Hra s osudem XVIII.

Gaara si v tu samou chvíli pomyslel, že jeho vlastní vnitřní vnímání – klidně se tomu dá říkat šestý smysl – ho opět nezklamalo, když mu připadala zvláštní. V tom samém momentu ho napadla ještě jedna věc a rozhodl se ji okamžitě prověřit. Aniž by komukoli cokoli řekl, učinil dva kroky dopředu. Šelmy, jak se ostatně dalo očekávat, okamžitě zareagovaly. Dvěma z nich z tlamy vyšlehl plamen a proti naší skupince letěly nyní dvě obrovské ohnivé koule. Nedostaly se k nim ale na bližší vzdálenost. Zarazily se totiž o neviditelnou bariéru tvořenou z vlastní chakry Mayu. To Gaarovi připadalo neskutečně zajímavé.

„Jak velký okruh ochranné bariéry jsi schopná vytvořit?“ zeptal se jí se zájmem.
„Tak velký, jak potřebuji. V podstatě,“ odpověděla mu Mayu, aniž by z cíle před sebou spustila zrak.
„Jsi také schopna pohybovat s touto bariérou?“ zajímal se dál Kazekage-sama.
„Ne, moje vlastní chakra je dávkována jen tak, že prostřednictvím Byaaka vytvářím statickou ochrannou bariéru určitého průměru. Teoreticky mohu obsáhnout libovolný počet lidi uvnitř, ale nesmí se pohybovat mimo tuto bariéru. Také nemám vyzkoušeno velké množství osob najednou,“ odpověděla mu opět dívka.
„Škoda. Mohli jsme se k nim přiblížit, ale takhle?“ zachmuřil se Gaara.
„Nebylo by nám to k ničemu. Pokud správně chápu jejich myšlenky, pak by s námi nekomunikovali, dokud nezničíme toho, kdo je ovládá,“ upřesnila Mayu. „Prostě zatím zůstaňte tady uvnitř a nechte to na mě.“
„Neříkej mi, že tam půjdeš sama?“ ozval se rozlobeně Naruto, kterému právě došlo, k čemu se chystá.
Mayu jen pootočila hlavu slabě jeho směrem: „Není jiná možnost. Musíš mi věřit, že se mi nic nestane a že to mám pod kontrolou. Věř mi.“
„Co máš za lubem?“ ozval se pro změnu Hatake.
Dívka pohlédla jeho směrem a odpověděla: „Vás k sobě nepustí a vlastně ani mě ne. Rozhodně ne přímo a bez boje a v tom to je. Řekněme, že vím, kam mám zamířit protiútok. Pokud budu dostatečně rychlá, mělo by to za chvíli přestat. Podmínkou ovšem je, že vy zůstanete naprosto v klidu. Rozumíte? Ani hnout!“ Chvíli čekala, a když se dočkala několikanásobného souhlasného gesta, sama jim přikývla.

Bělovlasý jounin z Listové využil momentu, kdy se k nim otočila zády, a bleskurychle si odsunul pásku z levého oka. Tohle rozhodně musel vidět svým sharinganem, protože začínal tušit, co se bude dít. Dost možná tu byl jediný, kdo měl aspoň ponětí, k čemu se chystá. A nemýlil se…

Mayu pozvolna a zdánlivě beze spěchu došla až na samotný okraj ochranné bariéry. Zde se zastavila a zavřela oči, což ovšem ostatní nemohli vidět, vždyť k nim stála zády. Soustředila se – pekelně se soustředila - a na strašlivý okamžik bylo všude kolem naprosté ticho. Dokonce ani písečné kočky nepokračovaly ve svém útoku. Dávno pochopily, že pokud se nepřátelé proti nim zdržují v jisté bezpečnostní zóně, že do ní neproniknou. Místo toho nyní sledovaly novou a mnohem zajímavější kořist. Byla jí ona tmavovlasá dívka, která stála notný kus před ostatními. Kdyby už nebyl za svoji ninjovskou kariéru Hatake zvyklý na ledasjaká překvapení, rozhodně by ho to, co viděl, překvapilo. A ne málo. Byl to jen záblesk a netrvalo to dlouho.

Pravděpodobně byl jediný, kdo měl díky sharinganu možnost to zaregistrovat. Mayu nemusela vytvořit jedinou ruční pečeť. Pouze vyslovila jediné jméno – Suzaku. Cožpak je to možné? Cožpak jí stačí k vytvoření jutsu pouze říct toto jediné jméno? Nemusí snad ručně vytvářet pečetě? Hatake pouze polknul a dál sledoval s naprostým úžasem dění před sebou. Všichni, kdož stáli právě za Mayu, mohli na vlastní oči nyní vidět, jak její postavu pozvolna obaluje jasně rudá chakra.

