Holka od vedle - 6.Vystoupení

„Ahoj, tak jak bylo na misi?“ optala se týmu 7 Hanabi, když je potkala u brány při jejich návratu do vesnice.
„Šlo to,“ pokrčila rameny Sakura.
„Potkali jsme Akatsuki,“ dodala Maya.
„A došlo i na boj,“ dokončil to Naruto. Hanabi jen kulila oči.
„Akatsuki?! Tak to mi to musíte celý říct! Kakashi-san, pustíte je se mnou?“ udělala Hanabi psí oči na jejich senseie.
„Jasně. Mayo, v deset doma. Musíš si odpočinout. Ahoj,“ rozloučil se s nimi Kakashi a odešel poreferovat Hokage, jak bylo na misi.
„Tak kdo tam byl z Akatsuki? Kdo s kým bojoval? A jak?“ zajímalo Hanabi. Popadla Sakuru a Naruta za paže a táhla je za sebou.
„Počkejte, řekneme to i Nejimu a Hinatě,“ prohlásila nejmladší Hyuuga a táhla je až k nim domů. Tam přišli jako velká voda, jen tak tak stihli pozdravit hlavu klanu a už je Hanabi táhla dál. Až do Hinatina pokoje, kde našli Hinatu, vzali ji sebou a vydali se za Nejim na trénink jeho týmu.
„Neji! Pojď, musíš jít s náma. Vrátili se z první mise a bojovali s Akatsuki,“ křikla Hanabi na svého bratrance.
„Můžou to říct nám všem,“ odvětil Gai, sensei Nejiho, Leeho a Tenten a svolal své studenty, kteří se posadili okolo trojice z týmu 7.
Maya se do diskuze nijak nezapojovala, protože si ráda poslechla, jak si vedli ostatní. V boji to nestíhala sledovat. Ale když se dostali k jejímu souboji s Itachim a přehnaně jim popisovali, jak ho mlátila, tak je zarazila.
„Já do něj nemlátila. To on do mě. Já ho nechala se vyblbnout na mým štítu a když byl oslabenej, tak jsem zaútočila. Neuhnul a skončil v lese,“ namítla Maya.
„Stejně to byl pozoruhodný výkon. Já se při souboji Itachiho ani nedotkl,“ zavzpomínal Gai.
„Asi jste na to šel špatně. Na něj nepůsobí taijutsu ani promyšlená technika. Jen přečerpání jeho schopností a využití slabých chvilek,“ odvětila Mayame.
„Oslavovali jste pak?“ zajímalo Hinatu.
„Nevím… já jsem vyčerpáním omdlela. Taky jsem došla na limit. Hlavně, když Sasori osvobozoval Kisameho z mého vězení,“ odpověděla Maya.
„Ty jsi uvěznila Kisameho?“ nechápal Neji. Začal ji obdivovat. Byla dost schopná.
„Nic zvláštního na tom nevidím. Jsou i horší nepřátelé než Kisame. Budu bojovat proti hodně silným, až budu lovkyně,“ pokrčila Maya rameny.
„Už jsi jounin, máš na to schopnosti,“ kývl hlavou Gai.
„Jounin?!“ vyvalili bulvy všichni ostatní.
„A proč ne?! Neji je taky jounin,“ namítla Maya nechápavě.
„Neji je génius z Hyuuga klanu, kterého přemůže jen málokdo. Ten na to má i certifikát!“ odsekl Lee. Neji zrudl a drcnul do něj loktem. Lee přeháněl.
„Nezajdeme si zatrénovat?! Přece jen jste byli týden pryč a teď začíná sezóna neaktivních misí. Vždycky bude někdo chybět,“ navrhla Hinata.
„Tak jdem.“ „Jasně.“ „Jo.“ „Máš pravdu, dattebayo!“ Souhlasili všichni, omluvili Nejiho u jeho senseie a vydali se do tělocvičny, kde trénovali.
„Zajdu se domů převlíct, zatím můžete začít,“ řekla Maya a odběhla se domů převléknout do volných černých kalhot a rudého tílka. Vlasy si stáhla do volnějšího copu a vrátila se tam.
Ostatní se už rozcvičovali. Maya se k nim přidala, a pak jim ukázala nové kroky, které vymyslela, stejně jako Hanabi.
„Hanabi, pojď sem. Nafotím ty nový pózy. Byly super,“ kývla na Hanabi Maya, zatímco ostatní si procvičovali nějaká ta salta a přemety.
