Věčnost nebo okamžik?
Nedokážu to. Nemůžu takhle dál žít. Chci se vrátit. Ne nejde to. On je nepřítel. Tedy není. Je to složité. Proč on? Proč právě teď? Miluji jiného. Všichni až na něj to ví. Jak mohu milovat i tebe. A je to vůbec láska? Jistě toužím být znovu v tvém teplém náručí, ale je to láska? Nebo jen prázdná touha po dotycích, které mi tak chybí. Láska je prý hluboký cit, který ti nedá pochybnosti, že ten se kterým jsi, je ten pravý. Ale já nevím. Jak bych to mohla vědět? Nikdy jsem nebyla v náručí toho, kterého miluji již od dětství. Nikdy jsem mu neřekla o svých citech. Všechno je tak složité, tak komplikované a už je skoro ráno. Je čas pro dnešek s představami skončit.
Další probdělá noc přede mnou. Musím se konečně rozhodnout. Jsem unavená, ale tohle mi nedá spát. Který? Já miluji oba. Jednoho duševně už velice dlouho a druhého minimálně fyzicky. Jak jsme se vlastně potkali? Jako nepřátelé. Ale jak se změnil za tu dlouhou dobu co byl pryč. Hned bych mu všechno odpustila. Tolik mučení, které způsobil mé první lásce. Ale když on je takový smutný a krásný. Někoho takového nelze nenávidět. Tedy myslím. Říká se, že od lásky jen krůček k nenávisti a obráceně. Nikdy tě nechci nenávidět. Ale nevím jestli tě chci milovat. Jsem tak unavená…
Venku je tma v mém srdci planou dva ohně. Který je silnější? Jeden temný jako jeho majitel a ten druhý světlý jako úsměv toho druhého. Ach jak krásně se usmíváš. Záříš jako slunce za letních dní. Chráníš mě. Staráš se o mě. Ale ty mě nemiluješ. Miluješ jinou. Takže vlastně proč se neumím rozhodnout? Jeden mě má minimálně rád. Strávili jsme spolu nádhernou noc. Ještě pořád se chvěji, když si vzpomenu, jak se mě dotýkal. Jak krásně líbal. Jak mě laskal ve vlasech…
Včera jsem usnula časně. Ale vlastně už jsem se rozhodla. Jak dlouho mi trvalo, než jsem si konečně uvědomila, že u jednoho nebudu nikdy šťastná. On miluje jinou. Ona jeho nemilovala, ale je vidět, že ho začíná mít stále více ráda. Jak já ti závidím. Ale co vlastně. Mám taky svého miláčka. Je tak krásný, roztomilí, sladký, romantický… Miluji tě. Půjdu za tebou. Vím kde teď jsi. A i kdybych nevěděla, tak si tě najdu. Mému pohledu neunikneš.
V pokoji se rozsvítilo světlo. Ozářilo nevelký celkem uklizený pokoj. Jeho majitelka přešla rychlými kroky ke skříni s oblečením a sbalila si několik věcí do batohu, který se válel na jejím dně. Potom vzala z nočního stolku fotografii své první lásky a přiložila jí do batohu. Další fotografie byla její a jejích týmových kolegů. Když se ně podívala, tak se jí z oka vykutálela velká slza. Její poslední kroky vedly k psacímu stolu. Usadila se za něj a vzala si do ruky pero. Našla někde prázdný papír a začala psát. Za chvilku dopis zmáčely první kapsy smutku a rychle jich přibývalo. Konečně bylo hotovo a dívka zhasla. Za okamžik bylo slyšet tiché vrznutí dveří.
Co se to se mnou děje? Miluji jí? Nemůžu na ní přestat myslel. Byla tak jiná než jakou si jí pamatuji. Nespoutaná, krásná… ty krásné oči. Ano miluji jí. Mám jít za ní? Vrátí se ke mně? Proč je najednou všechno tak složité? Celý život vím co mám dělat a najednou ne. Všechno jen kvůli té krásné víle. Ano víle. Už nemůže být člověk na to je příliš jemná. Ale ona vždycky milovala někoho jiného. Jak já ti nyní závidím. Teď bych dal všechno jen za to, abych si to s tebou mohl vyměnit. Už netoužím po ničem jiném. Jen sevřít jí znovu ve svém náručí. Políbit její sladké rty. Dotknout se její dokonalé tváře. Miluji tě půjdu za tebou na konec světa.
