Hra s osudem XVII.

Po menší odmlce vyplněné psaním jiných poviděk je tu další dílek. Naše milá Mayu se tentokrát dostane s ostatními do Písečné a musí vyrazit na pomoc Gaarovi do pouště. Co se tam děje a jak to bude probíhat nebo co si předtím řeknou Kakashi s Bakim, tak to už si musíte přečíst sami.

Nakonec jsme do Pisečné dorazili jen s mírným zdržením, což nebylo až tak strašné vzhledem k tomu, co bylo původcem toho všeho. Ihned po našem vstupu do vesnice nás očekávala většině z nás známá dvojice - Baki a Kankurou.

„Jsem rád, že jste konečně dorazili. Doufám, že jste po cestě neměli žádné problémy. “ Přivítal nás Baki.
„Víceméně ne.“ Odpověděl mu Hatake a naznačil, že zbytek vysvětlí později.
Jounin s šátkem, který mu překrýval prakticky polovinu obličeje, pouze přikývnul na znamení souhlasu. Kankurou si mezitím prohlížel všechny ostatní členy této výpravy. Plus mínus je všechny znal z dřívějších akcí, tedy až na jednu dívku. Byla mu něčím povědomá, ale za nic na světě si nedokázal vzpomenout čím a tak to raději pustil z hlavy.
„Kde je Kazekage-sama?“ Zeptal se Hatake. „Podle pokynů naší Hokage-sama to byl jeho nápad a výslovné přání, abychom se dostavili. Tak bych rád věděl, co se děje.“
„Gaara je asi tři hodiny na sever odtud a snaží se vyřešit jeden nepříjemný problém.“ Promluvil tentokrát Kankurou.
„Problém?“ Zazněla prostá otázka od nepsaného velitele této naší mise.
„Vysvětlím to.“ Odpověděl mu Baki a vzal si bělovlasého jounina z Listové kousek stranou. Stihl však ještě věnovat Kankurovi krátký a káravý pohled. Ach to zbrklé mládí, pomyslel si. V jeho pohledu bylo jasně patrné, že jeho student neměl pospíchat a že unáhleně podal neúplnou nebo minimálně nepřesnou informaci. Jeho vlastním krédem přitom bylo, že poloviční pravda nebo neúplná pravda je pořád jen dezinformace, ať na to koukáme z jakéhokoli úhlu pohledu. A Kankurou to už dávno měl vědět. Ten místo toho vyjádřil svůj nesouhlas pouze mírným zasyknutím a zamračením se, ale to bylo také vše.
„Tak co se tady děje?“ Zeptal se ho muž známý široko daleko také jako kopírující ninja. Jeho pověst ho mnohdy předcházela jako stín a on sám už to přestal dávno řešit.
„Máme tu poslední dobou nějaké problémy. Napadají nás a sabotují naše jednání v blízkém okolí, ale i jinde. Hatake, jsou to cílené útoky a mají pouze jediný cíl. Vyvolat v okolních vesnicích podezření, že je Písečná opět na válečném tažení, jako tomu bývalo dřív než se stal Gaara v naší vesnici Kazekagem. A kromě toho je tu ještě ten problém s „písečnými dravci“. Vysvětlil mu v kostce Baki.
„Písečnými dravci?“ podivil se druhý muž.
„Poslední dva měsíce přepadají naše karavany. Nedá se toho moc říct, protože nikdo nikdy nevidí, kdo zatím je. Tedy až na takovou drobnost. Všichni, kdo přežili svorně tvrdí, že viděli písečné dravce. Víc jsme z nich nedokázali dostat ani za nic. Nakonec jsme tam poslali naše specialisty na sledování, kteří se vydávali za další zásobovací karavanu. Přežila jich jen polovina, ale upřesnili jsme informace. Ve skutečnosti se nejedná o žádné písečné dravce, ale šelmy. V historii vesnice se objevuje zmínka o Legendárních pouštních kočkách.“ Vysvětlil obratem Baki.
„Hm, pokud vím, tak pouštní neboli písečná kočka měří asi 30 cm na výšku, na délku má kolem 50 cm a váží něco málo kolem 3 kilogramů. Jak může něco tak malého ohrožovat tolik lidí anebo je dokonce zlikvidovat?“ Podivil se nahlas Kakashi.
„Řekl jsem snad, že v historii se píše o Legendárních pouštních kočkách, ne?“ Oponoval mu opět Baki. „Podle dostupných pramenů se v tomto případě jednalo o výskyt tří exemplářů naprosto unikátních zvířat. Všichni tři byli totiž hybridy mezi svým druhem a mezi tygry. Od obou dvou druhů získali naprosto unikátní vlastnosti a žádné slabosti. Vzhledem připomínali písečné kočky, ale vzrůstem spíše tygry. Píše se, že tito tvorové byli osobní miláčkové posvátného ducha pouště. Kromě jiného byli také strážci Vzdušné Svatyně, kde byl zapečetěn a uvězněn démon Shukaku.“
„Zajímavé, to zní mnohem lépe než bych čekal. Jak je možné, že se objevili tady?“ Zeptal se ho Kakashi.
„To nikdo neví. Nakonec to došlo tak daleko, že se tam vypravil sám Gaara, aby to prověřil a případně se pokusil o nějaké jednání. Nedal si to vymluvit a odešel dnes ráno, ale doposud neposlal žádnou zprávu. Mám tu pro vás jen jeho pokyn, že pokud dorazíte dnes, máte se za ním vypravit. Místo, kde ho najdete je tak tři hodiny severně odtud. Zbytek se má rozdělit na dvě skupiny, z nichž jedna má zůstat tady s námi a druhá má jít na pomoc Temari, která střeží strategické místo na hranicích. Rozdělení jednotlivých týmů prý plně ponechá ve tvých rukou. To je vše.“ Dokončil své Baki. Pak již pouze pozoroval muže před sebou, jak přemýšlí.