Největší šok to pravděpodobně způsobilo Narutovi, který tam stál s vyvalenýma očima a pusou naprosto dokořán. Neměl ale šanci cokoli říci nebo udělat. Mayu zvedla pravou ruku a v dlani se jí pozvolna vytvořila ohnivá koule. Neměla pravidelný tvar, naopak – připomínala rozdělaný oheň, v němž nezbedně poskakuje a proplétá se několik plamenů. Navzájem se mísí, prostupují jeden do druhého a zase se rozdělují, mazlí se spolu a bojují. Plameny nabraly určitou velikost a intenzitu a stabilizovaly se. Mayu otevřela oči a zahleděla se na šelmy před sebou. Dobrých deset patnáct vteřin je sledovala. Poté udělala krok před sebe a najednou se ocitla mimo bariéru. Následujícím pohybem poslala před sebe onu ohnivou střelu. Hatake zaregistroval, že záměrně, ale neznatelně mířila víc vlevo a ne na střed. Jen o fous přitom minula kočku, která stála úplně nalevo. Vzápětí se ozvalo zapraštění a všichni zahlédli osobu v černém dlouhém plášti, jak se řítí k zemi. Místo zvuku dopadajícího těla se ale ozvalo ono známé – PUF! - a na písek dopadl jen kus dřeva. Takže rozpoznal můj plán a použil náhradu, pomyslela si Mayu. Nebyla sem dost rychlá a on stihl uprchnout, pošeptala si pro sebe. V zápětí klesla na kolena k zemi. Vyčerpání si vybralo svoji daň v podobě náhlé a nekontrolované únavy. Bylo to celkem pochopitelné, když uvážíme, že po celou dobu musela svojí chakrou udržovat ochrannou bariéru a ještě vytvořit Suzakovým prostřednictvím ohnivou střelu. Naruto, aniž by přemýšlel nad důsledky svého jednání, se chtěl právě vrhnout k ní. Na poslední chvíli jej zastavil varovný a ostrý hlas Senseie.

„Stůj! Pořád jsou tam ty šelmy. Zbytečně neriskuj a počkej,“ zarazil ho jounin.
„Ale co Mayu?“ zeptal se nervózně hyperaktivní mladík.
„Nech to na mě, Naruto,“ ozval se pouze znovu Hatake.
Opatrně pak udělal jeden krok před sebe a pak ještě jeden. Nestalo se nic, takže usoudil, že písečné kočky proti nim nehodlají zaútočit. Nepředstíraly pouze klid, ony byly v klidu. Pokud je neohrozíme, napadlo ho, nebudou už dělat problémy.

„Teď už můžeš, Naruto. Ale žádné zbytečně zbrklé pohyby, jasné?“ řekl mladíkovi po pravici.
Oslovený se okamžitě vrhnul k dívce vpředu. Hatake jen odevzdaně zakroutil hlavou. „Jako bych mu před chvílí nic neřekl.“
„Musím uznat, že to, co sem viděl, bylo vskutku velice zajímavé,“ ozval se Gaara.
„Víc než zajímavé, to musím uznat i já,“ souhlasil s ním Kakashi.

Všichni společně pak došli k dvěma osobám kousek před nimi. Naruto právě pomáhal vstát Mayu a nebyl by to ale on, kdyby mu nepodjely nohy a neskončili oba znovu na zemi v písku. Místo vzteku nebo překvapení se ale oba pěkně nahlas rozesmáli a opět se začali sbírat a zvedat nahoru. Ostatní k nim mezitím došli.

„Řekl bych, že nejsem jediný tady, kdo si myslí, že máš velmi zajímavé a zvláštní schopnosti,“ promluvil klidným hlasem Kazekage Písečné vesnice.
„Ani bych neřekla,“ odpověděla mu na to Mayu klidným hlasem. „Každý z nás, jak jsme tady, umí něco unikátního a ostatním neobvyklého nebo netypického. Ty samotný,“ ukázala na Gaaru „ovládáš písek tak jako nikdo kolem. Slouží ti jako neproniknutelná ochrana a zbraň. Sensei Hatake je zase znám jako kopírovací ninja a je vlastníkem sharinganu. Kiba má unikátní čich a v kombinaci s Akamaruem umí leckterá jutsu. No a Naruta snad ani není třeba jmenovat. Podle mě máme prostě každý své jedinečné schopnosti, kterými jiní nedisponují. To ale nemusí nutně znamenat, že jsme divní, zajímavý nebo zvláštní. Prostě jsme to, co jsme a umíme, to co umíme.“

