Nový život II - 1

O 15 let později

Kage, vesnice skryté v Listí, právě konečně podepsal poslední dokument z velké hromady, která před ním ráno ležela. S úlevou položil pero na stůl a protáhl se. Pohled mu spadl na hodiny na vedlejší zdi. Zděšeně na ně vytřeštil oči.
„Do háje! Už jsem měl být dávno doma!“zanadával a rychle vyskočil na nohy. Začal dělat rychle pečetě, ale najednou se dveře rozletěli dokořán. Stála v nich velitelka ANBU. Překvapeně zamrkal a přestal s pečetěmi.
„Stalo se něco?“zeptal se zvědavě. Velitelka kývla.
„Naruto-sama. ANBU jednotka, právě obdržela sokola se zprávou!“vysvětlila a podala mu dopis. Naruto si ho od ní bez váhání vzal a rozpečetil ho. Vytáhl list a začal číst.
Čím víc se blížil ke konci tím více byl zamračený. Když dočetl obrátil se k oknu a zahleděl se ven na vesnici, co se pomalu noří do tmy noci. Pevně sevřel dopis v pěst a vší silou udeřil do okna. To se hned roztříštilo na mnoho malých sklíček. Většina popadala ven jiné skončili u Naruta v kanceláři. Naruto nedbal na bolest v jeho ruce a dál dopis pevně tiskl.
„Ehm, Naruto-sama?“ozvala se za jeho zády velitelka. Naruto sebou škubl.
„Ah vy jste ještě tady?!“řekl mírně překvapený Naruto. Pak se ale zarazil a rozpačitě usmál.
„To víte nervy!“řekl výmluvně, aby objasnil jeho výbuch. Velitelka chápavě kývla.
„Chápu vás, i když nevím o co v tom dopise šlo.“přiznala. Naruto si povzdechl.
„Právě jsem se dozvěděl, že bratr Raikageho byl unesen Akatsuki, kvůli svému démonovi. Ale podařilo se mu utéct a obelstít Akatsuki, kteří ještě neví, že to byl podvod.“vysvětlil Naruto a posadil se znovu za stůl. Velitelka byla trochu v šoku ale jinak byla klidná.
„Myslím, že to není to nejhorší, že?!“zeptala se. Naruto kývl a zavázal si ruku obvazem aby moc nekrvácel. Až ted si uvědomil jak to vlastně bolí a s křivil obličej bolestí. Nakonec pohlédl na velitelku.
„Ano, nejhorší je, že Akatsuki ted půjdou po mně, tím pádem je v ohrožení celá vesnice! A kdyby Kyuubiho získali .. uf na to nechci ani pomyslet!“otřásl se Naruto.
„Myslím, že nejsem sama, řekla bych, že celá vesnice si to také myslí ...“začala velitelka. Naruto se na ni tázavě podíval.
„Co tím myslíte?!“chtěl vědět. Velitelka se malinko usmála.
„To, že nikdo z vesnice vás dobrovolně na pospas těm otrapům nevydá!“vysvětlila a mírně kývla hlavou. Naruto se podivil.
„Opravdu si myslíte, že celá konoha?!“nemohl tomu uvěřit Naruto. Velitelka pouze kývla.
„Ted už ale musím Naruto-sama! Ještě dnes nařídím posilnění hlídek v celé vesnici a zemi.“řekla ještě a hned na to zmizela. Naruto si povzdechl a složil hlavu do dlaní. Chvíli přemýšlel jestli je tohle trápení má za trest. Najednou si ale uvědomil, že ještě než se tu objevila velitelka pospíchal domů. Povzdechl si a vstal od stolu. Znovu začal dělat pečetě. Když je dodělal, zmizel a jeho kancelář ztichla.

