Akatsuki, jak jste je zatím nepoznali 6. - Šéf je ...

A – Leader a jeho blonďatý podřízený došli do pizzerie. Nutno říci, že oba dost nakvašeně. Deidara se cítil hluboce podceňován a omítal se smířit s prací roznášeče pizzy. Hold, šéf ho nakonec stejně donutil. Ten zase byl naštvaný, protože cítil, že jeho respekt už není takový co býval.
Došli do podniku, jehož prostředí navozovalo příjemnou italskou atmosféru. Zákazníků tu mnoho nebylo a personál se bavil u pultu.
Jeden číšník se odtrhl od hloučku a optal se, jaké mají přání. Pein odpověděl, že jeho zde přítomný přítel má zájem o práci rozvážeče pizzy. Pracovník kývl a odkázal je k sekretářce.
Pein se vydal směr sídlo a sekretářka si vzala Deidího do parády.
„Vaše jméno je Deidara a pracujete částečně jako detektiv Soukromé detektivní kanceláře úsvitové očko.“
„Ano, práce není mnoho, takže to mám spíše jako vedlejší činnost.“
„Našimi hlavními požadavky jsou tři -lity, a to mobilita, flexibilita, loajalita. Avšak můžete k tomu přidat i další.“
Dei se zamyslel. „S tím bych neměl problém, nerad sedím na jednom místě a rád cestuji, přizpůsobit si časové termíny a rozmezí mi také nedělá potíže a spolehlivý jsem dost. Mám i hodně vyvinutou kreativitu a umělecké nadání.“
Paní nahodila překvapený obličej. „Opravdu, v jakém oboru?“
Blonďák nadšeně hrábl do kapsy a přežvýkal trochu jílu. Pak předvedl výstavního létajícího kanárka.
Ženská se zatvářila ještě více překvapeně. „To je opravdu zvláštní umělecký skvost, vážně jako živý, jak to děláte?“
„Řekněme, že mám na to ruce i talent. On nejen vypadá jako živý, on je živý, pohybuje se, dýchá a také slouží k předvedení mého vrcholného umění. Výbuchu!“ Vykřikl a nechal jíl explodovat.
Sekretářka s úžasem sledovala tu uměleckou chvilku. Poté prohlásila, že má také ráda ohňostroje, překvapení a její šéf je také pro každou legraci, ale že bude lepší, když to již nebude předvádět v budově. Zapsala poznámku a ptala se dál. „Takže vy jste ninja?“
„Byl jsem, jsem původně z kamenné vesnice, ale pak mě to tam přestalo bavit a … rozhodl jsem se být detektivem. Poté jsem se usídlil tady.“
„Dobrá, jaký byste si představoval plat?“
„Hm, řekněme … kolem průměru.“ Odpověděl výbušný fanatik. Sice šéf říkal nějakou vyšší hodnotu, ale proč by se namáhal, když to stejně jde do organizační pokladny.
„Aha, máte řidičák?“
„To sice ne, ale můžu mé umělecké výtvory zvětšit do libovolné velikosti, není problém pro mne stvořil letuschopného ptáka, který by unesl i více osob.“
„Výborně, to je dokonce výhodnější, rychlejší a levnější než auto.“
Sekretářka zapsala dalších pár poznámek a optala se blonďáka, kdy by mohl nastoupit.
„Co nejdřív, klidně hned.“
„Pravda je, že o toto místo mnoho zájemců není, ale uvidíme. Každopádně se vám co nejdříve ozveme, nashledanou.“
„Nashledanou.“

Navečer se organizace sešla v obýváku. Byla celá, kromě šéfa a Zetsua.
Sasori seděl sklesle v rohovém křesle a nemohl dostat z hlavy to hrůzné zjištění, na které během poledne přišel. Nemohl si pomoci, už to musel ze sebe dostat. Najednou zařval z plných plic (pokud se to u něj dá říct): „ŠÉF JE TEPLÝ!“ Jemu se poté ulevilo, ale nedomyslel reakce ostatních.
Ty byly různé.
Konan se zapotácela a padla na zem, Itachi vykulil oči a pak se začal nekontrolovatelně chechtat, Kisame začal křísit Konan a vesele se pochechtával: Hidan zanechal broušení kosy, Kakuzu zůstal s napůl roztrhanou účtenkou v ruce. Hned se začali se smíchem vyptávat na podrobnosti, stejně tak Deidara.
„Jak dlouho to víš?“
„Jak na tebe vyjížděl?“
„Zkoušel tě dostat do postele?“
„Mazlil se s tebou?“
„Co na to ty?“
Sasori hned začal vysvětlovat význam jeho slova šéf. Snažil se jim říct, že nemyslel Peina, ale svého šéfa v restauraci. Ale nikdo ho neposlouchal, každý měl co dělat, aby bezpečně vstřebal novou informaci.