Gaarovi nezbylo než s ní souhlasit. Mírně se na ni usmál. Přesto by ho moc zajímalo, kdo to je a odkud pochází. Byla mu jaksi povědomá, ale nedokázal ji dost dobře nikam zařadit. Vzhledem mu tak trochu připomínala Hinatu a svým chováním a moudrostí zase Sakuru. Nakonec měla pravdu přinejmenším v tom, že je jedno, co jsou vlastně zač. Existuje řada mnohem důležitějších věcí. Aniž si toho stačili všimnout, písečné kočky mezitím zmizely a jejich přítomnost nebyla nikde kolem cítit. Vlastně tu byli již jen oni a nic víc. Už chtěl ostatním říct, že vyrazí zpět do vesnice, když si najednou všiml zvláštního amuletu na jejím krku. Ten už někde předtím viděl, to věděl bezpečně. Jen si tak vzpomenout. Mayu si všimla jeho pohledu a sama se podívala na svůj přívěsek. Podvědomě po něm natáhla ruku a promluvila ke Gaarovi.

„To je jediná připomínka mojí minulosti, kterou mám.“
„Velmi zvláštní amulet. Má nějaké jméno?“ zeptal se jí pouze Kazekage a dál sledoval fascinovaně neobvyklý tvar přívěsku.
„Ano, jeho jméno je Tengu no Yoru. Je to ale to jediné co vím.“
„Hm, takže temný anděl,“ pronesl Gaara automaticky.
„Jak to víš?“ zeptala se ho Mayu trochu překvapeně.
„Už sem ho totiž někdy dřív viděl, ale nemohu si vzpomenout kdy a v jaké souvislosti,“ upřesnil pouze.
„Asi bychom měli vyrazit zpátky do Písečné vesnice. Kdo si toho ještě nestačil všimnout, tak hrozba pominula,“ zasáhl do hovoru Kakashi.

Všichni se jako na povel otočili směrem, kde ještě před chvílí stály písečné kočky. Místo tří mohutných a majestátných tvorů tam ale bylo prázdno. Nebýt v písku ještě zbytky jejich stop, mohli by si myslet, že měli pouze halucinace. Podívali se po sobě a pak se skutečně vydali na cestu do vesnice.

Jejich návrat už byl očekáván. Prakticky u vchodu do vesnice nervózně hlídkovala Hinata a bylo na ní už z dálky poznat, že je celá nesvá a něco ji trápí. Když zahlédla naši skupinku, okamžitě se k nim vrhla. Viditelně se jí ulevilo, když zahlédla Mayu a poznala, že jí nic není.

„Děje se něco, Hinato?“ zeptal se jí udiveně Naruto. „Vypadáš, jako bys právě viděla ducha.“
Dívka viditelně zrudla, ale odpověděla mu: „Měla sem… měla sem tušení, že je Mayu v nebezpečí. Doufám, že se nic nestalo?“
„Eh, to se ti jen zdálo,“ mávl mírně Naruto rukou.

Naproti tomu Mayu se s mírnou nervozitou kousla do spodního rtu. Právě si potvrdila, že se stalo to, čeho se tak trochu obávala. Když totiž Hinatu zachránila, přeneslo se do Hinatina těla zřejmě i slabé množství její vlastní energie. Snažila se to sice ze všech sil potlačit a eliminovat, ale evidentně se jí to úplně nepovedlo. Hinata tak bude pravděpodobně schopná v budoucnu mnohem lépe vycítit, kdy je Mayu v nebezpečí, ale i to, je-li v její blízkosti. Zatím přesně nevěděla do jaké míry, ale nelíbilo se jí to o nic víc. Bude o tom muset zjistit mnohem víc informací, jakmile k tomu bude příležitost. Přikývla a pokračovala s ostatními do vnitřku vesnice. Nevšimla si, že si jejího zaváhání povšiml i někdo další. Jak by také mohla, vždyť byla hluboce zabrána do svých vlastních úvah a myšlenek. Ten někdo ale právě získal další důležitý poznatek do své sbírky. Skládal si z nich obraz o schopnostech a dovednostech jedné neobyčejné kunoichi.