A bělovlasý ninja skutečně přemýšlel a to velmi usilovně. Přemýšlel nad tím, koho si vezme s sebou on, koho poslat s Gaiem za Temari a koho ponechat s Kurenai tady. Jediné, co věděl jistě, bylo to, že tady musí zůstat Hinata. Byla ještě přeci jen oslabena po tom, co prožila a nemusela by situaci v poušti zvládnout nejlépe. Tady bude přeci jen platná nejlépe. Dobrá. Tak jdeme na to, myslím, že jsem na to přišel. Pomyslel si a pozvolna se otočil k ostatním.

„Takže, poslouchejte všichni,“ řekl pouze jejich směrem a pokračoval „musíme přerozdělit skupiny. Nemám čas nic moc přesně vysvětlovat a rozhodně ne dvakrát, tak dobře poslouchejte. To platí hlavně pro tebe Naruto. Podle informací, které mi Baki sdělil je Kazekage-sama na severu v jedné nebezpečné situaci. Jeho výslovným přáním je, abych se k němu připojil. Půjdu já jako vedoucí skupiny a společně se mnou Naruto, Mayu a jelikož budeme potřebovat opravdu dobrého stopaře tak půjde i Kiba s Akamaruem. Druhá skupina se pod vedením Gaie vydá na pomoc Temari na hranice, kde to je vám vysvětlí za chvíli Baki nebo Kankurou. Společně s tebou Gai půjde Neji, Tenten a Shino jako druhý vynikající stopař. Zbytek zůstane ve vesnici pod tvým vedením Kurenai. Jste tu jako záloha anebo případně posila. A Sakuro, dřív než začneš protestovat, potřebuju tě tady, kdyby se někomu něco stalo, budou třeba tvé léčitelské schopnosti a tady máš všechno, co bys mohla potřebovat.“ Rozdělil bleskově nové úlohy Kakashi. Nečekal žádnou odpověď, kromě souhlasného přikývnutí, kterého se mu taky dostalo.

Kankurou stál bokem a jen v tichosti žasnul nad tím, jak bleskově dokázal bělovlasý jounin z Listové přeskupit původní týmy. Podle nových parametrů byl v každé skupině někdo s unikátní vrozenou schopností jako je sharingan nebo byakugan. Dále každá skupina obsahovala vynikajícího stopaře, specialistu na boj zblízka a stejně tak na dálku. Podíval se směrem ke Kakashimu, kolem něhož se už shromáždil jeho nový tým. Napadlo ho, jaké místo v jejich týmu zastává asi ta dívka. Pak se ale obrátil na Naruta a promluvil na něho.