Z myšlenek ho vytrhlo zaklepání na dveře. Zvedl se a hmátl po klice. Ještě než je otevřel ucítil závan decentní vůně. V tu chvíli už věděl kdo stojí za těmi dveřmi. Nedočkavostí malého dítěte je otevřel. A opravdu za nimi stála ona. V obyčejných džínsech a černém tričku. Jemu, ale i tak připadala jako nejkrásnější bytost na světě. Vlasy, volně rozpuštěné, dopadaly na její ramena. Dlouhé řasy jí stínily oči, jak klopila zrak k zemi. Vzal jí za ruku a zavedl do místnosti. Nechal za sebou zaklapnout dveře a otočil se přímo na ní. Zadíval se jí očí a věděl co bude co dál. Sevřel jí objetí a políbil…
Miluji tě Hinato.
Miluji tě Sasuke.
No jó no Dyrim je zamilovaná. Takže čas na trochu romantiky. Jinak ale děkuji autorovi obrázku (endzi-z) za tak krásné dílo. Bylo mi inspirací a bez něj by tahle povídka nikdy nevznikla.
Niesom fanusik SasuHina ale bolo to fajn
-Sakura-san-
SasuSaku 4ever
Perfektní!
Člověk ani nestačí mrknout a najednou dospěje. A s věkem přichází zkušenosti, ale i mnohem složitější mise. Proto po mnoha letech tak vřele uvítám návrat domů, do Konohy. Kde i z budoucího právníka může být skvělý shinobi nebo alespoň kritik vašich povídek.
Naruto, děkuji Ti za vše.
Je to netradiční pár...je to celkově krásné...ale víc bych chtěl Naruto a Hinatu...jinak 4 hvězdiček(není NaruHina ale je to krásné)
nemohou změnit to, kým jsem doopravdy.
kulturistika a fitness |
Sportovní výživa, posilovací stroje
Tak by mě zajímalo kdy někteří pochopí, že FF není o tom abysme spárovali váš oblíbený pár, ale o vlastním a jedinečném pohledu na příběh a postavy.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Tenhle pár je hodně zvláštní...(já mám ráda netradiční páry ) Myslím, že se ti to moc povedlo, krásně popsané, přitom "decentní" a prostě nádherný
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Jsem ráda, že se vám to líbilo. Mám teď velice zajímavé období a tahle povídka vyplynula, tak nějak z prázdna.
Jinak Tall proč myslíš, že Sakura? Mě tam sedí Hinata, i když to bude tím, že jsem to psala.
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
No prostě když jsem to četl tak mě do toho víc pasovala Sakura. Pár důvodů proč jsem už napsal dolů. Nebyl tam náznak plachosti, prostě se přímo rozhodovala mezi Sasukem a Narutem. Pak se pro závěrečné scéně nečervená, nehraje si z vlasy. Vlastně z toho není vůbec cítit nervozita. jsou to myšlenky silné a rozhodné ženy což Hinata není, ale Sakura ano.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Dovolím si nesúhlasiť, keby to bola Sakura, tak z poviedky je nechutná limonáda. Rozmýšľanie ženy v prvej časti vôbec nie je Sakurine. Sakura rozhodne nie je víla, je silná, ale fyzicky a o jej rozhodnosti pochybujem, práveže toto je jej najväčšia slabina. Sakura sa viac červená ako Hinata a neustále roní slzy, hlavne v prítomnosti Sasukeho. V podstate ho oberá o mužnosť. Citujem: "Všechno jen kvůli té krásné víle. Ano víle. Už nemůže být člověk na to je příliš jemná." - to je celá Hinata.
No ale každý má svoje preferencie. Škoda, že autorka už nepíše, ani sem nechodí a ty tiež by si mohol nasledovať sestru a niečo napísať. Mužský pohľad je vzácny a tvoj obzvlášť je zaujímavý
Jé, to mě celkem probudilo xD (neřešit xD)
Krásná povídka... SasuHina už mi taky začala chybět, a jsem ráda, že se vrací v tak pěkné podobě. Vůbec mám dnes nějak štěstí na skvělé povídky...
Další povídka, že slavné čtyřky. Ještě čekám až někdo spáruje Sakuru a Hinatu. Furt se k tomu nikdo nemá. Škoda! No nic!
Tady u té povídky se mi nezdála jedna věc. Celou dobu jsem si myslel, že to byla Sakura a že ten obrázek a poslední dvě věty jsou tam špatně. Právě Sakura by takhle přemýšlela. Právě Sakura by se mohla vyspat se Sasukem někde na své misi. Sakura a ne Hinata.
Jinak to bylo slohově hezky napsáno.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Tenhle pár už tu delší dobu nebyl a tobě se povedlo je pěkně přivést zpátky.