Dívčí Válka

Upřímně, co ode mě můžete očekávat Kapičku humoru, ždibet parodie a jak by řekl můj oblíbený Móris z Madagaskaru: „Ale Jelimáne, demokracie je pouhá módní vlna.“ Takže můžete očekávat vskutku cokoliv x) Tož jako vždy, pohodlné sezení, popcorn, čaj (pro náctileté) a popřípadě ještě menší rozcvičku bránice, páč lékařských účtů, jsem již platila dost Have fun people!

Dívčí válka

Naruto FFka na motivy slavné (ano? ) parodie od Franty Ringo Čecha

Postavy (originál/naruto verze):
Přemysl, kníže český / Asuma, shinobi Konohy
Bivoj a kanec Ervín/ Shikamaru a srnec Hidan
panic Ctirad / Lee
Vojen / Kiba
Lumír, božský pěvec / Božský spisovatel Jiraiya
Okov Rakev / Okov Rakev
Vlasta / Tsunade
Šárka / Ino
Kazi / Temari
Častava / Sakura

Dějství 1.

Krásný den, slunce svítí, mohutné hradby Konohy jsou zahaleny v temném kouři a dva znavení ukašlaní pocestní se vypotácejí k bráně.
„Kdo tohle vymyslel, spalování mrtvol, takovej blbej zlozvyk. Mám plnou hubu popela!“ zlobil se Asuma a kašlal jako tuberák před smrtí.
„Máš tam tu cigaretu obráceně, Asumo-sensei,“ uvedl to na pravou míru Shikamaru.
„Krucinál!“ vyprsknul Asuma a marně se ohlížel po kbelíku vody.
„A k tomu spalování, co nakázal tenkrát První Hokage, tak my činíme. Co už. Byla by to otrava dělat to jinak, i když mě to taky štve.“
„Když se to vezme kolem a kolem,“ zamyslel se Asuma, „není to ani trochu důstojné. Všichni tam sípou a chrchlají, ani nářek pozůstalých nejde slyšet. A podle toho jak tam Temari mrská vítr, přebíhají plačící z jedné strany na druhou. No jak to vypadá?! A toho dřeva, to by bylo vesnic...“
„Hm.“
„To my, když sme spalovali mrtvoly u Strážných ninjů...“ zakašlal se opět Asuma.
„Vzduchni potvoro.“
„Jo jo, díky Shikamaru. A helé!“ všimne si přicházející postavy. „Okov Rakev. Vítej vítej. Nu...no co je? Nekoukej tak a pověz nám co máš na jazyku.“
„Nic, Asumo, nemá jazyk.“
„Aha...jak to?“
„Tos zase zapomněl, že je němý? Tje votrava...“
„Ale, já myslel, že je hluchý! Proč něco neřekneš?!“ okřiknul Okova.
„No ták, Asumo-sensei,“ pošťouchnul ho výchovně Shika.
„Neříkej mi pořád sensei, už ti není deset a mě není pětadvacet...ale jestli chceš, můžeš mi říkat Asumo-sama,“ usmál se pyšně Asuma.
„Tos uhod páprdo. Dodnes nepochopím, proč si tě vůbec Kurenai brala, pche, co na tobě viděla...jó mimochodem...“
„Co zas?“
„No, Kurenai.“
„Co s ní?“
„No, Asumíku, upřímnou soustrast,“ rozesmál se Shika a Asuma se brzy přidal.
„Díky díky. Byla to skvělá žena, víš? Ale já pro ni nepláču.“
„Co kecáš? Brečíš od chvíle, co zapálili hranici.“
„To je z toho kouře prosimtě!“ ohradil se mávnul rukama, rozviřujíc tak stále hustší kouř okolo. „Dožít se takového věku jako Kurenai, to už je smrt vykoupením, chlapče.“
„Pravdu díš. Jednatřicet let, to je na naše poměry ohrožované Akatsuki, Orochimarem a jinou havětí, dost a dost. Ani krize středního věku jí naštěstí nestihla potkat...á vypadá to, že Okov tady ti chce taky popřát upřímnou soustrast.“
„S váma se dneska roztrh pytel přátelé. Jak jsem říkal, lepší ženu nenajdu, ani kdybych prošel celou zemi Ohně. Tak Jashin s tebou Okove...to neznáš? Jashin? To je takový náš pozdrav, no Jashin.“
„Jashin, Okove,“ rozloučil se se zmateným Okovem i Shika.
Po notné chvíli zamyšlení. „Ale abych pravdu řekl, někdy mi lezla dost na nervy. To její věčné věštění z Genjutsu mi lezlo krkem. To byly samé bitvy jejichž sláva se hvězd bude dotýkat, ale jaký bude počasí, to z ní nikdo nedostal, dokonce ani Itachi a to je panečku profík. Hm, už dověštila Kurenai moje milovaná...“
„Tu tu du tu důůů ta dýda dá...jé Asumo, já už tu novinu rozepsal do dalekého okolí. Vědí to snad všichni. Je mi to líto,“ přikráčel si Jiraiya s veselým popěvkem a sdělil jemným hlásečkem svoji novinu.
