Nový život:11-V doupěti

Dveře zašramotily a pomalu se otvíraly. Upřeně jsem na ně zírala a čekala kdo vejde. Zase jenom stín a mě nezbylo nic jiného, než přivřít oči před světlem, alespoň do té doby, než jsem uslyšela ten dobře známý hlas.
„Rai!!!“zajásal Naruto a vrhnul se ke mně.
Nevěřícně jsem na něj hleděla a myslela si, že mě snad šálí zrak. Copak na mě Orochimaru použil genjutsu?
Nemohla jsem se pohnout, ruce i nohy mi zdřevěněly. Dřepnul si vedle mě. A s lehkým úsměvem mi hleděl do očí. Snažila jsem se mermomocí potlačit slzy, ale nešlo to, vzdala jsem to. Vytryskly jich proudy a já jsem se vrhla na Naruta.
„Naruto!“hlesla jsem, když jsem ho objímala, „Já nedoufala, nespoléhala jsem, já…já…já--“zlomil se mi hlas. Nedokázala jsem to doříct. Vzlykala jsem a pevně ho objímala. Bylo to jako bych se znovu narodila. Cítila jsem zase jeho vlasy na mé tváři a to objetí bylo opravdové ne jen sen.
Mačkala jsem ho a přála si, abych se ho nemusela pustit.
„N-Naruto,“brečela jsem mu na rameno „tolik jsem se bála, že už tě neuvidím.“
Pohladil mě po vlasech a semknul pevněji. Měla jsem pocit, že když je tady on už se nemůže nic stát.
„Je to v pořádku Rai, jsem tady a je to v pořádku. Půjdeme domů. Přišli jsme si pro tebe, všichni. Kakashi-sensei,Sakura-chan,Shikamaru,Neji,Lee,Kiba a Akamaru, my všichni jsme si pro tebe přišli.Už je to v pořádku, neboj se,“ujiš’toval mě „je to v pořádku,“zašeptal.
Oni mě přišli zachránit. Přišli si pro mě, až sem. Do Orochimarova doupěte Přišli až sem na tohle nebezpečné místo,aby mě dovedli zpět do Listové, aby mi zachránili život .Můj tým a ti, se kterými jsem se seznámila nebo je potkávala ve vesnici. Nasadili za mě své životy.jen na chvíli jsem zavřela oči a děkovala bohu. Nebo bych měla děkovat někomu jinému? Ano, děkuji mistře Kawari, že jsi mě zavedl zrovna do Konohy, děkuji Tsunade-sama, že jste mě přijala a děkuji vám všem, přátelé.
„Pojďme odtud,“zavelel Naruto.
Vstala jsem a on mě pevně chytil za ruku. Najednou bylo všude ticho. Pokradmu jsme se vyplížili z místnosti a tiše pokračovali chodbou. Nikde ani živáčka.Snad jsou všichni na živo a všechno jde podle plánu.bliklo Narutovi hlavou.
Odplížili jsme se až k velkým vratům a Naruto je vší silou otevřel. Za nimi se nacházela obrovská místnost.Rychle, ale tiše jsme jí přeběhly, abychom se dostali ven. Odhrnul ze stěny na rohu pár kamenů a nechal mě prolézt. Dokázali jsme to, jsme venku. Ocitli jsme se v údolí hory.
„Musíme slézt dolů,“informoval mě Naruto.
Následovala jsem ho, ale pak………
„Ááááááh,“zaječela jsem bolestivě a padla na kolena.
Vystrašený Naruto se ke mně vrhnul: „Rai co je? Co se děje?“
Surově jsem zatřásla hlavou: „Nevím.Cítím jak mi buší srdce a rukama a nohama mi prostupuje bolest.“
Pokusil se mě postavit, ale moje nohy nespolupracovali. Hystericky jsem se chytla za srdce a zhluboka vydechovala.
„Já-mám-křeč-a-nemůžu-dýchat-,“supěla jsem.S každým nádechem a výdechem se bolest stupňovala.
Nebyla jsem schopna pohybu.
Naruto zaťal zuby, s odhodlaným výrazem mě vzal do náruče a začal rychle postupovat dolů, pryč z hory, která se začala nepřátelsky třást.
Jestli všechno vyšlo tak dole na nás čeká zbytek a pak už bude všechno v pořádku. utěšoval se v duchu Naruto.
I přes to, že mi kolem hlavy vál vítr, cítila jsem studený pot na mém čele a i to, že nejspíš dlouho nevydržím.
Ještě kousek, vydrž Rai.
Zůstaň tu se mnou.
Neopouštěj mě,teď ne.
Prosím.
Já-…
Naruto to zvládl.Dokázal nás dostat až dolů. V tajném úkrytu, který Shikamaru našel byl i zbytek týmu.Všichni byli živí, ale Sakura teď měla pohotovost. Odbíhala od jednoho k druhému a léčila těžká zranění.Shikamaru měl ošklivě zraněné rameno, ze kterého vytékala tmává krev. Byl bledý a unavený. Lee měl pár škrábanců na obličeji a zlomené zápěstí. Neji,který vypadal nejméně poškozeně jen tupě hleděl do země. Kiba ležel vedle Akamaru a jeho zakrvácené tričko na něm bylo přilepené. Měl mnoho hlubokých ran. Kakashi-sensei kulhal na jednu nohu a jeho pravá ruka byla ošklivě spálená.
Když se Naruto, nesoucí mě na zádech objevil, nastala chvíle ticha. Každý zaťal dech.
„Žije,“hlesl Naruto. Napětí mezi ostatními povolilo.
Sotva jsem vnímala a cítila jsem, že pomalu ztrácím vědomí. Zmohla jsem se na poslední slova: „Jed-otrávené-jídlo-velká-dávka,“ a pak už nebylo nic jen černo.
„Sakuro-chan!“zavolal prosebně Naruto „dokážeš jí zachránit?“
Sakura si stáhla vlasy do drdolu a chvíli neodpověděla. Prohlédla si to bezvládné tělo a otočila se na Naruta . „Dala jsem slib.“
Poslechla si tlukot srdce a všichni kolem jen napjatě sledovali její počínání. Okamžitě analyzovala druh a složení jedu.
„Nemáme moc času,šíří se rychle do srdce a do všech svalů a hlavních orgánů. Musím připravit protijed, který aspoň zamezí dalšímu rozšíření. Nedokážu to vyléčit, na to nemám prostředky, ale bude to stačit na to, abychom se dostali do Konohy a tam si s ní poradila Tsunade-sama,“ oznámila velitelsky Sakura.
Nikdo ani nemukl. Při přípravě látky skoro ani nedýchali, ze strachu, aby jedním hlasitým zvukem nerozptýlili Sakuřino soustředění.
Po půl hodině byl ten složitý proces přípravy dokonce a ona do volné paže vpíchla injekcí tekutinu.