Hra s osudem XIX.

Od naší akce v poušti uběhlo mezitím už pěkných pár dní, ale práce bylo pořád víc než dost. Bezprostřední ohrožení Písečné vesnice již sice pominulo, ale sabotáže nepáchaly mnoho zlé krve v okolních vesnicích. Kazekage vlastně celou dobu nedělal nic jiného, nežli cestoval mezi vesnicemi a snažil se vše uvést na pravou míru a nastolit zpět mír a pohodu. Při jeho výpravách ho vždy doprovázela i skupinka ninjů z Listové jako stráž, ale mnohem víc pro něho tito lidé představovali blízké přátele, které prostě měl rád po svém boku. Ať již byl ve skupince čtyř lidí kdokoli, nikdy nechyběli dva lidé. Pokaždé s ním šel Kakashi a ta neznámá dívka. Proč ho doprovázel legendární Kopírovací ninja, bylo víc než jasné. Jeho znalosti a dovednosti prostě byli příliš neocenitelné než, aby je mohl Gaara ignorovat. Naproti tomu Mayu s ním byla hnedle ze dvou důvodů. Za prvé si to takto výslovně přál Hatake a za druhé mu prostě její přítomnost byla víc než příjemná. Byť toho mnoho nenamluvila, nebylo-li třeba mluvit, byla to příjemná, milá a vzdělaná společnice. Zajímala se o mnohé věci a velmi živě se také zajímala o lidi kolem sebe a o jejich osud. Překvapivě byl rozsáhlý také okruh jejích znalostí z historie Písečné vesnice a tak si společně s Gaarou měla vždy o čem vyprávět, když je náhodou zastihla někde po cestě noc. To pak obvykle seděli u ohně, pili vynikající čaj a živě si vykládali o všem možném. Kazekage Písečné vesnice obvykle v tuto dobu zapomněl na fakt, že je hlavním představitelem mocné vesnice a že by se měl chovat mnohem důstojněji svému stavu a jednal prostě jako každý jiný mladý člověk. Při poslední takové cestě byl v týmu také Baki. Také tentokrát se jejich jednání protáhlo déle než by Gaara očekával a oni tak opět museli přenocovat v poušti. Stejně jako již mnohokrát předtím si Gaara s Mayu uvařili vynikající čaj, sedli si naproti sobě co nejblíže k ohni a začali si o něčem povídat. Baki je zamyšleně pozoroval, takže ani nezaregistroval, když se k němu připojil Hatake.

„Ona je vážně dost zvláštní. Co říkáš?“ zeptal se pouze muže vedle sebe.
„Velmi zvláštní,“ odpověděl napůl úst Baki a dál vytrvale sledoval Gaaru, který se právě něčemu velmi vydatně zasmál. „Ani si neumím představit, kdy jsem předtím viděl Gaaru se smát. Je teď tak bezprostřední a veselý. Neuvěřitelné.“
„To je její práce brachu. Inu tomu se říká pravý dar a síla mládí,“ poznamenal pouze vedle něho Kakashi.
„Mám o Gaaru obavy, Kakashi. Co se s ním stane, až odejdete?“ pronesl pouze zadumaně Kazekageho dřívější Sensei.
„To nevím, ale mohu ti slíbit, že mu Mayu neublíží. Ona je dost podobná Narutovi. Ten hyperaktivní trouba také umí z každého ve svém okolí udělat svého přítele a pomoci mu, když je to potřeba.“
„Obávám se, že na to je už pozdě. Pokud vidím správně a nepletu se ve svých odhadech, tak mu Mayu ublíží, ať chce nebo ne,“ pronesl Baki pouze nazpátek.
„Jak to myslíš?“ zeptal se ho zvědavě Hatake.
„Ty, který vlastníš sharingan, nevidíš tak zřejmou věc?“ podivil se Baki pouze. „Podívej se na Kazekageho pozorně a uvidíš to sám. On se do ní zamiloval, Kakashi.“