„No, teď je ti to líto co? Prosimtě tos tu zprávu na ten intoš musels psát tak dlouhou? Ani Google to pomale nezobrazí. A ty verše...a přísloví...byla to trochu, víš, no nuda!“
„Ale tak Asumó...kdo hlučný, s Akatsuki druží! Někteří čtenáři se chtěli při čtení žalem vrhnout z oken svých mrakodrapů.“
„A ty se jim divíš?! Já teda ne. A ten veršovaný titulek: Kurenai, mrtvým na nervy hraj; to jsi trochu přehnal!“ zlobil se Asuma.
„Asumó!!!“ volal někdo z dáli.
„Kdo tu tak řve zas?!“
„Ó ztráta milované ženy...,“ brečel Lee. „Stále vás neopouští váš mladistvý duch, to je správné. Ó ta ztráta...“
„Přestaň Lee, prosimtě, takhle se znemožňovat. Navíc co ty, mladík a panic, můžeš o něčem takovém vědět? Viď, Shikamaru?“
„Ale já toho vím! Nedávno jsem vás třeba s Kurenai pozoroval v parku a...“
„Tý šmíráku,“ vzbudil se Shikamaru, kterého celý rozhovor až do teď samozřejmě vůbec nezajímal.
„Nech měěě Shika-kun! Ino je můj svědek. Šli jsme náhodou okolo! A jediný kdo šmíroval, byla ona!“ dodal a dal se na útěk před jednou ze stínových nití co mu Shika poslal expres.
„Nech hó, Shikamaru, ředkev vše stráví, a sama pak žaludek zalepí. Inu, mládí mládí,“ zasnil se Jiraiya. „Bez kunaiů chodit, to je jak v křivolaké lučiště se obrátit. Čím více brouků člověk choulí, tím více jich tam Shino sype. V životě víc druhův nežli klobás. Dokud víska, jít za holkama. Na Štěpána, není jáma. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet plus ten účet za nákupy. Malé ryby, taky ryby...“
„Zadrž, božský sanine. Radši napiš sbírku balad o Kurenai, potěš naše srdce zamilovanou japonskou pop poezií,“ poručil Asuma.
„Ale to já nemůžu prostě. Jednak nemám ořezanou tužku a pak víš dobře – nebere se z jednoho vola dvou koží.“
„A to mělo znamenat co?!“ zlobil se zase Asuma.
„Nic víc, že dobře tomu, že sv**ě rohův nemá,“ řekl poučným hlasem a s potutelným úsměvem Jiraiya.
„Tady ste pacmeni. Upřímnou soustrast Asumo,“ přirajzoval si to Kiba na Akamaruovi.
„Ale jó porád!“
„Už to začíná být otrava, nechte toho chrchlání, smrkání, vzlykání, a poďte radši na srnce!“ navrhnul Shikamaru.
„Jasné, jdeme,“ rozhodnul to Asuma.
„Zase na srnce?!“ mračil se Kiba a Akamaru nesouhlasně vrčel. „To je furt srnců. My ti ho tam honíme po celým háji a ty si ho pak hodíš na záda. To známe! Jdu radši za holkama, ty se honěj daleko líp. Jdeš se mnou, Jirajíku?“
„Cože?! No slyšel jsem dobře? Pche...Jirajíku,“ urazil se Jiraiya.
„To takhle nemůžeš, Kibo,“ radil mu Asuma. „Musíš říct – Božský, moudrý sanine Jiraiyo – on si na to hrozně potrpí.“
„Lol, tak teda božský...,“ říkal znechuceně Kiba, Jiraiya se zatím vrtěl chválou. „Moudrý...sanine Jiraiyo. Jdeš se mnou?“
„NO! To už zní líp, že. Nejdu,“ odmítnul rozhodně. „Sex mládenci, není pro mě! Rozptyluje mysl umělcovu a taky mi už delší dobu trvá, než mi začne prýštit.“ Sklidí hromadný zaražený pohled. „Inspirace! Čuňata, taky na nic jinýho nemyslíte! Boje se chřestu, nechoď k Akatsuki. A kámen se na jednom místě neobalí na řízky.“
„Von je ale chytrej, co?“ čučel vykuleně Kiba. „No nic, jedu za holkama. Asumo, pojď taky.“
„Já nemůžu simtě! Teď mi umřela žena, támhle ještě čmoudí...a já půjdu za holkama, no to se nehodí! Zítra pisni ésemesku a domluvíme se.“
„Tak teda Jashin s váma kluci,“ mávnul rukou a zmizel v oblaku bílého dýmu.
„Hm, mladík jeden ztřeštěná nezkušená,“ řekl s nezájmem Shika a pokračoval v nenápadném pozorování mraků.
„Nebyli jsme lepší, Shikamaru. Jen si vzpomeň, ty starý srnče!“ rozesmál se Asuma nad vzpomínkami z mládí.
„Hele Okove, co to máš?“ zamračil se Shika při pohledu na zvláštní kresbu.

