Nový život 12: Kekkei genkai

Uběhlo pár hodin, ale všichni stále zůstávali ve svém úkrytu. Snažili se odpočívat a Sakura pořád pobíhala a starala se o zranění.
„Kakashi-sensei?“oslovila po chvíli starostlivě Kakashiho. Zvedl hlavu a přerušil tok svých myšlenek,aby dal najevo, že Sakura může mluvit dál.
„No, víte..hm…není divné, že to prošlo-jak bych to řekla-no tak hladce? Mhm, tedy myslím, hladce na to, že jsme v vnikli do toho úkrytu a ani Orochimaru sám na nás nezaútočil. Taky mi přijde divné, že nás žádný z jeho ninjů nepronásledoval,“sdělila své obavy Sakura.
Kakashi se zavrtěl a prolétl pohledem po všech přítomných,kteří teď zbystřili a chtěli znát jeho názor.
„Abych pravdu řekl, mám ten pocit, že to teprve přijde. Pokud se nemýlím, Orochimaru zřejmě nestál o boj s námi a tak se jednoduše vypařil, ale nemyslím si, že nechá Rai jen tak odejít. Podle mě na nás jeho poskoci teprve zaútočí na zpáteční cestě, proto bychom měli nabrat co nejvíce sil.“
„Mistře, musíme Rai co nejdřív dopravit do Konohy.Protijed, který jsem namíchala má sice zabránit rozšíření jedu, ale nevyléčí ho. Na to tady nemám prostředky,“varovala Sakura a zamířila k tělu opodál.
„Jak je na tom?“ptal se starostlivě Naruto.
Sakura zvedla hlavu a zatvářila se překvapeně. „To je zvláštní.Byla jsem si jistá-měla jsem ten pocit že-víte její tělo, uzdravuje se samo.Její buňky se obnovují a její krev a orgány vstřebávají jed jako obyčejnou látku. Jednoduše řečeno, uzdravuje se sama.“
„Cože?“ozvalo se šesti hlasem.
„Je to tak jak říkám, nechápu jak je to možné,“zakývala nesouhlasně hlavou. „Ale i tak, kdyby se sama uzdravila, bude natolik oslabená, že se bude moci tak tak hýbat. Měli bychom počítat s tím, že kdyby nás napadli, nebyla by schopna se bránit.“
Otevřela jsem oči. Pohled byl rozmazaný, než se začal postupně, ale jistě zaostřovat . Civěla jsem do hliněného stopu. Tělo mě bolelo, hlava mi třeštila a při každém nadechnutí mě bolestivě zabodalo na plících. Z úst mi unikl nepatrný zvuk. Snažila jsem se posadit, aby zjistila kde to vlastně jsem.
Něčí ruce mě zachytili a pomohli mi.
„Rai,“vydechl s úlevou Naruto. „já věděl, že budeš v pohodě.“
Vzpomněla jsem si na všechno co se událo a na jazyku mě pálilo pár otázek, ale byla jsem natolik šťastná, že zase vidím ten usměvavý obličej, pro který jsem teď měla oči.
„Začínala to být pěkná otrava, když si byla pořád v bezvědomí,“ozvalo se.
Otočila jsem hlavou a na pravo seděl opřený Shikamaru. Usmála jsem se a rozhlédla se po všech přítomných.Sakura skládala obvazy a dělala, že mě nevidí. Kakashi-sensei ke mě přistoupil a položil mi ruku na rameno.„Jsem rád, že jsi v pořádku.“
Krom Naruta,Sakury,Shikamaru ,Kiby a Kakashiho s námi byli ještě další dva chlapci, se kterými jsem se osobně neznala, ale měla jsem tu možnost je zahlédnout.
Velice zvláštní černovlasý chlapec se zvláštníma očima, který se na mě lehce usmíval a představil se jako Hyuuga Neji.
„Slyšela jsem o vašem klanu,“podotkla jsem. „Děkuju za pomoc.“
„Za to nemusíš děkovat. A stejně, Naruto by mě ukamenoval kdybych nešel. Byl pro tvoji záchranu až moc nadchnutý.“
Při těchto slovech jsem se lehce začervenala a Naruto pohotově zaprotestoval: „Hele Neji, nemusíš zacházet až do takových detailů jasné?“
Na místo sledování jejich rozhovoru se přede mě postavil druhý z neznámých chlapců a hluboce se uklonil.Vlasy měl ustřižené do kulatého sestřihu a jinak poměrně hezký obličej mu „zdobilo“ extra bujné tmavé obočí.
Nevěřícně jsem na něj koukala, když se při úkloně málem dotkl hlavou země a pak se zdvořile představil.
