Anděl míru 03

3.kapitola – Důležité informace: Podzemní cesty
Malá blonďatá holčička seděla na zemi opřená o zeď, dorazili k jejich spojencům, rebelům. Občanům, kteří povstali proti vládě téhle vesnice. Bylo to těžší, s její sestrou by se lépe přesvědčilo ostatní povstalce, že tahle skupinka Shinobi jim chtějí pomoci.
Ale kdo by dal na slovo malé holčičky, kterou každý lehce přesvědčí? Nebyla dospělá, byla lehkou objetí pro Genjutsu, iluzi či jiný klam. Jak lehce se dá lhát dítěti, dítě Vám uvěří, protože neví jak je svět krutý.
„Miya-chan, kde je Arisu?“ ozvalo se náhle ode dveří.

V nich stála vysoká brunetka, její zelené oči byli lstivé avšak přátelské, nebo alespoň k té malé holčička. Žena byla v krátkých šatech bílé barvy, které ji byla sotva po kolena. Byla to jedna z odbojářů. Avšak byla tvrdohlavá a právě proto nedokázala uvěřit Kakashimu s ostatními.
„Už Vám to říkali, Emi-san.“ Prohlásila tiše malá holčička.
„Jsou to Shinobi a těm se v našich dobách nedá věřit, co když je poslal Shinzaburo? Co by jsme si potom počali? Ty jim věříš, my Vás necháme tady přespat, ale rozhodně nesplním Tvou prosbu okolo toho, že je provedu podzemím.“ Odsekla žena, jménem Emi.
„Kdo je ten Shinzaburo?“ zajímal se Kakashi, který zjevně poslouchal ten rozhovor.
„Podle mě to dobře víte.“ Odvětila brunetka.

„Shinzaburo je vládce naší vesnice, to on vybudoval tu armádu a díky ní rozpoutal válku.“ Vysvětlila rychle Miya.
„To je velmi zkráceně řečeno.“ Řekla náhle Emi.
„Tak mu to řekněte vy, Emi-san, víte toho více, prosím Vás.“ Pípla holčička.
„Dobře.“ Povzdechla si žena.
„Začněte prosím.“ Pobídl ji Kakashi.
„Není mou povinností Vám to říkat!“ křikla naštvaně brunetka.
„Dobře, dobře.“ Přikývl jounin.

„Shinzaburo je syn Jomei-sama, skvělého vůdce naší vesnice, kterého zabil. Jomei-sama byl skvělí vládce, pod jeho vládou naše vesnice jenom vzrůstala. Jak po vojenské stránce tak hospodářské. Shinzaburo je jeho druhý potomek, má sestru… Shinju.
Shinju je Kunoichi, která se zaměřuje na jedy a protilátky. Velmi přispěla k vybudování a vytrénování armády. Díky ní a jejímu tréninku je všechno jinak. Prosadila jakýsi zákon, že někteří chlapci jsou rodinám odebráni a vytrénováni do boje. Při tomto tréninku se nedbá na únavu, stres, či cokoliv jiného. Hlavním úkolem je aby byl schopen zabíjet a jeho schopnosti byli na dostatečné úrovni.
Shinzaburo zabil svého otce, jak už jsem se zmínila. Vybudoval podzemní cesty, které jsme si my vybojovali. Možná na ně už zapomněl. Vytvořil armádu, plnou Shinobi, Kunoichi, žoldáků, loupežníků, zlodějů a já nevím čeho všeho. Tohle je ovšem také velmi zkrácená verze, nejsem učitel.“ Prohlásila Emi.
„Odebírají chlapce na trénink?“ zopakoval Kakashi.
„Ano, aby bylo dostatek bojovníků, bylo nuceno udělat to takhle. Nebyli žádní dobrovolníci, kteří by ochotně bojovali proti spojencům, kvůli tomu se tu náhle objevila skupinka Shinobi a vzala mnoho chlapců na trénink.“ Přikývla žena.
„A to rodiče dopustili?“ zeptal se Jounin.
„Nechtěli, ale pokud chtěli přežít a být alespoň nějak užiteční tak nemohli odporovat.“ Povzdechla si brunetka.
„To je hrozné.“ Řekl ohromeně Shinobi.

