Gaaro!Osud nelze změnit 09: medailon z písku

Další den se neúprosně blížil ke konci a oni byli někde za polovinou cesty. Pomalu ale jistě se začalo stmívat. Zpomalili tempo, aby mohli lépe vybrat místo k odpočinku. Zastavili se až u malé jeskyně u konce lesa. Mezitím se už nadobro setmělo a padla černá tma, kterou jen ozařoval stříbrný měsíc.
Yuti byla nadobro unavená, první věc, kterou udělala když konečně rozdělali oheň, byla, že sebou dost neopatrně sekla o zem. Ozvalo se hlasité a zlověstné žuchnutí. Gaara se na ni otočil, aby se ujistil, že jí nic není, ale když viděl jak leží na břichu a spí, pousmál se.
Sedl si k ohni a nastavil tvář vánku, který vál. Poslouchal zvuky noci tak jak to dělal každý večer, když všichni spali. Měl tak mnoho času na přemýšlení. Myšlenkami se ztratil kamsi do Písečné, uvažoval co se tam děje během těch dvou dnů a jestli se nic závažného nestalo.
Yuti se zavrtěla v trávě a to vyrušilo Gaarovo myšlenkové filozofování. Po chvíli se jeho společnice probudila a nevrle se posadila.
„Je to tvrdé, nedá se na tom prostě spát,“ stěžovala si rozmrzele.
Vypadala dost unaveně a ospale. Promnula si oči a povzdechla si, „Co bych dala za sprchu a postel,“
„Zítra už budeme v Listové, dočkáš se i sprchy i postele,“ odpověděl Gaara dívajíc se hypnotizovaně do ohně.
Yuti vstala a zadívala se kamsi do dáli. Otřeplo jí zimou a tak si protřela ramena, aby se zbavila husí kůže, která jí naskočila z nepříjemného pocitu, který se v ní z nenadání vzbudil.
Nejspíš mu není zrovna moc do řeči. Sedí pořád a civí do ohně.
Hodila lehce trpký pohled na adresu kazekageho a otočila se k němu zády. Vítr zesílil a rozevlál jí vlasy.
Z ničeho nic cítila na svých ramenech něčí ruce, ruce Gaary. Z ramen jí dlaněmi sjel dolů po pažích až k jejím bokům kam položil své ruce. Hlavu si opřel o její rameno a nadechl se vůně jejích vlasů. Políbil jí jen letmo na tvář a poté jen něžně na krk. Ona zaúpěla vlnou slasti, která jí projela neřízeně tělem. Otočila hlavu ke svému levému rameni a její obličej se ocitl sotva dva centimetry od Gaaroveho, oba si chvíli hleděli do očí než se jejich rty spojily v dlouhý vášnivý polibek.
Sladce se zakusovali do svých rtů a užívali si ten moment plnými doušky. Během polibku se k němu otočila čelem tak, že stáli naproti sobě.
Jeho ruce pomalu a s jistou elegancí a něžností projížděli její tělo. Ona zabořila své ruce do jeho vlasů.
Cítila bušení srdce a jí se zrychlil tep mnohem víc. Mezi oběma hořel doslova plamen vášně a polibky a dotyky, které si ti dva dopřávaly působili jako vítr na oheň.
Oba se navzájem tlačili k blízkému stromu. Gaara Yuti jen lehce přimáčkl k jeho kmeni.
Jejich touha nabírala na síle. Cítila Gaaruv horký dech na svém krku, když jí na něm líbal. Přivírala oči slastí a spokojeností, když tápal po jejím těle a ona mu doteky oplácela bez ostychu.
Ovinul její stehna kolem sebe a pohladil je. Nebránila se, naopak se snažila popadnout dech, který jí v tu chvíli chyběl kvůli takovémuto rozrušení.
Pokračovali ve svých milostných hrátkách dokud se oba neocitli na nejvyšší špičce rozkoše, která se dostavila v ukončení jejich milování.
Gaara vzal Yuti do náručí a ještě jí láskyplně políbil. Ona ho pohladila po tváři a opřela si hlavu o jeho hruď. Nesl jí směrem k ohni, který už jen sotva plápolal, když do něj nepřikládali.
Opatrně jí položil na zem kde Gaara těsně před tím nechal nashromáždit svůj písek. Položil jí na písečnou podestýlku. Usnula mu v náručí, když jí nesl zpátky a teď se díval na její spící obličej a sám pro sebe se usmál. Yuti se spokojeně zavrtěla a i ze spaní se jí na tváři mihl její typický úsměv.
Bůh ví co se jí zdálo. Spala celou noc a nebylo by nic na světě schopno jí probudit a Gaara by ani nic takového nedopustil. Nemohl se vynadívat na ty oči, které přitahovaly pozornost i když byly zavřené a na ty rty, které tak rád cítil na svých a užíval si jich dokud bylo možno.
Znovu dostal ten neovladatelný pocit jí líbat a nikdy nepřestat. Vzdát se všech povinností a zůstat napořád s ní, kdekoliv a jakkoliv, za jakýchkoliv okolností.

Slunce zrovna ohlásilo nový den. Vyhouplo se na oblohu a ničím nerušeně si začínalo svítil. Nejdříve v omamném načervenalém svitu, který chvíli co chvíli přecházel do jasné sluneční záře.
Gaara vstal a uhasil oheň, který celou noc tak střežil. Přešel k Yutiině písečné posteli, kterou sám vytvořil a klekl si. Prohrábl její vlasy a nechal jemné prameny postupně proklouzávat přes prsty.
Yuti otevřela pomalu oči a zamrkala. Okamžitě dostala polibek na probuzení a pak se široce protáhla a naposledy zívla.
„Dnes bychom měli dorazit do Konohy,“ informoval jí Gaara, když sledovala jeho přivazování tykve ke jeho zádům.
Neodpověděla mu, ale přikývla a se založenýma rukama dále sledovala jeho, už dokončující, počínání.
Přišel k ní a hrábnul do své kapsy u vesty, kterou nosil.
„Nastav ruku,“ přikázal prosebným tonem.
Chvíli se na něj podezřele, ale překvapeně dívala, ale když si všimla, že Gaara skutečně něco drží ve své zavřené dlani, zdráhavě jí nastavila.
Vtisknul jí do ruky malý přívěsek pískovitého materiálu na koženém provázku. Byl čtvercovitého tvaru a na přední straně červeně doslova zářil znak „ai“ , ten samý, který nosil její milovaný na čele.
„Gaaro, já--“ začala, ale nenapadlo jí nic co by mu mohla říct. „Díky“ hlesla nakonec, „je to, je to prostě nádhera,“ řekla to tak jak to cítila. Skutečně to byla nádhera a tento dárek jí dost vykolejil. Dokonce tak, že jí vhrknul slzy do očí a ona se je snažila urputně zahnat.
„Nevím co na to říct,“ zajíkla se po chvíli.
„Nic neříkej. Vyrobil jsem ho sám, večer. Když ho budeš mít na sobě budu pořád s tebou ať jsi kdekoliv a kdykoliv,“ vysvětlil jí a dal pusu na čelo.
Zavřela oči a sama sebe v duchu proklínala. Nenáviděla se a ona sama si teď přála být ta, která měla od začátku zemřít. Tohle se nikdy nemělo stát, ale osud je osud.