„Jmenuji se Rock Lee a jsem nesmírně rád, že konečně poznávám dívku, kterou si Naruto-kun vybral,“
„Ale Lee, nemluv hlouposti,“ zasmála se strojeně Sakura a mávla rukou.
Hlasitě jsem si odkašlala a předstírala, že jsem větu, kterou vyřkl Lee a poté i reakci Sakury, neslyšela.
„Taky tě ráda poznávám Lee,“usmála jsem se.
Kde se jen podělo moje nevraživé chování a moje stálá nepropustná maska té protivné holky, která nechtěla mít s nikým nic společného? Která nenáviděla Konohu a všechny otravné lidi v ní? Nevraživost a odtažitost teď vystřídaly sympatie a přátelství. Dokonce i téměř cizí lidé dali v sázku svůj život, aby zachránili ten její. Když jsem se s touto myšlenkou svěřila Leemu, který seděl nejblíž, moje slova mu vykouzlila na tváři příjemný úsměv a odpověděl mi: „Konoha je jako jedna velká rodina a je jedno jak dlouho v ní žiješ.Jsi její součástí, jejím členem a pro člena rodiny je samozřejmé riskovat život a chránit ho.“
Jeho slova mi do očí vhrkly slzy, které jsem se snažila zamaskoval přehnaným mrkáním.
Tentokrát si naproti mně dřepl mistr Kakashi a hleděl mi do očí. Věděla jsem co přijde.
„Vím na co se chcete zeptat, Kakashi-sensei.“
„Opravdu?“ujišťoval se.
„Chcete znát důvod, proč má o mě Orochimaru takový zájem.“
„Jsi chytrá.Přesně na to jsem se chtěl zeptat.“
Všichni zbystřili a poslouchali co odpovím. Bylo oprávněné, že chtěli znát důvod, když nasazovali svůj krk.
„Kvůli mé kekkei genkai,“řekla jsem provinile.
„Kekkei genkai?“opakoval Neji. „Ty máš kekkei genkai?Jaký druh?“
„Není to nic co bych mohla použít v boji, ale má krev má léčitelské účinky. Působí jako lék na všechny zranění, jedy, na zlomeniny, prostě na všechno na co si vzpomenete. Orochimarův plán bylo zabít mě. Potom co by to udělal by si vzal všechnu mou krev a po novém převtělení by jí vstřebal. Takové množství by zabránilo opotřebení těla a byl by schopný v něm zůstat téměř napořád. Stal by se taky velmi imunní a zesílil by. Taky se domnívám, že dokonce i nesmrtelný, což byl nejspíše jeho plán.“
„Chápu,“přitakal Kakashi.
„Jenže-“namítla jsem a pokračovala: „moje krev by mu byla úplně nanic, kdybych mu jí nedala se svým svolením, tedy dobrovolně.V opačném případě by se stala nehodnotnou, takže úplně obyčejnou krví. Byla by mu úplně na nic.“
„Aha, ale v tom případě…. “začal Naruto ,ale já ho ihned přerušila: „Upřímně musím říct, že mi dal jistou nabídku.Věděl o tom, že pokud mu ji nevydám dobrovolně je po všem. Tudíž mi nabídl, že na jeden jediný den přivede k životu moje rodiče a za to mu dám to co chce. Takže jsem měla na výběr buď umřít s pocitem, že jsem mu překazila plány a nebo s tím, že jsem viděla rodiče a o to co bude bych se nestarala, takhle mi to sám řekl,“ když jsem si všimla jejich pohledu provinile jsem dodala: „dokonce jsem uvažovala o tom, že nabídku příjmu.“
Kakashi-sensei nedal najevo své myšlenky. Nejimu se ve tváři objevil překvapený výraz a Lee se tvářil soucitně. Sakura se snažila zakrýt výraz typu „dobře ti tak“ a Naruto sebou poplašeně trhnul a nevěřícně zíral.Při jeho pohledu jsem sklopila oči a bodlo mě u srdce.
„Ty…ty jsi uvažovala o přijetí jeho nabídky?“ptal se,ale přerušil ho do teď nenápadný Shikamaru.
„Ale notak, kdybys ty měl tu možnost být před smrtí jeden den se svými mrtvými rodiči, které si bůh ví kolik let neviděl, neuvažoval bys o tom?“
Tahle věta náhle uvolnila napětí, které se během mého výkladu mezi všemi rozprostřelo.
Na jazyku mě bodalo ještě něco, o čem jsem přemýšlela jestli má vůbec cenu to říct.Mé myšlenky přerušil mistr Kakashi. „Ještě si na chvíli odpočineme a myslím, že bude čas vyrazit, co říkáte?“
Ostatní přikývli a Akamaru jen štěkl na souhlas.