Like a boy 05

kapitola 5. - A je to tu!

Hinata procházela zalidněnými ulicemi Konohy a odmítavě se snažila setřást upřené pohledy kolemjdoucích.
Párkrát za sebou uslyšela slova: „Není z klanu…?“ „Tiše, nesmíme o nich mluvit.“ Přestrojená dívka vzbuzovala v lidech podezření, malinkou podobu, ale netroufali jakkoli oslovit nebo se jen zmínit o stále zarmouceném klanu Hyuga.

Modrovláska teď už mířila úzkou uličkou ke smluvenému místu, kde se měla poprvé setkat s týmem 7.
Sarutobi vše domluvil, takže dnes nepůjde tým na žádnou misi a provedou Hinatu po zbylé části Konohy, kterou ji nestihl ukázat.

Čím víc se Hin blížila a cesta zkracovala, tím byla nervóznější.
Zastavila krok a zůstala stát uprostřed té pusté uličky, která na ní upírala ještě větší obavy a strach.
Na chvíli zaváhala… mohla by se ještě vrátit zpátky? Teď už to ale nemůže vzdát. Po tom, co pro ni Sakura s Inou udělaly, je nemůže zklamat, zklamala by i sama sebe a pak, pak by ho ztratila… už navždy…
Chvilinku váhavě postávala na liduprázdném osamělém místě, ale pak odhodlaně vykročila vpřed.

„Kak-sensei?... co… co tu děláte takhle… včas?“ podivila se růžovovlasá kunoichi, když se před ní uspěchaně zhmotnil Kakashi, z jak jinak, hustého oblaku kouře.
„Copak si nemůžu dovolit přijít někdy brzy?“ zatvářil se dotčeně, „dnes má přijít nový student a první dojem je vždy velmi důležitý.“ Zamrkal a Sakura obrátila oči v sloup.
„Vážně? Tak to abyste chodil dřív častěji, protože to jeden brzký příchod už bohužel nezachrání.“ Prohlásila nesmlouvavě a Kakashi musel uznat, jak temperamentní a drzou studentku má ve svém týmu.
Jenže to ani netušil, že právě přichází další.

Hinata už z dálky vyhlížela, kdo na smluvené místo přišel.
Kakashi stál vedle Sakury, která na ní nenápadně začala mávat, Sasuke stál opřený o dřevěné zábradlí, co drželo pohromadě most, na kterém všichni netrpělivě očekávali nového člena týmu a pak uviděla soustředěného Naruta, který bedlivě pozoroval motýlka, poletujícího kolem něj… jsou tu už všichni.

Modrovláska si nervózně povzdechla, když konečně došla k mostu a všechny zvídavé pohledy namířily na ní.

Jako první se představila Sakura, aby jí pomohla zahnat všechnu tu viditelnou nervozitu. Musela sama uznat, že kdyby o Hinatě nevěděla, nepoznala by jí. Odvedly vážně skvělou práci.

Další se představil Kakashi, když odstrčil chtivého naruta.
„Já jsem Kakashi Hatake.“ Pousmál se.
„Já Kam-“
„Jsem tvůj nový sensei a můžeš mi klidně říkat Kaki nebo Kakíčku, jakkoli budeš chtít.“ Malinko zažertoval, aby udělal dobrý dojem. (poz. Autora: my ti věříme Kakashi)
„A moc mě těší.“ Řekl smyslně s širokým úsměvem na rtech, ale místo toho, aby se Hinatě díval do očí, bez mrkání upřeně sledoval to cosi, co se pracně snažila Ino zmenšit.
Modrovlásku to trochu zneklidnilo a snažila se k Sakuře vyslat signál S.O.S., ta si však neodpustila škodolibý úšklebek. Pak ale slabě strčila do Naruta, domnívajíc se, že ještě Hinatu nezná. On už ji přeci viděl minule? Ale proč by to nemohl zopakovat.

„Jsem Naruto Uzumaki, jak jistě víš, mě si pamatuje každý, jsem nejlepší ninja listové a jednou ze mě bude Hokage… datteba-“
„Sklapni, pitomče! To musíš říkat všem na potkání to samé?“ zakřičela Sakura a mávala před ním rukou, která nechtěně přistála na jeho tváři.
Naruto se chytil za bolavé místečko, Sasuke nad tím vším pohrdavě kroutil hlavou a Hinata měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Když se konečně uklidnila, přišla k Sasukemu a nahodila stejně nadřazený výraz, jaký měl on.
„My už jsme se taky viděli… bábovko.!“ Nemohla uvěřit tomu, že něco takového řekla a Sasuke byl vzteky bez sebe.

„Dost představování!“ přiskočil k Hinatě, vlastně teď už Kamimu, Kakashi, „teď k dnešnímu úkolu… já ukážu Kamimu západní část vesnice a kamenou skálu s vytesanými tvářemi Hokagů, Sakuro ty by jsi s ním mohla projít nemocnici, Sasuke ty akademii a Naruto… ty… ty ukážeš Kamimu Ichikaru ramen.“ Rozdělil úkoly a všichni, až na Naruta, kývli.

„Proč bych měl ztrácet čas s někým, koho ani neznám? Proč ho za mě nemůže provést třeba schopný Sasuke?“ vztekal se blonďáček. Má přeci spoustu jiných starostí, musí tvrdě trénovat, aby co nejrychleji překonal Sasukeho a ne, že se bude zbytečně zdržovat s úplně cizím drzým klukem, který mu všechno překazí a sní rámen.
Ještě ho ani moc nezná a už má na něho vztek.

„Proč je v našem týmu? Pro nemůže být s Kibou, když už nemají… Hinatu?“ modrovláska polkla a slabě se začervenala, byl to takový zvláštní pocit, když vyslovil její jméno.
„Překazí nám všechny plány a už se nikdy nestanu Hokagem.“
Rozčílená Sakura hodila po narutovi nevraživý pohled a dva kameny.
„Nemůžeš si vybírat, Naruto…“ pokáral ho Kakashi a Sasuke obrátil oči v sloup.
„Pojď Kami-kun.“ Pobídl jásavě Hinatu a táhl ji za rukáv do vesnice.
Zbytek týmu osaměl.

„Něco mi je na něm povědomé.“ Zamumlal tiše Sasuke a Naruto kývl.
„Mě také, někoho mi připomíná.“ Zkoumali vzdalující se dvojici.
Sakura nervózně přešlapovala a přemýšlela, jak by mohla rychle oba dva zbavit jejich podezření.
„Mě tedy nikoho nepřipomíná... odkud bysme ho asi tak mohli znát že? T-to se vám jen zdá.“ Dala najevo nepatřičný zájem a doufala, že se jí aspoň trošku podařilo jejich myšlenky zpochybnit.
„Jo… asi máš pravdu.“ Uznal Sasuke a dál už se tím nezabýval, ale Naruto stále pátral ve vzpomínkách, kde už ty pronikavé zářivé oči spatřil.

Poznámky: po delší pauzičce jsem se konečně odhodlala přepsat pátý díl takže další je na Styronce a už se moc těším