„Jsem doma!“křikl Naruto na celý dům. Vyzul se a odložil svůj plášt. Hned na to zamířil do kuchyně, kde na něj čekala jeho ženě a velmi hyperaktivní dcera.
„Ahoj tati!“vykřikla a vrhla se mu kolem krku. Naruto ji také objal a usmál se.
„Tak jak bylo v Akademii, Chiko?“zeptal se s úsměvem Naruto. Chika ho pustila a usmála se.
„Naprosto skvělý! Zítra budeme skládat zkoušky a ty tam určitě přijdeš, že?“vyhrkla nadšeně. Naruto se zamyslel.
„Jo myslím, že jo!“přikývl. Pak se otočil na ni. Na tu co miloval na celém světe nejvíc.
„Hin, omlouvám se, že jsem přišel pozdě ale musel jsem vyřešit nějaké problémy.“omluvil se. Hinata se na něj otočila byla trochu zamračená ale nakonec se usmála.
„No co s tebou mám dělat! Už od začátku mi bylo jasné, že když budeš Hokage nebude to jednoduchý! A navíc ..no už jsem se s tím, že chodíš pozdě celkem smířila!“přiznala Hinata a dala Narutovi pusu na tvář. Naruto si oddechl a podíval se z okna. Venku už bylo černo jako nynější Narutovi myšlenky. Zamračil se.
„Tati? Co se děje?!“zeptala se ho Chika, protože si všimla jak moc je zachmuřili. Naruto se na ni otočil a trochu ho překvapilo, že se na něj dívá vážnýma očima. V tuhle chvíli mu připadala starší víc než vlastně byla. Usmál se.
„To nic. Jen jsem se na chvíli zamyslel!“zamluvil to Naruto a usmál se. Chika na něj ještě chvíli vážně hleděla, pak se ale usmála.
„Tak dobře!“přikývla a Naruto si oddechl a když se odvrátila na Hinatu, pořádně si ji prohlédl. Chika měla dlouhé uhlově černé vlasy po své matce, které ji sahali až po pas. Úplně na konci je měla svázané světle modrou stuhou, do očí ji padala dlouhá ofina, která jí je skoro zakrývala.
Avšak její oči byli zvláštní. Měla je tak světle modré, že to až občas vypadalo, že jsou stříbrné ale jinak byli vzhledově po Narutovi. Byla poměrně vysoká a na svůj věk byla více vyvinutější než ostatní dívky v jejím věku. Také měla po matce štíhlou postavu a jemné rysy ve tváři.
Po Narutovi však zdědila jeho hyperaktivní povahu a sklon do všeho se vrhat po hlavě. Avšak Chika je velmi talentovaná, nikdo si z ní neutahuje a navíc ani nežije v ústraní, kvůli tomu, že její otec je Hokage.
„Páni Chiko, ty jsi určitě vyrostla!“podivil se najednou Naruto, když mu došlo o kolik je Chika větší než minule, když ji pořádně viděl.
„Ty jsi si všiml?!“vypískla celá nadšená a vrhla se mu okolo krku. Naruto přikývl a pohladil ji po vlasech. Pohled mu padl na hodiny.
„Ach zase ten čas!“pomyslel si otráveně.
„Chiko už by jsi měla jít spát!“řekla Hinata a doslova servala Chiku z Naruta.
„Zlato udělej co maminka říká! Potřebuješ se na zítra prospat!“snažil se ji taky domluvit Naruto. Chika si povzdechla.
„Tak dobře!“rezignovala nakonec a zamířila do pokoje. Hinata ji šla popřát dobrou noc, stejně jako Naruto a oba pak šli také do ložnice.

„Naruto co se vlastně stalo?!“zeptala se Hinata a přitom opatrně šáhla na ruku, kterou měl Naruto obvázanou. Naruto sebou při tom dotyku trhl.
„Ale dostal jsem dopis od Raikageho! Jeho bratra unesli Akatsuki a ted míří sem, pro mě. Ale nevím kdy přesně se tu objeví!“vysvětlil ji Naruto ten největší problém.
„Mno a toto mi udělali nervy! Trochu jsem se rozčílil a rozbil okno!“zasmál se Naruto. Hinata se na něj starostlivě podívala.
„Ach, co mám s tebou dělat?!“povzdechla si a pomocí základního lékařského jutsu mu ruku vyléčila.
„Děkuji, ted je to mnohem lepší!“poděkoval Naruto a dlouze ji políbil. Když se odtrhli Hinata se mírně usmála.
„Pojd už taky spát! Určitě jsi unavený! Vždyť celou dobu jen pracuješ!“řekla Hinata a v jejím hlasem byl znát podtón pýchy, z toho, že její manžel je tak skvělý. Naruto se usmál a zívl.
„Ano máš pravdu. Už jsem pěkně unavený ale když vidím jak je Chika rozdováděná, únava mě hned přejde!“vysvětlil a společně se potichu zasmáli.
„Je stejná jako ty! Taky jsi nevydržel chvíli v klidu!“popíchla ho Hin a vlezli do postele. Přikryli se peřinami a naposledy se políbili.
„Dobrou, Naruto.“
„Dobrou, Hin.“