A tak ty dvě fotily a ostatní cvičili. Pak si střihli všichni společně část choreografie na vystoupení, navrhli něco Narutovi a Sakuře a rozešli se domů. Už byl večer.
„Přijdeš ke mně zítra, Mayo? Můžeme si zatrénovat,“ navrhla Hinata, když odcházeli ze sálu.
„Jasně. Co třeba ve dvě?“ odvětila Mayame.
„Jo, to půjde,“ kývla Hinata.
„Já už musím běžet, ahoj!“ mávla na všechny Maya a domů to vzala po střechách. Nechtěla přijít pozdě.
„Tak jak vám to jde?“ zeptal se Kakashi své dcery, když se navečeřeli a posadili k televizi, aby se mohli dívat na jeden horor.
„Myslím si, že dobře. Sakura a Naruto nás brzy doženou a to vystoupení bude jedna báseň,“ usmála se nadšeně Maya.
„Jsi šťastná, Mayo?“ otázal se Kakashi vážně své dcery a podíval se jí do očí.
„Mám přece toho nejlepšího tátu a přátele na světě. Už jen titul lovkyně a bude to,“ stulila se mu do náručí Maya a spokojeně se dodívali na ten film.

Následující den si Maya šla odpoledne zatrénovat s Hinatou a naučila ji pár účinných chvatů. Pak tam přišla Hanabi a řekla, že přišli Sakura s Narutem a že by si mohli zajít zatrénovat. A tak šli. Neji odešel na misi, a tak trénovali bez něj, ale stejně jim to šlo skvěle a bavilo je to. Milovali tanec.
A tak trénovali celou dobu, poctivě každý den až do toho plesu. I Sakura a Naruto už měli vymyšlenou vlastní choreografii a všichni se moc těšili.

Celý sál byl nacpaný k prasknutí, jak chtěla celá Konoha oslavit výročí svého založení. Na tento večer odložili ninjové i kunoichi své obyčejné oblečení a na ples si vzali společenské šaty.
Na jedné straně tělocvičny bylo pódium, kde Hokage přednesla svůj projev a po ní přišli malí studentíci Akademie, kteří si připravili básničky o založení své vesnice.
„Jsem zvědavá, jak nás Hokage představí,“ zamyslela se Maya, která stála i se svými přáteli v „zákulisí“, které bylo odděleno velkým prostěradlem zavěšeným na stropě od zbytku sálu, aby se měli kde shromažďovat ti mrňousové.
„Tihle nám mají dělat dobrou reklamu? Ostuda Konohy,“ durdila se Hanabi nad výstupy malých žáčků a upravovala si svoje delší světle zelené triko a tmavě zelené upnuté kalhoty. Vlasy si stáhla do dvou malých, roztomilých cůpků na obou stranách hlavy.
„Bojím se. Co když zapomenu na nějaký krok?“ nervovala se Hinata a žužlala si konečky svých dlouhých vlasů, které jí spadaly do obličeje z francouzského copu. Pak si zase uhlazovala svou fialkovou košili s dlouhým rukávem a tmavě fialové tříčtvrťáky.
„Ale nezapomeneš. Všechno bude v pohodě,“ klidnila Sakura Hinatu, ale přitom se sama nejistě zhlížela v zrcadle naproti a kontrolovala jestli je její jasně růžové triko, jemně růžové leginy a světle zelená sukně po kolena jsou v pořádku. Pak si začala upravovat svůj koňský ohon vysoko na temeni hlavy.
„Budem tady ještě dlouho stát?!“ durdil se Neji, kterého to už nebavilo.
„Mysli na to, že všem svým vystoupením zlepšíme po tomhle náladu, dattebayo!“ poplácal ho po zádech Naruto. Pak tam přišla Shizune, která pomáhala Tsunade s průběhem celé akce (spíš to celé dělala sama od doby, co si Hokage dala pár sklenek saké).
„Jste poslední. Za tři vystoupení. Hodně štěstí,“ řekla jim Shizune. Všichni se začali třást. Tedy až na Naruta, Nejiho a Mayu. Naruto to na sobě nedával znát, Nejimu to bylo všechno jedno, protože byl poslední dobou šíleně nevrlý a nikdo nevěděl proč a Maya všem věřila.
„Nebojte se, to zvládneme. Tyhle bysme překonali i kdybychom nebyli tak secvičení, ale čím víc, tím líp. Určitě nám to vyjde,“ povzbuzovala je Mayame.
„A to nás má jako povzbudit?“ odsekl Neji.
