ještě se na ničem nedohodli.

„Jasně že chystáme!! I když mi to samozřejmě nepotřebujeme!!“ zatnul rozjařeně pěsti Tai a hned na to udělal nosem málem díru do nebe.
„Hiro-dono má jiné metody než vy a bylo třeba si na ně zvyknout, ale jde to skvěle!“ zavřel oči Daisaku a prohlásil přesvědčeně.
„Tak to rád slyším!! A koukejte se snažit!! Jestli mě uděláte ostudu…!!“ popíchl je Jaden a jeho tvář zalil krvelačný stín.
„N-nebojte se! Nezklameme!“ zakoktaly se Katara s Taiem najednou.

„Proč jsi jim to řekl?! Ještě jsme se nedomluvili, jestli na to jsou připraveni nebo ne!!“ zamračila se na Jadena Nami, když trojice odešla.
„Zachovej klid! Znám je a vím, co dokážou! Jsem si jistej, že jsou připravení!“ řekl domluvným a uklidňujícím hlasem Jaden a zadíval se Nami do očí.
„Navíc už na ně začali dávno cvičit! Myslím si, že teď už je pozdě jim něco zakazovat!“.
„Chmpf…!!“ zatvářila se uraženě Nami.
„Stejně jsi měl počkat až na to, co ti k tomu řeknu JÁ!!“.
„Ale no tak zlato…je to i tvůj syn a znáš ještě déle a líp než já!“ pohladil jí Jaden hřbetem dlaně po rameni, načež po něm vrhla nasupěný pohled.
„Já mu věřím! Ale-!“.
„Ale máš o něj prostě strach! To je normální, já ti rozumím. Ale to je prostě život!“ usmál se na ní Jaden, přitáhl si jí blíž a stiskl jí v náruči.
Nami si povzdechla a přitulila se k němu.