„Co to je?“ koukal na to Asuma jak vyoraná myš.
„Ahá,“ poznal to Shika. „To on vymyslel lepší pohřby, aby to tolik nečadilo.“
„To mě napadlo něco lepšího,“ řekl zamyšleně Asuma. „Co kdybychom je pohřbívali normálně do země? Třeba v bedně nebo tak? Hele Okove, Tvůj bratránek Sarkofág, strýc Otis a pra pra děd Nobel, to byli vskutku vynálezci, tak si z nich vem příklad a vymysli něco, do čeho ty naše nebožtíky uložíme! Tak šup, běž vymýšlet.“
„Nic no, já už taky půjdu. Temari mě doma čeká.“
„Jó tak né na srnce ale za srnce jó?“
„Ne, kdybych přišel pozdě, skončím zase tři tejdny v nemocnici a to je votrava...mno nechám tě tu se svým smutkem, tě Jashin.“

...

„Shikamaru! Shikamaru!!! Tak sakra kde je ten pitomec!“ nadávala Temari přes celé náměstí. „Shika je oběd! Máme srnčí na cibulce!“
„Chjo, Temari. Ti tak závidím,“ vzdychla si opodál Ino na lavičce. „Shika je takový...mužný. Nahoď nějaké drby o plnění manželských povinností,“ zasnila se Ino, až celá zčervenala.
„Nazdár babizny!“ přiteleportovala se sem Sakura a rázně své kámošky pozdravila.
„No nazdar,“ protočila oči Ino.
„Neviděli ste tu někde krásného černovlasého borce z Asumova ANBU týmu?“
„To myslíš to emo tam?“ zamračila se Ino. „No snad by ses neponížila na takovou úro...“
„SHINEEEEEE!“ nastoupila na scénu vskutku stylově Tsunade, pintu saké v ruce a vražedný výraz ve tváři, který by odradil leckterého Uchihu. „Ženský, poďte sem!“ poručila a náměstí se rázem proměnilo v Tsunadin VIP ženský spolek. „Pohotovost třetího stupně, zapnite DEFCON 3, všechny obranné systémy do pohotovosti! Jde vo chlapy!“ řekla zdrceně. „Něco chystaj a nebude to žádna pařba. A to se mi nelíbí!“
Temari nad tím jen mávla rukou (obyvatelé Konohy rychle zalezli do sklepů před valícím se tornádem). „Ale vždyť to je na tom to nejlepší ne? Jen ať přijdou, poslední dobou to není nic moc.“
„Achjó,“ bylo Ino do breku. „Když Lee je v těhle věcech tak nesmělý...řekni Shikovi, ať ho trochu zaškolí v intimních záležitostech!“
„Takový blbý kecy! Teď poslouchejte!“ zavelela Tsunade, očividně naprosto vystřízlivělá. „Od tý doby, co se naše hlavní věštkyně a předsedkyně klubu Emancipační Tornádo, Kurenai, provdala za Asumu, tudíž do emancipačního řádu začal kecat chlap, šlo to od desíti k šesti!“
„Pěti,“ opravila ji Temari.
„Nějaká chytrá ne?!“ mrskla po ní tu pintu saké. „Každopádně, vážnost a důležitost žen značně opadla! Copak vy megery nevidíte, že maj v prackách všechnu moc? Teď, když Kurenai dává nedělní kázání o ženách už jen někde v alternativní dimenzi nemrtvých?!“
„Tak to máš recht šéfe!“ souhlasila Sakura. „Řikaj, že můžou všechno a kolikrát nemůžou ani to!“
„Domácí puťky a kuchty z nás dělají!“ flákla si Tsunade demonstrativně do nejbližšího předmětu.
„Pravdu díž,“ kývla Temari. „Chtějí z nás mít služky, otrokyně a nástroje své chlípné rozkoše!“