„Uzumaki Naruto – dej pozor na Gaaru, prosím. Není to jen náš Kazekage, ale hlavně je to můj mladší bráška.“
Hyperaktivní blonďák se na něho zeširoka zazubil, zvedl palec pravé ruky vzhůru a pak prostě řekl: „To se vsaď!“
„Fajn, tak vyrážíme. Máme před sebou asi tři hodiny cesty. Ve skutečnosti to záleží na Akamaruovi a na tom, jak rychle zachytí pach Gaary. Kibo?“ Promluvil ke svému týmu Kakashi. Na tuto práci chtěl původně povolat Pakkuna, ale když tu měl pověstný vynikající stopařský tým z Listové, bylo by to zbytečné. Vlastně nenašel jediný důvod proč je nezaměstnat a sobě neušetřit aspoň nějakou práci.
„Bez problémů, že Akamaru.“ Zahalekal zpátky pouze střapatý mladík s charakteristickými znaky klanu ve tváři.
„V tom případě vyrážíme a vy dva jdete výjimečně v čele.“ Uzavřel přípravnou část jounin. Naposledy se otočil na Gaie a Kurenai, aby také i jim popřál štěstí a pak už se celá skupinka vydala po svém.

Akamaru s Kibou byli skutečně vynikající a sehraná dvojice. Cesta jim trvala teprve půldruhé hodiny, když kousek před sebou zaslechli dunivé zvuky. Naruto tyto divné zvuky znal až moc dobře. Byl to Gaarův písek, který využíval během boje jako zbraň, ale i jako svoji obranu. Přidal podvědomě na tempu a v duchu myslel na Gaaru a na to, že snad není ještě pozdě.

„Uklidni se Naruto, spěch nám teď nepomůže. Nevíme s čím nebo proti čemu vlastně bojují a nebylo by dvakrát rozumné se tam jen tak vřítit.“ Zalhal mírně Kakashi-sensei, ale takovým způsobem, že mu to všichni uvěřili. On jediný z té skupiny měl jakous takous představu proti čemu asi Gaara a ostatní tam stojí.

Po dalších pěti krocích překonali poslední písečnou dunu a před nimi se rozprostřel pohled na situaci dole. Asi padesát metrů od nich stál Gaara spolu se skupinkou svých mužů a nějakých 10 metrů před nimi byli tři šelmy. Svým rozestavením připomínali trojspřeží, ale nestáli na místě. Boční dva tvorové se celým svým tělem pohybovali do stran a prostřední z nich hýbal pouze přední částí svého těla. A vždy jen o jeden maximálně dva kroky doprava nebo doleva. Nic víc a nic méně. Jinak byl klid anebo se to přinejmenším naší skupince takto jevilo.

„Co to u všech čertů je?“ Podivil se Naruto tomu, co před sebou v dálce viděl.
„Legendární pouštní kočky.“ Odpověděl mu prostě jeho Sensei.
„Co?“ Zeptal se hloupě blonďák znovu jako by ho neslyšel.
„Počkej si a uvidíš sám.“ Odsekl mu jounin pouze nazpátek a vydal se jako první blíže ke skupince mužů dole pod nimi.
„Gaaro – Gaaro.“ Hulákal už z dálky na svého přítele Naruto.

Dotyčný pootočil hlavu a podíval se na ně. Ulevilo se mu, ale nikdy by to nedal najevo veřejně. Byl rád, že tam vidí Kakashiho, protože hlavně jeho schopnosti právě teď hodně potřeboval. Nechtěl riskovat zranění svých lidí – ani v nejmenším. Zároveň nevěděl přesně, proti čemu stojí, ale na těch šelmách před ním bylo něco zvláštního. Nevěděl, co to je, ale cítil to tak a jestli ho během jeho dosavadního života něco nezklamalo, bylo to jeho vlastní vnitřní vnímání a pocity. Zároveň ho svým způsobem uklidnilo, když uviděl Naruta. Bylo to zvláštní, ale tento mladík vyvolával v lidech kolem sebe prazvláštní pocit jistoty a klidu. Pro své blízké byl ochoten udělat prakticky cokoli a bojovat pro ně do posledního dechu. Ty, na nichž mu skutečně záleželo, byl ochoten chránit za každou cenu. Stačil si všimnout ještě dalšího mladíka s ninja-psem. Výborně, to se může také velmi hodit. A pak tam s nimi byla ještě dívka, kterou ovšem neznal. Nevadí, řekl si, protože věděl, že její přítomnost má určitě svůj důvod. Kakashi měl jasné instrukce přijít osobně a vzít si s sebou lidi, kteří budou užiteční. Gaara nepochyboval o tom, že bělovlasý jounin z Listové vesnice, splnil tento pokyn beze zbytku.

