Gaaro!Osud nelze změnit 08: Voda a písek?Nikdy

„Gaaro! Já-“ zarazila jejich dlouhý žíznivý polibek a položila prsty na jeho rty, aby zabránila dalšímu.
Sklopila hlavu. Výčitky svědomí se jí zaryly do mozku. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Chtěla mu to říct, nechce mu přece lhát, nechce, aby jí pak nenáviděl. Touží mu říct jak to všechno je, co je zač a co má udělat. Ve vlnách jejích myšlenek jí chytl za jemně za ruku, která spočívala na jeho rtech.
Nechala ho, aby jí dal pryč. Zoufale toužila po dalším políbení a zároveň tomu zoufale chtěla zabránit.
Druhou rukou nahmatala kapsli ve své taštičce a stiskla jí, když ale vzal její tvář do svých dlaní, povolila sevření a objala ho oběma rukama kolem krku.
Společně si lehli na měkkou trávu vonící létem a Yuti si lehla na jeho hruď. Společně se beze slov dívali na hvězdy. Gaara se zdál spokojený, jen jí se měnilo svědomí v čím dál tím těžší kámen, který nemohla jen tak zahodit, nešel zahodit.
Urputným přemýšlením se natolik unavila, že po malé chvíli hluboce usnula. I ve spaní vnímala teplo a bezpečí z Gaarovy přítomnosti a to jí dopomohlo ke klidnému spánku, který si nevychutnávala moc často.

Yuti probudilo slunce svítící skrz větvě a listy stromů okolo. Otevřela oči a hleděla na zelenou trávu a kamsi do kmenů stromů. Ležela na břiše a na to, že spala na zemi se cítila svěže a čile. Klidně by ještě spala kdyby to otravné slunce mermomocí nechtělo proniknout přes stromy, prostě se chtělo dostat všude. Otočila se na záda a zakryla si oči rukou před paprskem. Poté si sedla a rozespale se poškrábala na hlavě. Gaara nebyl nikde poblíž, tedy aspoň nikde poblíž v dohledu.
Když si vzpomněla na něj, vzpomněla si okamžitě i na jed, který dřímá v jejím váčku a bez rozmýšlení do něj hrábla. Chvíli hledala a přehrabovala se mezi zbytečnými i potřebnými věcmi, než ho konečně polapila mezi své prsty. Bylo jasné co musí udělat. Nadechla se a zavřela oči. Odpusť…..řekla si sama v duchu pro sebe a zahodila ampuli pár metrů od sebe. Praskla a místo , na které dopadla zasyčelo a ztichlo. Odpusť……Itachi….
Ulevilo se jí, ale ne tolik kolik čekala. Lhaní jí vždycky šlo, ale co se týkalo této situace, dělalo jí to čím dál větší problémy. Ne to předstírání, ale její psychika trpěla.
Po pár minutách se vrátil Gaara, když uviděl probuzenou Yuti pousmál se a zamířil k ní. Sotva něco stačila říct láskyplně jí políbil.
Na malou chvíli se zastavil čas a než se dal zpátky do chodu trvalo to snad několik vteřin.
„Ještě dva dny a jsme na místě,“ řekl z ničeho nic Gaara a poslal trochu písku na ještě dohořívající oheň.
Nepřítomně se na něj usmála a přikývla.
„Děje se něco?“ zajímalo ho.
„C-co?Ne nic se neděje, všechno je v nejlepším pořádku,“ ujistila ho přesvědčivě.
Vydali se znova na cestu, kterou plánovali porušit pouze s malými přestávkami.
Přívěsek, který se houpal kazekagemu na krku na sebe ve slunci protivně upozorňoval a v jeho brašně o sebe nápadně klepaly dva svitky. Ona stejně byla už rozhodnutá nesplnit svou misi.
Věděla, že všechny zklame, že Pein jí asi přizabije, Itachi s ní nepromluví a ostatní jí budou ignorovat a mít jí zase za malou nedozrálou holku, ale v tuhle chvíli kdy byla s Gaarou byly tyhle obavy jaksi v dáli a zatím se nezdálo, že by se nějak přibližovaly.
Ovšem jí samotné bylo jasné, že po návratu z Konohy zpět do Písečné se nejspíš všechno změní.Akatsuki budou chtít výsledek mise a ona Gaaru. Když to nesplní ona, splní to někdo jiný.
Nezbývalo nic jiného než se co nejdřív odhodlat a varovat ho, ale to si nechá až na cestu zpátky.
Bylo už pozdní odpoledne, když putovali kolem vodopádů, které se tyčily po ůdolí.
Voda se leskla a čeřila v místě kam vodopád dopadal do jezera.
Zpěněná voda se Yuti zaleskla v očích a ona uviděla bezvadnou příležitost se osvěžit.
Beze slova se vydala směrem ke zdroji vody a šťastně se postavila do půlku lýtek do vody.
Otočila se na Gaaru, který její počínání sledoval se založenýma rukama a stál opodál.
V oblečení skočila do vody a za chvíli se objevila na dalším břehu. Jezírko bylo malé, ale průzračné a přímo vyžadovalo, aby v něm někdo plaval.
Zavtěla divoce hlavou, aby setřásla přebytečnou vodu a zamávala na kazekageho.
„Tak pojď do vody, je příjemná,“ volala na něj.
On zavrtěl hlavou a trochu k ní natočil svou tykev.
„Namokl by mi písek,“
„Můžeš si jí snad sundat ne?“ zamračila se Yuti.
„Ne, namokl by mi přece písek,“
„Ale když jí sundáš tak ti nenamokne,“ snažila se ho tvrdošíjně přesvědčit.
„Ale na sobě mám taky písek,“ zamračil se pro změnu on.
„Nemáš rád vodu,“ probodla ho pohledem.
„No to teda nemám,“ přitakal.
„Proč ne?“
„Protože mi močí písek,“ opakoval jako zaseknutá nahrávací kazeta.
Yuti protočila oči v sloup a skočila zpátky do vody, za pár sekund byla na břehu u Gaary.
Mokré oblečení se na ni lepilo a stékala z ní voda.
„Kdybys nebyla mokrá, objal bych tě, ale---“
„Namokl by ti písek,“ dokončila za něj větu a on se usmál.
Chvilkové osvěžení dalo Yuti novou chuť do cestování a dokonce zrychlili tempo. Rozjařeně si po cestě zpívala, když skákali z jednoho stromu na druhý a dokonce předváděla něco jako tanec.
Gaara ji se zájmem sledoval dokud si jeho pozornosti nevšimla a své divadlo s hlasitým rozpačitým odkašláním neukončila.