„Ó ano, budeme nástrojem chlípné rozkoše,“ zasnila se opět Ino.
„Ticho! Myslíte jen na prasečinky porád! Ste skoro stejný jak ti chlapi!“ řekla zklamaně Tsunade a usedla na lavičku. „S Kurenai jsme byli dobré kamarádky, jako sestry, ba co víc, jako...“
„Jako bratři,“ přikyvovala souhlasně Sakura se zdrceným výrazem.
„Asi sem tě moc mlátila při tom výcviku nebo co,“ zamumlala Tsunade. „Mno, jistě víte, že i já ovládám věštící genjutsu, právě díky Kurenai.“
„Ano, shisou, něco nám zavěštite, plosíííím,“ udělala Sakura psí oči.
„Jashine nééé,“ pleskla Temari hlavou o kamenný patník.
„No tak já vám teda něco věštnu no,“ usmála se potutelně a s dramatickým nádechem věštila: „ Vidím město veliké...a tam sedí člověk jménem Ko. Je to chudák zmrzačený, chybí mu jedna noha. A tak tam na jeho počest vystaví město Ko-noha!“
„To mi něco připomíná...“ zamyslela se těžce Sakura.
„Seš si jistá, že to věštecký genjutsu ovládáš? Ona mi Kurenai jednou říkala, že tam máš prej nějaký čudlíky jako že ´Future´ a ´Past´ ale co tim jako myslela nevim no,“ zamyslela se i Temari.
„Jako do Futura, že bysme zašli na nákupy, jo?“ usmála se radostně Sakura. „A tam pak na nás bude čekat past!“ uvědomila si hororově.
„Jak může bejt někdo takhle...,“ mumlala a kroutila hlavou Temari.
„Vypadá to pro nás kriticky ženský. Než nechat vládu nad světem mužům, radši s kunaii povstaneme...ale jako né teď, teď seďte...povstaneme, a pokoříme to drzé plémě!“
„Jó, drsnej proslov, moc koukáš na televizi,“ řekla uznale Temari. „Ale teď mě napadá, vždyť ty seš Hokage, no ne? TY tu vládneš!“
„Kdo...já?!“ zamrkala překvapeně Tsunade. „Jo ták, no to jó, ale to nejní nic! Hokage...ať ti brácha ze Suny pošle maila a povykládá ti, jaký to je být Kage. Nikdo tě nerespektuje, u baru musíš platit a každej se ti dívá jen...no víš kam!“
„Pravda, pravda. Doma mám to samý,“ uznala Temari.
„Ale nebudeme tak podlé, že bysme v noci se vplížili do jejich ANBU stanu a všechny jednou ranou pobily, tak podlé jako oni být nemůžem. Já si to k nim zafárám na fórum, a pokud si Asuma mezi námi nevybere tu nejkrásnější a nejchytřejší za svoji novou manželku,“ predátorský pohled, „vyhlásíme jim takovou válku, že to jim Akatsuki přijde jako čajíček! Jašin je nám svědkem ženský!“
„JAŠIN!“ zněla svorná odpověď.

... Konec prvního Dějství :D

Příště:

„Tak co, srnci!“ vrazil do ANBU stanu Asuma.
„Takový hanbatý slova, že ti není hamba!“ přetáhnul Asumu Jiraiya jednou ze svých knih.
„Ale Asuma myslí zvířata ty v**e, ne nás dva,“ přetáhnul Jiraiyu pro změnu Shika pěkným kusem šutru.
„Jó!“ mnul si Asuma svou bouli. „Tak co, chlapi, jak to de, no?“
„Už sem to skoro měl. Ten verš do mé poslední knihy. Ale pak se na mě z křoví vyřítil zubr a verš byl v prde...no prostě tam, kde končí většina mých veršů."