„Tak dost!“ sykla naštvaně Maya, chytla Nejiho za pravici a vytáhla ho zadními dveřmi ven.
„Co blbneš?! Je zima,“ ohradil se Neji. Měl na sobě totiž jen bílé tílko, přes to černé síťované triko a černé kratší kalhoty. Vlasy měl lehce nagelované. Vypadal skvěle.
Až o chvilku později si Maya uvědomila, že ho pořád drží za ruku a rychle mu ji pustila. Pak se podívala do jeho krásných levandulových očí a nevěděla, co říct. On byl na tom stejně.
„J-já… chtěla j-jsem… prostě jsem se tě chtěla zeptat, co to má znamenat. Proč máš tak pitomou náladu a rozséváš kolem sebe pesimismus?“ sebrala se Maya a zase se naštvala.
Neodpověděl. Jen mlčel a sledoval, jak se její bílé vlasy krásně lesknou ve svitu měsíce. Učarovaly ho.
„Neji! Ty ses snad do někoho zamiloval nebo co?“ mrkla na něj šibalsky Maya, ale uvnitř ji bodlo u srdce, když si uvědomila, co by to znamenalo. Najednou v sobě měla takový zmatek, jako nikdy.
Zase se mu podívala do těch krásných očí a hledala v nich odpověď.
„Já… dneska ti to sluší,“ zašeptal Neji a zastrčil jí neposlušný pramínek kudrnatých vlasů za ucho. Maya cítila na místě, kde se jí dotkl, podivné mravenčení, které se jí rozlévalo do celého těla. Potlačované city vypluly na povrch.
On si ji celou prohlédl. Měla ultra krátkou rudou minisukni, černé punčochy, krvavě rudé kozačky po stehna a kolem hrudi se jí obepínal rudo-černý korzet. Na rukou měla rukavice až po lokty. Byla krásná.
„Díky… tobě taky,“ odvětila Maya a ucítila, že se k ní přiblížil. Nedokázala nabrat zpátky tu svou rovnováhu a myšlenky se jí rozutíkaly do všech možných směrů.
„To oblečení jsi vybírala ty a Hinata,“ opáčil Neji a přistoupil k ní ještě blíž. A tak ji rozhodil jak nejvíc mohl. Už je od sebe dělilo jen pár centimetrů.
„Už dávno…“ zmohla se alespoň na něco Maya a sledovala zblízka rysy jeho obličeje. Nikdy si nevšimla, že je tak úžasný. A neuvěřitelně přitažlivý.
„Chceš znát odpověď na svou otázku?“ zašeptal jí Neji do ucha. Celým tělem jí proběhlo příjemné mrazení. Kývla.
„Jen kvůli… tobě,“ řekl smutně Neji a odvrátil se od ní a o kousek poodešel.
„Vím, že u tebe nemám šanci,“ dodal a ani se na ni nepodíval. Chystal se k návratu dovnitř, ale zarazila ho něčí ruka na rameni. Otočil se a pohlédl do jejích krásných zelených očí, v nichž se utápěl.
„A to ti řekl kdo?“ šeptla mu teď pro změnu do ucha Maya, obešla ho (nenápadně se o něj otřela) a vešla dovnitř. Neji se zaradoval a šel za ní. Od té chvíle zářil jako sluníčko.
„Bratránku, máš být morous. Co se stalo, že se tak směješ?“ zajímalo Hanabi. Zaujal ji jeho blažený výraz, který nedokázal zakrýt.
„Ale nic,“ opáčil rádoby ledabyle. Ale každý poznal faleš v jeho hlase.
„Že s tím má něco společného Maya?“ prohodila Hinata šeptem k němu a Hanabi a podívala se na Mayu, která se o něčem dohadovala se Shizune.
„Tak mi zlepšila náladu… no a co?“ odsekl prudce Neji.
„A jak?“ optala se ho lišácky Hanabi.
„Uškrtím tě,“ slíbil jí Neji, ale to už k nim dorazila rozrušená Maya a s ní i Naruto a Sakura, kteří se drželi za ruce. Nedávno se dali dohromady. Konečně.
„Tak jdeme! Držím vám palce,“ usmála se na ně Maya a všichni společně vešli na pódium po tom, co je ohlásila Shizune. Tsunade už s tím totiž sekla (měla v sobě větší trochu saké).
„To zvládneme,“ usmál se na všechny Naruto.
„A co jinýho?“ odsekl Neji a vešel za třemi dívkami na pódium. Za ním šel Naruto.
