Bloom - 3. kapitola - Žádná autorita

Pein a Zetsu probírali v pracovně „rodinné“ záležitosti. „Hm, takže ona ti prostě jen tak vykvetla… což mě přivádí na otázku: Jak ses vlastně narodil?“
Zelený ninja se zaškaredil a začal usilovně přemýšlet. Po deseti minutách už měl Vůdce jeho soustředěného výrazu plné zuby. „Nech už toho! Radši to necháme být. Budeš mi muset pomoct vymyslet, co s ní.“ Následoval další blok kanibalova usilovného přemýšlení. To už byl ovšem Pein mírně podrážděný. „Zetsu!“

Bloom seděla na židli v kuchyni. Hrozně ji bavilo pozorovat modrovlásku, jak vaří. Ta stála u plotny, celá se klepala a v krku měla velký knedlík. Z té divné ženské šel strach, navíc se ještě tak lačně dívala…
„Ty se mě bojíš?“ zeptala se pobaveně a přehodila nohu přes nohu. Ti chlápci z domu ji donutili obléknout si košili a kalhoty. Nechtěla je poslechnout, když rozkazovali, ale jakmile spatřila ty prosebné pohledy, souhlasila. Teď si užívala pocit, že je obletována hezkými chlapíky a naprosto nestydatě seděla v pokoji v rozhalence.
„Já? Ani ne,“ pípla Konan a uhýbala očima.
„Nemáš čeho. Nechci se s tebou prát,“ prohlásila vážným tónem.
„Prát?“ Modrovláska zbledla, upustila dva hrnce a kácela se k zemi. Bloom vyskočila, pochytala nádobí a zamávala s ním ženě nad hlavou. „Nešiko!“ utrousila a vrátila ho zpět na místo.
Když se zas obrátila ke dveřím, spatřila v nich Tobiho. Mužíček na ni ukazoval a zděšeně vyjekl: „Tobi viděl… Tobi viděl!“ načež urychleně pelášil pryč.
Bloom zavrtěla hlavou. „Tváří se, jako kdyby v životě neviděl ženskou!“ prohlásila pohrdavě.
„Neviděl!“ namítla Konan a pomalu se zvedala z podlahy.
„Fakt? Tos jako žádnýmu chlapovi tady neukázala dekolt?“ podivila se „květinka“.
„Já jsem slušně vychovaná!“ ohradila se modrovláska ostře. „A… zahal se, než to uvidí ještě někdo jinej.“
„Aha! Máte vy tu ale divný poměry!“ Bloom luskla prsty a zelené lístečky jí vytvořily neprůhlednou podprsenku. „Lepší?“ usmála se a zakoulela očima.
„J… jasně.“ Konan měla pocit, že znovu omdlí.

Svítalo. Ninjové se probouzeli a to se neobešlo bez obvyklého špičkování. „Hele, Itachi, o co, že nezataháš tu divnou holku za nohu?“ provokoval Hidan.
„Vsaď poslední kalhoty a půjdu do toho!“ zašklebil se Uchiha.

Bloom spala venku na stromě, zabalená v oblečení. Ležela v pro Itachiho příhodné poloze, protože jedna z nohou jí visela z větve dolů. Mladík se usmál a zatáhl za ni. Stalo se něco nečekaného. Záhadné ženě se rozzářily oči. Rychlostí blesku sevřela Itachiho kolem ramen, omotala ho svými úponky kolem stromu a oblízla se. „Hm, vypadáš chutně, chlapče.“
„Ty jsi… kanibalka?“ Nemohl se hnout a její pohled jasně říkal, že pokud si něco zkusí, bude mrtev na místě.
„Pusť ho!“ Do nebezpečné hry se vložil Zetsu. Místo odpovědi vycenila zuby a chystala se kousnout. Zelený ninja zareagoval pohotově a svými úponky zakryl Uchihu, jak jen to šlo a hned vzápětí bolestně vyjekl. „Au! Zbláznila ses?“
„Pche!“ odfrkla si. „Neměl mě budit!“

Pein si vyslechl Uchihovu žalobu a nechal si zavolat oba hříšníky do pracovny. „Čím dál lepší,“ zavrčel podrážděně. „Potrestáme tě, to nejde jinak! A ty to slízneš taky, Zetsu! Máš si ji hlídat! A já už vím, co to bude!“ Několikrát zacvakal zuby naprázdno.
Kanibal nasadil prosebný pohled. „Ne… Šéfe, tohle ne!“
„Ano, Zetsu, přesně tohle!“ uzavřel diskuzi Vůdce.