Skutečně musel bělovlasý jounin z Listové vesnice uznat, že má Baki nejspíš pravdu. Mladý Kazekage byl najednou úplně jiný než jak si ho pomatoval. Setkání a boj s Narutem ho sice proměnili, ale ani to nebylo tak intenzivní jako nyní, když se setkal s Mayu. Když se teď díval na dívku naproti sobě, jeho oči doslova zářily jako drahokamy. Věčně zachmuřená a zdánlivě přísná maska v obličeji v její blízkosti opadla. Smál se teď tak, jako si naprosto nikdo z jeho okolí nepamatoval. Choval se přirozeně jako každý mladý a šťastný člověk. Byl s někým, s kým mu bylo moc dobře a ta osoba s ním byla evidentně také ráda. Hatakeho to najednou zasáhlo, možná víc než si chtěl sám připustit. Došlo mu, co měl Baki předtím na mysli.

„Už ti rozumím, ale na cokoli je již moc pozdě. Musíme je nechat, ať si to vyřídí sami mezi sebou,“ pronesl tiše. „Jedno ti ale mohu stoprocentně slíbit, Baki. Jakkoli to nebude možná Gaarovi příjemné, neublíží mu to tak, jak by se mohlo zdát. Mayu ho nemá ráda o nic víc než Naruta nebo kohokoli jiného, to mi věř.“
„Jak to můžeš vědět?“ podivil se Baki.
„Prostě to vím. V tomto mi musíš věřit,“ pronesl pouze jounin z Listové šeptem.
„Toho jsem se bál, Kakashi. Gaara je teď tak šťastný jako nikdy předtím. Doufám jen, že to na něm nezanechá následky a opět se nestáhne do sebe jako předtím.“
„Neboj se o něj. Jak znám Mayu, neudělá nic, aby ho zranila. Přestože zřejmě zhatí jeho naděje, nakonec to dopadne dobře. Gaara se přesto možná přenese mnohem rychleji nežli bychom my oba čekali. Koneckonců zůstane mu takový přítel, který nikdy nezklame. Jejich pouto nakonec bude tak silné, že případné odmítnutí nebude Gaarovi vůbec vadit.“
Baki pouze jeho slovům přikývnul a dodal: „Pevně doufám, že máš pravdu. Doopravdy v to moc doufám.“

Uplynul nějaký ten čas a mě se vlastně ani nechtělo vstávat od ohně. Tak moc dobře se mi s Gaarou povídá. Nechápu, jak mohl být kdy jiný než teď, ale každý v Písečné přísahá, že to takto nebylo vždy. Dokonce se ho prý dost dlouhou dobu obávali a viděli v něm pouze zbraň Písečné vesnice, kterou stvořil Čtvrtý Kazekage. Jeho vlastní syn byl pro něj pouze nástrojem, který mohl ovládat a zničit tak případně všechny ostatní vesnice. Neskutečné! Tolik bolesti a zrady už v tak raném věku a od těch nejbližších. Nejspíš bycom tu nikdy neseděli nebýt jednoho mladíka, s nímž se Gaara setkal během chouninských zkoušek. To on ho donutil přemýšlet nad takovými věcmi jako je přátelství, touha bojovat a chránit lidi, které mám rád a tak podobně. Jakmile se jí přesně vybavila tvář Naruta, usmála se.

„Neříkej mi, že sis zase vzpomněla na toho troubu, Mayu,“ promluvil co nejtišeji Gaara.
„Ano,“ dolehla k němu prostá a jednoduchá odpověď.
„Tak ona tu sedí s hlavním představitelem Písečné vesnice a přitom myslí na takového troubu. To je prostě neskutečné,“ promluvil jakoby pohoršeným tónem Kazekage.
„Ale, Gaaro, jen se nedělej. Já vím moc dobře, že i tobě Naruto schází,“ usmála se dívka.