„To zvládneme,“ mrkla na ně Maya a všichni se rozestavěli do svých pozic.

Celé vystoupení bylo jako sen a všichni za něj byli odměněni dlouhým potleskem. Pak se vrátili zpátky do zákulisí.
„Bylo to úžasný,“ usmívala se Maya na všechny zářivě a Naruto jí přizvukoval.
„Mohla jsem líp skákat…“ zamyslela se Hinata.
„Ale ne. Povedlo se ti to,“ namítla Sakura.
„Taky si myslím. Byli jsme super. Ale nejlíp to stejně vyšlo mě!“ dodala sebestředně Hanabi a pyšně se usmála.
„Každému z nás to vyšlo skvěle,“ opravil ji Neji.
„Pojďte, holky, jdeme se převléknout. Uvidíme se na slavnosti, kluci,“ pobídla své kamarádky Maya a všechny čtyři odešly.
„Do čeho se převléknout?“ nechápala Hinata a i ostatní se na Mayu stejně udiveně dívaly.
„Do normálního oblečení. Nevím, jak vy, ale dnes bych měla být elegantně oblečená. Tak jsem nám vybrala oblečení a nechala ho u Shizune,“ odvětila Maya. Její kamarádky se pak rozeběhly do té kanceláře. Znaly Mayin výjimečný vkus a byly zvědavy, co si na ně přichystala.
Kancelář byla odemčená, a tak hned vletěly dovnitř. Na skříni tam visely čtyři dlouhé ochranné pláště na šaty a ony se hned vrhly k těm, na nichž byla jejich jména a začaly odtamtud své šaty páčit. Maya tam přišla až tehdy, když si všechny prohlížely své šaty a nadšeně se jich dotýkaly, jako by nemohly uvěřit tomu, že v nich někam půjdou.
„Líbí se vám?“ optala se Maya kamarádek.
„Hrozně moc,“ usmála se na ni zářivě Sakura, zatímco Hanabi kývla a jako první skočila do vedlejší místnosti, kde se převlékla. Chvilku jí to trvalo, ale když vyšla ven, tak to stálo za to. Měla krásné světle zelené šaty, z jemňoučké látky, které měly lehce nabírané rukávy a sukni s volány dlouhou až na zem. Dětské Hanabi to moc slušelo.
„A teď já!“ zabrala si místnost pro sebe Sakura.
„Moc ti děkuju,“ poděkovala Hanabi své kamarádce a rozběhla se zpátky do sálu, kde byl každý překvapen její změnou.
Pak vyšla Sakura. V růžových minišatech se špagetovými ramínky, které byly vykládané jemně zelenkavými flitry. Moc jí to slušelo.
„Vypadáš skvěle,“ uznala Hinata, když kamarádku uviděla.
„Já vím. Díky, Mayo. Počkám na vás venku,“ řekla Sakura a vyšla před kancelář, kde na ně čekala. Maya zašla do místnosti, kam předtím i její kamarádky, zatímco Hinata zůstala tam. Už oblečená pak Hinata šla za Sakurou, před kterou se musela otočit a ona uznala že vypadá skvěle. V korzetových šatech, jejichž fialová barva postupně tmavla a širší sukně se krásně točila, když se otočila i Hinata, vypadala skvěle.
Ty dvě tam pak čekaly na Mayu. Ale když vyšla ven, tak ji nemohly poznat. Učesala si totiž vlasy, takže vzadu měla elegantní drdol a jen pár loken jí spadalo neposedně do očí. Vlasy měla stažené černými hůlkami s rudými proužky, které ladily s jejími šaty. Mayiny šaty byly dlouhé až na zem, ale užšího střihu a na pravém stehně měla pekelně vysoko rozparek. Byly temně rudé barvy, ale občas se po nich míhaly záblesky černé barvy. Zavazovaly se za krkem a záda měla Maya volná. Vypadala jako víla.
„Páni,“ vydechly Sakura s Hinatou zároveň.
„Neudělám vám tam ostudu?“ optala se jich Maya, elegantně se otočila a poupravila si rudé rukavice, které měla až po lokty.
„V tomhle oblečení nikdy,“ odvětila Sakura, vzala obě kamarádky pod paží a zavěšené do sebe se vydaly do přízemí, kde se nacházel sál. Prošly chodbou, až stanuly přede dveřmi. Na chvilku zaváhaly, ale pak Maya otevřela a ony vešly. Celá místnost zatajila dech.