Gaaro!Osud nelze změnit 04: Boj?

„Tady jí máš Gaaro, ale zacházej s ní opatrně, slečna je trochu křehká,“ zvolal Kankurou když došli na cvičiště kde už na ně čekal kazekage.Stál tam a s ním i jeho tykev.
Kankurou se otočil a zamířil pryč. Yuti se za ním chvíli dívala než věnovala svůj pohled mladému kazekagovi.
„Jen si něco zapíšu,“ ujistil jí, když hodila nechápavý pohled na jeho blok s tužkou.
„Takže, jméno,“vyštěkl na ní.
„Už jsem vám ho sakra říkala,“ opáčila, ale Gaara se na ní podíval jedním ze svých pohledů a tak mu pohotově odpověděla: „Yuti,“
„Dál,“
„Není žádné dál,“
Zvedl hlavu od bloku a zadíval se na ní.
„Jak není dál?“
„Prostě není žádné dál, jsem jenom Yuti, jasné?“ opáčila otráveně.
Gaarovi začínala tahle drzá cizinka pomalu, ale jistě lézt krkem. Uvnitř něj se odehrávala bitva mezi nutkáním jí zaškrtit a mezi nutkáním jí přivázat ke stromu a nechat shnít.
„Věk,“
„Sedmnáct,“
„Úroveň?“
„Žádná úroveň,“
Opět se na ní podíval a změřil si jí. Už na to byla připravená a okamžitě vyjela: „Co je?“
„Nic,“ odpověděl s klidem.
„No jasně a proto na mě takhle vejráte, že kazekage-sama?“
Gaara položil tužku i s blokem na betonový sloupek vedle sebe a trochu se pousmál.
„Ty se asi ráda hádáš co?“ zeptal se jí prozíravě.
„Jo, protože vždycky vyhraju,“
Jeho úsměv se rozšířil o něco víc a jeho oči se usmály s ním.
Yuti musela sama pro sebe uznat, že úsměv kazekagemu velice sluší a dokonce působí mileji, ale nenechala se rozviklat.
„Uvidíme, zaútoč,“ pokynul jí a založil si ruce na prsou.
Sotva to dořekl, špunt jeho tykve vypadl a z ní se pomalu začal linout tmavý písek.
Chvíli to sledovala a přemýšlela nad následky, které by se mohly stát kdyby se oni dva setkali rovnou jako nepřátelé.
„No tak,“ pobídl jí znovu, „nebo se bojíš?Tak já zaútočím jako první,“
V momentě kdy to řekl, Yuti zavalila hromada těžkého písku a neúprosně jí stlačovala.
„Neříkej mi, že už je konec!To jsme si moc nezabojovali,“ rýpnul si Gaara.
Yuti jeho hlas slyšela tlumeně, ale přece.
Ty jeden protivnej, ironickej, zaostalej kazekage tvoji smrt si neskonale užiju.
„Kuchiyose no jutsu!“ zahřmělo z hromady písku.
Její vězení se rázem rozlétlo do všech stran a v Gaarově obličeji se mihlo překvapení, když uviděl Yuti sedět na hřbetě pěti metrového pavouka.
„Víš jak nerad mám když mě voláš a o nic nejde,“ stěžovalo si zvíře.
„Omlouvám se, bylo to naposledy Tauro,“ odpověděla smířlivě Yuti a pavouk s puknutím zmizel.
Hodila na Gaaru ironický úsměv a vyslala ohnivou techniku, před kterou ho ochránil jeho písek.

Ze cvičiště se už hodinu ozývaly hlasité rány a výbuchy.Z okna budovy kazekageho šel vidět jen dým a prach jak se ve velkých oblacích vznáší nad místem kde se bojovalo.
Temari to s chvilkovým zájmem sledovala dokud jí nevyrušil Kankurou právě přicházejíc za svou sestrou.
„Pořád neskončili?“ zeptal se a ona zavrtěla hlavou.
„Nejspíš jsem jí podcenila, když s ní Gaara bojuje už tak dlouho,“ přiznala a nepřestávala se dívat směrem k bojišti.
Kankurou se pousmál.
„Jako vždy. No uvidíme. Třeba nás překvapí,“podotknul a odešel.Svou sestru nechal stát samotnou u okna.

Yuti zbýval poslední ždibek chakry. Zhluboka oddychovala a její protivník klečel na jednom koleni a sledoval jí, taktéž vyčerpán.Je sakra silnější než jsem si myslel.
S námahou se postavil a ona okamžitě zaujala bojový postoj. Kolena se jí sice podlamovaly tak, že chvíli zavrávorala, ale okamžitě se vzchopila.
Mladý kazekage měl zašpiněné své oblečení a vlasy rozcuchané divoceji než kdy předtím.
Yuti čekala, že její soupeř znovu zaútočí, ale místo toho na ní pořád jen zíral. Netušila, co se mu za myšlenky právě honí hlavou a kdyby to věděla byla by dosti překvapená.
Musím uznat, že jí to vyčerpané a ušpiněné sluší stejně jako předtím.
Ona už nevydržela, poslední snítko chakry, které si udržovala bylo tatam. Zatmělo se jí před očima a padala k tvrdé zemi.
Místo na tvrdé padla na měkkou vlnu písku, která jí zachytila a lehce nadnesla. Zamrkala a nad ní stál vysílený Gaara a díval se na ní.
Sotva to všechno vnímala, ale slova: „Vítej v Písečné,“ uslyšela moc dobře.
Mám to v kapse.pomyslela si ještě, než nadobro ztratila vědomí.