„Ahoj Gaaro.“ Pozdravil ho trochu udýchaným hlasem Naruto, když stanuli vedle něho.
„Tak jaká je situace Kazekage-sama.“ Zeptal se ho pro změnu Kakashi.
„Věc se má takto,“ začal Gaara „ty šelmy před námi napadají každou karavanu, která opustí brány Písečně a vydá se tímto směrem. Nevíme důvod a není možné zjistit nic moc podrobnějšího. Toto místo je nejbližší možná vzdálenost, na kterou se lze dostat. Pokud se přiblížíme byť jen o krok, tak zaútočí.“ Dodal pouze, a aby přidal svým slovům na vážnosti a přesvědčivosti, pohnul se směrem dopředu. Téměř okamžitě následovala protiakce v podobě útoku šelem po stranách. Nejednalo se ovšem o obvyklé zaútočení, které by se dalo od nich očekávat. Místo toho se každé z nich pootevřela tlama a kromě toho, že odhalili dvě pravidelné řady plné špičatých a zřejmě i velmi ostrých zubů jim z nich vystřelila také masa ohnivé energie. Ta posléze venku nabrala tvaru velké ohnivé koule, která se bleskově a nezadržitelně řítila jejich směrem. Gaara stáhl svoji nohu zpět a klidně sledoval situaci před sebou. Věděl, že jeho písek zasáhne a s dunivým zvukem odrazu odvrátí katastrofu od něho i všech kolem. A tak se také stalo. Zvuk nestačil ani pořádně odeznít, když se písečná vlna, která je bránila, svezla zpátky k zemi a zmizela. „A takto to pokračuje už notnou chvíli. Nedá se s nimi mluvit, nedá se s nimi vyjednávat. Řeči zvířat nerozumím, ale i kdyby, nemyslím si, že by mi něco pověděli. Jakmile se hneme jejich směrem, prostě rovnou a bez varování zaútočí. Jednotlivě nebo všichni naráz. Ti po stranách nebo na střídačku s prostředním. Není v tom žádný systém.“
„Je zvláštní, že nás nechali přijít až k tobě naprosto bez problémů.“ Zeptá se ho Hatake.
„Pokud někdo nechce projít přes ně dál, nějak je to nezajímá.“ Odpověděl mu Kazekage Písečné vesnice. „Ale něco se mi na nich nezdá. Něco nesedí a není tak, jak by mělo.“
„Jak to myslíš?“ Zeptal se ho jounin.
„Tak se na ně na chvíli pořádně podívejte. Připadají vám jako spokojené šelmy? Mají takový výraz dravci, kteří si hrají se svou kořistí? Nemyslím si to. Já sám bych měl lépe než kdokoli jiný vědět, jak se chová a jak jedná šelma, která se ocitla tváří v tvář své kořisti. Sám jsem byl dlouhou dobu bestií.“ Doplnil Gaara předchozí fakta.
A skutečně. Když se Kakashi Hatake pozorně zahleděl na písečné kočky před sebou pod vlivem těchto informací, došlo mu, že něco v jejich pohybech a chování je zvláštní. Něco bylo špatně. Jako by se pohybovali nikoli o své vlastní vůli, ale pod vlivem někoho jiného. Jako by někomu sloužili pouze jako obrovské, nespoutané a nebezpečné loutky v jeho neurvalé a arogantní hře.

„Oni nejednají o své vlastní vůli. Někdo je řídí a dává jim rozkazy.“ Pomluvila tentokrát Mayu.
„Přesně tak.“ Souhlasil Gaara. Pozorně si dívku prohlédl a pak jen doplnil: „Takže co navrhujete, že podnikneme.“
„Zvíře dokáže plně pochopit jen jiné zvíře.“ Promluvil okamžitě Hakate a významně se podíval na Kibu a jeho psího partnera.
„Ne, to bude zbytečné Sensei. Nebudou ho poslouchat a nebudou s ním vyjednávat. Jejich útok s Akamaruem, jakkoli je tvrdý a účinný, nebude tady nic platný. Pouze se vystaví nebezpečí.“ Promluvila okamžitě Mayu. Moc dobře věděla, že i Kiba dokáže jednat impulzívně a zbrkle. Stejně jako Naruto.
„Tak co navrhuješ?“ Zeptal se jí Hatake se zadumaným pohledem.
„Dovolte mi to zařídit po svém Sensei. Nechte to na mě a vy jen neopouštějte onen prostor.“ Řekla pouze. Vzápětí se k nim otočila zády a ve stejném okamžiku, kdy tak učinila, se kolem nich začala vytvářet bílá, průzračná a ochranná koule z její energie. Nežli se prostor dotvořil a uzavřel proti venkovním vlivům, stál po její levé straně Byakko a klidným zrakem sledoval soky kus před sebou.