Byla to pravda. Skutečně mu Naruto mnohokrát scházel a to docela hodně. Rozhodně víc než by si kdy sám pomyslel. Bylo to takové třeštidlo, které jedná zbrkle, do všeho se žene bezhlavě a víc řve, než klidně mluví. A přesto v něm bylo něco zvláštního. Prakticky z každého okolo si dokázal vcelku bez námahy udělat přítele. Museli jste být hodně špatný anebo nepolepšitelný člověk, aby se na vás naštval. To pak obvykle komentoval slovy, že vám to či ono prostě nemůže nikdy v životě odpustit. Ale naprosto nic na světě ho nedonutilo vzdát to předem, a pokud to bylo aspoň trochu možné, pokusil se vás zachránit.

Gaara nechápavě zakroutil hlavou a poctivě musel přiznat: „Máš pravdu. Kolikrát mi schází a hodně. Bůh mi pomáhej, dokonce i teď mi tu chybí a to mám vedle sebe tebe. Nebo možná právě proto. Víš co, myslím si, že až jednou odejdete, budu si chvíli připadat neskutečně ztracený. Už tak bude zlé, že zase přijdu o jediného člověka, který ví přesně, co jsem byl a čím vším sem si kvůli tomu prošel. Tentokrát to ale bude jiné. Ztratím i tebe a to bude hodně bolet…“
„Tak vidíš a ty ses mi divil, že sem si na něho vzpomněla,“ pronese Mayu a přitom taktně přejde skrytou poznámku v jeho slovech.

Slyšela ji moc dobře a ví, že pokud se neplete, bude s tím muset brzo něco udělat. Raději dříve nežli později. Pak by to totiž mohlo bolet mnohem více a to by si pro Gaaru rozhodně nepřála.

„Ty, Mayu…“ promluví mírně nejistým tónem Kazekage.
„Teď ne, prosím,“ skočí mu dívka rychle do řeči. „Musíme se dostat zpět do vesnice a pak si promluvíme. Slibuju! Kdybys mne nyní omluvil, půjdu trochu trénovat. Ne že by mi vadilo, dělat ti doprovod, ale obvykle všechno zvládneš svým vlastním taktem a kouzlem osobnosti, takže pro nás není žádná práce. Takto brzo zlenivím a vyjdu ze cviku, když nebudu aspoň poctivě trénovat. Snaž se trochu prospat, ju?“

Gaara jen zachmuřeně sledoval, jak odchází stranou. V jeho nitru se pozvolna usídlovalo jisté podezření, které se mu pranic nelíbí. Tak mám dojem, že tohle jsem projel na celé čáře, pomyslí si. Přivře oči a dovolí si ten nebývalý luxus být trochu nepozorný vůči okolí. Ani ne za minutku je znovu otevře, ale po dívce není již ani stopy. Ví, že se jí nic nestane, ale i tak je to zvláštní pocit. On, Písečný Gaara, kdysi největší a nejstrašnější zbraň Skryté Písečné, byl poražen a přitom nezacinkal ani jediný kunai. Je to vůbec možné?

Napravo od tábora, skryta před ostatními se právě Mayu snaží ze všech sil vyvolat a udržet toho posledního, jehož schopnosti v sobě objevila. Jenže přivolat nebo spíš plně ovládnout Seiryuu se jí jaksi stále nedaří. Není to soustředěním – to je stejné jako když se snaží přivést Byakka nebo Suzaku. Problém musí být prostě někde jinde, ale za nic na světě nemohu přijít na to kde, uvažuje pro sebe.