To bylo totiž tak:

Sasori přišel do restaurace a po chvíli mu vrchní číšník dal školení. Loutkař se učil celkem rychle, zanedlouho si mohl jít vyzkoušet praxi. Vrchní s ním byl vcelku spokojený, jako s každým jiným nováčkem, ale nedával to moc najevo.
K poledni se do podniku dostavil ředitel. Poptal se Sasoriho, jak se daří, jak to jde a pozval ho do své kanceláře na oběd. Jeho kancelář ani moc nevypadala jako obyčejná kancelář. Tři zdi místnosti byly vymalované na jemně oranžovou, čtvrtá a nejvíc viditelná byla celá pokrytá tapetou s obrazem západu slunce nad mořem. Bylo tu pár skříněk, šatník, v rohu stůl s počítačem a uprostřed na oranžovém koberci s červenými srdíčky byl stůl s rudým ubrusem a se stejným motivem jako kobereček prostřený pro dvě osoby. Na stole nechyběly svíčky červené barvy a váza s růžemi.
Sasori zůstal stát ve dveřích a dělalo se mu mdlo z té přehnaně červené parády. Doufal, že ten chlap nechce to, že si myslí, že chce.
„Jen pojďte dál, Sasori, nestyďte se.“ Usmál se mladík v meruňkovém obleku.
„Ech, pane šéf-“
„Říkej mi Marcius, prosím.“
Sosori se bál, že už ho u tohoto chlápka nic nepřekvapí. Za tu dobu, co se stal loutkou, dokázal sice zadupat veškeré city pod zem, přesto mu bylo naprosto jasné, o co tomuhle chlapovi jde. Ale jak mu má vysvětlit, že o tyhle věci nemá zájem, aniž by si pohoršil a neriskoval vyhazov?
Usedl tedy mlčky ke stolu a Marcius ho s úsměvem napodobil.
„Sasori, jsi nějaký zaražený, já vím, nevypadám na to, ale u tebe jsem si byl na první pohled jistý, že mě pochopíš. Ty jsi také gay, že ano? Ten krásný kukuč, ten nádherný hlas a obličej a ty dokonale propracované pohyby, ta chůze, to vše o tom na první pohled svědčí. Poslyš, vím, že poměr mezi nadřízeným a podřízeným v práci je nezákonný, ale já si prostě nemůžu pomoct, jsi zkrátka tak ....“ Natáhl ruku po Sasoriho tváři.
Ten reflexně uhnul a vyjeveně mu civěl do obličeje. Když ale šéf stáhl ruku s trochu zamračeným obličejem, rychle vyhrkl:„Víte, j-j-já v-v-vlastně ani nevím, jestli jsem na chlapy, víte u-u-u m-m-mě je to takové nerozhodné a j-j-já-“
„Nemusíte nic říkat, je to pro tebe zkrátka šok, však nevadí, máme čas … Pustíme se do toho jídla?“
Uf, hlavně, že mě nevyhodí, to by se mnou šéf hodně zatočil, no co se dá dělat, nějak to budu muset přežít, řekl si Loutkař.
Po dobu oběda Marcius nepřestával flirtovat a Sasí to se zatnutými zuby jakž takž snášel. Po obědě zkusil Sasori posluhovat zákazníkům, ale byl příliš rozrušený, než aby se mohl na práci soustředit. Chvíli po druhé poprosil majitele o volna na zbytek dne. Marcius mu samozřejmě s úsměvem vyhověl, a tak červenovlasý odpoledne strávil dlouhou procházkou, avšak ani to mu nepomohlo.

„Volal mě někdo?“ Do místnosti přišel Vůdce.
Konan se zrovna probrala a jakmile ho uviděla, byla hned na nohách a začala ho fackovat.
„Ty zmetku!“ syčela, „přísahal jsi mi lásku, sliboval hory doly, říkal jsi jak mě miluješ a ty mezitím celou dobu balíš to mizerný bezcitný dřevo!“
„Ale beruško?“
„NEJSEM MIZERNÝ“ ohradil se Sasori „a nebalí mě PEIN, ale majitel restaurace U Sladké růže Marcus!“
Konan lehce znejistěla a slabým hláskem pípla: „Vážně?“
Vůdce situaci vůbec nechápal. „Proč bych ho měl balit?!“
Sasori se plácl do čela a mumlal, že se mu to snad jen zdá.
Zato ostatní Akatsuki měli pořádné vánoce. I Hidan si řekl, že tu asi opravdu zůstane, když je tu taková švanda.
„Tak řeknete mi někdo konečně, co se tady děje?“ Pan rinnegan už měl vážně vztek.
Pořádnou odpověď se nedozvěděl. Od jeho podřízených bylo slyšet akorát „HA, HA, HA, HO, HO, HO, CHE, CHE, CHE ...“
Jen Konan celá zrudlá se nesmála a po chvíli mu šeptem zdělila záhadu této situace.
Když Peinovi všechno došlo, nejdřív děsem zbledl, poté se mu obličej přebarvil na barvu Sasoriho vlasů. Pak se neudržel a zařval: „JAK JSTE SI VY IDIOTOVÉ MOHLI POCHYBOVAT O MÉ SEXUÁLNÍ ORIENTACI!?“ Poté žalostně zakňučel, „Zvlášť ty, lásko, po tom, co jsem spolu prožili dětství, pubertu, poté co jsme se ….
*cenzura nepovolila zveřejnit následující obsah, neboť je nevhodný pro osoby mladší 18-ti let*
jak jsi jen …“. Šéf si uvědomil, co vypustil z úst před celou organizací (a byl si také na sto procent jistý, že Zetsu se to určitě dříve, nebo později dozví).
„A do prd****, soukromí je v háji.“ Prošlo zrzkovi hlavou a začal koktat „T-t-t-to n-n-ne t-t-t-t.“ aby vše nějak zamluvil, ale docela mu došla slova. Už neměl jak zapřít, co řekl, proto se jen nešťastně díval, jak se chlapi válí smíchy na podlaze.
Kon celá rudá se schoulila do kouta a vypadala, že brečí.