„Hrozné?! Hrozné?! Můj bratr mezi nimi je!“ rozkřikla se Emi.
„To je mi líto.“ Přikývl Kakashi.
„No jasně.“ odsekla si ironicky žena.
„Dost, prosím.“ Špitla tiše Miya.
Oba dospělí se na ni otočili, to už se ovšem brunetka otočila a zmizela ve dveřích. Tohle nemusela trpět, avšak řekla toho dost pro prospěch skupiny Shinobi. Bylo by velmi prospěšné, kdyby mohli projít podzemními chodbami a tím se dostat pod město.
„Miyo, ty znáš ty chodby?“ zeptal se Jounin.
„Některé ano.“ Přikývla holčička.
„Výborně.“

Ty dobře víš, že projít těmi chodbami je nebezpečné, Miyo, proč je to chceš nechat zkusit? To nemůže dopadnout jinak než neúspěchem, pokud zemřou oni, jak chceš zachránit Tvou sestru? Jak chceš pomoci Arisu? Mysli přece, ty nejsi ani pořádný rebel, jenom dítě, sama ji nezachráníš, děvče. ozvalo se jí v hlavě.
Dívenka vzhlédla, Kakashi už tam nebyl, nechal ji samotnou. Nevěděla odkud opět ten hlas přichází, bylo to zvláštní. Náhle s ní někdo byl, ne… On tam byl pořád.
„Kdo jsi?“ zašeptala Miya.
Není důležité kdo jsem já, ale kdo jsi ty. Pokud jsi ty Miya, jsem nejspíše Miyoko. Pokud jsi ty někdo jiný, jsem také někdo jiný. Kdo jsi ty?
„Miya.“
Tím pádem jsem Miyoko. Ahoj, těší mně, jmenuji se Miyoko. Takhle to děláte vy ne? Řeknete, že Vás těší i když Vás netěší. Je to zvláštní, lhát každému na potkání, ne?
„Kdo jsi?“ zopakovala otázku dívenka.
Už jsem řekla, záleží na tom kdo jsi ty. Jsi pouze ta malá ustrašená holčička choulící se v rohu, jménem Miya? Pokud ano, jsem Miyoko. Pokud jsi někdo jiný, přizpůsobím se a jsem také někdo jiný, rozumíš? Pokud jsi ty jiná, jsem jiná také. Kdo jsi?
„Miya.“
Která Miya? Kdo je Miya? Miya je jméno, které nic neznamená, což není odpověď. Kdo jsi?
„Miya!“
Kdo jsi?
„MIYA!“ vykřikla dívenka.

„Miya-chan, Miya-chan!“
Kdo jsi? Co tu děláš? Co chceš? Jsi někdo? Protože pokud jsi nikdo bloudící život, jsem také nikdo. Zajímá mně, kdo jsi. Kdo jsi?
„Miya-chan!“ ozvalo se opět.
Blonďatá holčička otevřela oči zhluboka zrychleně dýchala, měla strach. Něco k ní mluvilo a ona se toho začínala bát. Možná to s ní nemyslela špatně, ale jak té Miyoko mohla věřit? Nevěděla kdo to je.
„Byl to jenom sen, Miya-chan.“ Chlácholila ji Emi.
„Ano, Emi-san, jenom sen.“ Přikývla Miya.
Brunetka přikývla a usmála se, záleželo jí na té malé holčičce. Byla to jako její mladší sestřička a Arisu její nejlepší kamarádka. Na těch dvou ji moc záleželo, ale… Nevěřila těm Shinobi, ano, Arisu byla také ninja. Ne! Ona je jiná, než Kunoichi.

Emi se zvedla, řekla cosi o tom, že odejde do kuchyně něco zkontroloval. Miya jenom přikývla, sotva co se zavřeli dveře a dívenka byla sama, tiše zašeptala:
„To nebyl sen.“