„Vidím, že ho pořád neovládáš,“ ozve se najednou známý hlas kousek od ní.
„Ne. Ať dělám, co chci, nedaří se mi to vylepšit. Zvládnu ho přivolat a udržet, ale maximálně na deset minut. Pak se něco prostě zlomí a on zmizí,“ odpoví popravdě dívka.
„Ukaž,“ pronese k ní bělovlasý jounin.
„Hai, Sensei, ale chvíli mi to bude trvat. Zkouším to už poněkolikáté a docela mne to vyčerpává,“ odpoví mu Mayu.
„Nevadí, já nikam nespěchám,“ odpoví jí muž, který ji právě sleduje oběma svýma očima. Jedno z nich má jeho přirozenou barvu a tvar. To druhé pak je přetnuto v polovině velkou jizvou a samotné oko je tvořeno legendárním sharinganem.
Mayu se neudrží a zeptá se ho: „Jaké to je vidět každý pohyb dříve nežli ho protivník stihne udělat?“
„A jaké to je přivolat obrovského tygra společně s fénixem?“ odpoví jí Kakashi otázkou.
„Sensei, vy mi nic neusnadníte, že ne?“ řekne Mayu a dívá se mu upřeně do očí. Odpovědí je jí pouze záporné pokynutí hlavou a významné povytažení levého obočí. „Tak dobrá, jdu na to.“

Hatake nyní sleduje dívku před sebou, která se snaží soustředit tak, jak je to jen možné, stejně jako on na ni. Vím, že to bude stejně rychlé, jako když přivolává Byakka nebo Suzaka, připomene si v duchu. Kromě jiného pravděpodobně opět nepoužije jedinou pečeť, ale pouze zavolá jeho jméno. Hluboký nádech a stejně hluboký výdech a hned několikrát za sebou. Poté se mírně rozkročí, pravou ruku zvedne nad hlavu a levou zastaví přibližně v úrovni srdce. Palec, ukazovák a prostředník směřují vzhůru, ostatní prsty jsou ohnuté do dlaně. Opět hluboký nádech a výdech. V příštím momentě Mayu vydechne tak tiše, jak jen je to možné jedno jediné jméno. Seiryuu! Kakashi pak jen sleduje s němým, ale dobře maskovaným úžasem, jak se kolem jejího těla rozlévá jasně namodralá energie. Není to stejné, jako když vidíte obvyklou vaši chakru. Tato modrá je jako ta nejčistší křišťálová voda. Souběžně s tím se za ní začíná jasně tvořit a formovat obrovský čínský drak. Mocné zvíře zdánlivě vyrůstající z ničeho a pozvolna nabývající tvaru a jasnosti. Souběžně s přibývající velikostí drak také narovnává hlavu. Nakonec tu před Hatakeho zrakem stojí velice impozantní, ale nesourodá dvojice. Drobná a jemná dívka společně s mocným a monumentálním čínským drakem za ní v pozadí.

Jounin jasně vidí, jak se Mayu na čele perlí kapičky potu. Bere jí to víc chakry než mi přiznala, pomyslí si v duchu pro sebe. I tak ovšem musím uznat, že je to neskutečná podívaná. Mám pocit, že její schopnosti mne nikdy nepřestanou udivovat a také mne nikdy neomrzí. Fascinovaně dál sleduje svým sharinganem vše co se odehrává uvnitř jejího těla, ale i kolem něj. Technicky vzato, je i tentokrát vše provedeno naprosto precizně, nebo si to přinejmenším Kakashi myslel. Zatraceně, vždyť doposud neznal nikoho, kdy by byl schopen přivolat kteroukoli z bájných bestií a ona ovládá dvě a na třetí usilovně pracuje.

„Tohle je maximum, co momentálně zvládnu, Sensei,“ promluví dívka s jasně patrnou námahou a únavou v hlase.
„Dobrá, myslím, že pro dnešek bys toho mohla nechat. Jsi už hodně unavená a takto se nikam nedostaneš,“ snažil se ji uklidnit Kakashi.
„Vlastně ani nevím, jaké schopnosti mi jeho moc propůjčí nebo co mi umožní. K tomu jsem se ještě nedostala,“ prohlásí zmateně Mayu.

