Nepodceňujte mě! 2.díl

Asuka si pohrávala s kunaiem.
A v duchu nadávala:
„Jashine, vysvětli mi, jak je možný, že mám misi Gaiem? Prý chodí včas, ale mám takový nepříjemný pocit, že ho svým opozdilectvím Kakashi nakazil! Sakra práce!“
Stála u Jižní brány. Bylo brzo ráno, okolo tma.
Čekala na Gaie, kterého ji Rokudaime přidělil na misi. Mise zněla takto: v Zemi Víru řádí parta zločinců, které měli pochytat a předat je spravedlnosti.
Avšak s tímto tempem se do té Země Víru snad ani nedostanou!
Náhle zaslechla, jak ze tmy někdo běží k ní. Otočila hlavu směrem k přibíhajícímu. Konečně se dočkala!
Gai se zastavil těsně před ní a začal se omlouvat:
„Promiň za to zpoždění. Trochu jsem se zdržel při rozcvičce.“
Asuka jen přikývla. Tak je to pravda, Kakashi ho nakazil. I ty výmluvy jsou chabé!
Pak se ho ještě zeptala:
„Řekl ti Naruto-sama podrobnosti mise?“
„Samozřejmě, že ano. Tak můžeme vyrazit, ne?“
„Hai!“
Pár minut Asuka nemohla Gaie doběhnout, jak se rozjel. Když tedy nakonec zpomalil, dal jí najevo, že by měla začít trénovat běh. Asuka to přešla bez komentáře.

V čase oběda se zastavili v jednom podniku na jídlo. Gai se rozkecal o zvláštních druzích taijutsu, Asuka to pouštěla jedním uchem dovnitř, druhým ven.
,,Ach jo, on fakt neumí mluvit o ničem jiném než o taijutsu a síle mládí! Ani není divu, že Neji a Tenten z něj málem zcvokli, včas však začali pracovat každý sám." pomyslela si Asuka

„No vidíš Hikouki, když se ti chce, tak to jde! Klony ti jdou o dost líp než přeměna, teda aspoň co vím od Ebisua,“ chválil Izumo Hikoukiho.
Ten s širokým úsměvem si šel sednout. Přece jenom někdo si dá tu práci ho pochválit. Nejlepší ale na tom všem je, že Ebisu je nemocný! Než přijde, tak si to užije.
Izumo dostal výuku malých dětí za trest, že snědl nechtěně Narutovi rámen. Předtím to vypadalo, že se nebude nějak s nimi otravovat, nyní se docela bavil, třída také. Konečně nový vzduch! Nová energie!
Izumo pak začal mluvit:
„Hele děcka chvíli poslouchejte.“
Počkal, až třída ztichla, a pokračoval:
„Víte, Ebisu mi dal příkaz, abych vám rozdal tady tyto papírky. Za dva dny se totiž celá třída rozdělí do trojic a půjde s jedním Jouninem se podívat do okolí vesnice. Účelem je, abyste se naučili spolupracovat jako tým. Bude to trvat přibližně pět dní. A zpátky k těm papírkům. Já vám je teď rozdám a vy je předáte rodičům, aby je podepsali, anebo taky, kdo nemá rodiče doma nebo vůbec, může je předat k podepsání svým příbuzným. To je zatím vše.“
Celá třída nadšeně zašuměla.
Výlet! Ve trojicích s opravdovým Jouninem! Pět dní! To bude zážitek!
Hikouki přemýšlel, jestli mu to Kakashi podepíše. Musí! Musí! Přece mu nezničí jedinečnou příležitost, kde si potrénuje spolupráci a nemusí hnít ve třídě!
Mamka nemůže, je na misi, při které nebude skoro víc než týden doma.

Jakmile zazvonilo na konec vyučování, vystřelil Hikouki ze třídy rovnou ke Kakashimu domů. Stejně tam má teď nějaký den bydlet, takže se cestou staví doma pro věci a pak teprve půjde k němu.
O chvíli později zaklepal Hikouki na dveře domu jeho strýčka. Ale nikdo mu nešel otevřít!
„Zvláštní, v tuto dobu tu normálně bývá. Kde by mohl být? U Kamene hrdinů být nemůže, navštěvuje ho zásadně večer nebo velmi brzo ráno. No nic, podívám se za roh. Třeba je otevřený zadní vchod.“ Řekl si Hikouki.
Jenže jakmile zašel za roh, rychle se za něj skryl. Nemohl uvěřit tomu, co právě uviděl. Aby se ujistil, jestli se mu to jenom zdálo, opatrně vykouknul z toho rohu. Nezdálo se mu to!
Kakashi se tam teďka normálně vášnivě líbal s Anko! Ty dva nikdy nějak zvlášť neviděl spolu mluvit a teď si div nevykoušou mandle!
Hikouki rychle odběhl trochu dál. Nechtěl je rušit a už vůbec nechtěl vědět, kam se až dostanou.
Padesát metrů od domu se zastavil, posadil se na lavičku a rozhodl se, že bude radši tvrdnout tady, dokud ti dva neskončí.

Seděl tam ještě dvě hodiny, když pak uviděl, jak Anko vychází z Kakashiho domu. Všimla si Hikoukiho a zamávala mu. Hikouki jí také zamával, zvedl se a běžel rychle ke dveřím Kakashiho domu.
Radši se nebude zmiňovat o té události, nemusí svého strýce ztrapňovat. Vzpomněl si na ten Kakashiho trapas, o kterém mu kdysi mamka vyprávěla a začervenal se. Doufal, že se zrovna jemu něco podobného nestane.

„Au! Ty blbče! To byla moje hlava!“ křičela Asuka na Gaie. Zastavili se, aby si odpočinuli, jenže Gai místo toho začal cvičit. Při jednom výkopu ale nechtěně trefil Asuku, která byla nyní v obličeji až strašidelně rudá. Pomalu se postavila, přešla ke Gaiovi, jemně ho odstrčila a pak se postavila do bojového postavení. Gai pochopil. Ona chce odvetu, má ji mít.
Ještě se zeptal:
„Jaká bude soutěž? Obyčejná odvetová bitka, nebo běh na padesát metrů? Cokoliv, výběr je na tobě.“
Asuka se chvíli zamyslela, šibalsky se usmála a odpověděla:
„A co takhle….“