Útržky ze života – Kabuto 06 – Splátka

Na zem dopadl chlapec. Byl vyčerpaný z neustálého trénování, ale byl rád. Celý jeho život se změnil a to díky několika osobám. Byl vděčný, že ho chtěl Orochimaru trénovat, a to i když si myslel, že Kabuto je naprosto bez talentu. Byl šťastný, že díky otci a jeho známé, může trénovat jako každý jiný, i když on nebyl jako každý jiný.
Posadil se. Usmál se, protože se dobře vyhnul střele spolužáka. Podíval se na senseiku a zakřenil se ještě víc, když zjistil, že i ona se usmívá.
„Kabuto, od té doby, co nosíš brýle, ti jde taijutsu mnohem líp, gratuluji. Tendo na tebe musí být hrdý.“
„Jde mi to sice lépe, ale kvůli trénování, abych si zvykl na pohled přes sklíčka a střílení, se zhoršují moje známky ve škole,“ řekl smutněji. Vstal a začal střílet do terče. Přerušilo ho zvonění. Rozloučil se s učitelkou a vyrazil domů.
Na ulicích potkal mnoho lidí, a když se přiblížil ke krámku, aby koupil domů nějaké ryby, zaslechl něčí rozhovor.
„Jo, jsou toho plný hospody. Ale nejsem si jistý, jestli Sandaime rozhodl správně, přece jenom ten muž je velmi mladý a třeba takový Orochimaru-sama by nás určitě ochránil, zná toho mnohem víc.“
„To jo, ale prý ho našli daleko od vesnice v nějakém domě, kde testoval na naších shinobiích, kteří byli pohřešováni. Nemyslím si, že s tímhle by měl ještě někdy možnost se vůbec ucházet o titul Hokage. A Yondaime je sice mladý, ale je to učeň samotného Jirayi-sama, ten by neměl být zase tak nezkušený. Prý už je i ženatý.“
„A co se stalo s Orochimarem-sama?“
„Nejspíš utekl. Kam to jenom dotáhl,“ zavrtěl nakonec muž nechápavě hlavou.
Kabuto vzal ryby a se zvláštním pocitem odešel domů.
„Utekl? Utekl a nechal svou žačku ve vesnici? Jak to? Ne, on by přece neutekl,“ přemýšlel nahlas.
„Kabuto? To jsi ty? Neseš ryby?“ Ozvalo se z koupelny.
„Jo, dám je na linku,“ oznámil a udělal tak. Vystoupal do svého pokoje. Zamyšleně si začal házet s míčkem. Z toho ho probralo zaklepání na okno. Zvedl hlavu. To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Na parapetu seděl člen ANBU. Kabuto otevřel okno: „Co chcete?“
Sundal si masku a naproti Kabutovi stál Orochimaru.
„Určitě už jsi slyšel, co se stalo. Odteďka tě činím svým vlastním učněm. Kvůli vyhlášení pátrání po mě se musím stáhnout za hranice. Mám tam už nějakou dobu založenou vesnci s talentovanými dětmi. Skrytá Zvučná za nějakou dobu zesílí.“
„Proč já? Vždyť učně máte,“ zarazil ho.
„Ano a jsi jím ty. Anko přešla k týmu. Za nějaký čas ti dám vědět, a pak nastane má pomsta Listové.“
Kabuto přikývl. Věděl, že tohle je ten dluh, který musí splatit. To je poplatek za znalost tolika justsu.
„Od teď buď ve škole průměrný, nepotřebujeme, aby se na tebe jakkoli poukázalo, už tak se zdá, že o tobě má pár lidí tušení.*I bez oficialit jsi na úrovni zkušeného genina, proto jsi genin Skryté Zvučné,“ podal mu čelenku, „Pečlivě ji schovej.“
Vyskočil z okna a zmizel v ulicích.
Kabuto se usmál. Byl geninem a učněm Sannina, někoho na úrovni kage. Teď už věděl aspoň trochu, jaké to je být žákem tak důležité osoby.