Víc toho už nestihne říct, protože vynaložené úsilí a množství odčerpané chakry si na ní vybere svou daň. Nebýt toho, že Kakashi jasně rozpoznal nastupující příznaky její typické únavy, upadla by Mayu zcela jistě na zem. Takto se pouze zřítila svému Senseiovi do náruče. Je to s ní stejné jako s Narutem, když to přežene, napadne ho, ale víc se tím už netrápí. Místo toho jí podebere druhou rukou pod koleny a zvedne si ji do náruče. Mírně si ji nadhodí a opět ho udiví, jak je drobná a lehká. A přesto se v ní skrývá taková síla, napadne ho. Mayu se teď hlavou opírá o jeho taktickou vestu, což není zrovna pohodlné, ale jí je to určitě jedno. Spí. Tvrdě spí. Navíc pokud se Kakashi neplete, pak ještě nějakou tu hodinku i spát bude. Obrátí se o devadesát stupňů na sever a vydá se i s nákladem ve svém náručí, zpět k ostatním do tábora. Po cestě přemýšlí o tom, proč se jí nedaří udržet draka a využít jeho schopností. Jeho samotného by moc zajímalo, co všechno zrovna tato bestie umí. Pokud ho jeho paměť neklame, pak každé zvíře symbolizuje nějaký ten živel. To by pak ale znamenalo, že Mayu nyní umí na naprosto jiné úrovni, nežli se doposud domníval, ovládat oheň a vítr. Suzaku je fénix a již samotná jeho podstata je symbolem ohně. Naproti tomu Byakko bude vítr. Matně si vzpomněl, že v poušti, když ho vyvolala na obranu před písečnými kočkami, pocítil sotva znatelný závan svěžího větříku. Seiryuu by pak podle zabarvení energie, kterou jí propůjčuje během jeho přivolání, mohl být symbolem vody. Mohlo by být neskutečně zajímavé, co by s ním dokázala provést zde v poušti.

„Jenže na to si budu muset ještě nějaký ten čas počkat. Pokud to vůbec kdy zvládne,“ promluví potichu sám k sobě Kakashi.

Na dohled už má ohně tábora, stejně jako postavy lidí. Vidí Gaaru, který právě zaznamenal bezvládné tělo v jeho náručí a běží k nim.

„Co se stalo?“ volá na něj z dálky Gaara.
„Nebojte se, jen to přehnala s tréninkem a je k smrti unavená. To je celé,“ snaží se uklidnit Kazekageho, stejně jako ostatní.

Pozvolna s ní dojde k ohni, kde má Mayu svoje věci, a složí ji na zem do přikrývek přichystaných na spaní. Chvíli si ji prohlíží a bedlivě zkoumá její ve spánku tak poklidný výraz v obličeji. Pak otočí svůj zrak ke Gaarovi, který již dřepí s hrnkem čaje vedle ní a usilovně ji pozoruje.

„Neboj se o ni. Vážně to jen přehnala a vydala velké množství chakry najednou. Bude ještě pěkných pár hodin spát, ale bude v pořádku a pohodě. Také bychom se měli vyspat, ať nabereme sílu na zítřejší den,“ promlouvá k němu Hatake.

Gaara mu jen odpoví sotva znatelným přikývnutím hlavy. Kakashi se nakonec obrátí směrem ke svým vlastním věcem a odejde. Pochopil, že mladý Kazekage dnes v noci nebude zcela určitě spát. Přestože jeho nitro již nějakou tu dobu nesužuje duch Shukaku, nepoddá se dnes spánku ani na moment. Místo toho bude sedět u ní a střežit její vlastní klidný spánek. Jako by to bylo potřeba, pomyslí si Kakashi. Ponechá to ale bez komentáře a místo toho se sám uvelebí ke spánku. Vzhlédne k noční obloze a uvědomí si, jak moc mezitím pokročila noc. První hvězdy začínají ustupovat a za pár hodin se začne rozednívat.